Program

Ploug – Pettersen - Badenhorst_dk

Vynikající dánský kytarista dokazuje, že centrum vývoje jazzu je teď v Evropě!
Mikkel Ploug - kytara, Sissel Vera Pettersen – zpěv, saxofony, efekty, Joachim Badenhorst – klarinety, saxofony.

Dánský kytarista a skladatel Mikkel Ploug je nejen talentovaný kytarista, ale i nadaný skladatel. Jeho kompozice propojují elementy jazzu a veškeré ostatní moderní hudby do neoposlouchaného tvaru ošlehaného severskými plískanicemi. Ploug má na kontě už dvě autorská CD u španělského labelu Fresh Sound New Talent, obě s neuvěřitelným Markem Turnerem na saxofon. Ploug žije částečně v Berlíně, kde jazz mimořádně vzkvétá, a částečně v Kodani. Během turné vymetá všechny kouty Evropy a dokonce už předskakoval Wayne Shorterovi. Plougova hudba je niterná, barvitá a originální a vtáhne vás do děje mimořádně snadno.
Trio Ploug-Pettersen-Badenhorst vzniklo poté, co Ploug a Pettersen začali společně vystupovat v Kodani a postupem času rozšířili rejstřík o saxofonové experimenty Joachima Badenhorsta. Ploug k tomu dodává: "Hudba tria vzniká demokraticky jako směsice nejrůznějších hudebních myšlenek, preferencí a pohledů na hudbu, které výsledný format zásadně ovlivňují. Necháváme si dostatek prostoru pro volnou improvizaci, toužíme po hudebním riziku a užíváme si okamžiky, kdy se ocitáme na hraně. Je nám ctí spolupracovat s mimořádnými spoluhráči a vzory o generaci či dvě staršími (Mark Turner, Han Bennink, Marc Ducret atd.) a čerpat od nich inspiraci. Síla tohoto tria je v naší schopnosti přetavit naše inspirace z nejrůznějších projektů do něčeho naprosto odlišného, ale zároveň jednotného."

Points Quartet_cz

Talentovaná čtveřice s nekonvenčním hudebním sdělením.
Luboš Soukup – saxofony, klarinet, Miroslav Hloucal – trubka, křídlovka, Tomáš Liška – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí

Kapela Points vznikla na jaře roku 2007. Jejími členy jsou absolventi Vyšší Odborné Školy při Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Ačkoliv je kvarteto složené z poměrně mladých hráčů, každý z jeho členů je výraznou hudební individualitou, která přináší do společného hraní osobitost a entuziasmus pro hledání vlastního hudebního jazyka. Svůj vlastní způsob vyjadřování si kapela již vytvořila – promlouvá k posluchačům nenapodobitelnou vlastní tvorbou. Podílejí se na ní všichni členové kapely a jejich kompozice zaujmou nejen svou dramatičností a dynamickými, někdy až eruptivními změnami nálady, ale také svým charakteristickým zvukem. Ten je velkou měrou určen nástrojovým obsazením kapely – Points hrají ve složení trubka, saxofon, kontrabas a bicí, tedy bez harmonického nástroje. Formát známý už z padesátých let minulého století, inspirativní a nikdy nevyčerpaný, nabízí širší prostor pro hudební komunikaci mezi hudebníky.
Points je kapela se silným emocionálním nábojem, jejíž hudba je nápaditá, nespoutaná konvencemi. Díky své odvaze a fantazii se nemusí omezovat jen na kopírování hudby jazzových velikánů minulého století. Kapela je nominována Českým rozhlasem do soutěže European Jazz Competition, která se bude konat v roce 2009.

Infinite Quintet_cz

Originální hudba v podání nejlepších hudebníků nastupující jazzové generace.
Petr Kalfus - alt a soprán saxofon, Miroslav Hloucal - trubka, křídlovka, Viliam Béreš – piano, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák - bicí

Infinite Quintet má opravdu sugestivní název, slibuje hudbu bez hranic, nekonečné možnosti souhry, interakce i kompozice. Kvinteto vzniklo v roce 2006 v rámci Vyšší odborné školy Jaroslava Ježka, když se potkali trumpetista Miroslav Hloucal a saxofonista Petr Kalfus. Najít další podobně smýšlející hudebníky nebylo těžké a kapelu záhy doplnili bubeník Martin Novák, basista Petr Dvorský a klavírista Viliam Béreš.
Hudba kvineta si skutečně nepřipouští hranice a přestože nesporně pochází z jazzového idiomu, žánrovými škatulkami se neomezuje. Naopak mísí všechny možné vlivy moderní hudby do nového tvaru. Mísení vyžaduje trpělivost a v mezičase se všichni členové a zvláště ti, kteří tvoří repertoár (tedy Kalfus, Hloucal a Béreš) inspirují na všech jazzových i nejazzových frontách. “Čerpáme třeba z tvorby Terrence Blacharda, Kenny Wheelera, Chrise Pottera, Michaela Breckera, Avishai Cohena a dalšch,” doplňuje Kalfus. Že jde o absolutně vrcholné představitele současného jazzu asi není třeba připomínat. Kromě inspirace velikány se v hudbě Infinite Quintetu zrcadlí zapálení pro společnou věc i zkušenosti z jiných projektů, jichž mají všichni členové kapely za sebou i před sebou požehnaně.

