Follow Us!
Odebírat newsletter
Twitter

Program 2014

6. 3. 2014, 19:30, Janáčkovo divadlo Brno

Brad Mehldau Trio (USA)

Brad Mehldau – klavír, Larry Grenadier – Bass, Jeff Ballard – bicí

facebook event

web

Americký pianista Brad Mehldau se propracoval k jedinečnému zvuku, jemuž se snaží přiblížit celá řada jazzových adeptů nejen mladší generace. Mehldau by se u nás řadil mezi „Husákovy děti“ a z této generace se vypracoval jako nejvlivnější světový jazzový umělec. „Mehldauovu hudbu miluju,“ řekl před pár lety pro časopis Downbeat slavný pianista Enrico Pieranunzi. „A nejsem zdaleka sám. V jeho hře je totiž něco lákavě tajemného. Brad Mehldau je jeden z mála hudebníků, jejichž hudba není obsažena v notách, jež hrají. Svoje posluchače oslovuje především tím, co je za nimi. Jako by za těmi notami byl celý neznámý svět, do kterého vás to táhne.“ Lepší charakteristiku tohoto stylotvorného hudebníka byste vymysleli jen těžko. Brad Mehldau patří do nejvyšší ligy jazzových a crossover hudebníků a jeho umělecký vývoj inspiruje početné pokračovatele po celém světě. Jeho hudba respektuje tradici a osobitě reflektuje současnost, jak je tomu ostatně u všech vynikajících jazzmanů v poválečné éře. Čerpá jak z jazzové historie, tak z klasické hudby, pop music i experimentální hudby. Mehldau je ale také nevídaný virtuoz, který ovšem své technické dovednosti využívá plně ve prospěch hudby. Posluchači jeho hudby se rekrutují ze všech generací, uspokojí jak tradicionalistu, tak hledače nových cest – i v tom je její síla. Mehldauova celosvětová popularita a nekončící řada světových turné jsou toho nejlepším důkazem. Mehldau pravidelně vystupuje na koncertních pódiích již od roku 1990 a nejkonzistentnější formát, v němž ho můžeme vidět a slyšet, je ultimátní jazzový formát, trio. Již v roce 1996 zahájilo Mehldauovo trio sérii nahrávek s přiléhavým názvem The Art of Trio a během pěti let se na labelu Warner Bros dočkala celkem pěti pokračování. Během téhož období Mehldau vydal sólovou nahrávku nazvanou Elegiac Cycle a album s názvem Places, jež dává prostor jak sólo klavíru, tak triovým skladbám. Mezi další stěžejní Mehldauovy nahrávky z přelomu tisíciletí patří Largo, vzniknuvší ze spolupráce s inovativním hudebníkem a producentem Jonem Brionem, a Anything Goes, triová jízda s tehdejšími kmenovými spoluhráči, basistou Larrym Grenadierem a bubeníkem Jorgem Rossym. V sezóně 2010/11 vybrala Carnegie Hall Brada Mehldaua, čerstvého laureáta „Richard a Barbara Deb´s Composer´s Chair“, k uměleckému hostování jako vůbec prvního jazzového umělce. Předchozími privilegovanými byli Louis Andriessen (2009-2010), Elliott Carter (2008-2009) a John Adams (2003-2007).

30. 3. 2014, 19:30, Fléda

Robert Balzar Trio (CZ)

Robert Balzar – kontrabas, Jiří Levíček – klavír, Jiří Slavíček – bicí

facebook event

web

Jednou ze stálic porevolučního jazzu v Česku je bezesporu trio ostříleného kontrabasisty Roberta Balzara. Vzniklo v roce 1996 a od té doby nahrálo pět autorských alb. Travelling z roku 1998 získalo ocenění „Český disk roku“ od Českého rozhlasu, následující Alone (2000) přineslo triu ceny „Album roku“ a „Kapela roku“ v rámci Cenění Karla Velebného. Overnight bylo v roce 2005 nominováno na cenu „Anděl“. Tvůrčí spolupráce s legendou jazzové kytary Johnem Abercrombiem vyústila ve společné natáčení alba Tales featuring John Abercrombie v roce 2008. Nejnovější deska Discover Who We Are už dává prostor brněnskému rodákovi Jiřímu Levíčkovi, jenž na postu klavíristy vystřídal dlouhodobého člena tria Stanislava Máchu. Album nahrál a smíchal veleslavný americký soundmaster James Farber, a nastavil tak nový etalon zvuku v našich jazzových končinách.
Leader kapely Robert Balzar je náchodský rodák, konzervatoř vystudoval v Brně a vojnu strávil v první polovině osmdesátých let v AUS VN Praha. Během angažmá v Orchestru Československé televize pronikal hlouběji do tajů improvizace a začal působit na české jazzové scéně. Dnes je Robert nejen vyhledávaným pódiovým i studiovým hráčem, ale především úžasným jazzovým řemeslníkem s přesahy do kvalitní pop-music. Od roku 1990 je členem doprovodné kapely šansoniérky Hany Hegerové, v roce 1998 nastoupil do funkové formace J.A.R. a o dva roky později spoluzakládal sólový projekt Dana Bárty Illustratosphere. S Bártou se setkává i v projektu s vlastním triem a úspěšně tak pokračuje v hledání dalších faset zpěvákova talentu.
Trio Roberta Balzara reprezentuje mainstreamový vrchol domácího jazzu. Vrchol, který je stále v pásmu intenzivního vrásnění, přičemž se dá očekávat, že jeho nadmořská výška s časem nadále poroste. Kapela evropské úrovně má stále bohatý potenciál a s každou nově vydanou deskou jako by ještě víc splývala v jednu tříhlavou entitu, z níž čiší nadhled a jistota. Robert Balzar Trio dokáže zúročit veškerý přínos, který mu poskytuje status „working bandu“. Mnoholetá spolupráce nabízí jeho členům víc svobody, rozvíjí jejich vzájemnou empatii i schopnost hudební komunikace, o řemesle nemluvě. S výměnou na postu klavíristy, kde se usídluje talentovaný Brňan Jiří Levíček s alternujícím Matejem Benkem, navíc přichází kreativní vzpruha, a můžeme se proto těšit na inspirativní „live“ zážitky

