Program
Koncert studentů katedry jazzu JAMU
24/4/2024, 19.30
Divadlo na Orlí
+ JAM Session po koncertě
Katedra jazzu Janáčkovy akademie múzických umění se už přes deset let chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem, ale především talentovanými studenty. Ti dostávají prostor také během již tradičního festivalového koncertu.
Jazzová interpretace na Hudební fakultě JAMU představuje prvně otevřený obor svého druhu na tuzemské akademii. Jazzové vzdělávání má v Evropě tradici nepříliš dlouhou, avšak procházející nejbouřlivějšími změnami v přístupu. Průkopníkem jazzové edukace u nás je právě brněnská Katedra jazzu JAMU. V rámci republiky nabízí nejširší škálu oborů, nyní již zcela bez instrumentálního omezení. Své zkušenosti předávají studentům osobnosti české i slovenské jazzové scény, mimo jiné David Dorůžka, Lubomír Šrámek, Jiří Slavík, Jiří Levíček, Cyrille Oswald, Marián Ševčík, Jan Jirucha, Juraj Bartoš či Matúš Jakabčic. Posledně jmenovaný se před časem vyznal: „Na Katedře jazzu JAMU se sešel skvělý kolektiv pedagogů. Hned bych šel k některým z nich studovat ten segment jazzu, který zvládají lépe než já. Kdybych já měl ve věku našich studentů takové možnosti, byl bych šťastný. JAMU je jedna z mých srdečních záležitostí.“
Během už devátého prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel. Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský šraml, ve skutečnosti však jde o vyspělé jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých členů.
Kravchenko Clees Duo
Emmet Cohen Trio
30/4/2024, 19.30
Divadlo Husa na provázku
Unikátní spojení hlasu a vibrafonu. Kombinace rozhodně nikoli běžná. A právě s tou přijedou dva bývalí spolužáci z drážďanské hudební univerzity, ukrajinská zpěvačka Kateryna Kravchenko a lucemburský vibrafonista Arthur Clees.
Hudební cesta Kateryny Kravchenko započala ve čtyřech letech, když ve svém rodném městečku Balta na Ukrajině začala hrát na klavír a později zpívat. V jedenácti objevila díky svému učiteli jazz, který ji okamžitě okouzlil. Od čtrnácti se pak intenzivně hudebně vzdělávala v Oděse a s hudebním školením pokračovala v Drážďanech na Hudební univerzitě Carla Maria von Webera. Tam také založila svoje první jazzové kvarteto a vydala první nahrávky na EP Stories. Hudební obzory si rozšířila a s invenčními kolegy se seznámila jako členka National Youth Jazz Orchestra of Germany, jehož byla členkou mezi lety 2020 a 2022, a poté založila svůj dodnes „srdeční“ projekt Short Collection of Tales.
V roce 2022 získala Kateryna Kravchenko stipendium k ročnímu pobytu na Royal College of Music ve švédském Stockholmu a zúčastnila se také prestižního rezidenčního programu Betty Carter’s Jazz Ahead v americkém Washingtonu. Je autorkou nejen písní, ale také suity pro velký soubor věnované ukrajinské umělkyni Marii Prymachenko, ve které se zprostředkovaně odráží autorčina reflexe těžké zkoušky, kterou prochází její rodná země. „Chtěla jsem vytvořit projekt, kde by jazzoví a klasičtí hudebníci mohli improvizovat a spolupracovat na vytvoření něčeho jedinečného,“ říká Kateryna Kravchenko. „Pracovala jsem s obrazy velké umělkyně Marie Prymachenko, jejíž muzeum bylo zničeno během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Projekt má pro mě nesmírný význam, chci jím přispět ke kultuře své vlasti, která v současnosti trpí válkou rozpoutanou Ruskem.“
Duo s lucemburským vibrafonistou Arthurem Cleesem je pro Katerynu Kravchenko v současné době nejkomornější projekt, kterému se věnuje a pro který skládá své písně. „Je to pro mě prostor pro experimenty. Píšeme spolu hudbu a zkoumáme barvy naší neobvyklé kombinace nástrojů – vibrafonu a zpěvu. Přemýšlení o tomto projektu mi vždy vykouzlí úsměv na tváři,“ říká polovina dua, které už stačilo získat Grand Prix z Mezinárodní soutěže jazzových juniorů v polském Krakově.
