Follow Us!
Odebírat newsletter
Twitter

Program 2017

23. 3. 2017, 19:30, Sono Centrum
KOUPIT VSTUPENKY

David Dorůžka Trio (CZ)

David Dorůžka – kytara, Jiří Slavík – kontrabas, Martin Novák – bicí

Joe Lovano Classic Quartet (US, BG)

Joe Lovano – saxofony, Lawrence Fields – klavír, Peter Slavov – kontrabas, Carmen Castaldi – bicí

VÍCE INFORMACÍ

David Dorůžka

Kytarista a skladatel David Dorůžka je často označován jako přední představitel české jazzové scény, ovšem jeho hudební schopnosti výrazně převyšují ty manažerské a možná právě proto nehraje pod svým jménem tolik, kolik bychom si od takto titulovaného hudebníka přáli. Změna situace snad přichází s novým albem Autumn Tales – vycházejícího téměř deset let po vzniku jeho předchozího autorského alba Silently Dawning, byť v mezidobí spolupracoval na desítkách projektů jiných umělců. Páteří alba, nahraného v klasickém kytarovém triu, jsou Dorůžkovy vlastní skladby, pro inspiraci a repertoár ovšem autor využil i hudební zdroje židovské, tvorbu Bohuslava Martinů nebo český meziválečný populární jazz. Dvěma skladbami přispěl Dorůžkův kontrabasista a též vynikající sólista a skladatel Jiří Slavík. Právě skladby z tohoto alba na koncertě uslyšíme.

Nyní sedmatřicetiletý David Dorůžka se na české jazzové scéně pohybuje již od svých čtrnácti let. Vystudoval skladbu a improvizaci na Berklee College of Music v Bostonu, během studia měl možnost studovat s hudebníky, jako jsou Joe Lovano, Mick Goodrick, George Garzone, Herbie Hancock, Brian Blade, Joshua Redman či Christian McBride. S Joem Lovanem se tak na brněnském JazzFestu po letech konečně setká na jednom podiu. Za dvě vlastní alba získal Dorůžka cenu Anděl za jazzové album roku (Hidden Paths, 2004 a Silently Dawning, 2008); tutéž cenu získalo v roce 2012 album Light Year, které vytvořil s kvintetem Inner Spaces. Dorůžka vystupoval na mnoha prestižních jazzových pódiích po celém světě a podílel se na mnoha nahrávkách. Spolupracoval (v některých případech stále spolupracuje) s hudebníky, mezi nimiž nechybí George Mraz, Jorge Rossy, Chris Cheek, Arild Andersen, Django Bates, Albert Sanz, Iva Bittová, Marta Topferová (projekt Milokraj), Jaromír Honzák, Luboš Soukup, Aga Zaryan, Tomáš Liška, Tiburtina Ensemble (projekt Apokalypsis) a další.


David Dorůžka

Saxofonistovi a skladateli Joeovi Lovanovi patří přední a jedinečné místo v panteonu jazzových kapel posledních dekád bez ohledu na velikost sestavy. Jeho záběr totiž sahá od na cenu Grammy nominovaných symfonických děl přes nejrůznější více či méně koncepční hudební projekty v menších ansámblech až k akademické pozici šéfa oddělení Jazzové interpretace na Berklee College of Music. Joe Lovano, rodák z Clevelandu, se pouští do odvážných koncepčních a tematických projektů a exceluje jak při hledání neotřelých způsobů uměleckého výrazu, tak nových cest k redefinici jazzového idiomu. Tato jeho snaha neušla ani odborníkům a na přelomu tisíciletí získal Joe Lovano cenu Grammy za dnes již kultovní nahrávku 52nd Street Themes. V roce 2014 byl Lovano oceněn jako nejlepší tenorsaxofonista a hráč na plátkové nástroje roku Sdružením jazzových novinářů a tenorsaxofonista roku časopisem Down Beat. Jazzoví znalci ocení jeho ušlechtilý tón, neochvějný rytmus a přirozené frázování, laikové zase sangvinickou pódiovou prezenci a komunikaci s publikem. Lovano vydal třiadvacet oceňovaných alb na labelu Blue Note, mj. i nedávné Past Present s dlouholetým kolegou ve zbrani Johnem Scofieldem nebo tři tituly s kvintetem Us Five.

V kapele Classic Quartet zkoumá Joe Lovano bohatou historii mainstreamového jazzu přes swing a bebop, vždy s přidáním vlastního faktoru X, který jej vynesl na jazzový piedestal. Tenhle jedinečný straight-ahead jazzový projekt vznikl ze spolupráce s legendárním (a dnes již bohužel zesnulým) pianistou Hankem Jonesem před deseti lety, a Lovanovi umožňuje hledat nové cesty v rámci již poznaného území. Slovy slavného producenta Bruce Lundvalla je Lovano „velikán svého nástroje a nefalšovaný jazzový mistr.“

29. 3. 2017, 19:30, Sono Centrum
KOUPIT VSTUPENKY

Luboš Soukup Quartet featuring Lionel Loueke (CZ, DK, DE, BJ)

Luboš Soukup – saxofon, Christian Pabst – piano, Morten Christian Haxholm Jensen – kontrabas, Morten Haesum – bicí, Lionel Loueke – kytara, zpěv

Marius Neset Quartet (NO, GB, US)

Marius Neset – saxofony, Ivo Neame – piano, Michael Janisch – kontrabas, Anton Eger – bicí

VÍCE INFORMACÍ

Soukup

Český saxofonista žijící ve Skandinávii Luboš Soukup bývá často nálepkován jako expresivní muzikant s osobitým zvukem, neotřelý komponista a vypravěč hudebních příběhů. Je lídrem několika mezinárodně úspěšných projektů a dobře se na něj hodí charakteristika „citlivý inovátor“.