Mihály Borbély Quartet_hun

Přední maďarský etnojazzový saxofonista na evropském turné.
Mihály Borbély - saxofony a dechové nástroje, Dániel Szabó - piano, Balázs Horváth - kontrabas, István Baló - bicí, perkuse

Kvarteto maďarské saxofonové etnojazzové legendy Mihály Borbélyho hraje fúzi avantgardní hudby s hlubokými kořeny jak v jazzové tradici, tak v maďarské etnické hudbě, která vytváří jakýsi kulturní most mezi Amerikou a Střední Evropou. Most založený na talentu, respektu a přátelství je tvořen společným jazykem jazzu, folklóru a improvizované hudby obecně. Kapela reflektuje názvuky hudby karpatského oblouku včetně výrazných balkánských vlivů (zajímavé melodické variace, liché či jinak dominantní rytmy apod.). Borbélyho kvarteto vyhrála anketu o nejlepší maďarskou jazzovou skupinu roku 2004 a o rok později získalo její album "Meselia Hill" titul "Jazz Album of the Year 2005".
Samotný Borbély patří mezi nejlepší a nejoriginálnější saxofonisty ve střední Evropě. Je jedním ze zakládajících členů slavné folklórní kapely Vujicics a jako leader i sideman se účastní nejrůznějších projektů world music, jazzu nebo moderních fúzí (Balkan Jazz Project, Quartet B, Borbély-Dresch Quartet, Binder-Borbély Duo, Eastern Boundary Quartet, Attila László Quintet, Kálmán Oláh Sextet). Borbély nahrával s celou řadou zásadních umělců v Maďarsku, Evropě, USA, Mexiku nebo Austrálii. Vedle koncertování v klubech a na festivalech se věnuje i učení, konkrétně na konzervatoři Bély Bartóka a hudební akademii Ference Liszta.
Borbély se dlouhodobě se obklopuje podobně nadanými spoluhráči. Jako příklad může sloužit invenční klavírista Daniel Szabó, jenž má za sebou nejen studium na obou pobřežích USA a celou řadu úspěchů s vlastními kapelami, ale i úspěšné spolupráce s americkými hudebníky včetně Kurta Rosenwinkela nebo Erica Marienthala. Ani zbytek kapely nezůstává pozadu a pomáhá svému leaderovi zhmotnit jeho myšlenku hudby jako univerzálního jazyka.

Matěj Benko Quintet_cz, sk

Nový, ojedinělý a neopakovatelný hlas česko-slovenského jazzu.
Radek Zapadlo - tenor saxofon, Miroslav Hloucal - trubka, křídlovka, Matěj Benko – piano, Tomáš Liška – kontrabas, Pavel Zbořil - bicí

Nejen skvělým pianistou, ale především originálním skladatelem a zručným aranžérem je talent česko-slovenského jazzu Matěj Benko. Jeho tvář citlivého doprovázeče a invenčního sólisty známe z kapel zpěvaček Evy Emingerové nebo Miriam Bayle, ovšem Quintet nabízí hluboký exkurz do Benkovy duše skladatele. Ne nadarmo vystudoval skladbu na konzervatoři Jaroslava Ježka. Benkův kompoziční talent prosakuje každým opusem a protože se Matěj obklopuje hudebníky schopnými převést jeho myšlenky do reality bez zkreslení a navrch přidat špetku vlastního koření, nemusí mít o osud svých skladeb strach.
Benkovi vychází autorské CD u nahrávací společnosti Arta, je v tvůrčím zápřahu a s přehledem zvládá i roli kapelníka i čerstvého otce. Pobyt na pódiu si evidentně užívá a pozitivní pocit z tvorby přenáší beze ztrát na své posluchače. Na pedály v kvintetu šlape také bubeník Bady Zbořil, jenž na půl plynu ostatně ani hrát neumí, a popohání tak nejen Benka, ale i saxofonistu Radka Zapadla i trumpetistu Miroslava Hloucala k nadstandardním výkonům. Z pozice basisty vše drží v otěžích a fundament dodává spolehlivý Tomáš Liška.
Matěj Benko dokáže své hudební vlivy přetavit do vlastní svébytné výpovědi a ve společnosti zdejší hudebnické elity je velkým příslibem pro jazzovou scénu.

Tariška - Štveráček Saxophone Summit featuring Ryan Carniaux_cz, sk, usa

Slovenský král alt saxofonu a newyorský trumpetista v jazzovém ajfru.
Radovan Tariška - alt saxofon, Ryan Carniaux - trubka, Ondřej Štveráček – tenor saxofon, Ondrej Krajňák – piano, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík - bicí

Radovan Tariška je bezesporu fenomén. Jeho energie je nevyčerpatelná a nakažlivá, pódiový projev strhující. Za svůj talent vděčí rodině, k hudbě ho přivedll jeho dědeček, rovněž klarinetista a saxofonista. Radovi byl do vínku dán i jedinečný dar – dokáže vyvolat v posluchači dojem, že hudba je ta nejsnadnější a nejzábavnější činnost na světě. Jeho extrovertní projev a hráčské sebevědomí podložené skvělými hudebnickými předpoklady jej předurčují k úspěšné umělecké dráze.
Ta začala už záhy - už v době studia na Konzervatoři v Žilině byl členem Big Bandu The Slovak Young Swing Generation, se kterým vystoupil i na populárním festivalu Bratislavské jazzové dni v roce 1997. Na domácí scéne působil v nejrůznějších projektech, mimo jiné s Jurajem Bartošem, Gabo Jonášem a dalšími. Získal cenu Ladislava Martoníka „Jazzman roka 2002“. Spolupracoval rovněž se špičkovými hudebníky z celého sveta, mezi kterými nechyběli ani velikáni jazzu James Morrison, Philippe Catherine, Oliver Kent, Harry Sokal, Jarek Smietana, Piotr Baron, Janus Muniak, Roy Hargrove, Marcus Strickland, Donald Edwards, Jeremy Pelt, Joan Faulkner, Gabor Winand, Jeff Ballard, či George Mraz.
Ryan Carniaux sa narodil v New Yorku a Mekku jazzu má bezesporu v krvi. Hraje jako skutečný Američan a svým hudebním jazykem mlví k ostatním členům kapely a ti mu skvěle rozumí. Ryan patří do nové vlny mladých jazzových hudebníků, kteří odmítají teze o spícím či dokonce mrtvém vývoji žánru. Na Berklee College of Music studoval u Tigera Okoshiho, Grega Hopkinse a Barry Riese a ti mu jednoznačně vtiskli smysl pro tradici, ale zároveň i odvahu ke hledání nových cest a experimentování se zvukem. Ryan se proto neomezuje jen na krystalicky čistý jazz - s bostonskou jazz-funkovou kapelou koncertoval na východním pobreží, vedl jazzový sextet na turné v Costa Rice, a byl členem kapely Wilsona Rainbowa. V současnosti žije v Holandsku a svojí pestrou hrou oslovuje nadšené a vnímavé publikum po celé Evropě.

