Program 2026

Violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová, dvojnásobná nominantka na Ceny Anděl 2025, vystoupí v exkluzivním obsazení, aby představila své nejniternější album v doprovodu hostů, které na jednom pódiu běžně neuvidíte.

Základním kamenem koncertního programu je poslední studiový počin Doroty Barové s názvem Píseň pro Mi. Toto album vzniklo jako hluboce osobní projekt, v němž Barová zhudebnila texty své blízké přítelkyně, zesnulé básnířky Michaely Vejnarové. Výsledkem je křehká, až snová nálada, která se vzpírá jednoduchému žánrovému zařazení.

O mimořádnosti desky svědčí i fakt, že za ni byla Barová nominována na dvě Ceny Anděl, a to v paradoxním, leč výstižném dvojboji: v žánrové kategorii Jazz a zároveň v kategorii Folk. Tato žánrová neukotvenost je pro Dorotu Barovou příznačná – její hudba je mostem mezi tradicí, improvizací a čistým písničkářstvím. Jako umělkyně, která prošla několika alternativními rockovými kapelami, sjezdila svět v unikátně obsazeném violoncellovém duu Tara Fuki, působí v klíčové kapele české jazzové scény Vertigo a ze smyčcové sekce jistí záda popové ikoně Anetě Langerové, má dostatek zkušeností, aby na vlastní projekt vydestilovala to nejhlubší, ze svých muzikantských schopností.

Jedním z nejsilnějších lákadel večera je samotné obsazení. Vedle stabilních členů tria – fenomenálního kytaristy Míry Chyšky a všestranného baskytaristy Miloše Klápštěho – se na pódiu objeví i hosté, jejichž společné živé vystoupení je naprostou vzácností. Zvukovou paletu rozšíří violoncellistka Alžběta Vlčková, a především mistr staré hudby Jan Krejča, který se ujme theorby. Právě zapojení tohoto barokního nástroje s dlouhým krkem a specifickým témbrem dodává hudbě Doroty Barové nečekanou barvitost.

Vodojemy na Žlutém kopci jsou proslulé svou specifickou akustikou, která vyžaduje maximální soustředění a cit pro prostor. Pro Dorotu Barovou, jejíž projev je postaven na dynamice a barvě hlasu, je to ideální výzva. Posluchači nebudou jen pasivními diváky, ale stanou se součástí komplexního zážitku, kdy je hudba doslova obklopí ze všech stran.

Současná chicagská jazzová scéna platí za jedno z nejživějších a nejprogresivnějších jazzových center současnosti. Právě z tohoto podhoubí vzešel mimořádný úkaz, multitalentovaný saxofonista, skladatel, pedagog a aktivista Isaiah Collier.

Collier si vybudoval reputaci díky své schopnosti organicky propojovat hlubokou úctu k jazzové tradici s všestrannou inovací. Jeho umělecký rozsah je obdivuhodný, což dokazuje jak v čele vlastních vizionářských projektů, tak při spolupráci s dalšími výraznými osobnostmi moderní hudby, mezi něž patří například Angel Bat Dawid a její formace Brotherhood, avantgardní trumpetista Wadada Leo Smith III, kontrabasista Junius Paul nebo dokonce hiphopová hvězda Chance The Rapper.

Klíčovým milníkem Collierova současného uměleckého směřování je ambiciózní koncertní program nazvaný Collier Plays Coltrane, který vznikl při příležitosti nadcházejících oslav stého výročí narození jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších hudebníků dvacátého století Johna Coltranea. Collier je samozřejmě v tomto programu nahony vzdálen pouhému mechanickému přehrávání ikonických skladeb. K celému Coltraneovu odkazu naopak přistupuje skrze současnou optiku. Tento hluboký dialog s historií ostatně Collier demonstroval již v roce 2021 se svým ansámblem na kritikou i posluchači bezvýhradně přijatém albu Cosmic Transitions. Tato nahrávka si vysloužila nejvyšší možné hodnocení v podobě pěti hvězdiček od prestižního časopisu DownBeat a posbírala řadu ocenění za album roku. K úspěchu nepochybně přispěl i samotný příběh vzniku této desky, která se natáčela v legendárním studiu Rudyho Van Geldera, a to symbolicky přímo v den Coltraneových narozenin. Collierova sestava tehdy navíc využila část původního analogového vybavení, na které Coltrane v šedesátých letech nahrál své přelomové duchovní dílo A Love Supreme.

