|
Středa 21. 4.
20:00_Metro Music Bar Vstupné: 120Kč, zlevněné 90Kč (studenti, důchodci)
Ali & the Band (CZ)
Ali Siladi - bicí, zpěv, Bedřich Pacelt – baskytara, Frank Nedved – klávesy, Milan Krajíc – saxofon, Jiři Šimek – kytara, Míra Barabáš - trubka.
Jádro kapely Aliho Siládiho pochází z Karlových Varů, umění Ali´s Bandu však již dávno překročilo regionální význam a hlasitě si o pozornost říká v klubech po celé republice. Ali Siládi je nejen velmi přesvědčivý bubeník, ale i schopný zpěvák a jeho show umně balancují na hraně pop music a jazz rocku. Siládiho hudební vzory prozradí jeho extrovertní projev, feeling a energie. Podobné atributy totiž můžeme hledat třeba v tvorbě Stevie Wondera, Prince, Earth Wind and Fire či popjazzové fázi kariéry Milese Davise.
Ani ostatní členové kapely nezaostávají za leaderem a poutavou hrou dobarvují Aliho hudební příval. Saxofonista Milan Krajíc je dobře znám především ze spolupráce s Milanem Svobodou, jehož hudbě dodává to správné koření. Kytarista Jiří Šimek je nepostradatelnou součástí pražské hudební scény a jazzoví fanoušci si ho pamatují především z Nuselského uměleckého orchestru (NUO). Ali Siládi a baskytarista Bedřich Pacelt se s lehkostí uzamykají do společného groove, a oba přidávají zjevnou virtuozitu a do detailu vychytaný sound. Klavírista Frank Nedved nezůstává pozadu a oslňuje sólistickou tvořivostí i harmonickou invencí. Nade vším svítí Barabášova sférická trubka, která po vzoru Milese Davise občas prořízne zvukové plochy jako mačeta.
Aliho hudba je přímočará, baví, těší a nutí vás k radostnému poklepávání do rytmu. Zábavná je především proto, že všichni členové kapely si pobyt na pódiu mimořádně užívají. Snadno pak svoje rozpoložení přenesou na své posluchače.
________________________________________________________________________
Čtvrtek 22. dubna 2010
14:00_Janáčkova akademie múzických umění v Brně, komorní sál Vstup zdarma
Workshop – The Stoner s hostujícím Davidem Dorůžkou (SWE/CZ)
Workshop kapely the Stoner se ruší kvůli komplikacím s letovým provozem.
________________________________________________________________________
Čtvrtek 22. dubna 2010
17:00_Nová radnice, sněmovní sál Vstupné: 190Kč, zlevněné: 120Kč (studenti, důchodci)
Jana Koubková a Yandim Band (CZ)
Jana Koubková – zpěv, Vítězslav Janda – kytara, Ivan Doležálek – baskytara, Michal Hejna – bicí
Jméno Jana Koubková patří k jazzu stejně neoddělitelně jako třeba tvarůžky k Olomouci či Jára Cimrman k Liptákovu. Jana Koubková však dnes už dávno nenaplňuje jazzový ideál, naopak tento relativně svobodný a zároveň někdy trochu zbytečně uzavřený hudební svět provokuje pozitivní anarchií, bouráním i těch málo viditelných mantinelů a hranic i svéhlavým hudebním vyjadřováním.
Dosavadní hudební působení Jany Koubkové dokumentuje složitost procesu, kterým hudebníci v minulosti dospívali k vlastnímu vyjádření. Překážky však nad druhou stranu oddělily zrno od plev a nechaly vyniknout umělce skutečně svobodomyslné a hudbě oddané. Koubková vystudovala s maturitou, je vyučená jako elektronavíječka, a nějakou dobu si tak vydělávala v ČKD Praha, živila se i jako čistička oken, manekýna, televizní hlasatelka, úřednice v knihovně, dělnice v trubkárně a s tanečními kapelami projela kus světa. Pro dnešního konzumenta hudby možná trochu nestandardní vývoj kariéry, životní zážitky však prohlubují sdělení a Jana Koubková má nejen proto mnohé co nabídnout.
Hudební koncept Jany Koubkové vyžaduje specifické a přizpůsobivé spoluhráče, kteří svojí kreativitou formují společný zvuk kapely. Členové doprovodného Yandim bandu mezi ně bezesporu patří a nechají se zpěvačkou vyprovokovat k hudební hře se slovy, rozverné komunikaci jazykem nejen jazzovým, ale všemi ostatními vlivy hudebního esperanta. Vystoupení Jany Koubkové bývají stejně rozmarná jako jarní počasí, jen při nich zřídka bývá zamračeno. Jaro je obdobím hledání a tvorby. Kapela Jany Koubkové k němu sedí dokonale.