Beáta Hlavenková & Ingrid Jensen Quartet_cz, usa

Hudební spojení dvou dam, mimořádně plodné a překvapivě originální.
Ingrid Jensen – trubka, křídlovka, Beáta Hlavenková – klavír, Michal Baranski – kontrabas, Jon Wikan – bicí.

V dubnu vyjde její první sólové album s autorskými skladbami, se svým Triem patří k nemnohým umělcům, kteří v zahraničí letos reprezentují naše předsednictví v Evropské unii. Spolupracuje s Lenkou Dusilovou a dalšími hudebními osobnostmi a ještě stíhá zvládat povinnosti mateřské. Také se vám zdá, že je to na jednoho člověka až moc? Beáta Hlavenková rozhodně souhlasit nebude. Právě ona slouží cele svému talentu a dnes společně s několika dalšími vyvolenými udává tón modernímu jazzu a progresivní hudbě v Česku.
Aktuální album, které Beáta natočila v lednu letošního roku v amerických nahrávacích studiích společně s Ingrid Jensen, Richem Perrym, Jonem Wikanem, Mattem Clohesym a revolučním hráčem na pedal steel guitar Davem Easleym je jedním z nejočekávanějších počinů domácí jazzové přítomnosti. Skvělí spoluhráči jsou vždy zárukou jistoty i inspirace a když se podaří většinu z nich dostat i na turné, pak se je skutečně na co těšit.
Nejvýraznější sólistkou Beátina nového projektu je bezesporu Ingrid Jensen. Mimo své vlastní projekty Jensen Five, Project O, Nordic Connect, IJQ, aj., je řádným členem unikátního bigbandu Maria Schneider Orchestra, s nímž dvakrát získala Grammy za nejlepší jazzové album roku (2004, 2008). Hudebním magazínem Down Beat je každoročně právem vybírána do pětky nejobjevnějších jazzových trumpetistů současné světové jazzové scény. Kontrabasista Michal Baranski patří k nejvyhledávanějším kontrabasistům současné polské i evropské jazzové scény. Pro svůj otevřený hudební koncept a svrchované mistrovství byl přizván k uměleckým turné nebo natáčení s mnoha umělci včetně Eddieho Hendersona či Tomasze Stanka. Až z daleké Aljašky se na východní pobřeží USA přistěhoval Jon Wikan, bubeník, jenž se může pochlubit nejen vlastní tvorbou kompoziční, ale i nekonečným seznamem koncertů odehraných na postu sidemana pro Geoffrey Keezera, Kurta Ellinga, Marka Murphyho a celou řadu dalších.

Yaron Herman Trio_il, usa

Koncentrace talentu, vkusu a muzikálnosti v rukou izraelského klavírního génia v doprovodu americké jazzové smetánky.
Yaron Herman – piano, Matt Brewer - kontrabas, Gerald Cleaver – bicí

JAZZFESTBRNO vítá každoročně senzační klavíristy s otevřenou náručí. Triová komunikace skrývá mnohé krásy a umožňuje na podiu vznik velkých věcí. Vzpomeňme na řádění Jacky Terrasona nebo loňský triový luxus v podání Eliane Elias. Letošní ročník nabízí nepřehlédnutelný počet dechberoucích pianistů, ale jeden přesto ční nade všemi. Hvězda Izraelce Yarona Hermana v posledních letech září jakoby se na ní rozbouřilo nepočítaně erupcí. Podobně eruptivní je Hermanův klavírní styl, osmaosmdesát klapek však drží pevně v otěžích a když vkus zavelí, dokáže jim pěkně přiškrtit uzdu. Hermanův styl definuje termín dynamika, jeho herní polohy se mění jako nebe při západu slunce, nikdy však nesklouznou k lacinému kýči či cirkusáctví. Z Yarona Hermana muzikálnost přímo stříká. Je tak plný hudby, že musí vynakládat úsilí, aby v něm nepřekypěla. V baladě se ale umí tak zkáznit, že se člověkovi ani nechce věřit, že klavír nabízí tak jemnou barvu a hudební frázi lze natolik procítit. Když se ovšem naskytne příležitost běsnit Herman je prvním, který ji využije. Svůj nástroj má nevídaně pod kontrolou, srší vtipem a nápady. Na své spoluhráče Geralda Cleavera a Matta Brewera se ovšem může stoprocentně spolehnout jak při vymýšlení bláznivin, tak při uzamknutí do společného groove. Trio Herman, Cleaver a Brewer má na kontě už dvě úspěšná alba. Po prvním trháku „A Time for Everything“ teď přichází “Muse,” kterému hudební sudičky bezpochyby předpověděly obdobný úspěch.
Yaron má podobně jako Keith Jarrett schopnost oslovit širší posluchačskou obec a vůbec nemusí podlézat lacinými triky. Jeho hra je přesvědčivá, kompoziční schopnosti perspetktivní a výběr repertoáru pestrý a vkusný. I proto ho pořadatelé zvou do nejlepších sálů světa. D Brna přijede rovnou z vídeňského Konzerthausu, předtím a potom se podívá třeba do Theatre des Champs Elysées v Paříži či Sumida Triphony Hall v Tokiu. Yaron je prostě na roztrhání a buďme vděčni, že se nám naskýtá možnost vychutnat si jeho klávesovou genialitu v době, kdy na svůj kariérní zenit zřejmě teprve čeká...

Les Yeux de la Téte_fra

Nefalšováná francouzská avantgarda s mladistvou energií.
Samuel Frin - saxofon, Luc Muteau - baskytara, Ivan Guerrand - bicí

Skupina vznikla v roce 1999 v normandském Caen. V roce 2007, po řadě CD vydaných vlastními silami (hnutí DIY - Do It Yourself), konečně vychází oficiální debut L'Oeuf du Cyclone. Free-rock jazzové trio hraje v obsazení saxofon, baskytara a bicí a hodně se svou hudbou přibližuje tvorbě rakouských Tres Hombres, ale je jazzovější a hudebně mnohem nápaditější. Repertoár je směsí vlastních a "šílených coververzí" či předělávek, stylový záběr sahá od F. Zappy a I. Stravinského až k A. Piazzolovi a J. Hendrixovi. Hudba Les Yeux de la Tete se líbila mimo jiné v le BBC v Hérouville, l'Olympic Café v Paříži a na festivalu Chauffer dans la Noirceur.