V aktuálním koncertním projektu Collier Plays Coltrane se tato historická a duchovní linie přenáší přímo na koncertní pódia. Collierova hra na saxofon v sobě nese stejnou naléhavost, syrovost i hlubokou vnitřní spiritualitu, jakou kdysi disponoval sám Coltrane, avšak s dravostí a pohledem mladého osmadvacetiletého muže, který reflektuje dynamiku dnešní doby.

Vystoupením Isaiaha Colliera však tento výjimečný večer zdaleka neskončí. Po doznění hlavního koncertního programu bude bezprostředně následovat otevřená jam session, ve které dostane příležitost si zahrát každý hudebník, který si s sebou přinese nástroj. Celou jam session svým vystoupením zahájí přední český saxofonista Ondřej Štveráček, který patří k absolutní špičce tuzemské jazzové scény a pro tuto roli je postavou více než symbolickou. Štveráček je totiž dlouhodobě známý svou hlubokou inspirací právě tvorbou Johna Coltranea. Jeho technicky brilantní a energická hra v sobě sice nese ozvuky coltraneovské estetiky, tu však Štveráček dokázal přetavit do vlastního, naprosto originálního a osobitého hudebního jazyka.

Čerstvý držitel Ceny Anděl – Jiří Kotača & Alf Carlsson – je společné kvarteto švédského kytaristy Alfa Carlssona a českého trumpetisty Jiřího Kotači. Tyto dva oceňované muzikanty spojilo studium v nizozemském Rotterdamu a půl roku po jejich návratu do rodných zemí i plánovaný výlet Alfa do ČR, z kterého se nakonec stala krátká šňůra a posléze i regulérní kapela. Kvarteto vydalo v roce 2024 vysoce oceňované druhé album Our Stories. A jak píše přední hudební žurnalista Milan Bátor: „Tato deska splňuje nejvyšší standardy světového aktivního přístupu k jazzu.“ V jejich hudbě se mísí vše, co mají rádi, tedy vlivy lyrické skandinávské hudby a moderního jazzu se špetkou R’n’B, hip hopu, popu a rocku. To vše, podbarveno živou elektronikou, vytváří unikátní zvukovou kombinaci této kapely, která klade důraz na zvukovou pestrost a silné melodie. Alf Carlsson komponoval hudbu pro Nobelovu cenu míru a Jiří Kotača je držitelem Ceny Anděl a ceny Česká jazzová sklizeň. Kapelnické duo doplnili nejžádanější slovenští jazzmani mladé generace – Peter Korman na kontrabas/baskytaru a Kristián Kuruc na bicí nástroje. Kapela odehrála desítky koncertů na jazzových festivalech a v klubech v Egyptě, Taiwanu, Švédsku, Bulharsku, Rakousku, Itálii, Německu, Řecku, Maďarsku, Slovensku a České republice.

V minimalistické formě dua vystupují zpěvák Dan Bárta a kontrabasista Robert Balzar jen zřídka a jejich spojení s architektonickým skvostem zapsaným na seznamu UNESCO slibuje událost, jež se nebude opakovat.

Když se řekne Dan Bárta a Robert Balzar, většina fanoušků si okamžitě vybaví nejen Bártovo rockové divočení s kapelou Alice, funkové odvazy s J.A.R. a osobitý komorní pop Illustratosphere, ale také mnohaletou spolupráci s Robert Balzar Triem. Formát dua s jeho lídrem je však přece jen něčím jiným – je to obnažená podstata hudby, kde není prostor pro chybu a kde každý tón, nádech i pohyb prstu po hmatníku kontrabasu získává absolutní význam.

Tato sestava se na pódiích objevuje jen vzácně. Zatímco s kompletním triem tvoří, jak víme z alb Theyories a Jedním dechem, Bárta sevřený a rytmicky bohatý celek, v duu s Balzarem se hudba mění v intimní konverzaci. Je to dialog mezi jedním z nejlepších evropských jazzových kontrabasistů a zpěvákem, který svým hlasem dokáže nahradit celý orchestr. Pro posluchače JazzFestBrno je toto spojení příležitostí nahlédnout do dílny obou umělců v té nejčistší možné podobě.

Ačkoliv přesný playlist zůstává do poslední chvíle zahalen tajemstvím – jak se na jazzové improvizátory sluší – dramaturgie bude pravděpodobně čerpat z bohatého společného archivu. Fanoušci se tak mohou těšit na originální interpretace jazzových, ale i popových a rockových standardů a samozřejmě na autorské skladby, které v průběhu let dokonale dozrály.

Volba místa konání není náhodná. Vila Tugendhat, ikona funkcionalismu, je proslulá svou čistotou, prací s prostorem a vzácnými materiály. Podobně lze charakterizovat i hudbu dua Bárta & Balzar – je moderní, strukturálně dokonalá, a přesto hluboce lidská a organická. Skleněné plochy vily, které propojují interiér se zahradou, vytvoří pro jazzové improvizace scénografii, kterou žádný běžný koncertní sál nenabídne.