Rostislav Fraš Quartet featuring Antonio Farao (CZ/SK/ITA)

Rostislav Fraš – saxofony, Antonio Farao – piano, Tomáš Baroš – kontrabas, Peter Solárik – bicí

facebook event

web: Rostislav Fraš

web: Antonio Farao

Všestranný saxofonista a skladatel Rostislav Fraš absolvoval pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka (KJJ) a Jazzový institut Hudební akademie v polských Katovicích. Již během studií na KJJ začal působit na pražské jazzové scéně, kde se stal vyhledávaným hudebníkem – sidemanem, leaderem vlastních souborů a časem i uznávaným autorem.
Vedle vlastních projektů působí jako člen Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma i v kapelách Karel Růžička Quartet/X-tet, Zuzana Lapčíková Quintet či Miroslav Hloucal Quintet. Účastní se celé řady mezinárodních projektů, jako například CZ/SK Big Band Matúše Jakabčice, Osian Roberts / Martin Šulc Jazz Orchestra, East European Artsemble, Visegrád Jazz Orchestra ad. Příležitostně spolupracuje s Jaromírem Honzákem, Davidem Dorůžkou, Janem Kořínkem (Groove), Ondřejem Pivcem, Rudolfinum Jazz Orchestra, Emilem Viklickým a dalšími. Vystupoval nebo natáčel se světovými hudebníky, jako jsou například George Mraz, Fred Wesley, Georgie Fame, Duško Gojkovič…
Vyučuje hru na saxofon, jazzovou interpretaci a improvizaci na VOŠ při Konzervatoři J. Ježka v Praze a na brněnské JAMU. Pravidelně také působí jako lektor frýdlantské Letní jazzové dílny Karla Velebného a letní jazzové dílny České jazzové společnosti v Praze a na dalších workshopech.
Nový Frašův mezinárodní projekt doplní speciální host – italský pianista světového jména Antonio Farao, který se již mnoho let drží na absolutní špici nejen evropské jazzové hudby. Na základě svého raného zájmu o afroamerický hudební svět našel Farao své jazzové idoly v osobnostech Oscara Petersona a Errolla Garnera a později objevil i moderní jazzmany, mezi nimiž nechyběli McCoy Tyner, Herbie Hancock, Keith Jarrett, Bill Evans, John Coltrane, Miles Davis, Charlie Parker a Thelonious Monk. Farao spolupracoval s řadou skvělých jazzových muzikantů, včetně nahrávání ve slavných Abbey Road Studios v Londýně s Andrém Ceccarellim a London Symphony Orchestra na soundtracku k filmu Anthony Zimmer s francouzskou herečkou Sophií Marceau v lednu roku 2005. Hrál také s Leem Konitzem, Stevem Grossmanem, Christianem McBridem, Chicem Freemanem, Miroslavem Vitoušem, Johnem Abercrombiem, Richardem Gallianem, Davem Liebmanem, Didierem Lockwoodem, Bennym Golsonem a mnoha dalšími. V roce 2013 vydal své nejnovější CD Evan s Joem Lovanem, Irou Colemanem a Jackem DeJohnettem.
Na kontrabas doprovází oba frontmany fenomenální Tomáš Baroš a na bicí výtečný a spolehlivý Peter Solárik. Tato sestava představí převážně vlastní Frašovy a Faraovy skladby.

1. 4. 2014, 19:30, Fléda

E Converso (CZ)

 po skončení koncertu JAM SESSION (Fléda)

Michal Wróblewski – altsaxofon, basklarinet, Jan Pisklák – kytara, efekty, Vladimír Micenko – kontrabas, baskytara, Jan Chalupa – bicí

facebook event

web

V kapele E Converso, jež vznikla v roce 2011, spojili síly čtyři talentovaní hudebníci nastupující generace. Saxofonista Michal Wróblewski formaci charakterizuje jako žánrově otevřenou a nevázaně improvizující. „Ve své hudbě pracujeme s improvizací na všechny možné způsoby. Propojujeme vlivy newyorské downtown scény, současného evropského jazzu a volné improvizace.“
E Converso pracuje s náladou, náhodou a emocemi tak, že její formálně plastické kompozice mohou zaznít a také zaznívají každý večer úplně jinak. Svou dynamickou a energickou hudbou s originálním pojetím a s lehkou dávkou humoru bojuje kapela proti hudebním konvencím.
Těleso, které ze tří čtvrtin tvoří studenti Katedry jazzové interpretace brněnské JAMU, prakticky již od svého vzniku pravidelně účinkuje na koncertech a festivalech po celé České republice. V lednu letošního roku (2014) natočila skupina debutové album, které vyjde na podzim.
Vůdčí osobnost kapely E Converso, saxofonista a skladatel Michal Wróblewski, se narodil v roce 1988 v Kladně. Od útlého věku se věnuje hře na dřevěné dechové nástroje. Vystudoval Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze a v současné době pokračuje ve studiu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění. Je členem Bigbandu Českého rozhlasu, se kterým pravidelně natáčí, kapel Bran (CD Le carnet noir – Keltská hudba, 2012), Kaiser Band (Just Blues, 2012), Adam Tvrdý Crossover band, Rotengam group, Los Rumberos (Afro Cuban suite, 2010) či Mocca Malacco. Rovněž basista Vladimír Micenko a bubeník Jan Chalupa studují na jazzové katedře JAMU a šíří tak pověst fakulty jako semeniště hudební kreativity nejen v Brně.