http://www.janakoubkova.cz/
________________________________________________________________________
Čtvrtek 22. dubna 2010
20:00_Metro Music Bar Vstupné: 190Kč, zlevněné: 120Kč (studenti, důchodci)
Motif (NOR)
Atle Nymo – saxofony a klarinety, Axel Dörner - trubka, Håvard Wiik - klavír, Ole Morten Vågan - kontrabas, Jon Fält – bicí
Norská kapela Motif byla založena na podzim roku 1999 a hned od počátku začala pracovat na vlastním ojedinělém projevu, hudebním tvaru, jenž zahrnuje jak prokomponované úseky, tak rozsáhlé improvizační plochy společně s bohatou porcí energie a hudebního koření. Členové kapely sbírají zkušenosti i v kapelách Jaga Jazzist, Bugge Wesseltoft’s NCOJ, Atomic nebo Trondheim Jazzorchestra a všichni patří k elitním improvizátorům nastupující generace evropského jazzu.
První desky kapely Motif na indie labelu AIMrec sklidily oprávněnou chválu po celé Evropě a s třetím albem se stěhují pod křídla své oblíbené nahrávací společnosti JAZZLANDrec. S tím souvisí i jejich hudební posun směrem do světa komplikovaných rytmů a nádherných harmonií.
Motif vystupuje na předních světových festivalech, namátkou třeba the Copenhagen Jazz festival, Bremen Jazz Ahead, Hanoi European Jazz festival, Kongsberg Jazz Festival nebo Moldejazz. Stejnou měrou si užívá i klubová vystoupení po celém světě. Nevynechal ani Asii, konkrétně Čínu, Japonsko (zahráli si i v renomovaném klubu Pit Inn v Tokyu) a Vietnam.
Členové kapely vystupují s celou řadou zásadních hudebníků a skupin dneška, včetně Jaga Jazzist, Bugge Wesseltoft’s NCOJ, Håvard Wiik Trio, Atomic, Free Fall, Jaga Jazzist, Joshua Redman, John Scofield, Lee Konitz, Chick Corea, Jan Garbarek, Joe Lovano, Kenny Wheeler, Maria Kannegaard Trio, Pooka, Motorpsycho, Generator X a the Trondheim Jazzorchestra.
http://www.motif.no
The Stoner featuring David Dorůžka (SWE/CZ)
Koncert a workshop kapely the Stoner se ruší kvůli komplikacím s letovým provozem.
Lístky zůstávají v platnosti, kapela Motif vystoupí s celovečerním programem.
David Dorůžka – kytara, Nils Berg – tenor saxofone, klarinet, flétna, elektronika, skladatel, Jonas Östholm – klavír, glockenspiel, klávesy, Nils Ölmedal – kontrabas, Jon Fält – bicí
Od svého debutu v roce 2004 vydala kapela the Stoner už čtyři alba a stala se jednou z vůdčích kreativních sil nové vlny severského jazzu. S obrovským charisma nakládá s jazzovou tradicí s hravostí inspirovanou spíše the Beatles než Johnem Coltranem.
Koncert the Stoner by měl připomínat dobrý thriller. Vzrušující, krasný a nepředvídatelný. Ovšem v kině nedostanete přídavek, pokud se vám film líbí. Nils Berg, skladatel a kapelník, řadí hudbu the Stoner někam mezi Beach Boys, Broadway a „starý dobrý švédský angst“. „Pár novějších věcí doslova rve srdce,“ říká Berg. „Možná potřebujeme psychiatra,“ dodává s úsměvem. „Ve skutečnosti toužíme po tom, aby posluchači na naši hudbu tancovali.“
Pokud nejsou zrovna v JAR, Skotsku či Africe, jezdí the Stoner po celém Švédsku. Členové kapely věrnost dvakrát nezachovávají, svůj čas věnují i elitním projektům švédského i mezinárodního jazzu pod vedením Tomasze Stanka, Bobo Stensona či Mando Diao.
S nálepkou „nový styl jazzu“ od hudebních novinářů si the Stoner klestí cestu „hudbou, která obsahuje víc, než je na první pohled patrné – nese v sobě groove, krásu a zároveň něco až naivně pozitivního.“ The Stoner stojí v první linii a hledí budoucnosti švédského jazzu přímo do očí.
http://www.thestoner.com/
________________________________________________________________________
Pátek 23. dubna 2010
20:00_jazzový bar u Kouřícího králíka Vstupné: 120Kč, zlevněné: 90Kč (studenti, důchodci)
Pat´s Apes (CZ/SK)
Pavel Zlámal – saxofon, Lukáš Oravec - trubka, křídlovka, Ondřej Hájek – kavír, Juraj Valenčík – kontrabas, Jakub Tengler - bicí.
Kdo by to byl řekl, že právě Brno bude prvním městem v republice, jež se může chlubit skutečnou jazzovou vysokou školou? Díky společné aktivitě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně a výrazných hybatelů jazzového dění v Praze spatřilo světlo světa jazzové oddělení akademie, v letošním roce otevřené výhradně pro již přijaté studenty klasických oborů, s výhledem na rozšíření pro externí jazzové adepty od následujícího školního roku.