Soukup od roku 2010 žije v dánské Kodani, kam ho přivedla touha nahlédnout pod roušku skandinávské hudby, načerpat svěží inspiraci a navázat nové kontakty. Úspěšně dokončil magisterské studium na tamější hudební akademii Rytmisk Musikkonservatorium a poslední roky se intenzivně věnuje komponování a svým dánským i českým projektům, za kterými do Česka vyráží několikrát ročně. Pravidelně vystupuje na mezinárodních jazzových festivalech s ambiciózní kapelou Luboš Soukup Quartet nebo mezinárodně úspěšným kvartetem Points. Je členem energické skandinávské kapely MAdHAs, česko-polského kvinteta Inner Spaces, Concept Art Orchestra aj. Doposud vydal šest desek s vlastní hudbou. Největším projektem je nedávné album s názvem Through the Mirror, které natočil se čtrnáctičlenným ansámblem. Ačkoliv je Soukupova tvorba inspirována řadou jazzových i klasických velikánů, nachází si po letech hraní a psaní hudby svůj vlastní osobitý styl. A právě jeho expresivní styl hraní, sytý zvuk saxofonu a odvahu dotýkat se hudebních extrémů spoluhráči i publikum zvláště oceňují. Jeho hudba je synonymem světa fantazie, ve kterém prostřednictvím muzikantů ožívají malé i velké příběhy.

Soukupovo kvarteto vzniklo na podzim roku 2010 v Kodani v Dánsku, tj. v době, kdy zahájil studium na tamější hudební akademii. Po nesčetných jam sessionech se saxofonista rozhodl, přibrat do kapely, vedle silné rytmické sekce Illerhag – Hæsum, i švédského pianistu Oscara Grönberga. Pro svoje exkluzívní vystoupení v ČR a nahrávací session na připravovanou desku pro label Animal Music si přizval senzačního kytaristu a zpěváka Lionela Louekeho, jehož brněnští fandové znají mj. z kapely Herbieho Hancocka. Tohoto beninského umělce vyhledává celá řada kapelníků pro jeho organickou fúzi jazzu a africké hudby a Louekeho angažmá na nové desce lze považovat za Soukupův umělecký i manažerský úspěch. Začlenění muzikanta s africkými kořeny do autentického evropského kvarteta slibuje jedinečný zážitek plný silných melodií a rytmů a bandleader slibuje doslova „rituál radosti jak pro muzikanty, tak pro posluchače.“


Neset

Marius Neset se narodil v Norsku, ale dnes žije v Kodani. Vydáním svého debutového alba Golden Xplosion v dubnu 2011 způsobil tento saxofonový bourák explozi zájmu v oblasti nad padesátou rovnoběžkou a postupně i pod ní. Nejen, že se o něm začalo mluvit jako o zázračně talentovaném saxofonistovi, ale na přetřes přišla i jeho činnost kompoziční a kapelnická. Stal se tak jedním z nejdiskutovanějších příslibů evropské jazzové scény. Terje Mosnes z deníku Dagbladet jej označil za nejtalentovanějšího norského saxofonistu od dob Jana Garbarka. Tohle tvrzení se může zdát poněkud odvážné, ale Marius Neset dělá vše proto, aby pochvalným slovům dostál. V posledních letech oslňuje publikum po celé Evropě dokonalou instrumentální technikou, bohatou tvořivostí, představivostí a nevídanou virtuozitou. Na první poslech je sice jasné, že Nesetovi kdysi zvukově učaroval Michael Brecker, ale s každým novým albem i díky skladatelské originalitě stále úspěšněji nachází svoji vlastní identitu. Již jeho následující alba – Birds (2013) a velkokapelový projekt s Trondheim Jazz Orchestra pod názvem Lion (2014) prokázaly, že Neset je na cestě stát se jednou z největších nastupujících jazzových hvězd. Má za sebou několikaleté kontinuální turné, včetně vyprodaných vystoupení na některých z nejprestižnějších evropských festivalů včetně North Sea Jazz, Stuttgart Jazzopen a Kongsberg jazz festival. Na začátku roku 2015 vydal opět vysoce ceněné album Pinball, které bude tvořit stěžejní část jeho brněnského festivalového vystoupení.

4. 4. 2017, 19:30, Janáčkovo divadlo

VYPRODÁNOyoutube-icom

Richard Bona Mandekan Cubano (CM, CU, VE, MX)

Richard Bona – zpěv, baskytara, kytara, sitar, perkuse, klávesové nástroje, Osmany Paredes – piano, Luisito Quintero – perkuse, Rey Alejandre – trombon, Dennis Hernandez – trubka, Roberto Quintero – perkuse

Dan Bárta, Robert Balzar Trio & Filharmonie Brno (CZ, SK)

Dan Bárta – zpěv, Robert Balzar Trio: Robert Balzar – kontrabas, Jiří Levíček – klavír, Kamil Slezák – bicí nástroje, Filharmonie Brno, dirigent Pavel Šnajdr

VÍCE INFORMACÍ

Richard Bona width= Richard Bona, kamerunský basový kouzelník, je v Brně teprve podruhé a navíc po desetileté pauze, fanoušky však zde nepochybně má. World popový zvuk jeho kapely je stejně nenapodobitelný jako Bonovo frázování a energická baskytarová ekvilibristika. Bonův otec byl zpěvák a perkusionista, jeho matka zpěvačka – Richard Bona se s hudbou proto musel nutně setkávat už od dětství. Nadání, kterým byl obdařen, se tak mohlo úspěšně rozvíjet a setkávání s hudbou se mu stalo druhou přirozeností. Když mu byly čtyři roky, začal se učit hrát na balafon, a už v pěti vystupoval v místním kostele. Protože jeho rodina byla chudá, vyráběl si většinu hudebních nástrojů sám, a to včetně flétny a kytary – ta měla struny nataženy přes nádrž ze starého motocyklu… Pověst o jeho talentu se brzy rozkřikla, a tak byl Bona zván na různé festivaly a slavnosti. S kytarou začal už v jedenácti a od té doby jej nepustila. Trochu pravda narostla, ale láska ke strunám přetrvala.