Limbo (CZ)

Pavel Hrubý – saxofony, basklarinet, František Kučera – trumpeta, křídlovka, Taras Vološčuk – kontrabas, Dušan Černák – bicí

facebook event

web

Limbo je kapela rozkročená mezi více žánry. V podstatě se pohybuje nad nimi. Dlouhodobě balancuje mezi elektrifikovanou a akustickou sestavou. Na první poslech ji můžeme řadit k jazzově improvizingové scéně (navádí nás k tomu nástrojové obsazení, časté jazzové postupy), ale skupina se z těchto pozic dokáže vyhoupnout k nedefinovatelné poloze, kdy lze mluvit především o hudbě – melodické, trochu melancholické, přesto objevné hudbě, která dokáže podepřít časoprostor.
Kapela Limbo vznikla jako trio v roce 2004 ve složení Pavel Hrubý – tenorsaxofon, basklarinet, Taras Vološčuk – kontrabas, Miloš Dvořáček – bicí, perkuse. V roce 2005 přibyl trumpetista František Kučera, skupina se ustálila v tomto akustickém složení a záhy natočila debutové CD. V roce 2008 nominovala Akademie populární hudby album Kalimbo (Amplión Records 2007) na desku roku v kategorii Jazz&Blues. Letos Limbo slaví deset let od svého vzniku. Gratulujeme!
Na přelomu roku 2008 vznikla druhá verze skupiny – elektroakustická, jejíž vývoj vyvrcholil natočením nového CD Out of Body (Amplion Records 2009). Hudba na tomto albu se značně odlišovala od disku Kalimbo, což představovalo především záměr leadera Pavla Hrubého, ale i přirozený důsledek kreativity jeho spoluhráčů. „Elektroniku, samply, jsem nechtěl použít primárně jen na efekt, ale jako smysluplnou součást celku,“ říká Pavel Hrubý. Nestor zdejší jazzové publicistiky dr. Lubomír Dorůžka v recenzi napsal: „Mezi současnými tuzemskými jazzovými nahrávkami využívá album Out of Body skupiny Limbo nejjemněji i nejkreativněji elektroniku. […] Neznám u nás skupinu, která by s takovým zdarem dokázala pracovat tímto způsobem. Termíny jazz a alternativní hudba se tu mohou překrývat: podstatné však je, že taková hudba udrží pozornost posluchačů, kteří za ní přijdou – když se o ní ovšem dovědí. Mnohaletá existence Limba s přehledem jeho koncertních programů ukazuje, že to není lehké, ale také ne vyloučené. Neurčitý mainstream snad nemusí mít na naší scéně výlučné postavení.“
Kapela nahrála v současné sestavě album s lakonickým názvem Koncert, deska vychází u nekonvenčního vydavatele Polí5. „Hudba, kterou hrajeme, vzniká v daný okamžik na pódiu, vyvěrá z letitých hudebních zkušeností a mimořádné kreativity jednotlivých osobností,“ doplňuje Pavel Hrubý, „nedá se v dobrém slova smyslu zaškatulkovat, žánrově a stylově je pestrá.“ Členové kapely nasávají inspiraci ze všech možných stran, žánrů, situací a prostředí. S originalitou sobě vlastní ji pak přetavují v neopakovatelnou hudbu. V dnešní době je to nejen odvaha, ale zároveň neotřesitelná hodnota.

Vít Křišťan Imprints Project (CZ/SK/PL)

Vít Křišťan – klavír, Fender Rhodes, klávesy, zpěv, Roman Vícha – bicí, perkuse, Jaromír Honzák – kontrabas, baskytara, Oskar Török – trubka, Marek Kądziela – kytara, Agnieszka Twardoch – zpěv

facebook event

web

Pianista a skladatel Vít Křišťan pochází z Humpolce, malebného městečka na Vysočině. Hudbě se začal věnovat na humpolecké ZUŠ Gustava Mahlera a později na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze. Klasickou hudbu paralelně studoval na velmi vysoké úrovni u profesorky Iriny Kondratěnko. V roce 2007 úspěšně složil přijímací zkoušky na Akademii Muzycznou Im. Karola Szymanowskiego v polských Katovicích, kde po třech letech studia získal titul bakalář hudby. Studoval jazzové piano ve třídě profesora Wojciecha Niedziely, jazzovou improvizaci u legendárního trumpetisty Piotra Wojtasika a skladbu a aranžování pod vedením Eda Partyky (USA). Poté absolvoval Masters degree na jazzové akademii v dánském Odense, kam byl původně v roce 2010 vybrán do čtvrtého ročníku jako stipendista programu Erasmus.
V době studií se zúčastnil několika jazzových dílen v Praze, například u Pawla Wlosoka, Jiřího Nedomy, Kariho Ikonena, Christiana Rovera, Davida Dorůžky a také v Polsku u Michala Tokaje, Piotra Wojtasika, Piotra Barona aj. Během pobytu v Katovicích absolvoval workshopy u Mathiewa Shipa, Jima Blacka, Antoinea Roneyho, Tonyho Malabyho, Raviho Coltrana a dalších. V roce 2011 se zúčastnil workshopů v Dánsku s Bradem Mehldauem, Joem Martinem, Jeffem Ballardem, Kasperem Tranbergem, Gretchen Parlato a v roce 2012 s Peterem Danemo, Chrisem Speedem, Benem Streetem ad. Po návratu ze studií v Dánsku a z pobytu v New Yorku v roce 2012 nastoupil na pozici pedagoga oboru klavír na Katedře jazzové interpretace JAMU v Brně. Vedle vyučování na brněnské JAMU a na Konzervatoři J. Ježka v Praze a natáčení CD dnes pravidelně koncertuje jak se stálými projekty, tak příležitostně s umělci z celého světa. Od chvíle, kdy se vynořil na zdejší jazzové scéně, je na roztrhání. Nedávno se podílel na dvou jedinečných nahrávkách, Light Year kapely Inner Spaces a na Honzákově Blood Sings, sbírce povedených remaků hitů Suzanne Vega v podání norské zpěvačky Sissel Vera Pettersen.
Základem nejnovějšího Křišťanova projektu je klavírní trio s Romanem Víchou na bicí a Jaromírem Honzákem na kontrabas, jež založil v roce 2010. O dva roky později, v rámci dočasného newyorského pobytu, složil Křišťan materiál pro své první album. Cílem bylo vytvořit pestrou a bohatou mozaiku: album absorbuje vlivy z české, skandinávské a polské hudební tradice a pochopitelně neopomíná ani místo kompozičního procesu samotného – New York City. Koneckonců se jedná o místo, kde se kultura z celého světa mísí.
Křišťan trefně nazval svůj aktuální projekt Imprints (otisky). „Snažím se ztělesnit dojmy z míst, lidí, situací a mnoha dalších věcí, které vytvářejí náš každodenní život a ovlivňují naši budoucnost. Doufám, že posluchači budou moct prostřednictvím naší hudby cestovat po místech uvedených na tomto albu nebo vzpomínat na konkrétní místa či zážitky, které jim už mezitím zmizely z paměti.“
Vít Křišťan si do tohoto projektu pozval zajímavé hosty: polského kytaristu Marka Kądzielu, slovenského trumpetistu Oskara Töröka a polskou zpěvačku Agnieszku Twardoch. Všichni přitom vyplňují mozaiku alba otisky své jedinečné muzikálnosti a zakódovaných emocí. „Skladby pro album Imprints vznikly s cílem objevit a obnažit otisky míst, lidí a situací, které mě doposud nejvíce ovlivnily,“ vysvětluje Křišťan. „V životě i v hudbě preferuju rozmanitost, pestrost, boření mýtů a zkostnatělých koncepcí. Pevně věřím, že právě tyto elementy posluchači v naší hudbě ocení.“