Line-up:
Kateryna Kravchenko – zpěv, Arthur Clees – vibrafon
Možná, že v současné době neexistuje na světě hudebník, který by tak dokonale překlenoval hudební generace a s nimi svázané hráčské styly. Emmet Cohen je v Kristových letech, a za tu dobu toho stihl udělat pro jazzovou scénu víc, než zástupy jiných. A vedle toho ještě jet po široké dálnici vlastní kariéry.
Na svém budoucím muzikantském poslání začal pracovat už ve třech letech jako student klavíru a dotáhl to až k vysokoškolskému diplomu. To samozřejmě není dnes na hudební scéně, tedy v jejích špičkových patrech, nic neobvyklého. Obdivuhodný záběr, který Emmet Cohen má, ať hraje na piano nebo klasické „hammondky“ B-3, a který obsahuje mistrovské zvládnutí nejklasičtějších stylů stride piana, bebop i současné trendy moderního jazzu, stejně jako nastudovanou a hlavně pod kůži vrostlou klasickou hudbu, která se mu tu a tam proplétá mezi prsty při jazzových improvizacích, to už zase tak běžné není.
Tím zásadním, o čem je potřeba v souvislosti s Emmetem Cohenem mluvit, je schopnost, jakou se svým talentem dokáže pracovat. Je jedním z nejtypičtějších příkladů toho, jak v současné době hudbě, a to i jazzové, napomáhá internet. Založil videostream Live from Emmet’s Place, kde týden co týden se svým triem hrál jazz a hostil zajímavé další muzikanty, jak starší generace, jako je Joe Lovano, nebo nové objevy, mezi nimiž byla třeba Samara Joy. Začínal na pár desítkách sledujících a postupem času, paradoxně i s přispěním pandemie a zákazu živého hraní, čísla naskakovala do neuvěřitelných souhrnných milionů. Na videokoncerty se navázaly postupem času mistrovské lekce pro jazzové adepty v podání hostů i samotného Emmeta Cohena. Sám tvrdí, že pedagogickou činnost cítí jako svoji vášeň – a realizuje ji hojně nejen prostřednictvím videí, ale i „živých“ master classes, klinik a přednášek na uměleckých školách.
S Cohenovou touhou propojovat „jazzový národ“ celého světa souvisí i další jeho série, Master Legacy Series. Neboli edice alb, na kterých hraje se zasloužilými veterány amerického jazzu, jako jsou Jimmy Cobb, Ron Carter, Benny Golson, Albert „Tootie“ Heath, George Coleman či Houston Person. Sám tomu říká mezigenerační předávání pochodně a skutečně – mezi „mladými kluky“ a „starými pány“ jejich vzájemná spolupráce dokáže zažehnout oheň a vybudit je k velkým věcem. S takovou kapelou za zády ostatně není divu.
Line-up:
Emmet Cohen – piano, Philip Norris – kontrabas, Kyle Poole – bicí
Snarky Puppy
1/5/2024, 19.30
Sono Centrum
+ JAM Session v Music Labu
Při své brněnské premiéře v říjnu 2022 v Sono Centru vzbudili zaslouženě velký rozruch. 1. května, ve svátek všech milenců, včetně těch, zamilovaných do jazzu, oslaví na stejném místě Snarky Puppy dvacáté výročí svého založení a představí poslední album Empire Central, za které si vysloužili cenu Grammy v kategorii Nejlepší současné instrumentální album. Už pátou v pořadí.
Příběh kapely začal v texaském městečku Denton, kde od roku 1947 funguje historicky první vysokoškolská jazzová katedra. Jejím absolventem je i basista Michael League, který Snarky Puppy založil jako desetičlennou sestavu pro účely školního projektu. Poté, co si premiéru odkroutila v J&J Pizza na náměstí a tovaryšské povinnosti na dalších, často obskurních místech v Dentonu, se kapelník rozhodl nízkonákladově nahrát debutové album a zároveň zrealizovat historicky první turné po malých klubech a studentských party. Podobně vypadala i celá první dekáda fungování kapely – opakovaně křižovali Státy a hráli v jakékoliv díře, kde si pořadatel troufnul risknout jejich angažmá.
