Program 2027
Punch Brothers
úterý
26/1/2027, 18.00, 20.30
Sono
Akustická kapela kolem mandolinisty Chrise Thileho posouvá bluegrass daleko za hranice žánru. Preciznost klasické komorní hudby se v ní potkává se svobodou jazzové improvizace, zemitostí americké roots music i energií současné indie scény. Uslyšíme nové album The Unsung Adventures of Punch Brothers.
Jsou hudebníci, kteří oslovují fanoušky úzce vymezených žánrů, ale dosah za jejich hranice je pramalý. A pak jsou tady Punch Brothers a nemnoho dalších, před jejichž hudbou stojí s otevřenými ústy každý, ať už je jeho žánrovou doménou cokoli.
Americká skupina Punch Brothers, vedená virtuózním mandolinistou Chrisem Thilem, který v roce 2022 zazářil v Besedním domě na svém sólovém recitálu, se po letech vrací do České republiky, a to v rámci exkluzivního brněnského dvojkoncertu. Tato formace, která je považována za absolutní špičku současné akustické hudby, slaví dvacáté výročí založení a má právě na kontě nové instrumentální album.
Punch Brothers vznikli v roce 2006 z iniciativy Chrise Thileho, který po úspěchu se svou předchozí kapelou Nickel Creek hledal prostor pro ambicióznější propojování žánrů. Skupina se od svého vzniku brání jednoduchému zařazení do bluegrassové škatulky. I když nástrojové obsazení – mandolína, kytara (Chris Eldridge), banjo (Noam Pikelny), kontrabas (Paul Kowert) a housle (nově s Brittany Haas) – odpovídá tradičním bluegrassovým souborům, jejich hudební řeč čerpá stejnou měrou z klasické kompozice, jazzové improvizace i indie-rockové energie.
Londýnské The Times o Punch Brothers píší jako o „brilantních, odvážných, originálních a především zábavných“. Právě tato kombinace technické dokonalosti a divácké atraktivity udělala z Punch Brothers kultovní záležitost po celém světě. Jejich diskografie, čítající alba jako Antifogmatic (2010) nebo cenami ověnčené All Ashore (2018), za které získali Grammy za nejlepší folkové album, mapuje cestu muzikantů, kteří dokážou v jeden moment citovat Johanna Sebastiana Bacha a v druhém hrát zběsilý jam, který připomíná Radiohead v akustickém balení.
Nadcházející koncerty v Brně budou pro fanoušky výjimečné i tím, že poprvé na českém pódiu uvidí kapelu v nové sestavě. Dlouholetého houslistu Gabea Witchera v roce 2023 nahradila Brittany Haas, jejíž styl vnáší do kapely novou dynamiku. Právě s ní Punch Brothers nahráli pro prestižní vydavatelství Nonesuch Records své nové, v pořadí sedmé studiové album s názvem The Unsung Adventures of Punch Brothers. Toto album je pro skupinu milníkem – jde o jejich první čistě instrumentální nahrávku. Obsahuje osm nových autorských kompozic a tři unikátní aranže tradičních písní. Brněnské publikum tak bude mít vzácnou příležitost slyšet tento nový materiál mezi prvními na světě.
Chris Thile – mandolína
Brittany Haas – housle
Noam Pikelny – banjo
Chris Eldridge – kytara
Paul Kowert – kontrabas
Julian Lage Quartet
úterý
16/2/2027, 19.30
Sono
Kdysi zázračné dítě, dnes jeden z nejosobitějších kytaristů současnosti. Své místo na slunci našel v originálním, šťavnatém a eklektickém stylu americana, kterému v jeho verzi dominuje blues, jazz a bluegrass. Posluchači to vše servíruje v romantickém obalu, který jeho tvorbu pomáhá přiblížit širšímu publiku.
Když Julian Lage vezme do ruky kytaru, složité jazzové struktury se promění v přirozenou eleganci, nakažlivou lehkost a bezprostřední radost ze hry. Je osobností, jež dnes definuje zvuk moderní kytary a propojuje ryzí muzikantství napříč žánry i generacemi.