6. 4. 2014, 19:30, Alterna

Dixie Company (PL)

Krzysztof Zaremba – trombon, leader, Jakub Marszałek – trubka, kazoo, Rafał Kubale – klarinet, Mariusz Gajdziel – kontrabas, Wojciech Warszawski – banjo, zpěv, Piotr Soroka – bicí, valcha

facebook event

web

Poznaňská kapela Dixie Company byla založena v roce 1993 a hraje tradiční jazz. Absolvovala stovky koncertů v mnoha prestižních místech v Polsku a zahraničí. Její úroveň a popularitu potvrzuje mimo jiné fakt, že speciálním hostem koncertu k 15. výročí kapely se stal legendární Acker Bilk se svým Paramount Jazz Bandem. K dalším velkým hvězdám, s nimiž skupina sdílela pódium, patří dánský Papa Bue’s Viking Jazz Band.

Dixie Company hrála na mnoha festivalech a ve významných jazzových klubech v České republice, Německu, Maďarsku, ve Francii, Švýcarsku, Švédsku a na Slovensku. V roce 2013 natočili společné album s afroamerickou zpěvačkou Donnou Brown. Dixie Company už několik let organizuje poznaňský Traditional Jazz Festival, který hostil početné hvězdy dixielandu a early jazzu včetně legendárního trumpetisty Kennyho Balla. 
K charakteristickým rysům kapely patří herní styl „hot“ s maximálním swingem a spontánní improvizací sólistů. „Velmi působivé je především až krkolomné proplétání hlasů jednotlivých dechových nástrojů, perfektně podporované rytmickou sekcí,“ dodává kapelník Piotr Soroka. „Důležitý prvek zvuku Dixie Company představují i zpěv a hra na banjo naplněné vřelostí a humorem.“

[/minimal_toggle][divider_line_padding]

7. 4. 2014, 19:30, Divadlo na Orlí

Koncert Katedry jazzové interpretace HF JAMU

[minimal_toggle title=“více informací“]

facebook event

Čtvrtým rokem fungující Katedra jazzové interpretace se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem, Lubomírem Šrámkem, Rostislavem Frašem, Rasťo Uhríkem či Jurajem Bartošem, ale především talentovanými studenty. Na – již třetím – prezentačním koncertě katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel, a dokonce i bigband, ačkoliv má oddělení zatím pouze něco přes dvě desítky studentů.
Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský šraml, ale když se podrobně podíváme, kdo v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé jazzové soubory prezentující často autorskou hudbu svých členů. Těšit se můžeme na vzorné studenty Petra Beneše, Michala Wróblewského, Radka Zapadla a další.
Vstupenky nejsou v předprodeji. Na místě vstupné dobrovolné.

8. 4. 2014, 19:30, Fléda

Fly Agaric featuring Jiří Slavík (CZ/UK/ESP)

 po skončení koncertu JAM SESSION (Fléda)

Zac Gvi – saxofon a klarinet, Francesc Marco – klavír, klávesy, Jiří Slavík – kontrabas, Fred Thomas – perkuse