Kapelník a pár jeho souputníků se mezitím přestěhovali do nedalekého Dallasu, aby získali ostruhy na tamní gospelové a R ́n ́B scéně. Zlomovým bodem se ukázalo album z roku 2010 s názvem Tell Your Friends. Při jeho natáčení využila kapela nejen síly živého vystoupení před diváky, ale za pačesy chytila i propagaci a její hudba se konečně dostala k širšímu okruhu posluchačů. První evropské turné na sebe nedalo dlouho čekat a kapela naskočila na vlnu zájmu, která trvá dodnes. Další výrazný postup na žebříku popularity přišel v roce 2013, kdy si Snarky Puppy i zásluhou spolupráce se zpěvačkou Lalah Hathaway vysloužili první cenu Grammy za nejlepší výkon v kategorii R ́n ́B. Grammy získali i za alba Sylva, Culcha Vulcha a Live at the Royal Albert Hall.
Rok 2022 v kalendáři Snarky Puppy zazářil jako období návratu na koncertní podia i vydání čtrnáctého alba Empire Central, které bylo opět odměněno cenou Grammy. „Jednotliví hráči a osobnosti na pódiu neustále posouvají písně novými směry, což je pro mě hlavní kouzlo turné. Rád vidím, jak písně rostou,“ říká kapelník Michael League. Toho mimochodem uvidíme už 17. února v Besedním domě, kde představí společně s dlouholetým klavíristou Snarky Puppy Billem Laurancem na samostatném koncertu svůj plně akustický projekt.
Line-up:
Michael League – baskytara, Nate Werth – perkuse, Larnell Lewis – bicí, Bob Lanzetti – kytara, Justin Stanton – klávesy, trubka, Bobby Sparks – klávesy, Mike ‚Maz‘ Maher – trubka, křídlovka, Chris Bullock – saxofon, flétna, Jay Jennings – trubka
Chris Botti
12/5/2024, 19.30
Janáčkovo divadlo
Asi každý má trumpetistu Chrise Bottiho spojeného se Stingem, s nímž spolupracoval jak koncertně, tak při nahrávání. Bottiho kariéru ale zbrázdila dlouhá řada dalších hvězd různých žánrů. Nyní, ve svých čerstvých šedesáti letech, se vrátil na začátek a na mimořádně prestižním jazzovém labelu Blue Note vydal komorní album, které se stalo událostí.
Na trubku začal hrát v devíti letech, ale zcela jí propadl o tři roky později, když slyšel hrát Milese Davise. Hře na trubku podřídil celý svůj další život – střední i vysokoškolská studia, i veškerý volný čas během nich. Už během posledního ročníku univerzity vstoupil do první jazzové ligy, když si střihl turné s Frankem Sinatrou a Buddym Richem. Zároveň se ale nikdy nechtěl uzavřít jen do čistě jazzové škatulky a po klubech obehrávat standardy, lákala ho velká pódia a tisícihlavé publikum. Nikdy ovšem nehodlal slevit z kvality hudby, kterou bude hrát. Celá devadesátá léta projezdil za zády Paula Simona a odskakoval si k dalším ctihodným osobnostem počínaje Arethou Franklin přes joni Mitchell až po Rogera Daltreyho.
Na konci dekády si Bottiho povšiml Sting, přizval jej na posléze velmi úspěšné album Brand New Day a angažoval jej na několika let i do své koncertní kapely, v níž se stal hlavním sólistou. Se Stingem natočil Botti i řadu dalších alb a jeho party vždy náladu zpěvákových písní kongeniálně dokreslovaly.