Praxe je v každém oboru lidské činnosti klíčová a nejinak je tomu v jazzu, kde se schopnost improvizace i interpretace nejlépe cizeluje ve fungující kapele. Právě takovou kapelu založili stávající studenti JAMU, aby pod dohledem supervizora Patrika Karpentskiho experimentovali v nové hudební laboratoři. Jednotliví členové kapely nejsou žádnými hudebními nováčky, ač jazz někteří z nich zblízka poznávají docela nedlouho. Trumpetista Lukáš Oravec se honosí vítězstvím v soutěži konzervatoří i studiem v zahraničí, životopis saxofonisty Pavla Zlámala rovněž plní úspěchy z mezinárodních soutěží, zahraniční stáže i workshopy. Jeho hlavním nástrojem je sice klarinet, ve společnosti saxofonu se však cítí skvěle. Klavírista Ondřej Hájek je studentem kompozice a Pat´s Apes je pro něj skvělá platforma pro skladatelský rozvoj na poli jazzu. Slovenský kontrabasista Juraj Valenčík vedle úspěchů ze soutěží konzervatoří už delší čas koketuje s jazzem a na jeho hře se to pozitivně projevuje. Rytmický drive dodává kapele talentovaný bubeník, absolvent ostravské konzervatoře Jakub Tengler.
JazzFest Brno s JAMU spolupracuje na pravidelné bázi už od svého založení a nabídka k prezentaci úspěchů studentů akademie je tudíž logickým vyústěním dlouholeté kooperace. Pat´s Apes má nesporný potenciál a jejich první vystoupení na mezinárodní akci je snad tou nejlepší motivací k dalšímu rozvoji.
Ondřej Štveráček Quartet (CZ/SK)
Ondřej Štveráček – tenor saxofon, Ondrej Krajňák – klavír, Tomáš Baroš – kontrabas, Marián Ševčík – bicí
Talentovaný saxofonista Ondřej Štveráček patří už celé desetiletí k nejvýraznějším postavám nastupující jazzové generace v Česku. Je kmenovým hráčem orchestru Gustava Broma, pravidelně spolupracuje s Radovanem Tariškou, Ryanem Carniauxem a dalšími výraznými hráči pohybujícími se ve středoevropském regionu. Vedle aktivit sidemana však pilně rozvíjí svůj vlastní systém hry na saxofon nepřehlédnutelně inspirovaný jazzovou tradicí.
Na svoje srovnávání s Johnem Coltranem je Štveráček možná už alergický, nicméně se mu nemůže vyhnout. Coltranův koncept tzv. Sheets of Sound prosakuje Štveráčkovým frázováním a jeho tónový témbr se bez pochyb inspiruje u stejného zdroje. Ondřej Štveráček má s jazzovou legendou společné i dokonale zvládnuté jazzové řemeslo, nepřekvapí ho jakékoliv, byť i krkolomně uspěchané tempo, vypořádá se s libovolně komplikovanou harmonií či metrem. Ostatně kdo by mohl komukoliv vyčítat, že se učí od jedné z nejvýraznějších postav historie jazzu? V posledních letech se ovšem ve Štveráčkově hře neodbytně dere na povrch jeho vlastní hudebnická osobnost, z čehož těží jak on sám, tak jeho posluchači. S vlastní kapelou aktuálně připravuje profilové album a obráží všechny důležité jazzové destinace střední Evropy.
Štveráčkův současný pohled na jazz pomáhají zhmotnit opravdoví jazzoví mistři nastupující generace. Kontrabasista Tomáš Baroš je talent, jemuž začíná být Česká republika těsná, pestrá hra temperamentního bubeníka Mariána Ševčíka prozrazuje vlivy černošské bubenické školy a sóla klavíristy Ondreje Krajňáka jsou jako tekoucí řeka – strhnou vás a můžete se nechat unášet proudem. Není proto divu, že si Ondřej Štveráček ke dlouhodobé spolupráci vybral právě tento silný tým, jenž nechá jeho saxofon v kapele vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout.
http://www.myspace.com/ondrejstveracekband
________________________________________________________________________
Pátek 23. dubna 2010
20:00_Husův sbor, ul. Botanická 1 (Tyršův sad) Vstupné: 120Kč, zlevněné: 90Kč (studenti, důchodci)
Ondřej Pivec - solo koncert (CZ)
Ondřej Pivec – Hammond organ
Talentovaný jazzový varhaník Ondřej Pivec je ojedinělým zjevem v jazzovém Česku. Spojují se v něm totiž jak vlohy hudebnické, tak schopnosti přirozeně se prosadit bez vtíravosti a nadměrného kalkulu. Proto se - řečeno s klasiky - „hodí do businessu“. Jazzmani obvykle podceňují self-promotion a zbytečně často zůstávají za zdmi svého hudebního ghetta. Pivec si to uvědomuje tak dobře, jako jazzové souvislosti a stejně intenzivně se zabývá nasáváním zkušeností v New Yorku i budováním přirozené vedoucí pozice mezi generačními souputníky zdejší scény. Stíhá být leaderem pražské kapely Organic Quartet, která za krátkou dobu své existence vydala již dvě alba (Don´t Get Ideas, 2006; Never Enough, 2007), výrazný otisk zanechal i projektem Overseason s hostujícími Američany Joelem Frahmem a Jakem Langleyem. Nevyhýbá se povinnostem sidemana a v poslední době vkládá maximum energie do nového tria s explozivním bubeníkem Gregory Hutchinsonem a zdejším mainstreamovým králem klavíru Naj Ponkem.