Spolupracoval či nadále spolupracuje s jazzmany, jako jsou Pat Metheny, Mike Stern či Steve Gadd. Turné s Pat Metheny Group se staly tak trochu i mezníkem v jeho kariéře. Bona se jejich prostřednictvím vyšvihl mezi smetánku World Music. Jeho popularita a originalita mu postupně vydobyly renomé a dnes hraje téměř výhradně se svojí vlastní kapelou. Kapelou, která definuje slovo world music nejen pohledem na místa narození jejich členů. „Mandekan Cubano začínají tam, kde Buena Vista Social Club skončil,“ uvádí samotný Bona k projektu, který si mezi svými dalšími pestrými aktivitami hýčká už asi pět let. Loni Mandekan Cubano vydalo desku Heritage.

Dan Barta

Tvůrčí spojení Dana Bárty a tria Roberta Balzara není na brněnském JazzFestu žádnou novinkou. Řada fanoušků jistě vzpomíná na jejich úspěšné vystoupení v Janáčkově divadle v roce letech 2007 a 2013. Tentokrát však dostane obvyklý dialog ještě třetího hráče do party a nebude jím nikdo menší, než šestapadesátičlenný orchestr brněnské filharmonie. Další exkluzivní projekt iniciovaný Filharmonií Brno a JazzFestem navazuje na úspěšné spolupráce s hudebními velikány Avishaiem Cohenem a Richardem Gallianem. Navíc jeho iniciátoři na rozdíl od předchozích projektů vsadili na zdejší aranžéry Jiřího Levíčka a Roberta Balzara a vyplatilo se. Jejich úpravy si totiž hned při premiéře na Hudebním festivalu Špilberk získaly srdce posluchačů. Vzniká tak unikátní spojení kritiky ceněné a zároveň posluchači mimořádně oblíbené jazzové formace Robert Balzar Trio, symfonického orchestru Filharmonie Brno a populárního multižánrového zpěváka a autora Dana Bárty, jehož eklektická tvorba je zakořeněna spíše v rocku a soulu. Stylově patří toto spojení na pomezí jazzu a popu, jejich společný výtvor je navíc částečně konceptuální a syntetický. Sestava Robert Balzar Trio se v nedávné minulosti několikrát postupně obměňovala až k dnešní podobě, kdy ji tvoří kontrabasista Robert Balzar, pianista Jiří Levíček a hráč na bicí nástroje Kamil Slezák. Dan Bárta s triem spolupracuje od roku 1999 a z jejich první společné desky Theyories pochází základní hudební materiál pro většinu orchestrálních aranží z pera Jiřího Levíčka a Roberta Balzara. Filharmonie Brno si pečlivě vybranými multižánrovými spolupracemi buduje pověst schopného, flexibilního a pohotového orchestru, jemuž není cizí žádná dobrá hudba.

5. 4. 2017, 19:30, CED – Divadlo Husa na provázku
KOUPIT VSTUPENKY

Michal Wróblewski Ensemble (CZ, NO, JP)

Michal Wróblewski – saxofony, klarinet, Magnus Grimnes – kytara, efekty, Magnus Eide – bicí, Martin Morland – kontrabas, Seshen – zpěv, Hakon Aase – housle, Jakop Janssønn – bicí, Henrik Munkeby Nørstebø – trombon

Concept Art Orchestra (CZ, AT, DE, SK)

David Fárek, Petr Kalfus, Marcel Bárta, Luboš Soukup, Robert Mitrega – saxofony, Dominic Pessl, Petr Beránek, Oskar Török, Jan Přibil – trubky, Jan Jirucha, Štěpán Janoušek, Richard Šanda, Johannes Oppel – trombony, Vít Křišťan – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí, Štěpánka Balcarová – dirigent, umělecký vedoucí

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Když se na scéně objeví zajímavá osobnost s dobrým řemeslem, osobitým zvukem a nekonvenčním přístupem k hudbě, srdce nejednoho dramaturga či programového ředitele zaplesá. Právě takovou personou je kapelník mezinárodního projektu Ensemble, saxofonista a skladatel Michal Wróblewski. Narodil se v roce 1988 v Kladně a od útlého věku se věnuje hře na dřevěné dechové nástroje. Vystudoval Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze a brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Je členem Bigbandu Českého rozhlasu, se kterým pravidelně natáčí, kapel Bran (CD Le carnet noir – Keltská hudba, 2012), Kaiser Band (Just Blues, 2012), Adam Tvrdý Crossover band, Rotengam group, Los Rumberos (Afro Cuban suite, 2010) E Converso či Mocca Malacco. Ensemble byl založen v roce 2014. Těleso, které je složené z předních hudebníků mladé generace v Norsku, používá různé interpretační i improvizační techniky, pravidla a symboly, kterými mění hudbu v reálném čase. Kompozičně se zde mísí vlivy americké jazzové avantgardy i evropské klasické hudby 20. století. Wróblewski debutoval na brněnském JazzFestu s kapelou E Converso před několika lety a tehdejší vyvedený koncert naznačil potenciál tohoto nadějného umělce. Jak jej formuje dlouhodobý pobyt na severské scéně, můžete teď posoudit i vy.


Chick Corea

Big band Concept Art Orchestra vznikl v roce 2010 na Jazzové akademii v polských Katovicích. Byl sestaven z tehdejších studentů jazzové katedry, na které v té době studovalo několik českých a slovenských hráčů. Uměleckým vedoucím orchestru byl proslulý americký dirigent a skladatel Ed Partyka, který v té době v Katovicích působil jako externí profesor. Z této spolupráce vzniklo v roce 2010 album Concept Art Orchestra Katowice, na kterém je zaznamenáno několik autorských kompozic tehdejších studentů. O dva roky později se spolupráce big bandu s Edem Partykou obnovila. Na objednávku Českého rozhlasu vzniklo v roce 2012 album BigBandTronics, na kterém se mísí akustický zvuk big bandu s použitím elektronických efektů německého dua NuBox (Alois Kott, Peter Eisold). Sestava big bandu je na této desce již téměř identická s dnešní podobou orchestru.