I v dalších letech Botti spolupracoval s mnoha hvězdami populární hudby, stále více si ale potvrzoval, že svoji kariéru utáhne sám, na vlastní jméno a se svými nejen instrumentálními, ale i skladatelskými schopnostmi. Sólová alba nahrával už v 90. letech, ale teprve Night Sessions z roku 2001 byla tím opravdovým průlomem, na kterém dokázal Botti nebývale vkusně propojit jazzovou hru se zvukem, který oslovil i široké popové publikum, a vytvořil neopakovatelnou podobu tzv. smooth jazzu. Definitivním potvrzením správné cesty bylo album Impressions, které nejenže dosáhlo první příčky v jazzovém žebříčku Billboardu, ale hlavně svému autorovi přineslo jeho první cenu Grammy, a to v kategorii Nejlepší popové instrumentální album.
V roce svých šedesátin zdolal Chris Botti další pomyslný vrchol: získal kontrakt u legendárního labelu Blue Note. „Každý, kdo má to štěstí a řekne nahlas, že nahrává pro Blue Note Records, by se měl štípnout,“ říká. „Je to fantastická pocta.“ Do prostředí vydavatelství, jež psalo jazzové dějiny, chtěl přijít s něčím opravdu speciálním. A tak se rozhodl svoji hudbu nabídnout v nejkoncentrovanější možné podobě. „Chtěl jsem se zbavit všech orchestrálních aranžmá a speciálních hostů a zaměřit se více na své hraní, hraní mé kapely a jazzovou klasiku, kterou tak rádi hrajeme na pódiu,“ říká Chris Botti k aktuálnímu albu, jež dostalo stručný, ale velmi slibný název Vol. 1.
Line-up:
Chris Botti – trubka, Lee Pearson – bicí, Chad Lefkowitz-Brown – saxofon, Daniel Chmielinski – kontrabas, Leonardo Amuedo – kytara, Andy Ezrin – piano, Anastasiia Mazurok – housle, Sy Smith – vokály, John Splithoff – vokály
Laufey
14/5/2024, 19.30
Sono Centrum
Je jednou z těch, kterým se daří něco, co se ještě před pár lety zdálo nemožné: vrátit jazzovou muziku do obecných žebříčků, na sociální sítě, prostě do přímé konkurence s vrcholným popem. A to rozhodně nikoli jako chudého příbuzného. Druhé album islandské zpěvačky Laufey je aktuálně nominováno na cenu Grammy v kategorii tradičních popových vokálních alb.
V příběhu čtyřiadvacetileté Laufey Lín Jónsdóttir, jak zní její plné jméno, se snoubí exotika s tradicí i klasika s modernou. Otec, Islanďan, je přesvědčeným jazzovým fanouškem, který oběma svým dcerám, identickým dvojčatům (Laufey má sestru Júnii), odmalička pouštěl desky Billie Holiday, Elly Fitzgerald či Cheta Bakera. Maminka je rodilá Číňanka, talentem i povoláním klasická houslistka. Není divu, že se už odmalička v Laufey bouřily umělecké geny a narůstala její láska k hudbě. Po klavírní průpravě už od čtyř let usedla v osmi letech k violoncellu, s nímž to dotáhla až k absolutoriu reykjavícké konzervatoře, kde dva roky studovala i zpěv, což je pro náš příběh klíčové.
Zatím to zní ideálně, ale jaksi mimočasově, stejným vývojem by mohla procházet libovolná talentovaná umělkyně i před sto lety. Jenomže právě teď do našeho vyprávění vstupuje 21. století. Jako patnáctiletá se Laufey rozhodla zkusit štěstí jako historicky nejmladší soutěžící v módní talentové soutěži Ísland Got Talent a dostala se do finále. O rok později si úspěch zopakovala v neméně populární show The Voice Island. Začalo se o ní vědět.