facebook event

web

Fly Agaric (česky muchomůrka červená) je dlouhodobý společný projekt čtyř přátel, kteří se potkali během studií v Londýně. Ačkoliv je jejich společný jazyk tvořen především tradičním jazzem, každý z nich vnáší do kapely řadu zjevně nesourodých a eklektických hudebních elementů (od africké a latinskoamerické taneční hudby přes východoevropský folklor až po vážnou či soudobou hudbu). Jejich repertoár tvoří vlastní tvorba, která je místy zcela prokomponovaná, jindy zase téměř úplně volná. Kapela disponuje širokou paletou hudebních barev vycházejících z běžného obsazení jazzového kvarteta, které rozšiřují nástroje jako akordeon, kovový klarinet či perkuse i neobvyklé techniky hry.
V posledních letech vystupovala kapela v Británii, ve Francii, v Česku, Lucembursku, Polsku a Rakousku. Koncertovala mj. v Royal Festival Hall Clore Ballroom, the Vortex nebo Pizza Express Jazz Club v londýnském Soho. Její debutová deska In Search of Soma vyšla v únoru 2013 u vydavatelství londýnského kolektivu F-IRE.
Zac Gvi (saxofon a klarinet) je multiinstrumentalista a skladatel pocházející z Londýna. Absolvent Oxfordské univerzity v oboru muzikologie má širokou škálu hudebních zájmů: aktivně hraje jazz, folk a improvizovanou hudbu na klavír, saxofon, akordeon a klarinet. Je rovněž autorem hudby pro film, divadlo a taneční představení. Je členem kolektivu F-IRE, seskupení muzikantů usilujících o propagaci tvůrčí hudby na londýnské scéně.
Francesc Marco (klávesové nástroje) se narodil v roce 1982 ve španělské Tarragoně a vyrůstal v Lucemburku. V roce 2000 se přestěhoval do Londýna, kde na King’s College studoval matematiku a filozofii věd, posléze absolvoval postgraduální program v oboru jazzový klavír na Royal Academy of Music. Vystupoval s kapelami jako Rhythms of the City, Méta méta, Timeline, Sunshine Kings, nebo se svou vlastní funkovou kapelou The Irreverents. Díky velkému zájmu o styly z rané jazzové éry se již několik let věnuje studiu stride piana.
Fred Thomas (perkuse) studoval klavír a skladbu na Royal Academy of Music a patří k nejžádanějším multiinstrumentalistům a aranžérům na londýnské scéně. Od roku 2008 je členem kolektivu F-IRE a kurátorem série koncertů soudobé hudby F-IRE Klang Codex. Vystupuje jako klavírista, kontrabasista, perkusionista či aranžér s vlastními projekty Fred Thomas Trio a The Beguilers nebo jako sideman po boku Basquiat Strings, Fly Agaric Lisa Knapp, Clara Sanabras a The Memory Band. Spolupracoval s muzikanty a organizacemi jako Elysian Quartet, Oren Marshall, Harvey Brough, Mor Karbasi, Leo Abrahams, Seb Rochford, Adriano Adewale, The Magic Lantern, BBC a CBSO.
Jiří Slavík (kontrabas) studoval kompozici a kontrabas na Royal Academy of Music v Londýně a na konzervatoři Santa Cecilia v Římě. Momentálně žije v Paříži jako muzikant na volné noze a uplatňuje se v širokém spektru hudebních žánrů od tradičního východoevropského folkloru po soudobou hudbu a moderní jazz. Jeho skladby vysílala rádia France Culture, BBC Radio 3 či Český rozhlas Vltava. Od roku 2012 je hostujícím profesorem jazzového oddělení pražské HAMU.

Radovan Tariška „Folklore to Jazz“ featuring Benito Gonzalez (SK/VEN/USA)

Radovan Tariška – saxofon, Benito Gonzalez – piano, Essiet Okon Essiet – kontrabas, David Hodek – bicí, Lukáš Oravec j.h. – trubka, křídlovka

facebook event

web: Radovan Tariška

web: Benito Gonzales

Folklore to jazz je novým úspěšným projektem vynikajícího slovenského saxofonisty Radovana Tarišky. Už samotný název naznačuje organickou fúzi dvou hudebních žánrů – slovenského folkloru s americkým jazzem. Repertoár tvoří nejznámější slovenské lidové písně z různých regionů země citlivě přearanžované do originálního tvaru, přičemž zůstává zachována původní melodika a charakter písní. Poutavá aranžmá jsou plná momentů překvapení a hudebních zvratů, autoři si pohráli s lidovkami Čo to za veselie, Červené jabĺčko, Trávnice spod Rozsutca, Čilejkarsjepiesne z Tekova a mnoha dalšími.

Radovan Tariška pochází z hudebnické rodiny. K hudbě ho přivedl jako pětiletého jeho dědeček, který byl také klarinetistou a saxofonistou. Radovan absolvoval konzervatoř v Žilině a po ukončení studia se v rekordně krátkém čase etabloval mezi slovenskou jazzovou elitu. Spolupracoval mj. na projektech Juraj Bartoš & Radovan Tariška – Hot House, Gabo Jonáš Quartet, Miki Škuta Club, Matúš Jakabčic Quartet a na více než 40 albech různých hudebních žánrů. Je stálým členem Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma. S klavíristou Ondrejem Krajňákem vydal CD Elements, které získalo nominaci na hudební cenu Aurel jako jazzové album roku. Na jednom pódiu se Tariška setkal s hudebníky doslova z celého světa. Mezi nimi vynikli James Morrison, George Mraz, Oliver Kent, Harry Sokal, Jarek Smietana, Piotr Baron, Janusz Muniak, Roy Hargrove, EJ Strickland, Marcus Strickland, Donald Edwards, Joan Faulkner, Kornel Fekete Kovacs, Gabor Winand, Jeff Ballard a další.
Venezuelský klavírista a skladatel Benito Gonzalez se prosadil v USA již ve velmi raném věku díky svému debutovému albu Starting Point i díky vítězství v prestižní soutěži Great American Jazz Piano Competition v roce 2005. Patří mezi nejzajímavější světové jazzové umělce nastupující generace. Žije v New Yorku, spolupracuje se saxofonistou a jazzovou hvězdou Kennym Garrettem, pódium s ním sdíleli i hvězdní Curtis Fuller, Roy Hargrove, Rene McLean a mnoho dalších. Gonzalez vyniká především bravurní klavírní technikou ​​a nespoutanou energií.
Essiet Okon Essiet je jedním z nejvyhledávanějších kontrabasistů žijících v New Yorku. Svou hudební kariéru budoval i jako člen hudební formace Horizon saxofonisty Bobbyho Watsona. Narodil se v USA, kam se jeho rodiče přistěhovali z Nigérie. Essiet spolupracoval s hudebními velikány, jako jsou Benny Golson, Johnny Griffin, James Moody, Freddie Hubbard, Bobby Hutcherson, Cedar Walton, Ralph Peterson, a dalšími. Absolvoval také rozsáhlé turné s kapelou Danila Pereze Motherland po USA, Evropě a Střední Americe. V současnosti je Essiet leaderem vlastní kapely IBO (nazvané po africkém kmenu), jež spojuje jazzové harmonie se západoafrickými rytmy.
David Hodek je skutečným fenoménem slovenské jazzové scény. Bicí ho zaujaly již ve třech letech a na veřejnosti vystupoval o pouhý rok později. Jeho mimořádný talent rozvinul Jávori Vilmos, profesor na konzervatoři, kde David začal studovat ve věku pěti (!) let. Byl členem několika formací a měl možnost hrát s vynikajícími hudebníky, mezi nimiž nechybí například Juraj Bartoš, Casey Benjamin, Corcoran Holt, Corey Wilkes, Stephan Wood nebo Harry Sokal. V roce 2009 vydal své debutové album The First a ve dvanácti letech získal prestižní cenu Rakouského hudebního institutu Talent roku 2009.