Příběh kalifornského rodáka přitom začal jako z učebnice pro zázračné děti. Už v osmi letech o něm natočili dokument Jules at Eight, v devíti jamoval na pódiu s Carlosem Santanou, ve dvanácti hrál na předávání cen Grammy a v patnácti se stal spoluhráčem legendárního vibrafonisty Garyho Burtona. Lage se však v škatulce zázračného chlapce nikdy nezasekl. Během uplynulých tří dekád vyrostl v jednoho z nejvšestrannějších a nejrespektovanějších světových instrumentalistů.
Vlastní vysoce ceněné nahrávky, pravidelně – včetně té první Sounding Point z roku 2009 – nominované na ceny Grammy, střídá s hostováním na desítkách alb ikon, jako jsou Charles Lloyd nebo avantgardní vizionář John Zorn. S naprostou samozřejmostí překračuje hranice moderního jazzu: v duu s Chrisem Eldridgem z Punch Brothers objevoval akustické kořeny bluegrassu a americké lidové hudby, jindy se noří do písničkového světa po boku své manželky Margaret Glaspy. A do svého koncertního bandu jej letos v létě přizval dokonce samotný král všech písničkářů Bob Dylan. Lageův rukopis je při všech příležitostech okamžitě rozpoznatelný – nesoutěží v rychlosti ani nestaví na odiv technickou ekvilibristiku, ale fascinuje vřelým zvukem, bezchybným frázováním a darem vyprávět v každém taktu ucelený příběh.
Jeho nejčerstvější materiál nabízí album Scenes from Above, které vyšlo u renomovaného vydavatelství Blue Note a je dokladem jeho tvůrčího spojenectví se slavným producentem Joem Henrym. Na rozdíl od předchozího bohatě aranžovaného projektu Speak to Me zde Lage záměrně ustoupil z pozice direktivního kapelníka. Skladby se rodily v intenzivních dvacetiminutových improvizacích s jasným záměrem: vytvořit ideální podněty pro unikátní kvarteto starých přátel, kteří spolu ve studiu překvapivě ještě nikdy nenahrávali.
Po boku Lage se tak sešli spolehlivý kontrabasista Jorge Roeder, dynamický bubeník Kenny Wollesen a vyhlášený klávesový čaroděj John Medeski (známý nejen z tria Medeski Martin & Wood, ale třeba i ze sólových vystoupení, z nichž dvěma poctil Vilu Tugendhat v rámci loňského ročníku JazzFestu Brno). Devítka kompozic vstřebává ozvěny raného calypsa, peruánských melodií, blues i kompozičních postupů Bély Bartóka. Lage se navíc obratně vyhnul klišé typického souljazzového varhanního comba – sáhl například po akustické kytaře a Medeskiho zvukově bohaté varhany nechal volně dýchat. Skladby málokdy přesáhnou čtyřminutovou stopáž a sázejí na absolutní rovnostářství, empatii a intimní studiovou zdrženlivost, kde lze hrát potichu, a přitom být dokonale slyšet. Právě ve výše zmíněné sestavě se Julian Lage Quartet představí také Brně.
Julian Lage – kytara
John Medeski – klavír a klávesy
Jorge Roeder – kontrabas
Kenny Wollesen – bicí
John Scofield Combo 75
neděle
28/2/2027, 19.30
Sono
John Scofield je zasloužená stálice festivalového programu, kterou dávkujeme našemu publiku pravidelně už od třetího ročníku. U příležitosti svých pětasedmdesátin přiveze nový repertoár inspirovaný hudbou svého mládí, v němž si s typickou lehkostí bere na paškál rock, funk, country i americkou písňovou tradici.
Málokterý hudebník dokázal propojit jazzové myšlení se syrovostí blues a rocku tak přirozeně jako John Scofield. Tento trojnásobný držitel Grammy a mistr nezaměnitelného, lehce nakřáplého kytarového tónu patří k nejvlivnějším postavám moderní jazzové historie.