V následujícím roce uvedl Concept Art Orchestra Obrázky z výstavy od M.P. Musorgského v jazzové úpravě Jana Jiruchy ml.

V roce 2014 se vedení big bandu ujala Štěpánka Balcarová, která jako trumpetistka prošla celou historií orchestru. Oslovila v té době pět dalších skladatelů a spolu s nimi vytvořila skladatelskou skupinu The Prague Six, jejíž členové pro big band nyní komponují. V roce 2015 vyšlo album Concept Art Orchestra – The Prague Six s kompozicemi těchto šesti mladých českých skladatelů – Štěpánky Balcarové, Martina Brunnera, Jana Jiruchy, Víta Křišťana, Luboše Soukupa a Tomáše Sýkory. Za toto album, financované z části formou veřejné sbírky (Hithit), získal CAO v žánrové kategorii Jazz & Blues Cenu Anděl 2015. Deska se také umístila na první příčce v anketě českých jazzových odborníků s názvem Česká jazzová sklizeň 2015.

6. 4. 2017, 19:30, HaDivadlo
KOUPIT VSTUPENKY

Jesse van Ruller Trio (NL)

Jesse van Ruller – kytara, Clemens van der Feen – baskytara, Joost van Schaik – bicí

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Holandský jazzový kytarista, skladatel a pedagog Jesse van Ruller pochází z Amsterdamu. V roce 1995 jako první Evropan získal prestižní Thelonious Monk Award a je s podivem, že se po tomto historickém úspěchu jeho kariéra neroztočila do intenzívních obrátek. Jeho bebopový fundament a zjevná nechuť se prát s konkurenčním prostředím v New Yorku jej dlouho řadila mezi skryté hudební poklady, v posledních letech se však doširoka otevírá všem žánrům a svoje služby propůjčuje kapelníkům nejrůznějších stylů. Bývá označován jako kytarový básník a nutno dodat, že po právu. Dokáže totiž skloubit lyrický přístup s intenzívním, má skvělý zvuk a umí vyprávět nádherně strukturované příběhy. Absolvoval s vyznamenáním konzervatoř Hilversum, kde studoval u holandské kytarové legendy Wima Overgaauwa. Vlivů však na něj působilo násobně víc. Jak sám v nejednom rozhovoru prozradil, „John Scofield je kytarista, jehož jsem vždycky poslouchal a nikdy mě nenudil. V určitých obdobích jsem se zabýval i hrou Pata Martina, George Bensona, Petera Bernsteina, Mikea Sterna, Pata Methenyho a Jima Halla, ale nikdy jsem je nekopíroval doslova.“ Inspirace z těch nejlepších zdrojů se prolnuly do van Rullerova originálního zvuku a přístupu k improvizaci. .
Kromě vlastní kapely Jesse van Ruller Trio je ceněný kytarista znám rovněž jako profesionální sideman. Hrál s mnoha velikány jazzu – nechybí mezi nimi Pat Metheny, Seamus Blake, George Duke, Toots Thielemans, Peter Erskine, Joe Lovano, Mike Stern, Philip Catherine, Roy Hargrove a Christian McBride. Pravidelně také samozřejmě hraje s nizozemskými kolegy, a i v jejich kapelách dává plný průchod své muzikantské duši.


9. 4. 2017, 19:30, CED – Divadlo Husa na provázku
KOUPIT VSTUPENKY

Legendy featuring Peter Lipa (CZ, SK)

Svatobor Macák – saxofon, Miroslav Hanák – klavír, Milan Kašuba – kytara, Vincenc Kummer – kontrabas, Ctibor Hliněnský – bicí, Peter Lipa – zpěv

Martin Kratochvíl a Jazz Q (CZ, IR)

Martin Kratochvíl – klávesy, Zdeněk Fišer – kytara, Přemysl Faukner – baskytara, Imram Musa Zangi – perkuse, Vajco Deczi – bicí

VÍCE INFORMACÍ

Petr Lipa

Termín legenda je až ostudně nadužívaný, pro případ popisu speciálně sestavené kapely pro letošní JazzFestBrno se mu však nevyhneme. Gros kapely totiž tvoří osobnosti s datem narození někde ve třetí čtvrté dekádě minulého století, ovšem nepolevujícím zápalem pro tvorbu a její sdílení. Kdo zná osobně třeba Milana Kašubu, Vincence Kummera nebo Petera Lipu, tak přesně ví, o co tu jde. Rytmickou sekci vytvořili tito stateční: kontrabasista Vincenc Kummer, spoluhráč celé řady světových jmen vč. Dextera Gordona nebo Cheta Bakera, klavírista Miroslav Hanák, ztělesnění slova praktik, zručný hudebník s nevídaným repertoárem a hlavně stylovým záběrem, Milan Kašuba, proslulý jazzový kytarista a především bavič a Ctibor Hliněnský, nestor bicích a dlouholetý spolupracovník např. Ládi Kerndla. Do první linie se postaví hostující saxofonista Svatobor Macák, který si na zdejší jazzové scéně nezahrál opravdu jen s málokým a málokdo by měl o něm mínění jiné než nejvyšší, a zpěvák Peter Lipa, jenž nepotřebuje vůbec žádné představení.

Jazzoví muzikanti zrají jako víno a o tom se sami také přesvědčíte. Basista Vincenc Kummer vydal v posledním desetiletí víc nahrávek pod svým jménem než kdykoliv dřív, Milan Kašuba nepolevuje ve frekvenci veřejných vystoupení, kterou by s jazykem na vestě zvládal i kdekterý třicátník, Svatobor Macák nadále čile koncertuje, přestože se na začátku čísla jeho věku skví osmička, a Peter Lipa se na pódiích objevuje tak často, že to snad chápe už jen on. Jejich společné vystoupení je poctou muzikantské vyspělosti a finese. Zahrají vám totiž celý svůj život.