Jamsession

po skončení hlavního programu, vstup volný, nástroje s sebou!
Rozjíždí: Přibil / Zapadlo Quintet

Peter Lipa Band_cz, sk

Charismatická osobnost bourající hranice mezi žánry.
Peter Lipa – zpěv, Michal Žáček – saxofony, Peter Lipa jr. – piano, keyboard, Michal Šimko – basa, Robo Rist - bicí

Přesto, že se vokální fenomén Peter Lipa nechá ovlivňovat navýsost vkusnou a inspirativní hudbou v podání celé šíře světových pěveckých osobností sahající od Jimmy Rushinga a Al Jarreaua až k Ray Charlesovi, Bobby McFerrinovi či Joe Cockerovi, zůstává osobností s výrazně vyprofilovaným názorem na hudební tvorbu. Právě po takových osobnostech dnešní kulturní scéna lační a není divu, že Peter Lipa oslovuje tak rozsáhlou a zároveň rozmanitou skupinu hudbymilovných.
Lipův umělecký rozptyl už dávno překročil hranice jazzu a právě v nadžánrovosti a neopakovatelnosti je síla jeho výrazu. Pomiňme všechny jeho jistě neméně důležité manažerské, žurnalistické, moderátorské i popularizační aktivity a soustřeďme se výhradně na jeho hudební tvář: Lipovu hudební kariéru mapují spolupráce s vybranou společností české i slovenské hudby – vzpomeňme Combo Petra Lipu, Lipa Andršt Blues Band, T + R Band, Lipa – Šeban Band či aktuální Peter Lipa Band i LP Sessions. Pojem jazz v Lipově tvorbě kromě řemeslného fundamentu znamená především svobodu. Právě zmiňovanou volnost využívá zpěvák s neobvyklou bravurou k tomu, aby svoje rozvětvené kořeny vměstnal do výsledného tvaru, jež je zde pro Vás k poslechu i pojmenování. Přestože je Peter Lipa v Brně poměrně často, jeho vystoupení jsou vždy svátkem a můžeme se proto těšit na další ze zpěvákovýchupřímných uměleckých zpovědí. Lipa je samozřejmě zvyklý obklopovat se muzikanty nejen univerzálními, ale především osobitými. Právě takoví vhodně doplňují jeho sebevědomou hudební osobnost. Nejen saxofonista Michal Žáček je příkladem takové muzikantské persony a spolu s ostatními spoluhráči z kapely Peter Lipa Band doprovodí Petera Lipu v jeho nadžánrovém rozletu, který je však pevně ukotven v kořenech jazzu, blues, soulu i funku.

Karrin Allyson Quartet_usa

Nominace na Grammy zdobí aktuální desku šarmantní americké zpěvačky s názvem Imagina: Songs of Brasil
Karrin Allyson – zpěv, klavír, Rod Fleeman – kytara, Ed Howard – kontrabas, Todd Strait - bicí

Ať se rozhlížíme sebevíc, jen těžko budeme hledat mezi jazzovými zpěvačkami osobnost oslovující zároveň fanoušky, hudebníky i kritiky tak jednoznačně, jako Karrin Allyson. Přestože není ve zpěvaččině zájmu se za každou cenu upřednostňovat jako sólistka, její talent se přesto v jakkoliv hvězdné kapele neskryje. Neukryl se opakovaně ani před těmi, kteří rozhodují o nominacích na cenu Grammy a do výběru nejlepší vokální nahrávky ji už několikrát nominovali. Naposledy letos. Stejně jako konvenuje kritikům, líbí se i běžným návštěvníkům jazzových koncertů - muzikálnost Karrin Allyson je neoddiskutovatelná a i jí vděčí za svoji posluchačskou přitažlivost. Allyson je původně klasicky vzdělaná pianistka a řemeslo perfektně dopilovala ve světě jazzovém, neomezujíce se pouze na procítěné interpretace cizích skladeb, ale i na vlastní kompoziční tvorbu a improvizovaná scatová sóla. I pro svou hudební chápavost je vyhledávána v kruzích hudebníků, dokáže svůj hlas postavit na roveň hudebních nástrojů a plynně konverzovat s největšími jazzovými mistry.
Svoji hlubokou stopu zanechala Allyson i v nahrávacím průmyslu a jeho prostřednictvím i v srdcích fanoušků po celém světě. Má za sebou už jedenáct alb pod vlastním jménem, jež pokrývají nebývalou šíři repertoáru od jazzových standardů přes kompozice Thelonia Monka, Johna Coltrana či Wayne Shortera až po sambu a bossa novu zpívanou portugalsky. Právě latinskoamerické hudbě je věnováno aktuální album Karrin Allyson s názvem Imagina: Songs of Brasil. Zpěvačka dokazuje, že její láska k brazilské hudbě není povrchní flirt, ale naopak hluboká a dlouhodobá oddanost. Cestu si nezjednodušuje pouhým přetestováním původních melodií do angličtiny, ale mnohé opusy interpretuje v originále. Po Eliane Elias, která na brazilský základ roubuje americkou jazzovou tradici, je Karrin Allyson dokonalým příkladem v opačném gardu. „Ať je váš rodný jazyk jakýkoliv,“ vysvětluje Allyson, „doufám, že tyhle písně budou promlouvat k vašemu srdci stejně, jako k mému.“
Podobně jako jiné neposedné umělecké osobnosti i Karrin tráví na cestách většinu svého času. Turné ji zavádí do všech koutů světa a ona si pobyt na pódiu neskutečně užívá. Její poutavá show je kombinací šarmu, umu, respektu k tradici i nepřekonatelné vášně pro hudbu.