Do povědomí širšího světa vstoupil v první polovině 80. let, kdy si jej vyhlédl Miles Davis pro další etapu své elektrické éry – Scofield se na jeho albech jako Star People či Decoy zapsal nejen jako sólista, ale i skladatel. Následovala pozoruhodná sólová dráha čítající přes padesát autorských alb, během níž se projevil jako dokonalý stylový chameleon. Dokázal excelovat v postbopu po boku Joea Lovana či Pata Methenyho, infikoval scénu nakažlivým jazz-funkem s triem Medeski Martin & Wood na kultovní nahrávce A Go Go, a s lehkostí sobě vlastní proplouval jambandovým světem, soulem, gospelem i orchestrálními projekty. Ať už stál na pódiu s Herbiem Hancockem, Philem Leshem z Grateful Dead nebo pop-bluesovým písničkářem Johnem Mayerem, pokaždé si uchoval svou tvář, typický humor a elastický rytmus. Což platí i pro jeho mistrovský, jakkoli zdánlivě bizarní krok do interpretace country klasiky, jak víme i z JazzFestu Brno.
Na ten v roce 2027 zamíří s mimořádným projektem John Scofield Combo 75, kterým oslavuje své třičtvrtěstoleté životní jubileum. Formace organicky navazuje na dřívější úspěšné Combo 66 a představuje jak zbrusu nový materiál, tak neotřelé pohledy na starší skladby. Scofield si sestavil mezigenerační ansámbl snů, v němž se ideálně doplňuje muzikantská vyzrálost a mladická dravost sedmdesátníků, padesátníků a čtyřicátníků.
Rytmickým srdcem kapely je fenomenální bubeník Bill Stewart, jehož telepatické hudební napojení na Scofielda zraje již přes tři dekády. Právě Stewart před lety k projektu přivedl vyhledávaného kontrabasistu Vicenteho Archera, pedagoga z prestižní Berklee a jednoho z nejvýraznějších nových hlasů newyorské basové scény. Kvarteto na klavír dotváří šestinásobný nominant na Grammy Gerald Clayton, syn slavného Johna Claytona a dlouholetý spoluhráč Roye Hargrova či Charlese Lloyda, jehož harmonická invence vnáší do kapely zcela novou dynamiku. JazzFestBrno tak zažije setkání absolutní světové špičky, kde se virtuozita potkává s uvolněným groovem a ryzí radostí ze společného hraní. Tak jak je to ostatně u Scofielda vždy.
John Scofield – kytara
Gerald Clayton – klavír
Vicente Archer – kontrabas
Bill Stewart – bicí
Gabrielle Cavassa
Markéta Foukalová Q
úterý
16/3/2027, 19.30
Cabaret des Péchés
Vítězka Sarah Vaughan Jazz Vocal Competition patří k nejzajímavějším novým hlasům současného jazzu. Jejího projevu si všiml i Joshua Redman, který s ní v roce 2023 natočil album Where Are We, a vzal ji následně do kapely. Nyní premiéruje se svým vlastním ansámblem a repertoárem.
Když prestižní časopis DownBeat označil Gabrielle Cavassu za vycházející hvězdu světového formátu a magazín Stereophile nadšeně napsal, že její hlas vám spolehlivě zaleze pod kůži, nebyla to laciná reklamní nadsázka. Však uslyšíte sami.
Rodačka z kalifornského Escondida s italskými kořeny patří k nejvýraznějším zjevům současného vokálního jazzu. Její projev nestojí na okázalé pěvecké ekvilibristice, ale na uhrančivé intimitě, absolutní opravdovosti a schopnosti ovládnout každou píseň tak dokonale, že publikum v sále přestává dýchat.
Gabrielle Cavassa je z velké části samouk. V dětství poslouchala rodičovské desky a budovala si i vlastní sbírku, a ačkoliv vystudovala hudbu na San Francisco State University, tou pravou školou pro ni byla tamní klubová scéna. Klíčový zlom však přišel po přestěhování do New Orleans v roce 2017. Právě zdejší kolébka jazzu dotvarovala její styl. V roce 2020 vydala debutové album a o rok později triumfovala na prestižní mezinárodní soutěži Sarah Vaughan Jazz Vocal Competition.