Lukáš Oravec Quartet feat. Radovan Tariška – křest nového alba na JazzFestu
Lukáš Oravec před pár týdny vydal své debutové album „Introducing Lukáš Oravec Quartet feat. Radovan Tariška“ a pokřtí jej právě na JazzFestu. Quartet vznikl počátkem roku 2012 a svou kvalitou okamžitě zaujal jazzové nadšence. Kapela odehrála rozsáhlou šňůru klubových koncertů a festivalových vystoupení po celé Evropě.
Deska vychází za podpory Hudebního Fondu SR a dává vyniknout jedinečnému improvizačnímu umění mladého lva Lukáše Oravce, jenž svým odkazem pokračuje v cestě prošlapané velikány jazzové trubky v čele s Woody Shawem, Tomem Harrellem či Freddie Hubbardem. Materiál pro album vznikl velmi rychle a stejně svižně probíhalo i natáčení. Deska se nahrávala v Budapešti v srpna minulého roku pouhé dva dny a výsledná kvalita jasně dokumentuje profesionalitu všech členů kapely včetně hostujícího saxofonisty Radovana Tarišky. Na CD se vešlo osm skladeb a kromě autorských kompozic na něm najdete i dvě skladby jazzových velikánů – Dear John od Freddie Hubbarda s Moon Alley od Toma Harrella. Na albu vedle Radovana Tarišky aranžérsky spolupracoval i pianista Ľuboš Šrámek, ve vlastním studiu Pavel Wlosok (mix a mastering) a po stránce výtvarné Adda Adowicz (grafika / fotografie).

13. 4. 2014, 19:30, Divadlo Husa na provázku

Chris Dave and the Drumhedz (USA)

Chris Dave – bicí, Nick McNack – baskytara, Isaiah „Sharkey“ Thomas – kytara, Keyon Harrold – trubka

 Kapela Chris Dave and the Drumhedz je volně alternující sestavou výtečných hudebníků, v níž obvykle nechybí saxofonista, hráč na klávesové nástroje, basista a kytarista. Bubeník Chris Dave ovšem neschází nikdy, je totiž tělem i duší projektu!

Hudební cesta Drumhedz se vyznačuje umným manévrováním mezi žánry. Kapela občas hraje coververze inspirované motivy ze skladeb Jimiho Hendrixe, D’Angela, Fely Kutiho, Radiohead, J Dilly a mnoha dalších, jindy autorské kompozice nebo volněji improvizované plochy. A protože se na koncertech tu a tam zjeví zvláštní hosté, jako třeba Beyoncé, Mos Def, Bilal a další, obestírá formaci Chris Dave and the Drumhedz kultovní aureola.
Členy kapely byli v minulosti mnozí velcí hudebníci, namátkou tenorsaxofonista Gary Thomas, basisté Joseph McCreary (známý spíše jako jako Foley; v letech 1987–1991 hrál s Milesem Davisem), Derrick Hodge a Pino Palladino, kytaristé Isaiah Sharkey a Tim Stewart nebo klávesista Cleo „Pookie“ Sample.

Chris Dave cestuje po celém světě, hraje a nahrává s mnoha kultovními umělci, mezi nimiž září například Adele, Maxwell, D’Angelo, Beyoncé, Kenny Garrett, Terrence Blanchard, Wynton Marsalis, Pat Metheny, Donald Brown, MF Doom, Bilal, Lupe Fiasco, Me’Shell N’Degeocello, Lalah Hathaway, Ledisi, Sonny Rollins, Robert Glasper Trio/Experiment, Pharoahe Mönche, TLC, Toni Braxton, Kevin Mahogany, Kim Burrell, Mos Def, Erykah Badu, Common, Talib Kweli, Jill Scott, Tribe Called Quest, Mint Condition, Michelle Williams, Dianne Reeves, Geri Allen, Yolanda Adams a další.

Narodil se v texaském Houstonu a v hudebních kruzích je známý především pod přezdívkou „Daddy“. Kariéru zahájil v pozdních osmdesátých letech a dnes patří k nejvíce ceněným a vyhledávaným hudebníkům své generace. Jeho výstřední přístup k bicí soupravě i schopnost přizpůsobit se prakticky jakémukoliv hudebnímu stylu jej řadí do vlastní muzikantské kategorie.

