Program
Chris Botti
12/5/2024, 19.30
Janáčkovo divadlo
Asi každý má trumpetistu Chrise Bottiho spojeného se Stingem, s nímž spolupracoval jak koncertně, tak při nahrávání. Bottiho kariéru ale zbrázdila dlouhá řada dalších hvězd různých žánrů. Nyní, ve svých čerstvých šedesáti letech, se vrátil na začátek a na mimořádně prestižním jazzovém labelu Blue Note vydal komorní album, které se stalo událostí.
Na trubku začal hrát v devíti letech, ale zcela jí propadl o tři roky později, když slyšel hrát Milese Davise. Hře na trubku podřídil celý svůj další život – střední i vysokoškolská studia, i veškerý volný čas během nich. Už během posledního ročníku univerzity vstoupil do první jazzové ligy, když si střihl turné s Frankem Sinatrou a Buddym Richem. Zároveň se ale nikdy nechtěl uzavřít jen do čistě jazzové škatulky a po klubech obehrávat standardy, lákala ho velká pódia a tisícihlavé publikum. Nikdy ovšem nehodlal slevit z kvality hudby, kterou bude hrát. Celá devadesátá léta projezdil za zády Paula Simona a odskakoval si k dalším ctihodným osobnostem počínaje Arethou Franklin přes joni Mitchell až po Rogera Daltreyho.
Na konci dekády si Bottiho povšiml Sting, přizval jej na posléze velmi úspěšné album Brand New Day a angažoval jej na několika let i do své koncertní kapely, v níž se stal hlavním sólistou. Se Stingem natočil Botti i řadu dalších alb a jeho party vždy náladu zpěvákových písní kongeniálně dokreslovaly.
I v dalších letech Botti spolupracoval s mnoha hvězdami populární hudby, stále více si ale potvrzoval, že svoji kariéru utáhne sám, na vlastní jméno a se svými nejen instrumentálními, ale i skladatelskými schopnostmi. Sólová alba nahrával už v 90. letech, ale teprve Night Sessions z roku 2001 byla tím opravdovým průlomem, na kterém dokázal Botti nebývale vkusně propojit jazzovou hru se zvukem, který oslovil i široké popové publikum, a vytvořil neopakovatelnou podobu tzv. smooth jazzu. Definitivním potvrzením správné cesty bylo album Impressions, které nejenže dosáhlo první příčky v jazzovém žebříčku Billboardu, ale hlavně svému autorovi přineslo jeho první cenu Grammy, a to v kategorii Nejlepší popové instrumentální album.
V roce svých šedesátin zdolal Chris Botti další pomyslný vrchol: získal kontrakt u legendárního labelu Blue Note. „Každý, kdo má to štěstí a řekne nahlas, že nahrává pro Blue Note Records, by se měl štípnout,“ říká. „Je to fantastická pocta.“ Do prostředí vydavatelství, jež psalo jazzové dějiny, chtěl přijít s něčím opravdu speciálním. A tak se rozhodl svoji hudbu nabídnout v nejkoncentrovanější možné podobě. „Chtěl jsem se zbavit všech orchestrálních aranžmá a speciálních hostů a zaměřit se více na své hraní, hraní mé kapely a jazzovou klasiku, kterou tak rádi hrajeme na pódiu,“ říká Chris Botti k aktuálnímu albu, jež dostalo stručný, ale velmi slibný název Vol. 1.
Line-up:
Chris Botti – trubka, Lee Pearson – bicí, Chad Lefkowitz-Brown – saxofon, Daniel Chmielinski – kontrabas, Leonardo Amuedo – kytara, Andy Ezrin – piano, Anastasiia Mazurok – housle, Sy Smith – vokály, John Splithoff – vokály
Laufey
14/5/2024, 19.30
Sono Centrum
Je jednou z těch, kterým se daří něco, co se ještě před pár lety zdálo nemožné: vrátit jazzovou muziku do obecných žebříčků, na sociální sítě, prostě do přímé konkurence s vrcholným popem. A to rozhodně nikoli jako chudého příbuzného. Druhé album islandské zpěvačky Laufey je aktuálně nominováno na cenu Grammy v kategorii tradičních popových vokálních alb.
V příběhu čtyřiadvacetileté Laufey Lín Jónsdóttir, jak zní její plné jméno, se snoubí exotika s tradicí i klasika s modernou. Otec, Islanďan, je přesvědčeným jazzovým fanouškem, který oběma svým dcerám, identickým dvojčatům (Laufey má sestru Júnii), odmalička pouštěl desky Billie Holiday, Elly Fitzgerald či Cheta Bakera. Maminka je rodilá Číňanka, talentem i povoláním klasická houslistka. Není divu, že se už odmalička v Laufey bouřily umělecké geny a narůstala její láska k hudbě. Po klavírní průpravě už od čtyř let usedla v osmi letech k violoncellu, s nímž to dotáhla až k absolutoriu reykjavícké konzervatoře, kde dva roky studovala i zpěv, což je pro náš příběh klíčové.