Pivec se teď už celé měsíce potlouká po New Yorku, vymetá jamsessions, nasává jazz plnými doušky, chodí na lekce k nejlepším jazzmanům a hlavně sbírá životní zkušenosti. Ty pak promítá ve své neustále se rozvíjející hře. Ondřej tak nenásilně pokračuje v započaté misi, kterou zahájil spolu s kolegou z Organic Quartetu, bubeníkem Tomášem Hobzekem, v létě 2007. Varhaník se v městě jazzu nakonec uchytil jako břízka na erodované skále. Kořeny poměrně mělkými, ale s maximální snahou přežít, do tamějšího prostředí vrůst a postupně s ním splynout.
Pro letošní ročník JazzFestu přichází Ondřej Pivec s exkluzivním sólovým vystoupením, formátem, který většině hudebníků nahání hrůzu, ale zároveň je nadmíru vzrušuje. Není pochyb, že se s touto výzvou Pivec popere se ctí. Máme totiž čest s jedním z nejvýraznějších reprezentantů nastupující jazzové generace.
http://www.ondrejpivec.com/
________________________________________________________________________
Sobota 24. dubna 2010
20:00_Semilasso Vstupné: 290Kč, zlevněné: 190Kč (studenti, důchodci)
Vojtěch Procházka Trio (CZ/NOR)
Vojtěch Procházka – klavír, Adrian Fiskum Myhr - kontrabas, Tore T. Sandbakken – bicí
Mezinárodní trio talentovaného pianisty Vojtěcha Procházky se chlubí čerstvě vydaným debutovým albem "Amoeba's Dance" na nejprogresivnějším zdejším jazzovém labelu Animal Music. CD nahrál v Praze Lukáš Martinek, v Kodani ho zmixoval August Wanngren a v New Yorku ho zmasteroval Gene Paul.
Během výměnného pobytu na Norské hudební akademii v Oslo v roce 2008 potkal Vojtěch Procházka obdobně naladěné spoluhráče Adriana Myhra a Tore Sandbakkena. Na prestižní akademii byl nakonec slibný klavírista od podzimu 2009 přijat do magisterského studia. Tři výrazně vyprofilované osobnosti spojily svůj kreativní potenciál do jedné společné linie a rychle si vypracovaly jedinečný a neotřelý kapelový zvuk s širokým výrazovým rozpětím. Jemný, lyrický projev střídá divoký swing, otevřenou free-jazzovou plochu následuje nekonvenční ztvárnění tanečního šlágru. Repertoár tvoří jak Procházkovy vlastní skladby, tak poutavé aranže hudebních pokladů z pera Herbie Nicholse, Paula Motiana, Kurta Weilla a Ornetta Colemana.
Vojtěch Procházka se na české a světové hudební scéně etabloval zejména jako pianista a skladatel kapely Vertigo Quintet, s níž vydal již tři CD. Za sebou má spolupráci i s dalšími předními českými hudebníky, mezi kterými nechybí David Dorůžka či Jaromír Honzák. V současnosti vede v Norsku v rámci studií sérii komorních improvizačních projektů s místními esy Perem Oddvarem Johansenem, Ivarem Grydelandem či Espenem Reinertsenem.
Je přirozené, že se Procházka i ve vlastním projektu obklopuje hudebníky obdobného kalibru - Adrian Myhr vystudoval kontrabas na Norské hudební akademii v Oslo, má za sebou studijní pobyty v Kolíně nad Rýnem a na proslulém semináři Banff v Kanadě. Jeho jedinečný zvuk a herní koncept je součástí mnoha mezinárodních projektů, prosazuje se v kapelách Facet, Chiba, I Have Seen The Future, Aphrodisiac, You Had Me At Hello či Trabant. Rytmický motor tria, Tore Sandbakken, je všestranný vyhledávaný bubeník s hudebnickou myslí prostou klišé, smyslem pro delikátnost, detail i dynamiku. S kapelami Speakeasy, Off Topic, Jens Carelius či Astrid E. Pedersen Ensemble koncertoval po celé Evropě a v USA.