Sachal Vasandani je dnes považován za jednoho z nejvýraznějších jazzových zpěváků své generace. V jeho podání ožívá jazzová tradice v čerstvém, soulovém odění a oslovuje nejen ortodoxní fanoušky žánru, ale i milovníky moderního písničkářství.

Sachal Vasandani disponuje vzácným darem – dokáže předstoupit před burácející bigband s neochvějným swingovým sebevědomím, aby o pár minut později v naprostém ztišení odhalil nejhlubší emoce v klasické baladě. Právě tato zranitelnost a schopnost hluboké improvizace napříč melodickými linkami i rytmickými strukturami z něj učinily vyhledávaného partnera světových hvězd. Během své kariéry stanul na pódiu po boku takových ikon, jako jsou Wynton Marsalis, Bobby McFerrin, Bill Charlap nebo Milton Nascimento.

Do Brna Vasandani přijíždí v ideální tvůrčí formě, podpořené svým aktuálním albovým počinem Best Life Now. Aby svým příběhům o moderní lásce se všemi světly i stíny dodal patřičný puls, přizval k produkci alba bubenického vizionáře a mistra funkových groovů Natea Smithe, který koncertoval na JazzFestu Brno v loňském roce. Výsledkem je zvuk, ve kterém je Vasandaniho uhrančivý vokál obklopen nápaditými beaty a chytlavými melodiemi. Je to jazz, který dýchá soulem a funkem, přičemž si zachovává svou žánrovou hloubku.

Kromě své koncertní činnosti je Vasandani uznáván jako jeden z předních jazzových pedagogů a žánrových věrozvěstů. Jeho semináře a workshopy po celém světě jsou vyhlášené kombinací přísného technického základu a otevřeného tvůrčího ducha. Tato schopnost analytického pohledu na hudbu se propisuje i do jeho vlastních kompozic a textů, díky čemuž jsou jeho vystoupení technicky brilantní, a přitom lidsky bezprostřední.

Na koncertě v rámci JazzFestBrno se technická dokonalost potká s ryzí emocí. Sachal Vasandani totiž potvrzuje, že jazzová improvizace může být živý, tepající jazyk, kterým lze vyprávět i o našich každodenních radostech a strastech. Ostatně tak, jak tomu bylo a je u těch největších vokalistů jazzové historie i současnosti.

Ačkoliv se dvě výrazné osobnosti současné české scény, zpěvačka Marta Kloučková a kytarista David Dorůžka, potkávají na pódiích i v nahrávacích studiích opakovaně, například v rámci zpěvaččina zavedeného kvintetu, jejich aktuální projekt představuje zásadní zlom.

Společné album Kloučkové a Dorůžky s názvem How Little We Dream je jejich debutem v ryze komorní atmosféře jazzového dua. Volba intimního formátu nebyla náhodná, ale vyplynula z přirozené potřeby obou umělců po maximální tvůrčí svobodě a vzájemném hudebním napojení. Pro Martu Kloučkovou představuje práce ve dvojici s Davidem Dorůžkou velmi svobodný způsob zpívání, který jí otevírá široký prostor k vokálním experimentům i k interpretačním polohám odlišným od těch, které využívá ve větších formacích. Na rozdíl od své autorské tvorby s kapelou se zde může plně soustředit na interpretaci písní a textů jiných autorů, a to v rozpětí od písňové jednoduchosti až po dramaticky vypjaté polohy. Také David Dorůžka, kytarista s mezinárodním renomé a vytříbeným citem pro barvu zvuku, vnímá formát dua jako jednu ze svých nejoblíbenějších disciplín, neboť v jeho očích představuje ideální formu čistého hudebního dialogu.

Jako základní materiál pro toto albové setkání posloužily skladby, které křižují žánry a dekády napříč celým posledním hudebním stoletím. Dramaturgie koncertu i desky je tak neobyčejně pestrá a odvážná. Posluchači se dočkají výletu k meziválečným standardům z konce dvacátých let, ale i návštěvy u písničkářských ikon, jakými jsou Bob Dylan, Joni Mitchell a Paul Simon. Překvapivým a osvěžujícím momentem je zařazení současného popového hitu Wildflower od Billie Eilish z roku 2025, což dokazuje, že duo Kloučková & Dorůžka neuznává v hudbě žádné umělé bariéry. Kromě zmíněných jmen se v jejich repertoáru objevují i díla jazzových velikánů Thelonia Monka či Waynea Shortera, nebo psychedelický odkaz Grace Slick z Jefferson Airplane.