Elizabeth Lohninger + Fischbacher Trio_usa, aut

Dřív Rakušanka, dnes spíš Američanka se skvělou kapelou v čele s pianistou Walterem Fischbacherem.
Elisabeth Lohninger - zpěv, Walter Fischbacher – klávesy, Petr Dvorský – kontrabas, Otto Hejnic - bicí

„Nesčetně barev a možností“ – to vám možná přijde na mysl, pokud se budete snažit popsat hlasové umění zpěvačky Elisabeth Lohninger. Zapůsobila na publikum a kritiky svými groovy na míru ušitými vlastním kompozicím a její bezmeznou radostí ze zpívání a dělání muziky. Její texty jsou hluboké a optimistické, berou posluchače na cestu do míst mimo čas a prostor.
Kreativita a všestrannost doprovází Elisabeth Lohninger již od jejích ranných hudebních začátků ve svém rodném Rakousku. Kromě pravidelného vystupování v newyorských hudebních klubech The Jazz Standard, Sweet Rhythm, SOBs, The Knitting Factory, The 55 Bar a The Bitter End navštěvuje často i Evropu v rámci svých koncertních turné. Evropský a americký tisk ji samotnou označuje jako "oslnivou" a její hudbu jako "nádherně emotivní", "inspirující" a "dokonalou".
Doprovodná kapela Elisabeth Lohninger svedla dohromady talentované hudebníky ze středoevropského regionu. Walter Fischbacher pochází z Rakouska, kde vystudoval Musikhochschule a Music Conservatory ve Vídni a působil na rakouské hudební scéně až do roku 1994, kdy se rozhodl zdokonalit své hudební umění v New Yorku. Tam navštěvoval Mannes College a New School a hrál v několika kapelách. Aby si rozšířil své hudební horizonty, založil vlastní nahrávací studio a také ladí klavíry. Phishbacher se věnuje vlastní tvorbě, která sice vychází z jazzu, ale nebrání se ani vlivům z hudebních světů funku, rocku, latiny či drum´n´bass.
Pro nynější turné po krajích českých a moravských se Fischbacher společně s Elisabeth Lohninger obklopili místní jazzovou elitou. Přirozeně – vždyť hudební komunikaci na úrovni Fischbacherova klavírního umění zvládají jen nejpovolanější. Jak kontrabasista Petr Dvorský, tak bubeník Otto Hejnic mezi takové patří. Pomáhají leaderům zhmotnit jeho hudební ideje do tvaru, jenž osloví posluchače z rozmanitých krajin hudby.

Roman Dragoun and his Angels_cz

Brněnská legenda s novým projektem na pomezí rocku, popu a jazzu.
Roman Dragoun - zpěv a klávesy, Filip Benešovský - baskytara, Ondřej Pomajsl - bicí, Radek Kašpar - saxofon, Miloš Švec – kytara, Míra Barabáš – trubka

Talentovaný zpěvák, klávesista a skladatel Roman Dragoun spolupracoval na počátku osmdesátých let s brněnskou artrockovou legendou Progres 2. Z té doby pochází jeho hity „Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce“a „Že Tvých vlasů v ní se dotýkám“. Později Roman založil s Milošem Morávkem další formaci důležitou pro vývoj české rockové scény – Futurum. Ta přinesla písně jako „Juliet“ nebo „Zdroj“a alba „Ostrov země“ a „Jedinečná šance“. Konec osmdesátých let zastihl Romana ve skupině Stromboli Michala Pavlíčka (album „Shut Down“). Po jejím rozpadu začíná koncertovat sólově. V sólových projektech se už typická Dragounova osobitost projevila naplno a jeho rukopis se vyhranil. Silné melodie, emotivní hlasový projev, tak typický naléhavostí, náruživostí a nezaměnitelným frázováním, strhující kreace na synthesizer Moog a všudypřítomná víra v pozitivno, ušlechtilost, krásu, lásku a dokonalost – to vše a mnohem více je tvorba Romana Dragouna.
V devadesátých letech ztvárnil Dragoun vedle Kamila Střihavky a Dana Bárty postavu Ježíše v muzikálu „Jesus Christ Superstar“. Společně s Lucií Bílou zpíval v Oratoriu k poctě sv. Vojtěcha při návštěvě papeže Jana Pavla II. Natočil dvě sólová alba. „Stín mý krve“(1995) – které svou producentskou prací podpořil Michal Pavlíček a „Slunci blíž“ z roku 2000.
Po devíti letech přichází písecký rodák Roman Dragoun s novým CD „Otlučená srdce“. Vedle šestnácti nových skladeb i znovu nahranou „Že Tvých vlasů v ní se dotýkám“ v novém „přijazzlém“ kabátu. Album opět obsahuje obě Dragounovy typické polohy. Silné balady šansonového typu, s texty hledajícími skutečné hodnoty a oslavujícími ideál na jedné straně. Na druhé straně rockově až funkově tepající kompozice, ve kterých dostává příležitost hráčská dovednost a aranžérská vynalézavost.
Ovšem Dragounova jazzová inklinace je neodbytná. Intimita roste a nálada je „modřejší“. Člověku se honí hlavou příměry o starém víně, vzpomínky na nezvládnuté životní křižovatky a smířený, hebký splín zpěvačky Sade Adu, či sametový, důvěrný projev Kurta Ellinga...

Ulf Wakenius and AMC Trio_sk, swe

Kytarista kapely Oscara Petersona v doprovodu výtečných slovenských jazzmanů.
Ulf Wakenius – kytara, Peter Adamkovič – piano, Martin Marinčák – kontrabas, Stanislav Cvanciger – bicí