http://www.myspace.com/vojtechprochazka
Kurt Rosenwinkel Standards Trio (USA)
Kurt Rosenwinkel – kytara, Eric Revis – kontrabas, Rodney Green – bicí nástroje
Jestli má současný jazz nějaké guru, americký kytarista Kurt Rosenwinkel je bezpochyby jedním z nich. V ideálním věku na prahu čtyřicítky má za sebou jak bohatou diskografii sidemana, tak zásadní alba vlastní, jež pomohla definovat tvář moderního jazzu na přelomu tisíciletí. Vždyť který jazzman by neznal album The Next Step? Kdo by neocenil přelomové koncepční album Heartcore? Kurt Rosenwinkel si rozhodně postavení hraničící s kultem osobnosti zaslouží. Už druhé desetiletí je jednou ze zásadních inspirací pro nastupující jazzové tvůrce, invenčním a originálním skladatelem i nedostižným instrumentalistou a sonickým experimentátorem. O to víc překvapí, když se inovátor Rosenwinkelova kalibru rozhodne natočit album plné standardů. Čerstvá deska Reflections je překvapením i pro všechny, kdo znají Rosenwinkelova živá vystoupení, z nichž proudí energie silou jarního vodopádu. Nadhled, vkus a vyzrálost kytaristovy hry překvapením nejsou, kontemplativní nálada přítomná v drtivé většině vybraných skladeb však do určité míry ano. A možná nejen pro konzumenty nahrávky. Vydání desky doprovází extenzivní evropské turné, v jehož rámci přijíždí Kurt Rosenwinkel Standards Trio i na JazzFest.
Kurt Rosenwinkel se posledních patnáct let se vyprofiloval jako mimořádně nadaný hudebník, který si jakoby náhodou pro své vyjadřování zvolil kytaru. Jeho prvním nástrojem bylo ostatně piano a klavíristický přístup se v Rosenwinkelově hře na kytaru i komponování projevuje v neobvyklé míře. Jeho současné trio sice postrádá sólistický komfort kapely s klavírem, jeho harmonickému konceptu však odstraňuje mantinely. Právě v kontextu interpretace jazzových standardů se hloubka znalosti harmonie ostatně nejlépe projeví.
Přidanou hodnotou hudby tria Kurta Rosenwinkela, hodnotou, jež ji staví do nejvyšších pater současného jazzu, je emoční hloubka hudebního sdělení. Ve shodě s názvem posledního Rosenwinkelova alba Reflections předává svoje myšlenky s respektem k zákonitostem hudby bez ohledu na žánrové limity.
http://www.kurtrosenwinkel.com/
Jamsession po skončení koncertu, Rozjíždí: Libor Šmoldas Quartet
Starý Pivovar, vstup zdarma
Libor Šmoldas - kytara, Petr Beneš – klavír, keyboard, Josef Fečo - kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí
Po úspěšném působení se svým triem (CD „On the playground“ 2007, účast na festivalu Jazz v Rudolfinu 2008) zakládá mladý kytarista, skladatel, držitel Anděla, profesor na konzervatoři a jeden z nejvytíženějších jazzových hudebníků v Praze, Libor Šmoldas, zakládá po odchodu svého spoluhráče Ondřeje Pivce do New Yorku nový Quartet.
Repertoár kapely sestává výhradně ze dvou zdrojů. Jedním jsou Šmoldasovy vlastní skladby a druhým zaranžované písničky z braodwayského muzikálu My fair lady od Fredericka Loewe z padesátých let. Během Liborova pobytu v New Yorku vznikla nahrávka jeho kvarteta za účasti vynikajících hudebníků George Mraze, Jeffa Ballarda a Sama Yahela. Album vyšlo ke konci roku 2009.
http://www.liborsmoldas.com/
________________________________________________________________________
Neděle 25. dubna 2010
20:00_Semilasso Vstupné: 250Kč, zlevněné: 160Kč (studenti, důchodci)
Pawel Kaczmarczyk Audiofeeling Band (POL)
Pawel Kaczmarczyk – klavír, Grzech Piotrowski – saxofony, Henryk Gradus - kontrabas, Dawid Fortuna – bicí
Opravdu by byl jazz chudší, nebýt polské scény? Při pohledu na kvetoucí jazzové dění u našich severních sousedů je třeba nabídnout rezolutní kladnou odpověď. Jak Tomasz Stańko, tak Krysztof Komeda, Michal Urbaniak či Marcin Wasilewski jsou snadno rozpoznatelné a zvučné hlasy dnešní moderní hudby, jež nosí stigma jazzu. Chudší by ovšem byla i naše scéna, vždyť Poláci jsou zásadními členy sestav Jaromíra Honzáka či Davida Dorůžky a dodávají jim neopakovatelnou mysterióznost a pozitivní chlad.