Punc neopakovatelné události přidá koncertu dua Kloučková & Dorůžka také to, že během něj bude album How Little We Dream slavnostně pokřtěno.

Tomoki Sanders patří k nejzajímavějším mladým osobnostem současné newyorské jazzové scény. Syn legendárního saxofonisty Pharoaha Sanderse vyrůstal obklopen hudbou od raného dětství. Na bicí začal hrát už ve čtyřech letech, později přidal klarinet a saxofon, který se postupně stal jeho hlavním nástrojem.

Po studiích na prestižní Berklee College of Music v Bostonu se usadil v New Yorku, kde si rychle vybudoval respekt jako výrazný tenor saxofonista s otevřeným přístupem k různým hudebním stylům. Ve své tvorbě přirozeně propojuje jazzovou tradici s vlivy soulu, hip hopu, elektroniky i experimentální hudby, aniž by ztrácel vlastní hudební identitu.

Během své kariéry spolupracoval s řadou významných osobností současné hudby, mezi nimiž nechybí Ravi Coltrane, Kassa Overall, Moses Sumney, Maurice Brown, Taylor McFerrin nebo Jack DeJohnette. Přestože na něj nevyhnutelně dopadá odkaz jeho slavného otce, Tomoki Sanders si postupně vybudoval vlastní uměleckou cestu a dnes je vnímán jako samostatná a výrazná až excentrická osobnost nové generace amerického jazzu.

Jeho hra vyniká energickým projevem a schopností pohybovat se stejně přirozeně v klubovém jazzovém prostředí jako v projektech překračujících žánrové hranice.

Moderní jazzové duo, ve kterém se potkávají dvě výrazné osobnosti dnešní hudební scény. Louis Cole zde spojil síly se saxofonistou a skladatelem Davidem Binneym. Výsledkem je projekt, který propojuje moderní jazzovou improvizaci s výraznou rytmikou, současným zvukem a energií, jež překračuje hranice tradičního jazzu.

Cole patří k nejvýraznějším hudebníkům své generace. Držitel ceny Grammy na sebe upozornil nejen jako mimořádný bubeník, ale také jako skladatel, producent a multiinstrumentalista s naprosto osobitým hudebním jazykem. Sám často zmiňuje jako svůj vzor Tonyho Williamse, ale stejně tak třeba Flying Lotuse. Vzhlíží také k Nateu Woodovi pro jeho schopnost pohybovat se napříč nástroji, což není náhoda – sám Cole hraje skvěle na bicí, klávesy, kytaru i baskytaru a jako doma je v nahrávacím studiu ve své ložnici.

O jeho pracovní morálce kolují legendy a nad slunce jasné je, že hudbou jednoduše žije. Jeho cesta je přitom výjimečná i tím, že si publikum vybudoval bez podpory velkých médií či rozsáhlých vydavatelských kampaní. Ještě před mezinárodním průlomem měl na kontě šest autorsky i produkčně zcela samostatně vytvořených alb, na nichž postupně formoval svůj dnes snadno rozpoznatelný autorský styl. Celosvětovou pozornost získal díky své autorské tvorbě i albu Quality Over Opinion, nominovanému na Grammy. Kultovní postavou je nejen mezi tzv. bedroom producenty, ale také mezi bubeníky, které inspiruje svým ultra exaktním stylem ovlivněným elektronikou a soundtracky počítačových her.

Jako hudebník i producent je podepsán pod projekty až neuvěřitelného žánrového rozptylu – od avant-popového světa KNOWER přes fusion jazzové spolupráce s basistou Thundercatem, klavíristou Bradem Mehldauem nebo právě Davidem Binneym až po vlastní experimentální hudební světy. Je zkrátka etalonem moderního muzikanta, který nežehrá nad neduhy hudebního průmyslu, postará se sám o sebe a svoji hudbu dostane k lidem všemi možnými cestami.

David Binney patří k nejvýznamnějším autorům moderního jazzu posledních desetiletí. Během své kariéry vydal více než třicet alb jako leader a jako studiový či koncertní hráč se podílel na stovkách nahrávek. Spolupracoval s interprety různých žánrů, mezi něž patří Gil Evans, Norah Jones, Chris Potter, Aretha Franklin, Jamiroquai nebo Maceo Parker. Významnou stopu zanechal také jako člen skupiny hudebníků na vysoce ceněném posledním studiovém albu Davida Bowieho Blackstar. Odborný časopis JazzTimes ho označil za jednu z osobností, které formovaly alternativní jazzovou scénu posledních desetiletí.