Petr Lipa

Jazz Q má v dějinách českého jazzu i rocku mimořádné postavení: v letech 1970-1983 mu vyšlo sedm dlouhohrajících desek, nejen chválených recenzenty, ale často i komerčně úspěšných. Jazz Q založili Martin Kratochvíl a Jiří Stivín, ovlivněni především free jazzem. Přestože skupina tehdy koncertovala po celé Evropě a dostalo se jí řady ocenění, žádnou desku nevydala. Jen částečnou představu o tehdejším repertoáru si lze tvořit podle alba Coniunctio (1970), společného díla Jazz Q a Blue Effectu. Různorodost prezentovaných skladeb však zároveň byla ukazatelem vnitřních rozporů ve skupině; po Stivínově odchodu v ní ideově i skladatelsky začal dominovat Martin Kratochvíl. Jazz Q si pak přes řadu personálních změn udržel zcela jasnou tvůrčí kontinuitu. První poststivínovský sound, výrazně ovlivněný rockem, ale stále zřetelně jazzový, reprezentuje album Pozorovatelna.

S příchodem britské zpěvačky Joan Dugganové a výměnou sólových kytaristů se zvuk posunul směrem k meditativnímu art rocku, což dokumentuje deska Symbiosis. Od alba Elegie (nahráno 1976) je Jazz Q opět instrumentální skupinou hrající výhradně kompozice svého vedoucího, komplexně spojující zdánlivě vzdálené hudební jazyky; zjednodušeně řečeno, Kratochvíl se inspiroval Leošem Janáčkem stejně jako Milesem Davisem. Vedle křehkých, hloubavých melodií se neztrácela ani rocková dravost. Hodokvas a Hvězdoň plynule pokračovaly v této vyrovnané a vytříbené linii.

Deska Hvězdoň (nahraná v roce 1981) však kupodivu albovou diskografii Jazz Q uzavřela. Uprostřed osmdesátých let se objevily jen dva singly se zpěvačkou Janou Koubkovou. V posledních letech však došlo k obrodě kapely a autentickou sondu do hudby sedmdesátých let si tak mohou užít i mladší.

Martin Kratochvíl vystudoval filosofii a psychologii na Karlově univerzitě a dva semestry studoval na Berklee College of Music v Bostonu. Proslavil se jako muzikant propojující jazz a rock, propagátor elektronické a syntezátorové hudby. Je vášnivým milovníkem vysokých hor, vedle pokusu o osmitisícovou Šiša Pangmu navštívil mnohokrát všechna světová horstva a natočil odtud přes padesát dokumentárních filmů.

11. 4. 2017, 19:30, Sono Centrum
KOUPIT VSTUPENKY

Jiří Šimek Trio (CZ, SK)

Jiří Šimek – kytara, Dano Šoltis – bicí, Rasťo Uhrík – kontrabas

Poogie Bell Band featuring Bobby Broom, Mike Stephenson a Juraj Griglák (US, SK)

Poogie Bell – bicí, Bobby Broom – kytara, Mike Stephenson – saxofon, Juraj Griglák – baskytara

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Kytarista Jiří Šimek působí na tuzemské hudební scéně již dvacet let. Za tu dobu prošel mnoha skupinami a projekty. Za všechny třeba Kontraband a Pražský bigband Milana Svobody, Nuselský Umělecký Orchestr (NUO), Soil, Limbo. Jeho domovskou kapelou je v současné době originální kvarteto Muff. Před pěti lety založil svoje vlastní trio, do kterého přizval bubeníka Dana Šoltise a basistu Rasťa Uhríka, kteří působí v kapele Vertigo, ale také ve formacích -123 min, Lanugo, Jana Kirschner Band ad. Repertoár tria tvoří převážně autorské skladby Jiřího Šimka, ve kterých se prolíná mnoho různých vlivů od blues, jazzu, drum’n‘ bass, funku až třeba po country. Trio si rádo střihne také některé převzaté skladby, např. od kultovní kapely Nirvana. Ty s invencí sobě vlastní přetváří k obrazu svému. Jiří Šimek ovšem hledá nejen originální přístup k melodii, harmonii a rytmu, ale formován doplňkovou profesí zvukaře se pečlivě soustředí i na zvuk kapely. „Rozhodně mi na něm záleží,“ potvrzuje. „Jednak na zvuku samotné kytary, ale i na různých efektech, na kterých se dá třeba vystavět nějaká písnička. A samozřejmě i na tom jak kapela zní dohromady.“ Postižen je ovšem nejen zvukem, ale i svým hlavním nástrojem, kytarou. „Sám nevím, proč na ni hraju,“ říká s úsměvem. „Asi proto, že u nás doma byla kytara jediným hudebním nástrojem, tak jsem na ní začal hrát a už mě to nepustilo.“ Nakažení tímto instrumentem jistě nezažil ani jako první, ani poslední, ovšem ne každý má odvahu pustit se na tenký led hry ve formátu kytarového tria.


Chick Corea

Poogie Bell je nefalšovaný funk master, jeden z nejlepších současných bubeníků a studiových hráčů bez ohledu na žánry. Jeho srdce ale nejhlasitěji tluče pro jazz, funk, soul a R&B. Příjemnou zprávou pro nás je, že stálé místo v jeho kapele si v poslední době vydobyl slovenský basista Juraj Griglák. Ano, právě ten (kdysi) mladík, který málem ukradl show svému idolu Stanley Clarkovi na jeho koncertě v rámci Bratislavských jazzových dnů. Ani zbytek sestavy nejsou žádná ořezávátka, kytarista Bobby Broom je přímým následovníkem nezapomenutelného Wese Montgomeryho a dlouholetým spoluhráčem například Sonnyho Rollinse, Stanleyho Turrentina a Dr. Johna, mladou krev v kapele reprezentuje výtečný newyorský saxofonista Michael Stephenson a spodní část zvukového spektra obhospodařuje již zmíněný „slovenský Marcus Miller“ Juraj Griglák.