Leaderovi kapely Audiofeeling Pawlu Kaczmarczykovi je teprve pětadvacet, ale jeho instrumentální i kompoziční talent a koncepční myšlení neušlo scoutům progresivního nakladatelství ACT, jež má ve své stáji početné seveřany včetně E.S.T., Nilse Landgrena nebo Victorie Tolstoy. Ač dokáže Kaczmarczyk rozehrát klavír s pořádnou intenzitou, hlavní devízou jeho rodícího se stylu je krása a lyrika. Ušlechtilost jeho tónu se projevuje především v lyrických baladách, jindy ovšem dokáže spustit postbopové řádění a ze řetězu puštění spoluhráči sypou z rukávu kvanta hudebních informací.
Otěže drží v rukou pochopitelně Kaczmarczyk, ale projevuje se jako demokratický leader otevřený idejím svých spoluhráčů. Jeho vlastní hra v sobě pochopitelně nese znaky jeho pianistických vzorů, ale na svůj styl má Kaczmarczyk bezpochyby zaděláno.
Členové Audiofeeling bandu se rekrutují z elitních řad nastupující generace polského jazzu. Basista Michal Barański disponuje dřevitým a zároveň neuvěřitelně průrazným tónem, který se naplno projeví v dobrém studiu a velmi trpí v rukou neschopných zvukařů. V Česku notoricky známý bubeník Lukasz Zyta udivuje bohatou škálou zvuků a rytmickou průzračností, na atonální výlety se vydává se svým tenorem a sopránkou Radek Nowicki.
Řemeslo opravdu členům kapely nechybí, ale to je dnes už samozřejmost. Co nabízí Kaczmarczyk navíc, je kompoziční barevnost a schopnost vtáhnout posluchače do dění, ač nejde vždy o dění jen tak snadno uchopitelné. Klavírista balí relativně složitý hudební organismus do jednoduchého komunikativního obalu a takto jej nabízí svým posluchačům. Právě toto může být cesta pro současnou kreativní hudbu.
http://www.pawelkaczmarczyk.com
http://www.myspace.com/audiofeeling
Emile Parisien Quartet (FRA)
Emile Parisien – saxofony, Julien Touery – klavír, Ivan Gelugne – kontrabas, Sylvain Darrifourcq - bicí
Francie je v posledních desetiletích semeništěm opravdových hudebních talentů, poměrně hustá síť festivalů a klubů a v neposlední řadě i velkorysost institucí dává francouzským umělcům živnou půdu pro tvorbu a nenutí je zvažovat tolik uměleckých kompromisů. Produktem současné umělecké svobody je i saxofonista Emile Parisien. Můžeme diskutovat o tom, jaký má materiální dostatek vliv na uměleckou tvorbu, skutečný talent se však téměř vždy prosadí a platí to i u Parisiena, jenž si svoje učednické roky prožil v Marciac, městě proslaveném mezinárodním festivalem. Právě Jazz in Marciac umožnil Parisienovi první kontakty s jazzovými legendami Wyntonem Marsalisem, Christianem McBridem, Johnny Griffinem nebo Bobby Hutchersonem.
V polovině devadesátých let se Parisien lačný po vědomostech přesouvá do Tolouse na konzervatoř, aby na přelomu tisíciletí zakotvil v Paříži, městě, které udává tón ve francouzském jazzu. Jeho talent neušel hned záhy nejvýraznějším jazzovým Pařížanům a jak Jacky Terrasson, tak Michel Portal či Yaron Herman a další jej přizvali ke spolupráci na projektech vyžadujících jak perfektní řemeslo, tak hudební otevřenost a tvořivý náboj.
Vedle jazzu se Emile v posledních letech zabýval i žánrovými mixy, konkrétně třeba s hip hopem v show HIP11, jazz ovšem zůstává jeho největší vášní. Průchod jí dává především ve vlastním Quartetu založeném v roce 2004 s obdobně hudebně otevřenými spoluhráči. Ač je hudba kvarteta nadstandardně originální, odkrývá vlivy moderní klasické hudby či Johna Coltrana a Wayne Shortera. Pódiovému projevu kapely vévodí změny nálad i temp a hlavně všudypřítomná exprese. Samotný Parisien hraje celým tělem, nechává inspiraci proudit bez překážek, napodobuje hlasy ptáků, pracuje do maxima s tónem, nahazuje ideje spoluhráčům a sám se nechá inspirovat. Instrumentální dovednosti jeho i spoluhráčů jsou očividné, nikdo jich však nezneužívá ve prospěch cirkusového nevkusu. Na prvním místě je vždy hudba. Hudba komunikativní a přesvědčivá.
http://www.emileparisienquartet.com
Jamsession po skončení koncertu, kulturní centrum Starý Pivovar, vstup zdarma
Rozjíždí: Libor Šmoldas Quartet
___________________________________________________________________
Pondělí 26. dubna 2010
20:00_Semilasso Vstupné: 350Kč, zlevněné: 250Kč (studenti, důchodci)
Dan Tepfer Trio (USA)
Dan Tepfer - klavír, Jorge Roeder - kontrabas, Richie Barshay - bicí
Po studiích v Evropě i na slavné New England Conservatory v Bostonu pod vedením Danilo Péreze, vítězství v několika prestižních soutěžích a finálovém umístění v nejuznávanějším klavírním klání Thelonious Monk Competition působí Dan Tepfer již několik let na nelítostné, avšak stimulující newyorské jazzové scéně. Projevuje se především jako leader svého kritiky velmi ceněného tria s bubeníkem Richie Barshayem, o nějž se dělí s Herbie Hancockem a Chickem Coreou. Vedle toho lze Tepfera spatřit třeba v duu a kvartetu s legendárním Lee Konitzem, v kapele Sam Sadigursky's Words Project, kvartetu fenomenálního kytaristy Jonathana Kreisberga a dalších inspirativních projektech.