Termín stálá fungující kapela je v jazzu poměrně vzácný termín, hudební promiskuita je v žánru jazzu všudypřítomná a kapely většinou nemají dlouhého trvání. Výjimky potvrzují pravidlo a jednou z nich je už dvanáct let i slovenské AMC trio. Respekt doma i v zahraničí získává AMC triu nejen solidní hudebnické řemeslo, ale i důraz na vlastní tvorbu a svojský zvuk. S takovým základem potom není problém oslovit špičkové světové sólisty, mezi něž se bezpochyby řadí i Ulf Wakenius. Výsledkem spolupráce severského kytaristy a slovenského klavírního tria je pak poutavý mix hudebních vlivů, kterými se proplétá jazz jako zlatá nit držící vše pohromadě.
Spolupráce s Wakeniusem se už dokonce zhmotnila do povedeného alba Soul of the Mountain, jež vydalo slovenské vydavatelství Hevhetia v loňském roce. Jestliže pro AMC trio je tento společný projekt dosavadním vyvrcholením tvorby, pro švédského kytaristu znamená další příležitost přesvědčit o své hudební přizpůsobivosti a neskutečném sólistickém nadhledu. Popisovat umění Ulfa Wakeniuse je ostatně asi zbytečné, jeho reference z kapel Oskara Petersona, Nielse Heninga Orsteda Pedersena, Raye Browna a dalších mluví samy za sebe. Jeho kytarové umění čerpá ze hry všech zásadních stylotvůrců posledních desetiletí a dokáže se daným podmínkám přizpůsobit jako chameleón. Jednou slyšíte Pata Martina, podruhé George Bensona, jindy Pata Methenyho. Vlivům se nevyhne nikdo a Wakenius si na stylotvůrce ani nehraje. Spíše je nedostižným virtuosem, který se slovy Johna McLaughlina „narodil s kytarou v ruce“. Ve skutečnosti na ni začal hrát až v jedenácti, ale „do ruky“ ji dostal velmi rychle. Wakenius se nebojí neohlížet se doprava doleva a je ve své výpovědi naprosto přesvědčivý i na disku Soul of the Mountain AMC tria.
Letošní JazzFest nabízí hned několik vyvedených mezinárodních spoluprací a projekt AMC tria s Ulfem Wakeniusem rozhodně nezůstává v jejich stínu. Naopak září svou jedinečností, posluchačskou přitažlivostí a jednoznačnou hudební kvalitou.

Jaromír Honzák Quintet featuring Chris Cheek_cz, pl, usa

Společný projekt hudebníků z různých břehů Atlantiku, ale společného názoru na hudbu.
Chris Cheek – saxofony, David Dorůžka – kytara, Michal Tokaj – klavír, Jaromír Honzák – kontrabas, Lukasz Zyta – bicí nástroje

Když se dají na poli jazzu dohromady Poláci a Češi, kvalita je většinou nabíledni. Pokud se takové spojení obohatí o amerického sólistu, musí jít o událost evropského významu. Jaromír Honzák je svými mezinárodními projekty notoricky znám a není proto s podivem, že cizinci mají i v jeho aktuálním projektu přesilovku. Ke spolupráci si Honzák vždy vybírá hráče nejen osobité, ale především týmové. Výsledkem je pak kompaktní ansámbl se společným pohledem na hudbu, tvůrčím potenciálem a řemeslnou precizností. Sám kontrabasista a leader se rovněž obvykle stará o kapelové pojivo, tedy hudební vizi a gró kompozičního materiálu, jež vtiskávají tvorbě kvarteta pečeť jedinečnosti. Na turné i k nahrávání nové desky si nyní přizval mistra kompozice i hry na saxofon Chrise Cheeka.
Oba čeští členové kapely, Dorůžka i Honzák jsou reprezentanti mimořádně konkurenceschopného středoevropského jazzu, umělecké osobnosti v pravém smyslu slova. David Dorůžka, absolvent Berklee College of Music, patří ke kytaristům s natolik svojským a specifickým hlasem, že se vůbec při jeho charakteristice není nutno bát použít přídomku stylotvůrce. David dotváří enigmatickou náladu živých vystoupení Honzákovy kapely a svým sofistikovaným kytarovým jazykem promlouvá k posluchačům s neobvyklou přesvědčivostí. Lukasz Zyta dodává za bicími kapele správné palivo s inspirativními aditivy a hudební pozadí se vkusem dobarvuje. Klavírista Michal Tokaj se stoickým klidem vybírá nejkrkolomnější zatáčky jazzových harmonií i rytmů a při pohledu na jeho instrumentální nadhled člověka možná napadne, že improvizace je nejsnadnější činnost na světě. A Chris Cheek? Jeho diskografie hovoří jasnou řečí, jeho skladby hraje nastupující generace jazzmanů skoro stejně hojně, jako standardy a jeho nenapodobitelný saxofonový tón je rozpoznatelný ve vteřině. Jaké větší ocenění si hudebník může přát?
Hudba Honzákovy aktální kapely je tvořená výhradně vlastními skladbami jeho členů. Vyznačuje se společně sdíleným smyslem pro specifický hudební jazyk, soudobý jazz otevřený inspiraci jiných hudebních stylů. Na jednu stranu komorní a současně nabitý strhující energií. Není pochyb, že Vás všichni jeho členové s bravurou vtáhnou do svého hudebního světa.

Jamsession

po skončení hlavního programu, vstup volný, nástroje s sebou!
Rozjíždí: Přibil / Zapadlo Quintet

Lenny White WORKSHOP_usa

Rez Abbasi´s Bazaar featuring Kiran_ind, usa

Fusion indické a americké hudby v režii indického kytaristy, v hlavní roli zpěvačka Kiran.
Kiran Ahluwalia – zpěv, Rez Abbasi – kytary, Ben Stivers – varhany, Dan Weiss – bicí