Vedle své sólové tvorby, jež je zaznamenána na pěti albech, Poogie proslul především jako spolehlivý parťák pro studiovou i koncertní činnost nejvýraznějších osobností především „černé hudby“. Za perfektní rytmický groove na jejich vlastních nahrávkách mu vděčí mj. Chaka Khan, Marcus Miller (objevil se na více než deseti jeho albech a na turné s ním strávil podstatnou většinu své kariéry), David Sanborn, Stanley Clarke, Sadao Watanabe, Hiram Bullock, Joe Sample, Roberta Flack, Erykah Badu, David Bowie nebo Angelique Kidjo.

13. 4. 2017, 19:30, Besední dům
KOUPIT VSTUPENKY

Beata Hlavenková a Anders Aarum – Scintilla (CZ, NO)

Beata Hlavenková – klavír, zpěv, Anders Aarum – klávesy, Miloš Dvořáček – perkuse

Vertigo (CZ, SK)

Vojtěch Procházka – piano, Marcel Bárta – tenor, alt, soprán saxofon, basklarinet, Rastislav Uhrík – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí, Dorota Barová – violoncello, zpěv, Oskar Török – trumpeta, zpěv

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Beata Hlavenková je nejen klavíristka, skladatelka a producentka, ale především neobvyklá osobnost na naší alternativní hudební scéně. Její projekty mají společného jmenovatele, jímž je maximálně pravdivé vyjádření a jednoznačné odmítnutí uměleckého kalkulu. Na jejím nejnovějším albu Scintilla, vydaném závěrem roku 2015 na labelu Animal Music, se sešla řada vynikajících tuzemských i zahraničních hostů. Například zpěvák a kytarista Justin Lavash, violoncellista Jiří Bárta, kanadská trumpetistka Ingrid Jensen, americký skladatel a klarinetista Evan Ziporyn a pak trojice norských muzikantů. Jednak norský perkusionista a multiinstrumentalista Kemeth Ekornes, pianista a skladatel Anders Aarum a zpěvačka Julie Dahle Aagård. Producentsky se na desce spolupodíleli Petr Ostrouchov a Patrick Karpentski, nahrávka byla nominována na cenu Anděl 2015. Koncertní program Scintilla Tour je dialogem dvou pianistů – Hlavenkové a Aaruma. Prozatím je uváděn především v Norsku, ani čeští diváci však o něj nebudou ochuzeni. V dubnu 2017 bude Scintilla představena hned na třech tuzemských zastávkách a jednou z nich je právě JazzFestBrno. Beata Hlavenková stále vystupuje s programem Theodoros, působí v Baromantice s Lenkou Dusilovou, živě doprovází taneční představení Flow skupiny VerTeDance, a v příštím roce také představí nový česko-slovenský projekt OOO (Hlavenková / Marian Slávka / Lukáš Duchovič) převážně s texty Martina Vedeje.


Chick Corea

Vertigo, jedna z nejoriginálnějších zdejších skupin, vzešla z jazzu, ale postupem času se svými hudebními přesahy dopracovala ke zcela svébytnému zvuku. Jeho součástí je kreativita, překvapivě svobodná improvizace, ale též sofistikované kompozice zasahující místy až do oblasti soudobé vážné hudby. Vertigo, kapela dříve známá jako Vertigo Quintet, nyní zahrnuje dříve hostující Dorotu Barovou do řad stálých členů. Kapela se rozšířila do podoby stálého sexteta na přelomu minulé dekády a vzápětí vydala vynikající třetí studiové album s názvem Metamorphosis. Album věrně zachytilo členy kapely na nekončící cestě za novými tvůrčími postupy a impulsy a bylo naplněno leckdy překvapivou, stále však hluboce autentickou a pocitově založenou originální hudbou.

Rok 2014 přinesl v pořadí již čtvrtý studiový počin s názvem Taj. Stejně jako předchozí album Metamorphosis, působí i toto studiové album kapely Vertigo kompaktním a koncepčním dojmem a sestava skladeb připomíná devítivětou jednolitou kompozici proměnlivých nálad. Jak jsme již zvyklí, členové Vertiga jsou po stránce kompoziční i interpretační naprosto netradiční a posouvají formu i obsah svého hudebního vyjádření opět o něco dále, stejně nepředvídatelně, originálně a autenticky, jako dříve. Nastavený trend pokračuje s čerstvou novinkou NONONONONINININI, jež působí přístupnějším, písňovějším dojmem, než bylo u Vertiga zvykem, aniž by ztrácela na rafinovanosti a originalitě.

19. 4. 2017, 19:30, Sono Centrum
KOUPIT VSTUPENKY

Harry Sokal Groove (AT)

Harry Sokal – saxofon, Raphael Wressnig – Hammond B-3 varhany, Alex Deutsch – bicí

Chris Potter Quartet (US, CU)

Chris Potter – saxofon, David Virelles – piano, Joe Martin – kontrabas, Nasheet Waits – bicí

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Harry Sokal se pohybuje v hudebním prostředí již několik dekád, a to jak se svými vlastními inovativními projekty (Depart, Full Circle, Roots Ahead, Voices of Time, Stories a Free Tenors), tak jako prvotřídní sideman např. pro Arta Farmera, Carlu Bley nebo Joea Zawinula. Ale snad nejvíce se Harry Sokal proslavil díky svému angažmá ve Vienna Art Orchestra, v němž po boku kapelníka Mathiase Rüegga fungoval po celou dobu životnosti orchestru. Sokalovo současné trio Groove a jeho nedávné CD s mnohé slibujícím názvem Where Sparks Start to Fly potvrzuje, proč je Harry Sokal považován za jednoho z nejzajímavějších evropských saxofonistů dneška. Zaujme totiž sdělností i virtuozitou na straně jedné, na straně druhé uměním aplikovat technické finesy ve prospěch hudby. Harry Sokal je prostě hudebník par excellence, jenž vždy staví obsah před sebestřednou touhu po potlesku ze strany publika. V aktuálním projektu Harry Sokal Groove kapelník v maximální míře využívá rytmickou sílu talentovaného tandemu Raphael Wressnig na Hammond B-3 varhany a Lukas Knöfler na bicí. Sokal ostatně s tímto dynamickým párem v minulosti spolupracoval v nejrůznějších sestavách. Wressnig našel v průběhu své kariéry svůj vlastní jedinečný zvuk, který vychází z kořenů R&B a zformovat jej pomohli i Jimmym Smith nebo Billy Preston. Lukas Knöfler pochází z jazzového prostředí a nashromáždil cenné zkušenosti v Nouvelle Cuisine Big Band a po boku kytaristy Karla Ratzera.