Tepfera poutá k střední a východní Evropě i silná konexe se zdejšími hudebníky, pro východoevropská turné často volí nám dobře známý rytmický tandem Michal Baranski, Lukasz Zyta, v Česku už spojil síly s talentovaným bubeníkem Tomášem Hobzekem. Tomáš Hobzek se s Danem Tepferem seznámil při svém pobytu v New Yorku na podzim roku 2007 a u pouhého setkání spřízněných duší naštěstí nezůstalo. Vzniklá dlouhodobá spolupráce vyvrcholí i natáčením desky společně s holandským saxofonistou Cyrillem Oswaldem a kontrabasistou Tomášem Liškou.
Tepfer nelení ani na poli sólové hry. Jeho unikátní koncept na pomezí jazzu a klasiky z něj činí ojedinělý a nepřehlédnutelný hlas současné moderní hudby. Hudební komunikaci v triovém trojúhelníku si Tepfer užívá minimálně stejně, jako kreativní sólo výstupy. Nejen generační spřízněnost členů kapely dává vzniknout nadstandardní chemii souboru, jež inspiruje, popohání a přináší obdivuhodné hudební výsledky.
http://www.dantepfer.com/
John Scofield Jazz Quartet featuring Michael Eckroth, Ben Street and Bill Stewart (USA)
John Scofield - kytara, Michael Eckroth – klavír, keyboard, Ben Street - kontrabas, Bill Stewart – bicí
Umělec, který dokáže hrát víc než jeden hudební styl skutečně plynule, virtuózně a upřímně, je dnes velmi vzácným druhem. John Scofield to umí a vždy to dokazoval. Pohled do Scofieldovy diskografie je ohromující, jeho stylový záběr je neskutečný. Posuďte sami: mainstream, jazzrockové období, dobře známá a vysoce oceňovaná je jeho hra v kapele Milese Davise na počátku osmdesátých let. Stejně vysoko stojí spolupráce s Joe Hendersonem, Joe Lovanem, syrový funk s Medeski Martin and Wood, poutavé big bandové album Quiet s Wayne Shorterem, zjazzované hity s projektem the New Standard Herbie Hancocka, jam bandové výlety s kapelou Überjam, interpretace hitů Raye Charlese nebo nejčerstvější exkurze do světa gospelu s Piety Street Bandem. Aktivita kytaristova dlouholetého tria s basistou Steve Swallowem a bubeníkem Billem Stewartem rovněž nepolevuje.
V nejaktuálnější přítomnosti věnuje John Scofield svůj tvůrčí fokus jazzovému kvartetu s Michalem Eckrothem na klavír, Benem Streetem na kontrabas a oblíbeným bubeníkem Billem Stewartem. Sidemany si vybírá skutečně vynikající - vždyť těžko bychom hledali respektovanější rytmický tandem, než Bill Stewart a Ben Street!
Scofield je na vrcholu svých tvůrčích sil a svůj hlas nechává slyšet v neuvěřitelné šíři hudebních kontextů, aniž by sám sebe popřel. Jeho srdeční záležitostí přesto zůstává jazz a rád se k němu obloukem vrací obohacen o zážitky z jiných koutů hudebního světa. „Jsem jazzman,“ říká Scofield, „ale průniky jiných stylů do mého života přirozeně přicházejí. Moje mládí, hraní s Cobhamem, Milesem, jindy třeba moje dcera, která byla zažraná do alternativního rocku, ve mně nechávají stopy. Když si jen tak sednu s kytarou, napadá mě jako první zahrát si „Rhythm changes“. Kolik jiných muzikantů to ale udělalo přede mnou? Pokouším se psát muziku, která ctí jazzovou tradici, ale přináší zároveň něco nového."