Chris Dave, stejně jako mnoho jiných afroamerických muzikantů, získal hudební základy v kostele. Přestože pro něj byla hudba evangelia důležitým katalyzátorem hudebního rozvoje, jako svůj nejsilnější inspirační zdroj udává jazz. Coby teenager poslouchal se svým otcem jazzové legendy Milese a Coltrana a v době, kdy se začal plně projevovat jeho talent, se přihlásil na prestižní houstonskou Vysokou školu múzických a výtvarných umění. Později studoval i na Howard University ve Washingtonu, D. C., kde se setkal s uznávanými producenty a bývalými spolupracovníky zpěváka a multiinstrumentalisty Prince – Jimmym Jamem a Terrym Lewisem. Právě jejich prostřednictvím se Chris dostal ke spolupráci s R&B kapelou Mint Condition. No a dál už to šlo skoro samo.

Na začátku nového tisíciletí se Chris Dave etabloval jako jeden z nejinovativnějších bubeníků na světě. Jeho volná interpretace rytmu a schopnost reagovat na různé hudební situace mu otevřely cestu k mnoha novým příležitostem a tvůrčím platformám, kde může svůj rytmický koncept dále rozvíjet. Mezi jeho nejvýraznější nedávné úspěchy patří vynikající bubenická práce na albu 21 populární zpěvačky Adele nebo na Maxwellově desce BLACKsummers’night, jež získala Grammy.

Mnoho hudebních géniů a velkých myslitelů zažilo dobu absolutního kreativního rozkvětu. Chris Dave má takové období právě teď – v posledních dvou dekádách totiž definoval zcela novou roli bubeníka v kapele. Svůj jedinečný přístup k hudební produkci aplikuje na bicí soupravu a vytváří originální zvuk, kterým se nemůže pochlubit žádný jiný bubeník.

 

14. 4. 2014, 19:30, Fléda

Ibrahim Maalouf (RL/FRA)

 po skončení koncertu JAM SESSION (Fléda)

Ibrahim Maalouf – trubka, Laurent David – baskytara, Stéphane Galland – bicí, Frank Woeste – Fender Rhodes, François Delporte – kytara, Youenn Le Cam – bretoňské dudy, flétna, trubka, Yann Martin – trubka, Martin Saccardy – trubka

facebook event

web

Je těžké nestat se umělcem či intelektuálem, když se člověk narodí do rodiny podobné té, v níž vyrůstal Ibrahim Maalouf. Vždyť je synem trumpetisty Nassima Maaloufa a klavíristky Nadi Maalouf, synovcem spisovatele Amina Maaloufa a vnukem novináře, básníka a muzikologa Rushdiho Maaloufa. V jeho osobě máme rovněž čest s jediným světovým trumpetistou hrajícím arabskou hudbu s čtvrttóny a dalšími mikrointervaly na trubku se čtvrtým pístem vynalezenou jeho otcem v šedesátých letech minulého století.
Jeho nejbližší rodina uprchla z Libanonu uprostřed občanské války a Ibrahim vyrůstal na předměstí Paříže s oběma rodiči a sestrou Laylou, která je o dva roky starší než on. Jako malý snil o tom, že se stane architektem a přebuduje válkou trýzněný a hyzděný Libanon. Po emigraci až do sedmnácti let studoval přírodní vědy a získal bakalářský titul v oboru obecné vědecké matematiky na Lycée d’ Étampes v Essonne.
Ale pěkně popořádku. Ibrahim Maalouf se v libanonském Bejrútu narodil 5. prosince 1980. Hru na trubku začal studovat už v sedmi letech se svým slavným otcem Nassimem Maaloufem, bývalým studentem Maurice Andrého na Národní konzervatoři v Paříži. Tatínek jej naučil klasickou techniku a otevřel mu dveře ke staré hudbě, moderní klasice, moderní i klasické arabské hudbě a k arabskému umění improvizace. Jeho otec byl rovněž vynálezcem už zmíněné mikrotonální trubky, jež umožňuje hrát arabské makamy (módy), naléhavý a mantricky monotónní hudební materiál, nesoucí v sobě historii několika tisíciletí. Kromě čtyřpístové trubky začal Ibrahim už jako velmi mladý hrát také na piccolo trubku a od devíti let doprovázel svého otce v duu po celé Evropě a Středním východě s barokním repertoárem od Vivaldiho, Purcella, Albinoniho a dalších.
V sedmnácti letech na sebe Ibrahim upozornil odbornou veřejnost, když s komorním orchestrem fenomenálně interpretoval druhý Bachův Braniborský koncert, dílo mnohými trumpetisty považované za nejtěžší klasický trumpetový opus. V té době se Ibrahim setkal s Mauricem Andréem, který jej podpořil v záměru vzdát se studií matematiky a začít se trvale a naplno věnovat hudbě.
Maurici Andrému můžeme dnes poděkovat. Maalouf by byl jistě i dobrým architektem nebo matematikem, ale pro kulturní obec se stala jeho volba profesionální hudební kariéry požehnáním. Svůj cit pro strukturu, celek i detail bez námahy přenesl na hudební pole. A protože je to kreativní živel, začal mu být svět klasické hudby záhy těsný. Nehodlal se ovšem nechat žánrově omezit a své hudební vzory, mezi něž řadí v jedné rovině Milese Davise, Dizzyho Gillespieho, Mahlera, Bacha, Mozarta, hip hop, francouzské šlágry, elektroniku a pop-music, dodnes podvědomě promítá do vlastního stylu, pracujícího ještě s prvky arabskými, jazzrockovými i funkovými. Není proto divu, že je Ibrahim vedle svých aktivit na poli world music, jazzu a fusion vítězem mnoha největších světových klasických trumpetových soutěží. Jednoduše máme co do činění s hudebním fenoménem v nekontrolovaném rozletu.
Maalouf patří mezi muzikanty, kteří si za krátkou dobu získali širokou posluchačskou obec, přesto však nejsou nuceni ke kompromisům a hrají hudbu upřímnou a originální. Ve Francii vyprodává obří koncertní sály a jinde ve světě cestuje po prestižních festivalech (Ljubljana Jazz Fest, Nice Jazz Festival, Jazz à Vienne, Jazz in Marciac, Tokyo Jazz Festival ad.). S publikem to umí jako málokdo a při sledování jeho živých vystoupení člověk jen marně kroutí hlavou, jak mohl tento fenomenální hráč kdy pochybovat o své kariéře v hudbě – vždyť se pro ni evidentně narodil!
Ibrahim natáčel a koncertoval s Elvisem Costellem, Stingem, Salifem Keitou, Amadou & Mariam, Vanessou Paradis, Lhasou de Sela, Arturem H nebo Erikem Truffazem, Davem Douglasem a dalšími. Nejdůležitější však pro něj zůstává vlastní tvorba, kterou zachycují mimořádně úspěšná alba Diasporas (2007), Diachronism (2009), Diagnostic (2012) a Illusions (2013).