Příběh jejího raketového vzestupu má v sobě navíc kouzlo moderní jazzové pohádky. Když ji na svatbě v New Orleans náhodou zaslechl manažer slavného saxofonisty Joshuy Redmana, netrvalo dlouho a Redman ji přizval ke spolupráci na své vysoce ceněné desce Where Are We (2023). Pro zpěvačku to znamenalo vstup do absolutní jazzové první ligy.
Tato plodná tvůrčí chemie vyvrcholila na jejím vlastním debutu pro Blue Note s názvem Diavola. Album, které produkoval sám Redman společně s legendárním šéfem labelu Donem Wasem, doprovází all-stars sestava: kytarista Jeff Parker, pianista Paul Cornish, basista Larry Grenadier a bubeník Brian Blade. Cavassa na albu s lehkostí mísí autorské skladby s italskou hudební tradicí i odvážnými předělávkami Burta Bacharacha či Barryho Manilowa. Její vystoupení na JazzFestu Brno slibuje mimořádný zážitek: setkání s hlasem, který ctí hlubokou tradici, ale zároveň do ní vnáší moderní energii. A v neposlední řadě: dozajista mu patří budoucnost!
Co se stane, když se důvěrně známé melodie od táborových ohňů propojí s vytříbeným jazykem současného jazzu v podání jedné z nejosobitějších zpěvaček tuzemské scény? Vznikne nový projekt jedné z nejoriginálnějších českých zpěvaček.
Umělecká dráha Markéty Foukalové se od samého počátku vyznačuje vzácnou stylovou otevřeností a neochotou nechat se svázat formálními žánrovými hranicemi. Zpívat začala už v dětství a v patnácti letech ji po úspěchu v televizní soutěži přizvala ke společnému vystupování legendární Eva Pilarová. Pěveckou jistotu a precizní techniku rozvinula studiem jazzového zpěvu na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka i studiem hudební výchovy na Univerzitě Karlově. První výraznější ostruhy na klubové scéně sbírala v kapelách Madfinger a Gang Ala Basta. Zásadním životním milníkem se však stal rok 2006, kdy s klavíristou Viliamem Bérešem založila skupinu Lanugo. Právě v této nadžánrové kapele, míchající sofistikovaný pop, jazz, soul a jemnou elektroniku, vyrostla v charismatickou frontmanku a svébytnou tvůrkyni. Během téměř dvacetiletého působení a pěti vydaných studiových alb si Lanugo vybudovalo výsadní renomé u náročného publika i kritiky.
Výjimečnost Markéty Foukalové tkví v okouzlující barvě hlasu, technické suverenitě a citu pro český text. Pro tyto kvality se stala vyhledávanou partnerkou předních postav české scény, jakými jsou Michal Pavlíček, Vladimír Mišík, Michal Prokop, Michal Ambrož a další. Výraznou stopu zanechaly také její komorní projekty s klavíristou Martinem Brunnerem – ať už šlo o ceněnou nahrávku Svou chvíli se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, nebo aktuální projekt Zábrana se zhudebněnými básněmi Jana Zábrany. V roce 2025 Foukalová potvrdila autorskou nezávislost debutovým sólovým albem Jinak, vytvořeným s producentem Radimem Vychopeněm (Radimo), na kterém s lehkostí zachytila křehkost každodennosti z ženské perspektivy. V letech 2022 a 2025 byla zařazena do širšího výběru prestižních Cen Anděl v kategorii Sólová interpretka.