Zatím to zní ideálně, ale jaksi mimočasově, stejným vývojem by mohla procházet libovolná talentovaná umělkyně i před sto lety. Jenomže právě teď do našeho vyprávění vstupuje 21. století. Jako patnáctiletá se Laufey rozhodla zkusit štěstí jako historicky nejmladší soutěžící v módní talentové soutěži Ísland Got Talent a dostala se do finále. O rok později si úspěch zopakovala v neméně populární show The Voice Island. Začalo se o ní vědět.
Všechno spělo k tomu, že zpěv, ve kterém se snoubí to nejlepší z jazzové tradice, ale zároveň je to dosazeno do současných souřadnic kvalitního popu (který, jak víme, na Islandu ovládají jako málokde), bude pro Laufey osudem. Studium staroslavné Berklee v Bostonu, čím dál častější pobývání ve Spojených státech, ale také účinkování na Starém kontinentě, třeba spolupráce s Londýnskou filharmonií, to všechno vyústilo ve zpěvaččiny první vrcholně profesionální nahrávky, jež kritika oceňovala nejen za interpretační, ale i autorskou kvalitu. A ruku v ruce s ohlasem kritiky přišel i enormní posluchačský zájem. I v tom překračuje zpěvačka zvyklosti jazzového žánru: umí skvěle pracovat se sociálními sítěmi a její hudební příspěvky na platformách TikTok a Instagram mají obrovskou sledovanost. Albově debutovala titulem Everything I Know About Love v roce 2022, sklidila nadšené recenze a obratem obsadila první místo žebříčku alternativních debutů v Billboardu. Druhá deska Bewitched je ještě úspěšnější: mezi jazzovými alby v USA dosáhla na zlatou příčku a je nominována na cenu Grammy za nejlepší tradiční popové vokální album. Zda Laufey nominaci promění ve vítězství se dozvíme 4. února 2024.
JAZZFESTBRNO dětem
19/5/2024, 9—18:00
SVČ Lužánky
Slavnosti synkop
Immanuel Wilkins, Kassa Overall, 2in2out, Limbo
2/6/2024
Divadlo Husa na provázku
I letošní ročník „festivalu na festivalu“, který si do znaku vepsal rytmický útvar tradičně úzce spojený s jazzem, totiž synkopu, se odehraje na třech pódiích CED – Divadla Husa na provázku. Tentokrát poprvé s česko-americkým programem, rozděleným půl na půl.
Zakladateli kapely 2in2out jsou saxofonistka Nela Dusová a kytarista Jan Lacina, kteří jsou zároveň i autory repertoáru. Ke spolupráci přizvali kontrabasistku Kláru Pudlákovou a bubeníka Adama Sikoru. Skupina se v posledních letech vypracovala ze studentského projektu v jeden z nejzajímavějších českých jazzových počinů. V červnu 2024 kapela vydá album u labelu Bivak Records.
Pražské Limbo letos slaví dvacet let od svého založení. Pod vedením saxofonisty Pavla Hrubého je kapela rozkročena mezi více žánry: od ryzího improvisingu se dokáže vyhoupnout k nedefinovatelné poloze, kdy lze mluvit především o hudbě melodické a trochu melancholické. Limbo má na kontě nejrůznější žánrová ocenění i nominaci na Anděla v kategorii Jazz & blues.
Sedmadvacetiletý saxofonista z Philadelphie Immanuel Wilkins vystudoval hudbu na prestižní Juilliard School a patří k velkým příslibům americké scény. Se dvěma sólovými alby na labelu Blue Note a bezmála dvěma desítkami sidemanských albových zářezů se může pochlubit spoluprací s tak zajímavými jmény jako jsou Wynton Marsalis, Jason Moran, Gerald Clayton nebo Gretchen Parlato.
Kassa Overall, nejen uznávaný bubeník, ale také producent a občasný raper, se před jedenačtyřiceti lety narodil v Seattlu, kde mimochodem navštěvoval stejnou střední školu jako léta před ním Quincy Jones a Jimi Hendrix. Na konzervatoři kromě jazzu objevil hiphopové rytmy, které mu učarovaly a s oblibou jich využívá dodnes. Po přestěhování do New Yorku hrál mimo jiné s Christianem McBridem, Geri Allen nebo Ravim Coltranem, ale spolupracoval i s nenapravitelnou avantgardistkou Yoko Ono.
2in2out
Limbo
Immanuel Wilkins
Kassa Overall
Kamasi Washington
5/11/2024, 19.30
Sono Centrum
Jedna z nejkultovnějších osobností současné jazzové scény, zosobňující její proměnlivost a provázanost s dalšími žánry, dokazující, že jestli něco aktuální jazz není, tak nevzrušivý zvukový doprovod ke kafíčku tet posedávajících na lázeňských kolonádách.