Chick Corea

Technicky možná nejvyspělejší saxofonista současnosti a bez přehánění kultovní postava mezi jazzovými saxofonisty Chris Potter není v Brně poprvé, svou premiéru si odbyl v kapele Unity Band Pata Methenyho, jejíž koncert v roce 2012 ozdobil svojí dynamickou hrou. Vedle práce pro jiné kapelníky se ovšem již dávno vyprofiloval jako uznávaný skladatel a leader, podle mnohých jeden z předních jazzmanů své generace. Potter se narodil počátkem sedmdesátých let a formovala jej tedy především léta osmdesátá a devadesátá, kdy prožíval revival hlavně straight-ahead jazz. Jeho zázračné začátky v kapele Reda Rodneyho jsou jazzovým fanouškům známy, ovšem byly to především tovaryšské roky v letech devadesátých, které mu zajistily pevné místo na slunci. Na dobře vystavěné základy začal ovšem v další dekádě projektovat mnohem komplikovanější stavbu především pod vlivem svých dalších zaměstnavatelů Davea Douglase a Davea Hollanda. Je víc než jisté, že právě Holland ovlivnil Potterův skladatelský naturel natolik, že se jeho vlivu dodnes nedokáže zcela zbavit. Sám to ostatně potvrdil před lety v rozhovoru pro časopis Harmonie: „Lichá metra mě vlastně zajímala už poměrně dlouho, ale fakt, že mohu být v Daveově kapele, rozhodně zprostředkoval moje častější setkávání s nimi a potažmo i intenzivnější přemýšlení o nich.“ Podobně jako jeho instrumentální předobraz Michael Brecker si i Potter rozšiřoval vyjadřovací prostředky ve výtečných popových kapelách, mj. Steely Dan, i jazzových ansámblech osobností, jež jsou zvyklé vyprodávat sportovní haly (např. Herbie Hancock). „Když jsem vyrůstal, poslouchal jsem vedle jazzu mnoho popové hudby, podobně jako většina jazzmanů mé generace,“ vysvětluje Potter. „James Brown, Aretha Franklin, Stevie Wonder, Beatles, všichni tito jsou pro nás stejnými klasiky jako třeba Miles Davis. Zdá se mi, že atmosféra, ve které existuje publikum, ochotné sdílet vědomí, že mohou prožívat věci společně, se vrací. Alespoň doufám.“ Chris Potter je jedním z nejzaměstnanějších jazzmanů současnosti a možná i pod tíhou nejrůznějších závazků si svoji vlastní kapelu ne dost hýčká. Berme tedy jeho festivalový koncert jako opravdovou událost.

23. 4. 2017, 19:30, Sono Centrum

KOUPIT VSTUPENKYyoutube-icom

Steve Gadd Band (US)

Steve Gadd – bicí, Jimmy Johnson – baskytara, Michael Landau – kytara, Kevin Hays – klavír, Walt Fowler – trubka

VÍCE INFORMACÍ

Chick Corea

Bubenický mistr Steve Gadd je jedním z nejuznávanějších a nejnapodobovanějších hudebníků na světě – fenoménem, jehož cit pro nalezení přesně toho, co daná skladba nebo styl hudby vyžaduje, je nedostižný. Jeho vkus, styl, energie a schopnost vystihnout podstatné – jak ve studiu, tak na pódiu – jej vynesly na piedestal současného bubenického umění bez ohledu na žánry. Přesvědčit se o tom můžete na Gaddově koncertu v brněnském Sono Centru, kde vystoupí jako jedna z hvězd festivalu JazzFestBrno 2017.

Unikátní a obdivuhodná je Gaddova hudební obojživelnost. Na jedné straně nahrál jedinečné groovy na zásadní nahrávky pop music, jako jsou 50 Ways to Leave Your Lover Paula Simona, Chuck E.’s In Love Rickie Lee Jonese, The Hustle Van McCoye, Guilty Barbry Streisand & Barryho Gibba nebo třeba Just the Two of Us Grovera Washingtona Jr. Na straně druhé má v diskografii přelomová alba jazz-rockové fusion, jako jsou adaptace Musorgského Night On Bald Mountain z pera Boba Jamese, Aja kapely Steely Dan, Night Flight legendárních The Brecker Brothers, Spain Al Jarreaua nebo Nite Sprite Chicka Corey. Ani to není vše – akustický jazz, jenž Gadd spoluvytvářel na deskách Chicka Corey The Mad Hatter, My Spanish Heart, Friends and Three Quartets, patří k tomu nejlepšímu, co Corea kdy nahrál. Ostatně právě Corea nazval Gadda mistrem kreativního groove. Když spojíte tohle vše s Gaddovým charismatem a pódiovým drajvem, jímž podporuje umělce kalibru Erica Claptona nebo Jamese Taylora, jedno je jasné: žádný jiný bubeník neměl v posledních desetiletích takový vliv na jazz a populární hudbu jako Steve Gadd.