Pro rok 2027 Markéta Foukalová připravuje první ryze jazzové album Zpátky do lesů, jež představuje další odvážný krok na její žánrově otevřené cestě. Pro nové kvarteto se spojila s předními instrumentalisty domácí scény napříč generacemi – s inovativním klavíristou a aranžérem Mikulášem Pokorným, kontrabasovou legendou Jaromírem Honzákem a vyhledávaným bubeníkem Markem Urbánkem. Hlavním impulsem projektu se staly zlidovělé skladby známé z táborových ohňů, hospod, výletů do přírody a rodinného muzicírování, které nás provázejí od dětství a jsou pevnou součástí naší společné hudební paměti. Hudebníci v nich hledají neotřelé harmonie, pružné polyrytmy a impresionistické nálady, přičemž přirozeně propojují tradici sdíleného zpívání s jazykem moderního jazzu.
Chris Potter Trio
středa
17/3/2027, 19.30
Cabaret des Péchés
Aktuální projekt saxofonisty vynášeného do nebes nejen pro neuvěřitelnou kontrolu nad svým nástrojem a hráčskou pohotovost, ale i hudební poctivost a schopnost přizpůsobit se jakémukoliv žánru či situaci. Sekundují mu „střelci“ Kendrick Scott (bicí) a Matt Brewer (kontrabas).
Pokud existuje saxofonista, v jehož hře se dravost newyorského post-bopu potkává s krystalickou melodickou lyrikou a nevídaným nadhledem, je to právě americký virtuóz Chris Potter.
Potterova výjimečnost tkví především v dokonalé syntéze technické virtuozity a spontánního muzikantství. Potter nevyužívá prvoplánovou bezúčelnou ekvilibristiku, jeho improvizace staví na melodiích, celkové stavbě skladeb i sól a v neposlední řadě na nezaměnitelném tónu saxofonu. Je rytmicky pružný, se vší suverenitou dokáže procházet všemi rytmickými nástrahami, aniž by ztratil příslovečnou lehkost a cit pro přirozený groove.
Rodák z Chicaga vyrůstal v Jižní Karolíně a už od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. Saxofonu se začal věnovat v deseti letech a už ve třinácti profesionálně koncertoval v klubech. Zlomovým momentem byl jeho odchod do New Yorku na sklonku osmdesátých let, kde si mladého talentovaného hudebníka vybral do kapely legendární bebopový trumpetista Red Rodney. Potterovu uměleckou dráhu zásadně formovalo dlouholeté působení v kvintetu i big bandu basisty Davea Hollanda, s nímž na přelomu milénia pomáhal definovat moderní zvuk akustického jazzu. Nesmazatelnou stopu zanechal také po boku bubeníka Paula Motiana, kytaristy Pata Methenyho v sestavě Unity Band oceněné Grammy nebo ve studiových projektech artrockových ikon Steely Dan. Jako kapelník a skladatel se profiloval v pestré škále projektů – od syrové klubové energie nahrávky Lift: Live at the Village Vanguard přes elektrizující funk-jazzové fúze sestavy Underground až po kompozičně propracovaná alba The Sirens či The Dreamer Is the Dream vydaná pod hlavičkou mnichovského vydavatelství ECM.
V současné době se Chris Potter zabývá hned několika rozmanitými projekty. Po hvězdném albu Eagle’s Point, nahraném v roce 2024 s Bradem Mehldauem, Johnem Patituccim a Brianem Bladem, představil v roce 2026 suitu Alive With Ghosts Today, ve které za použití bluesových a gospelových prvků reflektoval americkou historii. Pro brněnské vystoupení však volí komornější, avšak interpretačně ještě otevřenější formát akustického tria po boku kontrabasisty Matta Brewera a bubeníka Kendricka Scotta. Sestava bez harmonického nástroje dává lídrovi maximální výrazovou svobodu a prostor k improvizaci, přičemž všichni tři hráči – zocelení léty intenzivní souhry v prestižním ansámblu SFJAZZ Collective – fungují jako dokonale propojený organismus.
Chris Potter – saxofon
Matt Brewer – kontrabas
Kendrick Scott – bicí
BIGYUKI
čtvrtek
18/3/2027, 19.30
Kabinet MÚZ
Masayuki Hirano, lépe známý jako BIGYUKI, je inovativní skladatel a výjimečný klávesista, který do svého zvuku vnáší jazz, soul, hip-hop, rock a elektroniku. Jeho producentských i hráčských kvalit využívají mj. Kamasi Washington, Jon Batiste nebo José James.