Repertoár dua staví na propojení improvizačních struktur s moderní produkcí, silnými melodiemi i otevřeným přístupem k současné hudbě. Koncert v rámci JazzFestu Brno nabídne setkání s ryze současnou instrumentální hudbou v podání dvou mimořádně kreativních a technicky vyspělých hudebníků.

David Binney – altsaxofon
Louis Cole – bicí

Dvě věci jsou na Tigranu Hamasyanovi naprosto zásadní. Podařilo se mu naprosto organicky vštípit jazzu zcela specifický hudební výraz s arménskou duší, a podařilo se mu to už jako velmi mladému.

Jeho cesta k pianu začala už ve třech letech, přičemž od šesti se hudbě věnoval systematicky. Ačkoliv ho v dětství lákala spíše dravost metalových kytar, v devíti letech se plně odevzdal jazzu. Kromě studia složitých harmonií a struktur se zaměřil především na improvizaci. Už v dospívání si uvědomil, že jeho arménské kořeny jsou stejně zásadním zdrojem inspirace jako nahrávky amerických legend, a začal lidové motivy své vlasti vplétat do vlastních skladeb. Tento tvůrčí směr si udržel i po přesídlení do USA, kde v hudebním rozvoji pokračoval.

Hamasyanovu ranou kariéru definuje řada úspěchů, které svět upozornily na výjimečný zjev z arménského Gjumri. V šestnácti letech triumfoval ve francouzské soutěži Jazz à Juan Révélations i na festivalu v Montreux, kde získal Cenu kritiků. V devatenácti letech ovládl prestižní soutěž Thelonious Monk Institute v Los Angeles. V té době už měl navíc na kontě svou prvotinu World Passion. Od té doby stihl vydat deset studiových alb, která se většinou pohybují na hraně jazzu a arménské lidové hudby, s občasnými odbočkami k progresivnímu rocku. Po zkušenostech u velkých vydavatelství jako Verve nebo ECM zakotvil u novátorského labelu Nonesuch. Právě zde vydal album StandArt, na kterém se poprvé v kariéře plně soustředil na interpretaci amerických jazzových standardů z pera velikánů, jako jsou Jerome Kern či Charlie Parker. Následující album The Bird of a Thousand Voices bylo ve znamení návratu k vlastním kořenům v rámci koncepčního dvojalba inspirovaného arménskou lidovou pohádkou.

Na aktuální novince Manifeste se Tigran Hamasyan posouvá k hutnějšímu soundu na pomezí jazzu a progresivního rocku, přičemž do hry zapojuje i metalově laděnou kytaru. Impozantní projekt vznikal dva roky v různých studiích po celém světě komplexní, bohatou produkcí. Navzdory zvukové dravosti zůstává autor věrný svým kořenům, což dokazuje využitím tradičních arménských nástrojů nebo spoluprací s Jerevanským státním komorním sborem. Deska je koncipována jako introspektivní hledání identity, v němž Hamasyan propojuje hned několik hudebních světů do jednoho pestrého a překvapivého celku. Převedení studiové nahrávky na pódium bude nepochybně velkým zážitkem.

Přijďte s námi oslavit čtvrt století JazzFestu Brno tímto výjimečným koncertním večerem.

Příběh kubánského pianisty Alfreda Rodrigueze připomíná moderní hudební pohádku, v níž se nekompromisní klasický dril potkává s nespoutanou energií havanských ulic a osudovým zásahem legendy.

Alfredo Rodriguez se narodil v Havaně do hudební rodiny, což mu sice poskytlo skvělý start, zároveň jej to ale přivedlo k přísnému vzdělání na prestižních kubánských konzervatořích. Zde strávil roky pilováním techniky u děl Bacha, Chopina a Rachmaninova. Právě tento striktní evropský klasický základ v kombinaci s všudypřítomnými afro-kubánskými rytmy, které nasával mimo zdi učeben, zformoval jeho naprosto unikátní rukopis.

Zlomový moment jeho života nastal v roce 2006 na jazzovém festivalu v Montreux. Tam si mladého pianisty všiml slavný producent Quincy Jones. Rodriguezův talent ho zaujal natolik, že se okamžitě rozhodl vzít ho pod svá křídla. Pro Rodrigueze to znamenalo zásadní životní krok: v roce 2009 emigroval do Spojených států a na Kubě musel zanechat rodinu i veškeré zázemí. Pod Jonesovým vedením vydal debutové album Sounds of Space, které ho okamžitě etablovalo na globální jazzové scéně.