http://www.johnscofield.com/
Jamsession po skončení koncertu, Metro Music Bar, vstup zdarma
Rozjíždí: Libor Šmoldas Quartet
___________________________________________________________________
Úterý 27. dubna
19:30_Městské divadlo Brno (Hudební scéna) - závěrečný galakoncert Vstupné: 450Kč, zlevněné: 350Kč (studenti, důchodci)
Jean-Michel Pilc Trio featuring Boris Kozlov and Billy Hart (FRA/RUS/USA)
Jean-Michel Pilc – klavír, Boris Kozlov - kontrabas, Billy Hart – bicí
Jednou z nejvýraznějších deviz jazzového hráče je originalita. Francouzský (a dnes i americký) klavírní fenomén Jean-Michel Pilc jí má bez diskuze na rozdávání. Jeho kreativita nezná mezí a podepřená bezchybnou technikou a ryzím muzikantstvím z něj činí jednoho z nejzajímavějších klavíristů nového tisíciletí. Ač je Pilc samouk, na jeho hře to určitě nepoznáte. Nevýhody nedostatku formálního vzdělání s lehkostí překonal a jeho výhody využívá ve svůj prospěch do maxima. Jeho styl je neopakovatelný a za posledních patnáct let, kdy Pilc žije v New Yorku, si ho všimla celá plejáda vynikajících jazzových leaderů, mezi jinými i Michael Brecker, Kenny Garrett či Richard Bona. Kromě intenzivních turné po celém světě se Pilc věnuje i činnosti pedagogické, jak na New York University, tak soukromě.
Ve svém současném mezinárodním triu si Pilc hýčká elitní sidemany. Rodák z Moskvy, basista Boris Kozlov, je talentovaný multiinstrumentalista, jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových velkých kapel, Mingus Big Bandu. Po odchodu ze sovětského Ruska se brzy uchytil v New Yorku, kde reference sbíral s nejlepšími tamními hudebníky včetně legend Michaela Breckera, Boba Berga, Michela Petruccianiho a dalších. Spolupracuje intenzivně rovněž s Alexem Sipiaginem, trumpetistou, jenž ozdobil loňský festivalový koncert série „Ruský jazz“.
Bubenický post okupuje letos sedmdesátiletá legenda Billy Hart. Hart začínal v kapele Shirley Horn a postupně prošel tovaryšskou zkušeností u Jimmyho Smithe, Wese Montgomeryho či Eddie Hartuse. V sedmdesátých letech doprovázel klavírní stylotvůrce Herbie Hancocka a McCoy Tynera, koncem dekády pak i saxofonistu Stana Getze. Svoje si odehrál i v kapele Milese Davise a jeho nápadité bicí si můžeme poslechnout na více než šesti stech nahrávkách. Jako leader si přizval ke spolupráci výrazně vyprofilované hudební osobnosti, mezi kterými nechyběli Bill Frisell, Kenny Kirkland, Branford Marsalis a další.
http://www.jmpilc.com/
George Duke Band (USA)
George Duke – klavír, klávesy, Shannon Pearsons – vokály, Jeff Lee Johnson - kytara, Mike Manson - baskytara, Ronald Bruner – bicí
Hudba vždy kopírovala vývoj společnosti a její sinusoida se obvykle domáhala vzestupu při zásadních sociálních proměnách. Zasloužilý producent a především klavírista a klávesista George Duke byl u toho, když se jazz protnul s rockem, když se formoval funk, soul a R&B. Podobně jako James Brown, Sly and the Family Stone a další ikony raného funku se neváhal hudebně vyjádřit k sociálním problémům šedesátých a sedmdesátých let, kdy se v USA bouraly rasové předsudky, odklízely mantinely sexuálnímu rozletu a přestávaly zavírat oči před chudobou některých sociálních vrstev.
Duke se narodil v Kalifornii ve městě San Rafael a vyrůstal v Marin City, dělnické čtvrti Marin County. Když mu byly pouhé čtyři roky, vzala ho matka na koncert Duka Ellingtona. „Moc si z toho nepamatuji,“ říká George, „ale máti mi říkala, že jsem zešílel. Běhal jsem dokolečka a vykřikoval: já chci piano! Kupte mi piano!“ Studovat klavír začal seriózně v sedmi letech, především objevováním kořenů černošské hudby v místním baptistickém kostele. „Tam jsem poprvé hrál funk. Skutečně jsem se v kostele dozvěděl o muzice hrozně moc. Zažil jsem na vlastní kůži, jak snadno hudba dokáže spouštět emoce.“
Jít přímo k jádru emocí a s jejich pomocí vytvořit skvělou hudbu bylo vždy Dukovou prioritou a podobně přímočarý je i jeho současný projekt. Předně je to velká jízda, ale pod pláštíkem temperamentní show vydatně okořeněné hudebním humorem, tedy tím, co činí R&B tak atraktivním, se skrývá naléhavé hudební sdělení pro temnější i světlejší zákoutí našeho světa.
„Cítím zodpovědnost předávat svou hudbou pozitivní myšlenky,“ dodává Duke. „Hudba by měla lidi těšit. Nemyslím, že je správné zamést věci pod koberec a dělat, že neexistují. Ti z nás, kteří mají schopnost a příležitost pojmenovat současný stav hudby a společnosti, by tak měli činit bez bázně, měli by o tom hrát a zpívat.“
http://www.georgeduke.com/
|