Vystoupení japonského klávesového kouzelníka vystupujícího pod jménem BIGYUKI slibuje strhující zážitek, v němž se virtuozita potkává s nespoutanou energií klubové elektroniky v zážitku, jaký na běžných jazzových pódiích nemá obdoby.
Cesta Masayukiho Hirana, jak zní umělcovo občanské jméno, začala u přísné disciplíny klasického klavíru, k němuž v rodném Kóbe usedl už v šesti letech. Zásadní umělecký zlom však přineslo studium na prestižní bostonské Berklee College of Music. Ačkoliv do Spojených států přijel s brilantní klasickou průpravou, svět jazzu a další černé hudby pro něj byl zpočátku velkou neznámou. Touha jamovat s ostatními muzikanty jej brzy přivedla k neobvyklému řešení: začal na klávesách zaskakovat za chybějící basisty. Právě v nočních klubech a při hraní v gospelových sborech položil základy svého nezaměnitelného rukopisu. Zatímco pravou rukou kouzlil barvité melodické textury, levá ruka na analogovém syntezátoru či varhanách nekompromisně obstarávala basové linky. Schopnost okamžitě najít silný hudební motiv a obohatit jej o hutný groove z něj udělala po přesunu do New Yorku vyhledávaného spoluhráče neo-soulové hvězdy Bilala i uznávaného rapera Taliba Kweliho.
Globální respekt si BIGYUKI definitivně vydobyl v roce 2016, kdy se autorsky i hráčsky podílel na posledním albu legendárních hiphoperů A Tribe Called Quest s názvem We Got It from Here… Thank You 4 Your Service. V témže roce jej čtenáři magazínu JazzTimes zařadili mezi nejlepší světové klávesisty vedle takových velikánů, jako jsou Herbie Hancock, Chick Corea či Robert Glasper. Brzy nato následovala prestižní koncertní turné v doprovodných kapelách Kamasiho Washingtona nebo Lauryn Hill.
Paralelně však Hirano budoval sólovou dráhu. Po debutovém projektu Greek Fire představil zásadní autorské album Reaching for Chiron, které postavil na kombinaci syntezátorů, klubové elektroniky a soulových vokálů. Svoje žánrové přesahy ale nekonstruuje jako chladný experiment, jsou mu přirozené a činí je s nevídanou lehkostí. Svoji originální estetiku dále rozvinul na vysoce ceněné desce Neon Chapter, kde přizval ke spolupráci bubenická esa Marka Guilianu a Erica Harlanda či kytarového avantgardistu Arta Lindsayho.
Na podzim roku 2026 ohlásil BIGYUKI nové album, které avizuje singl Yamaste. V poslední době zaujal také futuristickým projektem John Connor, v němž ve spolupráci se studiem Qosmo experimentuje s možnostmi umělé inteligence coby živého hudebního nástroje. Věnuje se i dalším pódiovým i studiovým spolupracím, například s Josém Jamesem či Antoniem Sánchezem. Právě s posledně jmenovaným mělo brněnské publikum možnost jeho strhující energii zažít v roce 2022 v sestavě Sánchezova projektu Bad Hombre, tentokrát se však představí v plné síle jako kapelník vlastního projektu.
Stella Cole
neděle
21/3/2027, 19.30
Sono
Internetová štika, zpěvačka Stella Cole, vrací klasický jazzový a muzikálový repertoár nastupující generaci posluchačů prostřednictvím koncertních pódií i sociálních sítí. Spojuje eleganci starého Hollywoodu, cit pro Great American Songbook, nenucenost a herecké schopnosti do velmi stravitelného, ale umělecky hodnotného formátu.
Americká zpěvačka Stella Cole má dar přenést každý koncertní sál jedním nadechnutím do oslnivé éry klasických hollywoodských muzikálů a noblesních newyorských jazzových klubů. Dokazuje, že písně z Velkého amerického zpěvníku mají i dnes neobyčejnou moc probouzet ryzí emoce.