Horká Indie dala temperament kytaristovi Rezu Abbasimu, aby jej podobně slunná Kalifornie naočkovala láskou k jazzu brzy po jeho přesídlení na západní pobřeží USA. Abbasi je i proto kompetentní v obou světech, světech indických rág i jazzových standardů. Amerika mudala nejen domov a uměleckou inspiraci, ale i formální vzdělání na univerzitách v Kalifornii či v New Yorku. Indie ovšem neustále láká svého syna zpět a Abbasi jednou za čas volání vyslyší a vyráží dokrmit invenci a rozšířit si duchovní obzory třeba k mistru perkusí Ustadu Alla Rakhovi, aby získané informace dokázal přetavit v nový hudební tvar. Možná by se daly nalézt analogie s uměleckým směřováním kolegy kytaristy Johna McLaughlina, jen výchozí bod je na opačné straně.
„Mým cílem j dělat etnickou hudbu se silnými jazzovými vlivy,“ komentuje tvůrčí proces samotný Abbasi. „Mohu tak následovat svoje jazzové vzory. Coltrane, Ellington a Gillespie se také vždy ponořili do hlubin hudby v kterékoliv zemi, již navštívili, aby ji mohli nasát a přivézt domů. Pokud se dá říct, že se mi něco podobného daří také, uspěl jsem!“
Stopami kreativního procesu jsou autorská cd, jichž už má Abbasi na kontě pět. Rez zanechává stopy hluboké – jeho nedávná deska Snake Charmer oslnila nejen kritiky, ale především fanoušky i hudebníky. Média nešetřily superlativy, ale místo spaní na vavřínech Abbasi v mezičase připravil další zásadní kolekci skladeb s příznačným názvem Bazaar. Obě desky představují maximálně autentickou fusion indické hudby a jazzu a světu nabízejí neoposlouchaný hlas Abbasiho kytary, neopakovatelnou melodiku i specifické harmonie.
V multietnickém New Yorku si Abbasi lebedí. Bydlí tam už patnáct let, užívá si nakažlivé energie velkoměsta a píše nádhernou hudbu. Hraje se svojí kapelou a rád se nechá přemluvit k společným projektům s dalšími jazzovými hybateli. Vždyť jaký jiný titul by si zasloužili třeba Ruth Brown, Peter Erskine, Kenny Werner, Barre Phillips, DD Jackson, Tim Hagans, Marc Johnson, Billy Hart, Michael Formanek, Rick Margitza, Gary Thomas, Dave Leibman, Kadri Gopalnath, Gearge Brooks, Ronu Majumdar, Kiran Ahluwalia, Rudresh Mahanthappa nebo Tony Malaby?

Lenny White and Present Tense_usa

Legendární bubeník s nevídaným drivem a hvězdná sestava.
Lenny White - bicí, George Colligan – piano, keyboards, Tom Guarna - kytara, Richie Goods – kontrabas, baskytara

Doby, kdy byl Lenny White jen vynikajícím bubeníkem na telefonu jsou už pryč. Tenkrát sice přijímal hovory od nejlepších leaderů té doby včetně Milese Davise či Chicka Corei, dnes však především vede vlastní kapelu Present Tense. Pravda, nějaký ten melouch si i dnes Lenny střihne, jeho rozhodující podíl třeba na atmosféře alba Geri Allen Gathering je neoddiskutovatelný. Jeho muzikální nápaditá a dynamická hra je nápadným rozlišovacím znakem od mnoha bubeníků, kteří jen bubnují.
White uchovává a hýčká odkaz pionýrských dob fusion už od svého angažmá na přelomovém Davisově albu Bitches Brew a rozporuplného duchá té doby přenáší i do své současné tvorby na pomezí žánrů. Svoje zkušenosti z kapel Freddieho Hubbarda, Joe Hendersona, Woody Shawa, Stana Getze nebo legendárních Return to Forever teď předává mladším spoluhráčům s nevídaným potenciálem. Georgie Colligan není žádným jazzovým novicem, jeho dlouholetá spolupráce s Cassandrou Wilson je dobře známa, Whiteův přístup k bicím je ovšem natolik specifický a charismatický, že jej nemůže pominout ani hotový hudebník. Podobně i kytarista Tom Guarna je v seznamu sidemanů na jednom z předních míst. V konkurenci nabitém New York City si na nedostatek práce opravdu stěžovat nemůže. Ani basista Richie Goods se nenudí. Kromě plnění basistických povinností zadaných šéfy z oblasti jazzu i popu se v posledních letech s úspěcham pouští i do extenzívní producentské činnosti.
Lenny White je opravdu pravý Fusion Messenger a bacilem fúze pravidelně infikuje svoje spoluhráče. Duch konce šedesátých a sedmdesátých let v něm přežívá jen jemně modifikovaný až dodnes a v kontextu moderních vyjadřovacích prostředků současné generace hudebníků působí tak trochu jako zjevení. White odmítá přešlapovat na místě a jeho aktuální tvorba reflektuje pohled zkušeného hudebního barda na snažení nastupující generace.

Jamsession

po skončení hlavního programu, vstup volný, nástroje s sebou!
Rozjíždí: Přibil / Zapadlo Quintet

Dan Weiss + Rez Abbasi´s Bazaar WORKSHOP_ind

Auguścik – Karnas Sextet_pol

To nejlepší z polského jazzového zpěvu.
Grazyna Auguścik – zpěv, Grzegorz Karnas - zpěv, Adam Oles - cello, Sabin Todorov - piano, Michal Jaros - kontrabas, Sebastian Frankiewicz – bicí

Projekt Auguścik-Karnas Sextet vznikl z iniciativy dvou přátel – polských vokalistů Grażyny Auguścik a Grzegorze Karnase. Bezpochyby jde o setkání na nejvyšší úrovni, vždyť oba zpěváci jsou tím nejlepším, co polská vokální scéna nabízí. Karnase už brněnské publikum zná, vystoupil zde před lety s vlastní kapelou, Auguścik je zatím pro místní posluchače neznámou, za vše však hovoří její mezinárodní úspěchy a spolupráce se světovou jazzovou oligarchií včetně aktuálního projektu s kytaristou Kurtem Rosenwinkelem. Její interpretace jazzu je neopakovatelná a její podvědomá snaha o specifický hudební výraz vyznívá navenek naprosto přirozeně. Po studiích na Berklee College v Bostonu je dnes možná doma v Chicagu, její hudební srdce však stále mluví polsky. Naštěstí - jazz s pomyslným polským akcentem je totiž úžasný!
Karnas si užívá spolupráci jak se starší, tak nastupující generací polského jazzu a výsledkem je vždy poutavá hudba, která vás pohltí beze zbytku. Svoje debutové albun nahrál už v roce 2000 a v rámci svého prvního rozsáhlejšího turné navštívil třeba Bratislavské jazzové dny. Následující projekt "Sny-Dreams of a Ninth Floor" spatřil naživo světlo světa na celé řadě festivalových i klubových pódií včetně Prahy, Hradce Králové či Košic. Nedávné album "Ballads for the End of the World" opětovně kromě Karnase zviditelnilo nadaného cellistu Adama Olese a potvrdilo, že Karnas je skutečným umělcem, jenž nepřestává hledat.
„Jazz je ve své otevřené koncepci hudebního dialogu založeného na poslechu pojivem, dorozumívací platformou našich odlišných charakterů, temperamentů a vizí umělecké seberealizace,“ říkají oba interpreti. V repertoáru mají jak skladby z autorských alb, tak jazzové standardy interpretované sólově i jako vokální dueta v doprovodu rozmanitých instrumentálních konfigurací.