Rodriguez se ukázal jako vizionář, který odmítá být zaškatulkován pouze jako „latinjazzový“ pianista. Ve své tvorbě propojuje tradiční kubánské žánry, jako jsou son a mambo, s moderním jazzem, avantgardou a klasickou hudbou. Jeho další alba, včetně na Grammy nominovaného The Invasion Parade, tento směr jen potvrdila.

Alfredo Rodriguez je dnes vyhledávaným koncertním umělcem po celém světě, známým pro svá strhující živá vystoupení, během nichž dokáže nástroj proměnit v celé rytmické těleso. Působí jako živelná síla – jeho hra je perkusivní, explozivní, a přitom technicky naprosto precizní.

Polská jazzová skupina Blu/Bry je působivou ukázkou progresivity současné evropské jazzové scény. Toto nástrojově vyvážené kvinteto bylo jedním z objevů Central European Jazz Showcase, která se vloni konala v Brně.

Své první společné hudební vize začali mladí muzikanti formovat v roce 2019 a oficiálně pod tímto názvem vystupují od roku 2021. Zvukový projev Blu/Bry je charakteristický svou otevřeností a kolektivním pojetím, kde individuální virtuozita slouží celku. Ve své tvorbě vycházejí z kořenů moderního evropského jazzu, do nějž však s naprostou přirozeností vplétají prvky klasické hudby, jemné lidové inspirace i jemné elektronické textury. Výsledkem je hudba plná zvratů, vrstvených motivů a nečekaných atmosfér, kde skladby plynule přecházejí od lyrických pasáží k hutným groovům.

Unikátnost kapely potvrzuje i skutečnost, že její členové sbírali zkušenosti na prestižních hudebních institucích, jako jsou Berklee College of Music v Bostonu, Dánská národní akademie hudby či Rhythmic Music Conservatory v Kodani. O tom, že se jedná o mimořádné talenty, svědčí bleskový start jejich kariéry lemovaný triumfy na významných polských i mezinárodních soutěžích. Blu/Bry získali Grand Prix na prestižních festivalech Jazz nad Odrą, Jazz Juniors, Bielska Zadymka Jazzowa i na zmíněné brněnské Central European Jazz Showcase. Definitivním potvrzením jejich výsadního postavení na scéně pak bylo vítězství v prestižní anketě časopisu Jazz Forum (Jazz Top 2024), kde byli vyhlášeni „Novou nadějí roku“ (New Hope of the Year).

Setkání tří výrazných osobností a multiinstrumentalistů české hudební scény slibuje koncertní zážitek, který se zcela vymyká běžným žánrovým škatulkám. Všichni tři se pohybují v neobyčejně širokém stylovém rozpětí a zároveň jsou invenčními autory.

Nejpevněji všechny tři protagonisty spojuje bezbřehá hravost, tvůrčí odvaha a radost z okamžiku, kdy hudba vzniká přímo před očima a ušima diváků. Na pódiu se tak nepotkávají pouze interpreti, ale rovnocenní partneři v dialogu, který s vtipem a lehkostí propojuje staletí hudební historie.

Návštěvníci koncertu se mohou těšit na cestu časem i hudebními styly. S naprostou přirozeností se ocitnou ve světě baroka či v čistých, zářivých tónech klasicismu, z nichž hudebníci vzápětí plynule vplují do vášnivých vod jazzu, aby se nakonec vynořili v osvobozující volné improvizaci. Každý z protagonistů přináší do tohoto spojení jedinečný vklad. Legendární Jiří Stivín, mistr fléten a saxofonů, je po desetiletí synonymem absolutní hudební svobody a schopnosti propojit starou hudbu s moderním jazzem. Houslista Martin Zbrožek dodává triu nejen virtuozitu, ale také specifický smysl pro dramaturgii, humor a divadelní zkratku, zatímco kontrabasista Jiří Slavík, zástupce mladší generace s mezinárodním renomé, vytváří pevný, a přesto mimořádně tvárný rytmický i harmonický základ.

Zcela neformální a radostná atmosféra, která z pódia vyzařuje, vybízí k bezprostřednímu souznění s interprety. Koncert tohoto tria není strnulým akademickým večerem, ale živým organismem, v němž se stírá hranice mezi jevištěm a hledištěm. Diváci se stávají svědky neopakovatelné hudební alchymie, kde precizní technika slouží čisté radosti ze hry i lidského setkání.