Všechno spělo k tomu, že zpěv, ve kterém se snoubí to nejlepší z jazzové tradice, ale zároveň je to dosazeno do současných souřadnic kvalitního popu (který, jak víme, na Islandu ovládají jako málokde), bude pro Laufey osudem. Studium staroslavné Berklee v Bostonu, čím dál častější pobývání ve Spojených státech, ale také účinkování na Starém kontinentě, třeba spolupráce s Londýnskou filharmonií, to všechno vyústilo ve zpěvaččiny první vrcholně profesionální nahrávky, jež kritika oceňovala nejen za interpretační, ale i autorskou kvalitu. A ruku v ruce s ohlasem kritiky přišel i enormní posluchačský zájem. I v tom překračuje zpěvačka zvyklosti jazzového žánru: umí skvěle pracovat se sociálními sítěmi a její hudební příspěvky na platformách TikTok a Instagram mají obrovskou sledovanost. Albově debutovala titulem Everything I Know About Love v roce 2022, sklidila nadšené recenze a obratem obsadila první místo žebříčku alternativních debutů v Billboardu. Druhá deska Bewitched je ještě úspěšnější: mezi jazzovými alby v USA dosáhla na zlatou příčku a je nominována na cenu Grammy za nejlepší tradiční popové vokální album. Zda Laufey nominaci promění ve vítězství se dozvíme 4. února 2024.
JAZZFESTBRNO dětem
19/5/2024, 9—18:00
SVČ Lužánky
Slavnosti synkop
Immanuel Wilkins, Kassa Overall, 2in2out, Limbo
2/6/2024
Divadlo Husa na provázku
I letošní ročník „festivalu na festivalu“, který si do znaku vepsal rytmický útvar tradičně úzce spojený s jazzem, totiž synkopu, se odehraje na třech pódiích CED – Divadla Husa na provázku. Tentokrát poprvé s česko-americkým programem, rozděleným půl na půl.
Zakladateli kapely 2in2out jsou saxofonistka Nela Dusová a kytarista Jan Lacina, kteří jsou zároveň i autory repertoáru. Ke spolupráci přizvali kontrabasistku Kláru Pudlákovou a bubeníka Adama Sikoru. Skupina se v posledních letech vypracovala ze studentského projektu v jeden z nejzajímavějších českých jazzových počinů. V červnu 2024 kapela vydá album u labelu Bivak Records.
Pražské Limbo letos slaví dvacet let od svého založení. Pod vedením saxofonisty Pavla Hrubého je kapela rozkročena mezi více žánry: od ryzího improvisingu se dokáže vyhoupnout k nedefinovatelné poloze, kdy lze mluvit především o hudbě melodické a trochu melancholické. Limbo má na kontě nejrůznější žánrová ocenění i nominaci na Anděla v kategorii Jazz & blues.
Sedmadvacetiletý saxofonista z Philadelphie Immanuel Wilkins vystudoval hudbu na prestižní Juilliard School a patří k velkým příslibům americké scény. Se dvěma sólovými alby na labelu Blue Note a bezmála dvěma desítkami sidemanských albových zářezů se může pochlubit spoluprací s tak zajímavými jmény jako jsou Wynton Marsalis, Jason Moran, Gerald Clayton nebo Gretchen Parlato.
Kassa Overall, nejen uznávaný bubeník, ale také producent a občasný raper, se před jedenačtyřiceti lety narodil v Seattlu, kde mimochodem navštěvoval stejnou střední školu jako léta před ním Quincy Jones a Jimi Hendrix. Na konzervatoři kromě jazzu objevil hiphopové rytmy, které mu učarovaly a s oblibou jich využívá dodnes. Po přestěhování do New Yorku hrál mimo jiné s Christianem McBridem, Geri Allen nebo Ravim Coltranem, ale spolupracoval i s nenapravitelnou avantgardistkou Yoko Ono.
2in2out
Limbo
Immanuel Wilkins
Kassa Overall
Kamasi Washington
5/11/2024, 19.30
Sono Centrum
Jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény, zosobňující její proměnlivost a provázanost s dalšími žánry, dokazující, že jestli něco aktuální jazz není, tak nevzrušivý zvukový doprovod ke kafíčku tet posedávajících na lázeňských kolonádách.
Kamasi Washington běžně hrává nejen na jazzových festivalech, ale také na gigantických multižánrových akcích předpovídajících směry hudebního dění, jako je třeba barcelonská Primavera Sound, anglické Glastonbury nebo americká Coachella. Hodí se sem dokonale, se svou vždy vizuálně vystajlovanou robustní postavou a ještě robustnějším tónem tenorsaxofonu, v čele brilantně sehrané muzikantské smečky připomínající pouliční gang.