Monster Jamsession

po skončení hlavního programu, vstup volný, nástroje s sebou!
Rozjíždí: Přibil / Zapadlo Quintet

B Side Band (CZ)_cz

Moderní bigband, energie, zábava.
Josef Buchta – band leader, Matuš Bagár – zpěv, Richard Mlynář – piano, Jiří Kučerovský - kytara, Tomáš Koudelka - baskytara, Jan Dvořák - bicí, Petr Toman - perkuse, Vojtěch Novotný, Josef Buchta, František Kříž, Hubert Ratschker – trubky, Antonín Mühlhansl, Petr Kovařík, Petr Herzán, Pavol Hoďa, Lubor Pokluda – saxofony, Petr Hnětkovský, Pavel Semek, Martin Henek, Pavel Debef - trombony

Pokud se má Brno něčím v oblasti hudby chlubit, jsou to beze sporu také big bandy. Historie orchestru Gustava Broma je dostatečně známa a je lemována úsěchy na mezinárodních festivalech i umístěními v anketách Rolls Royce mezi jazzovými časopisy, magazínu Down Beat. V posledních letech legendární bigband působí spíše na Slovensku, v Německu či Polsku a veze se na vlně reputace vybudované za minulého režimu. I díky tomu se v Brně vytvořil prostor pro nové profesionální těleso a bylo jen otázkou času, kdo jej využije, kdo přijde s ucelenou koncepcí, dostatečnou dávkou entuziasmu, nadáním kočírovat chod tak velkého tělesa a zároveň schopností mu zajistit práci. Trumpetista a impresário Josef Buchta na jaře roku 2006 v sobě ono nadšení a odvahu nalezl a inicioval vznik kapely B Side Band.
Buchta při vzniku kapely investoval nejen svoji vizi a koncept kapely, ale i nezdolnou energii při snaze zajistit orchestru příhodné podmínky k dlouhodobému úspěšnému fungování. Obklopil se podobně smýšlejícími hudebníky se zkušenostmi z celé řady žánrů, schopnými uspokojivě realizovat jeho vlastní představu moderního nadžánrového bigbandu. Výsledky úsilí jsou mimořádné – vždyť po necelých třech letech své existence kapela odehrála už na čtyřicet vystoupení, oslovila velké množství posluchačů a získala respekt hudebních kritiků. V roce 2008 absolvoval B Side Band turné dvanácti koncertů po Jihomoravském kraji s legendární Jazzovou Mší Jaromíra Hniličky, vystoupil na mezinárodním festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové a na dalších akcích v Česku i a na Slovensku. Mimo projektů s nestorem brněnského jazzu Jaromíra Hniličky spolupracuje kapela také s další legendou bromovské éry, saxofonistou Zdeňkem Novákem, slovenským trumpetistou Jurajem Bartošem, saxofonistou Radovanem Tariškou, zpěváky Matějem Ruppertem, Romanem Holým a dalšími nepřehlédnutelnými osobnostmi hudebními osobnostmi bez ohledu na žánry.
Podobně žánrově nesvázaný je i repertoár orchestru, jenž je podřízen především snaze vytvořit moderní a barevný bigbandový zvuk, vtáhnout posluchače do děje energií a efektními aranžmá. Nechybí v něm inspirace kapelami Chicago, Earth Wind & Fire, Tower of Power, Incognito, latinskoamerického All Star Big Bandu Michela Camila, Phila Collinse, Milese Davise, Gordona Goodwina, Raye Charlese. Vystoupení B SIde Bandu jsou především uvolněnou, profesionálně odvedenou a posluchačsky vděčnou show, která naznačuje nesporný potenciál tělesa do blízké budoucnosti.

Jamsession

po skončení hlavního programu, vstup volný, nástroje s sebou!
Rozjíždí: B Side Quartet

Alexander Sipiagin a Ondrej Krajňák Trio_rus, sk

Nejlepší ruský trumpetista spolupracující mj. s Dave Hollandem ve společnosti slovenské jazzové elity.
Alex Sipiagin – trubka, Ondrej Krajňák – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík – bicí nástroje

Druhé pokračování neobvyklé jazzové série na JazzFestu v rámci projektu Ruská kultura v ČR představuje další významnou osobnost ruského jazzu. Jazz zažívá v zemích bývalého východního bloku po pádu železné opony období nebývalé obrody. Nastupující muzikantská generace produkuje nepřeberné množství talentů neomezovaných v rozletu ostnatým drátem ani rušičkami rádiových vln. Kvarteto ruského trumpetového fenoména Alexe Sipiagina sdružuje právě tyto talenty v kompaktní jednotku, jež s příznačnou energií interpretuje především skladby svého leadera. Rodák z ruské Jaroslavli Alexander Sipiagin je největší osobností současného ruského jazzu žijící v USA a jeho talentu si tam povšimli mnozí hybatelé žánru včetně Michaela Breckera nebo Davea Hollanda, s jehož sextetem a big bandem Sipiagin dnes pravidelně vystupuje.
Sipiagin je nejen sidemanem na roztrhání, ale i sebevědomým leaderem. Má za sebou osm alb pod vlastním jménem, nahrávek napěchovaných originální hudbou i energickými interpretacemi jazzových klasik za asistence jazzové extraligy. I z těchto alb bude čerpat repertoár kapely složené z ostřílených reprezentantů slovenského i českého progresivního jazzu, vycházející z tradice a zároveň nepoznamenané omezeným přístupem k informacím a izolací.
Kontrabasista Tomáš Baroš je talent, jemuž začíná být Česká republika těsná, pestrá hra temperamentního bubeníka Mariána Ševčíka prozrazuje vlivy černošské bubenické školy a sóla klavíristy Ondreje Krajňáka jsou jako tekoucí řeka – strhnou vás a můžete se nechat unášet proudem. Není proto divu, že si Alexander Sipiagin ke spolupráci vybral pro své první vystoupení v ČR tento silný tým, jenž nechá jeho trubku v kapele vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout.

Změny vyhrazeny.