Alfredo Rodríguez

Alfredo Rodríguez – klavír
Swaéli Mbappé – baskytara
Michael Olivera – bicí

Blu/Bry

Jan Kusz – tenor saxofon
Tomasz Kusz – trubka
Jakub Letkiewicz – klavír
Franciszek Wicke – baskytara
Stanisław Banyś – bicí

Jiří Stivín-Jiří Slavík-Martin Zbrožek

Jiří Stivín – flétny
Jiří Slavík – klavír, kontrabas
Martin Zbrožek – housle

Do termínu nu jazz se toho vejde hodně a někdy bývá i zneužíván pro nepříliš invenční hudební projekty. Ten, který tvoří Alfa Mist, je ale pravým opakem. Jeho hudba je hlasem a tepem těchto dní, týdnů a měsíců.

Londýnský producent, klavírista a skladatel Alfa Mist patří k nejvýraznějším osobnostem současné britské nu-jazzové scény a jeho tvorba je dokonalým ztělesněním toho, jak se moderní městská kultura dokáže propojit s hlubokou muzikantskou tradicí. Jeho hudební začátky přitom formoval hip hop, temné melancholické beaty a fascinace samplingem. Právě touha do detailu pochopit složité harmonické struktury skladeb, které pro své tehdejší tracky stříhal a samploval, ho nakonec přivedla k piánu. Z původního producenta se tak stal autorsko-interpretační vizionář, který našel v jazzu absolutní tvůrčí svobodu.

Ačkoliv se jeho skladby stále nesou na nekompromisních hiphopových groovech, hlavním motorem a nositelem emocí je v hudbě Alfa Mista čistokrevná jazzová improvizace. Jeho přelomové nahrávky, jako je debut Antiphon (2017) nebo kritikou vysoce ceněné Variables (2023), stojí na bohatých, často až filmově melancholických harmonických postupech. Z jeho hry na klavír a elektrické piáno Fender Rhodes jsou jasně patrné ozvuky modálního jazzu a vlivy legend typu Milese Davise z jeho elektrického období či McCoye Tynera. Alfa Mist nestaví své skladby jako neměnné hiphopové smyčky, ale jako živý organismus. Kolem sebe soustředí špičkové instrumentalisty londýnské scény, kterým dává na pódiu obrovský prostor k vyjádření. Ta skutečná hudba se u něj rodí z bezprostředního dialogu mezi muzikanty, ze spontaneity a z nefalšované interakce, jako tomu bylo v jazzu vlastně už před sto lety.

Pro festivalové publikum JazzFestu Brno představuje koncert Alfy Mista ideální most mezi tradicí a budoucností žánru. Milovníci klasického moderního jazzu ocení mimořádnou instrumentální vyspělost, sofistikovanou práci s napětím a uvolněním i autentický charakter klubové jam session. Mladší publikum zase strhne hypnotický rytmický základ a současná městská estetika. Alfa Mist přijíždí do Brna dokázat, že jazz není zakonzervovaným žánrem pro pamětníky, ale divokým, neustále se vyvíjejícím jazykem dnešního světa.

Jsou hudebníci, kteří oslovují fanoušky úzce vymezených žánrů, ale dosah za jejich hranice je pramalý. A pak jsou tady Punch Brothers a nemnoho dalších, před jejichž hudbou stojí s otevřenými ústy každý, ať už je jeho žánrovou doménou cokoli.

Americká skupina Punch Brothers, vedená virtuózním mandolinistou Chrisem Thilem, který v roce 2022 zazářil v Besedním domě na svém sólovém recitálu, se po letech vrací do České republiky, a to v rámci exkluzivního brněnského dvojkoncertu. Tato formace, která je považována za absolutní špičku současné akustické hudby, slaví dvacáté výročí založení a má právě na kontě nové instrumentální album.

Punch Brothers vznikli v roce 2006 z iniciativy Chrise Thileho, který po úspěchu se svou předchozí kapelou Nickel Creek hledal prostor pro ambicióznější propojování žánrů. Skupina se od svého vzniku brání jednoduchému zařazení do bluegrassové škatulky. I když nástrojové obsazení – mandolína, kytara (Chris Eldridge), banjo (Noam Pikelny), kontrabas (Paul Kowert) a housle (nově s Brittany Haas) – odpovídá tradičním bluegrassovým souborům, jejich hudební řeč čerpá stejnou měrou z klasické kompozice, jazzové improvizace i indie-rockové energie.

Londýnské The Times o Punch Brothers píší jako o „brilantních, odvážných, originálních a především zábavných“. Právě tato kombinace technické dokonalosti a divácké atraktivity udělala z Punch Brothers kultovní záležitost po celém světě. Jejich diskografie, čítající alba jako Antifogmatic (2010) nebo cenami ověnčené All Ashore (2018), za které získali Grammy za nejlepší folkové album, mapuje cestu muzikantů, kteří dokážou v jeden moment citovat Johanna Sebastiana Bacha a v druhém hrát zběsilý jam, který připomíná Radiohead v akustickém balení.