Do své kapely si Gadd přizval své oblíbené spoluhráče z kapely Jamese Taylora, basistu Jimmyho Johnsona, kytaristu Michaela Landaua, klavíristu Kevina Hayse a trumpetistu Walta Fowlera. Krom toho, že jsou všichni jmenovaní fenomenálními instrumentalisty a spoluhráči, každý z nich je zároveň schopný lídr svých vlastních projektů. Dohromady tvoří „dream team“ nevídané síly.

26. 4. 2017, 19:30, Divadlo na Orlí

Vstupenky pouze na místě – 50 Kč

Koncert Katedry jazzové interpretace JAMU (CZ,SK)

VÍCE INFORMACÍ

JAMU

Sedmým rokem fungující Katedra jazzové interpretace JAMU se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem, Lubomírem Šrámkem, Rostislavem Frašem, Jiřím Slavíkem, Jiřím Levíčkem, Janem Jiruchou či Jurajem Bartošem, ale především talentovanými studenty. Během už pátého prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel, a dokonce i bigband. Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský šraml, ale když se podrobně podíváme, kdo v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých členů.

4. 5. 2017, 19:30, Bobycentrum

KOUPIT VSTUPENKYyoutube-icom

Chick Corea Trio (US)

Chick Corea – piano, Brian Blade – bicí, Eddie Gomez – kontrabas

Titulárním partnerem koncertu je Česká televize.

VÍCE INFORMACÍ

Chick CoreaDvaadvacetinásobný držitel ceny Grammy, invenční skladatel, improvizátor a klavírní virtuos v průběhu svého muzikantského života prozkoumal překvapivé množství hudebních stylů – od avantgardy přes bebop k jazzrockové fúzi, latinskoamerické a tradiční španělské hudbě, dětským písním a komorní i symfonické hudbě. Na festivalu JazzFestBrno zahrál naposledy loni společně s Bobbym McFerrinem ve vyprodané hale Vodova. Tentokrát na festival přijede Chick Corea s triem, v němž mu sekundují basový mistr triové disciplíny Eddie Gomez a nejvyhledávanější současný jazzový bubeník Brian Blade. Koncert Chick Corea Tria se uskuteční 4. května 2017 v Bobycentru jako součást festivalu JazzFestBrno 2017.

Pětasedmdesátiletý umělec nepolevuje ve svém vlivu na současnou scénu, o čemž svědčí ceny Grammy, jež vyhrává v posledních letech. V roce 2012 si Corea odnesl hned dvě ceny Grammy: „nejlepší jazzové instrumentální sólo“ a „nejlepší akustické jazzové album“ nahrané se spoluhráči z legendární kapely Return To Forever Stanleym Clarkem a Lennym Whitem. Ceny za rok 2014 zaujímají v Coreově sbírce Grammy Awards neuvěřitelná čísla 21 a 22, získal je za album Trilogy (nejlepší jazzové instrumentální album) a Fingerprints (nejlepší improvizované jazzové sólo). Corea vždy vynikal schopností s lehkostí se pohybovat mezi různými hudebními světy a prokazuje ji i v době aktuální – pokračují série koncertů s aktuálním triem s Eddiem Gomezem a Brianem Bladem, setkání klasiky a jazzu nabízí koncert pro jazzový kvintet a komorní orchestr, nezastaví se ani nekonečné turné v duu s vibrafonistou Garym Burtonem. Nejnovějším přírůstkem mezi aktivitami Chicka Corey je projekt The Vigil, jenž si evropskou premiéru odbyl v roce 2013 na pouhých pěti místech včetně Brna. Pravidelně si užívá také koncerty plné improvizace se starým přítelem Bobbym McFerrinem. Tyto vzácné příležitosti si oba naplno vychutnávají, jak měli příležitost vidět posluchači na jejich brněnském koncertě v roce 2015. Jejich pódiové rozhovory jsou plné úcty, humoru i nedostižného duchovního napojení. Chick Corea se rád vrací také k hudební konverzaci v ideálním jazzovém formátu, klavírním triu a na tuto tradici naváže s basistou Eddiem Gomezem a bubeníkem Brianem Bladem právě na JazzFestu Brno 2017.

20. 9. 2017, 19:30, DRFG Arena

KOUPIT VSTUPENKYyoutube-icom

Diana Krall (US)

VÍCE INFORMACÍ

Diana Krall

Do Brna poprvé přijede zpěvačka a klavíristka Diana Krall. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí 20. září v DRFG Areně. Tradiční festival tak ve svém 16. ročníku premiérově zamíří do největší brněnské haly a diváci se mohou těšit na sváteční zážitek s jazzovou umělkyní par excellence.

Se svým ranně bopovým pianistickým stylem, elegantním a zároveň smyslným zpěvem a nevídaně fotogenickým vzhledem vlétla Diana Krall do jazzového světa v druhé polovině 90. let jako hurikán. Do světa, ve kterém v té době vládli Young Lions, mladí lvi, jež podporovala vydavatelství tehdy ještě prosperujícího audioprůmyslu. Od těchto dřevních dob se Diana Krall posunula nejen interpretačně, ale i autorsky a dokazuje, že vedle instrumentálních dovedností a uhrančivého hlasu jí nechybí ani rozměr nefalšované a poutavé písničkářky. Od roku 1996 byla třináctkrát nominována na cenu Grammy, přičemž pětkrát nominaci proměnila ve vítězství. Za svá alba získala devětkrát zlatou, třikrát platinovou a sedmkrát multiplatinovou desku. Prodala 6 milionů nosičů v USA a přes 15 milionů po celém světě.

Co nás čeká na novém albu, jež zpěvačka a klavíristka Diana Krall plánuje na rok 2017, zatím nevíme, ale vzhledem k její neustále hledající povaze a dosavadním výsledkům se jistě máme na co těšit. V brněnské DRFG Areně se Diana Krall představí s jazzovým kvartetem, s nímž již mnohokrát dokázala vykouzlit intimní atmosféru i ve sportovní hale. DRFG Arena je navíc prostor poměrně komorní a nabízí velmi solidní akustiku pro tento typ koncertu.