Hudba Kamasiho Washingtona je nezařaditelná, na jedné straně hraje odvázané a svižné improvizace s funkovými grády, za které by se nestyděli třeba Sly And The Family Stone nebo Miles Davis v příslušných obdobích, na straně druhé je doslova hudebním architektem, který na svých koncepčních vesměs tříhodinových albových projektech The Epic (2015) a Heaven and Earth (2018) využil mohutného orchestrálního zvuku stejně jako postupů připomínajících psychedelickou hudbu.
Každopádně, hudební kořeny Kamasiho Washingtona jsou v zásadě jazzové, ale dřív, než doslova vykopl dveře do první ligy tohoto žánru, hrál s hudebníky spíše z oblasti hip hopu a elektroniky – už při studiích se skamarádil s progresivní osobností černé hudby Thundercatem, s nímž od té doby paralelně spolupracuje, opakovaně nahrával například pro rapera Snoop Dogga či producenta Flying Lotuse a první opravdu „velké album“, na němž jsme mohli jeho jméno zaznamenat, byl hiphopový majstrštyk Kendricka Lamara To Pimp a Butterfly (2015). Na hraně jazzu a dalších subžánrů černé hudby je i „supergroup“ Dinner Party, kterou založil v roce 2020 s klávesistou Robertem Glasperem, multiinstrumentalistou Terracem Martinem a DJem a producentem 9th Wonderem.
V květnu letošního roku vyjde Kamasimu Washingtonovi nové album Fearless Movement, na němž se objeví mimo jiné slavný raper André 3000 nebo funkový kmotr, dvaaosmdesátiletý George Clinton. Ještě před vydáním pustil Washington do světa zprávu, že se bude jednat o taneční album, čehož se část posluchačů lekla. „Když říkám taneční, nemyslím to doslova. Tanec je pro mě něco, co vyjadřuje pohyb lidského ducha, takže je to vlastně něco podobného jako hudba. A to je to, o co mi na albu jde,“ uvedl saxofonista svoje výroky na pravou míru.
Album je poznamenáno dvěma věcmi – tím, že část jeho materiálu vznikala za covidové pandemie a protagonista si podle vlastních slov uvědomil vlastní smrtelnost, a na druhé straně radostným faktem, že se ve stejné době stal otcem dcery. Už v jejích dvou letech jí pouštěl svoje oblíbené mistry, Johna Coltranea, Ornettea Colemana a Erika Dolphyho. „Chtěl jsem jí ukázat tu nejlepší hudbu,“ říká. A dodává, že si pak s dcerkou sedl ke klavíru a na základě motivu, který si neustále vybrnkávala dokola, vznikla pro album skladba Asha The First.
V Kamasim Washingtonovi přijíždí na JazzFestBrno další z klíčových a vysoce aktuálních osobností, které teď a tedy píšou dějiny jazzu a za pár desítek let jim budou patřit hlavní kapitoly každé byť sebepovrchnější studie hudebních historiků.
BAD CAT ID
Chcete někoho potěšit vstupenkou na koncert, ale nevíte, jakou svým blízkým koupit? Proto máme Bad Cat ID – průkazku jazzového nadšence. Stačí si vybrat výši poukazu a ke každému od nás dostanete dárek navrch: poukaz na 1 500 Kč (s taškou), na 2 000 Kč (s tričkem), nebo na 4 000 Kč (s členstvím ve fanclubu).
Nduduzo Makhathini
Cabaret des Péchés
31/1/2024, 19.30
Béla Fleck
Sono Centrum
15/2/2024, 17.00, 19.30
Bill Laurance & Michael League
Besední dům
17/2/2024, 19.30
Keyon Harrold
Cabaret des Péchés
13/3/2024, 19.30
Lakecia Benjamin
Takuya Kuroda: Midnight Crisp
Divadlo Husa na provázku
21/3/2024, 19.30
Trio Grande
Cabaret des Péchés
26/3/2024, 19.30
New Jazz Underground
Cabaret des Péchés
9/4/2024, 19.30
Samara Joy
Sono Centrum
13/4/2024, 19.30
Gretchen Parlato & Lionel Loueke
Cabaret des Péchés
18/4/2024, 19.30
J3PO
Cabaret des Péchés
21/4/2024, 19.30