Nadcházející koncerty v Brně budou pro fanoušky výjimečné i tím, že poprvé na českém pódiu uvidí kapelu v nové sestavě. Dlouholetého houslistu Gabea Witchera v roce 2023 nahradila Brittany Haas, jejíž styl vnáší do kapely novou dynamiku. Právě s ní Punch Brothers nahráli pro prestižní vydavatelství Nonesuch Records své nové, v pořadí sedmé studiové album s názvem The Unsung Adventures of Punch Brothers. Toto album je pro skupinu milníkem – jde o jejich první čistě instrumentální nahrávku. Obsahuje osm nových autorských kompozic a tři unikátní aranže tradičních písní. Brněnské publikum tak bude mít vzácnou příležitost slyšet tento nový materiál mezi prvními na světě.

Chris Thile – mandolína
Brittany Haas – housle
Noam Pikelny – banjo
Chris Eldridge – kytara
Paul Kowert – kontrabas

Když Julian Lage vezme do ruky kytaru, složité jazzové struktury se promění v přirozenou eleganci, nakažlivou lehkost a bezprostřední radost ze hry. Je osobností, jež dnes definuje zvuk moderní kytary a propojuje ryzí muzikantství napříč žánry i generacemi.

Příběh kalifornského rodáka přitom začal jako z učebnice pro zázračné děti. Už v osmi letech o něm natočili dokument Jules at Eight, v devíti jamoval na pódiu s Carlosem Santanou, ve dvanácti hrál na předávání cen Grammy a v patnácti se stal spoluhráčem legendárního vibrafonisty Garyho Burtona. Lage se však v škatulce zázračného chlapce nikdy nezasekl. Během uplynulých tří dekád vyrostl v jednoho z nejvšestrannějších a nejrespektovanějších světových instrumentalistů.

Vlastní vysoce ceněné nahrávky, pravidelně – včetně té první Sounding Point z roku 2009 – nominované na ceny Grammy, střídá s hostováním na desítkách alb ikon, jako jsou Charles Lloyd nebo avantgardní vizionář John Zorn. S naprostou samozřejmostí překračuje hranice moderního jazzu: v duu s Chrisem Eldridgem z Punch Brothers objevoval akustické kořeny bluegrassu a americké lidové hudby, jindy se noří do písničkového světa po boku své manželky Margaret Glaspy. A do svého koncertního bandu jej letos v létě přizval dokonce samotný král všech písničkářů Bob Dylan. Lageův rukopis je při všech příležitostech okamžitě rozpoznatelný – nesoutěží v rychlosti ani nestaví na odiv technickou ekvilibristiku, ale fascinuje vřelým zvukem, bezchybným frázováním a darem vyprávět v každém taktu ucelený příběh.

Jeho nejčerstvější materiál nabízí album Scenes from Above, které vyšlo u renomovaného vydavatelství Blue Note a je dokladem jeho tvůrčího spojenectví se slavným producentem Joem Henrym. Na rozdíl od předchozího bohatě aranžovaného projektu Speak to Me zde Lage záměrně ustoupil z pozice direktivního kapelníka. Skladby se rodily v intenzivních dvacetiminutových improvizacích s jasným záměrem: vytvořit ideální podněty pro unikátní kvarteto starých přátel, kteří spolu ve studiu překvapivě ještě nikdy nenahrávali.

Po boku Lage se tak sešli spolehlivý kontrabasista Jorge Roeder, dynamický bubeník Kenny Wollesen a vyhlášený klávesový čaroděj John Medeski (známý nejen z tria Medeski Martin & Wood, ale třeba i ze sólových vystoupení, z nichž dvěma poctil Vilu Tugendhat v rámci loňského ročníku JazzFestu Brno). Devítka kompozic vstřebává ozvěny raného calypsa, peruánských melodií, blues i kompozičních postupů Bély Bartóka. Lage se navíc obratně vyhnul klišé typického souljazzového varhanního comba – sáhl například po akustické kytaře a Medeskiho zvukově bohaté varhany nechal volně dýchat. Skladby málokdy přesáhnou čtyřminutovou stopáž a sázejí na absolutní rovnostářství, empatii a intimní studiovou zdrženlivost, kde lze hrát potichu, a přitom být dokonale slyšet. Právě ve výše zmíněné sestavě se Julian Lage Quartet představí také Brně.

Julian Lage – kytara
John Medeski – klavír a klávesy
Jorge Roeder – kontrabas
Kenny Wollesen – bicí