Cesta Stelly Cole k tomuto repertoáru přitom rozhodně není žádným vykalkulovaným retro tahem, nýbrž celoživotní přirozeností. Narodila se v lednu 1999 v illinoiském Springfieldu a hudba si ji našla krátce poté: ve dvou letech jí rodiče pustili film Čaroděj ze země Oz s Judy Garland a ten ji uchvátil natolik, že jej vyžadovala pouštět den co den po celý rok a melodie z něj začala zpívat dříve, než dokázala souvisle mluvit. A následně do sebe vstřebala celý zlatý poklad klasického muzikálového Hollywoodu. Během dospívání posluchačský zájem rozšířila na autorské zpěváky Norah Jones či Jamese Taylora. Ačkoliv na Northwestern University formálně nestudovala zpěv, nýbrž divadelní vědu a mezinárodní vztahy, právě tam si vybrousila jevištní projev a smysl pro hluboké dramatické vyprávění.
Kariérní zlom nastal během pandemie v letech 2020 a 2021, kdy z rodného pokoje začala natáčet pěvecká videa na sociální sítě. Její verze písně Over the Rainbow (právě z Čaroděje ze země Oz) a některé další zaznamenaly obrovský ohlas a nahrávku legendárního standardu Moon River dokonce sdílel sám James Taylor. Po promoci virální zájem přetavila v pódiovou kariéru. Rychle ovládla ikonická jazzová pódia jako Birdland či Café Carlyle a zakrátko zpívala v Carnegie Hall i Madison Square Garden. Mezinárodní renomé upevnila v roce 2023 spoluprací se seskupením Scott Bradlee’s Postmodern Jukebox.
To, čím Stella Cole vyčnívá nad ostatní interprety své generace, je absolutní autenticita, s níž vzdává hold ikonám jako Judy Garland, Rosemary Clooney či Frank Sinatra, aniž by kdy sklouzla k pouhé napodobenině. Její projev ohromil i zkušeného producenta a držitele ceny Grammy Matta Piersona, který zpočátku odmítal věřit, že tak mladá zpěvačka z internetu může disponovat natolik vyzrálým hlasem a citem pro frázování. Z jejich spolupráce vzešlo zpěvaččino debutové album Stella Cole plné originálně zpracovaných písní z Velkého amerického zpěvníku.
Aktuální studiové album It’s Magic vydala Stella Cole v roce 2025. Společně s Mattem Piersonem a věhlasným dirigentem a aranžérem Alanem Broadbentem na něm vytvořila sevřenou kolekci milostných písní, v níž se opulentní čtyřiadvacetičlenný smyčcový orchestr citlivě prolíná s komorním smyčcovým kvartetem. Dokonalou atmosféru, ve které se prostřednictvím křehkého, a přesto technicky suverénního hlasu nostalgie starých časů potkává s nakažlivou energií současnosti, ale dokáže navodit i v komornějších sestavách, jak uvidíme i na jejím výjimečném koncertě v brněnském Sonu.
Stella Cole – zpěv
Fraser Urquhart – klavír
Neal Miner – kontrabas
Henry Allen Barfield – bicí
Dárkový poukaz a Poukaz BAD CAT ID
Chcete někoho potěšit vstupenkou na koncert, ale nevíte, jakou svým blízkým koupit? Máme pro vás rovnou dvě možnosti.
Pro opravdové milovníky jazzu nabízíme permanentku jazzového nadšence Bad Cat ID, která opravňuje minimálně ke dvěma základním vstupům na koncert a ještě se díky ní ozdobíte festivalovým merchem. Koupíte ho v hodnotách (2000,- s taškou, 3000,- s tričkem nebo 4000,- s merchem dle výběru).
Pro ty, kdo jsou na jazz zatím opatrní, je tu klasický dárkový poukaz v hodnotách 1000,-, 1500,- a 2000,-, zakoupíte ho také v dárkovém designu fyzicky na koncertech.