Kamasi Washington běžně hrává nejen na jazzových festivalech, ale také na gigantických multižánrových akcích předpovídajících směry hudebního dění, jako je třeba barcelonská Primavera Sound, anglické Glastonbury nebo americká Coachella. Hodí se sem dokonale, se svou vždy vizuálně vystajlovanou robustní postavou a ještě robustnějším tónem tenorsaxofonu, v čele brilantně sehrané muzikantské smečky připomínající pouliční gang.
Hudba Kamasiho Washingtona je nezařaditelná, na jedné straně hraje odvázané a svižné improvizace s funkovými grády, za které by se nestyděli třeba Sly And The Family Stone nebo Miles Davis v příslušných obdobích, na straně druhé je doslova hudebním architektem, který na svých koncepčních vesměs tříhodinových albových projektech The Epic (2015) a Heaven and Earth (2018) využil mohutného orchestrálního zvuku stejně jako postupů připomínajících psychedelickou hudbu.
Každopádně, hudební kořeny Kamasiho Washingtona jsou v zásadě jazzové, ale dřív, než doslova vykopl dveře do první ligy tohoto žánru, hrál s hudebníky spíše z oblasti hip hopu a elektroniky – už při studiích se skamarádil s progresivní osobností černé hudby Thundercatem, s nímž od té doby paralelně spolupracuje, opakovaně nahrával například pro rapera Snoop Dogga či producenta Flying Lotuse a první opravdu „velké album“, na němž jsme mohli jeho jméno zaznamenat, byl hiphopový majstrštyk Kendricka Lamara To Pimp a Butterfly (2015). Na hraně jazzu a dalších subžánrů černé hudby je i „supergroup“ Dinner Party, kterou založil v roce 2020 s klávesistou Robertem Glasperem, multiinstrumentalistou Terracem Martinem a DJem a producentem 9th Wonderem.
V květnu letošního roku vyjde Kamasimu Washingtonovi nové album Fearless Movement, na němž se objeví mimo jiné slavný raper André 3000 nebo funkový kmotr, dvaaosmdesátiletý George Clinton. Ještě před vydáním pustil Washington do světa zprávu, že se bude jednat o taneční album, čehož se část posluchačů lekla. „Když říkám taneční, nemyslím to doslova. Tanec je pro mě něco, co vyjadřuje pohyb lidského ducha, takže je to vlastně něco podobného jako hudba. A to je to, o co mi na albu jde,“ uvedl saxofonista svoje výroky na pravou míru.
Album je poznamenáno dvěma věcmi – tím, že část jeho materiálu vznikala za covidové pandemie a protagonista si podle vlastních slov uvědomil vlastní smrtelnost, a na druhé straně radostným faktem, že se ve stejné době stal otcem dcery. Už v jejích dvou letech jí pouštěl svoje oblíbené mistry, Johna Coltranea, Ornettea Colemana a Erika Dolphyho. „Chtěl jsem jí ukázat tu nejlepší hudbu,“ říká. A dodává, že si pak s dcerkou sedl ke klavíru a na základě motivu, který si neustále vybrnkávala dokola, vznikla pro album skladba Asha The First.
V Kamasim Washingtonovi přijíždí na JazzFestBrno další z klíčových a vysoce aktuálních osobností, které teď a tedy píšou dějiny jazzu a za pár desítek let jim budou patřit hlavní kapitoly každé byť sebepovrchnější studie hudebních historiků.
BAD CAT ID
Chcete někoho potěšit vstupenkou na koncert, ale nevíte, jakou svým blízkým koupit? Proto máme Bad Cat ID – průkazku jazzového nadšence. Stačí si vybrat výši poukazu a ke každému od nás dostanete dárek navrch: poukaz na 1 500 Kč (s taškou), na 2 000 Kč (s tričkem), nebo na 4 000 Kč (s členstvím ve fanclubu).
Nduduzo Makhathini
Cabaret des Péchés
31/1/2024, 19.30
Béla Fleck
Sono Centrum
15/2/2024, 17.00, 19.30
Bill Laurance & Michael League
Besední dům
17/2/2024, 19.30
Keyon Harrold
Cabaret des Péchés
13/3/2024, 19.30
Lakecia Benjamin
Takuya Kuroda: Midnight Crisp
Divadlo Husa na provázku
21/3/2024, 19.30
Trio Grande
Cabaret des Péchés
26/3/2024, 19.30
New Jazz Underground
Cabaret des Péchés
9/4/2024, 19.30
Samara Joy
Sono Centrum
13/4/2024, 19.30
Gretchen Parlato & Lionel Loueke
Cabaret des Péchés
18/4/2024, 19.30
J3PO
Cabaret des Péchés
21/4/2024, 19.30
Koncert studentů katedry jazzu JAMU
Divadlo na Orlí
24/4/2024, 19.30
Kravchenko Clees Duo
Emmet Cohen Trio
Divadlo Husa na provázku
30/4/2024, 19.30
Snarky Puppy
Sono Centrum
1/5/2024, 19.30