15.  4. 2014, 19:30, Alterna

MaBaSo Trio: Maseli-Baranski-Šoltis (SK/PL)

Bernard Maseli – vibrafon, Michal Baranski – baskytara, kontrabas, Dano Šoltis – bicí

web

Svou kariéru zahájil vibrafonista Bernard Maseli v roce 1985. S kapelou Walk Away tehdy na festivalu Jazz nad Odrou ve Vratislavi získal první cenu jako sólista a kapela zvítězila ve své kategorii. S Walk Away nahrál deset LP a zahrál si na všech stěžejních jazzových festivalech v zemi i v zahraničí (čtyřikrát vystoupil na festivalu Jazz Jamboree ve Varšavě i na indonéském Jak-Jazz festivalu, absolvoval rovněž rozsáhlé turné společně s Urszulou Dudziak jako předkapela legendárního trumpetisty Milese Davise).
V letech 1985–1987 spolupracoval s formací Young Power, se kterou nahrál dvě alba. V roce 1992 založil společně s pianistou Zbigniewem Jakubekem duo s názvem Back In a společně natočili dvě alba. Od roku 1995 dodnes spolupracuje s vynikajícím basistou Christopherem Ścierańskim (původně v triu Music Painters s bubeníkem Josem Torresem a později jako duo Big 2).
Řadu let působí rovněž jako hudební producent. Podílel se například na produkci desek „Tylko Chopin“ Lory Szafran, „Melodies“ Anny Serafińské a všech alb formace Globetrotters.
Projekt s názvem The Globetrotters založil v roce 1999 spolu se saxofonistou Jerzym Główczewskim a zpěvákem Kubou Badachem. Kapela záhy získala celou řadu fanoušků, o čemž svědčí čtyři natočené desky, téměř 500 (!) koncertů a intenzivní spolupráce s hvězdou bicích nástrojů Nippym Noyou z Indonésie. Od roku 2006 je spolu s Krzysztofem Ścierańskim, Markiem Radulim a Paulem Verticem členem kapely Colors. Maseli spolupracuje i s vynikajícím skladatelem Zbigniewem Preisnerem, který jej v roce 2007 přizval k nahrávání alba Silence, Night and Dreams. Album bylo nahráno v hvězdné sestavě v čele s vokalistkou Teresou Salgueiro, basistou Larsem Danielssonem a kytaristou Johnem Parricellim. Turné na podporu alba zavítalo i do prestižního Herodes amfiteátru Atticus v athénské Akropoli, kde mělo v roce 2007 za přítomnosti více než čtyř tisíc posluchačů světovou premiéru. V roce 2009 dal Maseli dohromady svůj inovativní sólový projekt s názvem Diary, ve kterém si dopřává maximální míru volnosti a zkoumá možnosti současné elektroniky. V roce 2011 byl přizván ke spolupráci s americkým kvartetem v čele s kytaristou Deanem Brownem (Dean Brown, Marvin „Smitty“ Smith, Hadrien Feraud, Bernard Maseli), jež vyústila v úspěšné turné a nahrávání Brownova alba Unfinished Business.
Bernard Maseli spolupracuje s hudebníky nejtěžšího kalibru. Patří mezi ně Urszula Dudziak, Michal Urbaniak, Mino Cinelu, Nippy Noya, Bill Bruford, Dean Brown, Mike Stern, Frank Gambale, David Fiuczynski, Eric Marienthal, Bob Malach, Bill Evans, Matthew Garrison, Manou Gallo, Paco Sery, Dave Samuels, Victor Mendoza, Marvin „Smitty“ Smith, Hadrien Feraud, Ewa Bem, Lora Szafran, Anna Maria Jopek, Gregory Skawiński, Mieczyslaw Szczesniak a mnozí další. Je autorem početných skladeb i aranží a nahrál více než sedmdesát alb. Už dvě desítky let zaujímá první místo v kategorii vibrafon a nejvyšší příčky jako skladatel a aranžér v anketě Top Jazz časopisu Jazz Forum. Přes dvacet let působí i jako odborný asistent na Katedře jazzu a soudobé hudby na hudební akademii v Katovicích.
Do svého nejčerstvějšího projektu MaBaSo Trio si Bernard Maseli přizval mladé lvy ze Slovenska a Polska, Dana Šoltise a Michala Baranskiho. Oba dobře známe i ze zdejších pódií: prvního jmenovaného především z kapely Vertigo, druhého pak z projektů Davida Dorůžky. Oba hudebníci k Maseliho energické hře dokonale sedí. Svou virtuozitou a invencí navíc svého kapelníka provokují k maximálním výkonům.

24. 4. 2014, 19.30, Divadlo Husa na provázku

Larry Goldings, Peter Bernstein, Bill Stewart (USA)

Larry Goldings – Hammond organ, Peter Bernstein – kytara, Bill Stewart – bicí

facebook event

web

Trio Bernstein-Goldings-Stewart zkoumá zákoutí jazzových standardů, hraje své autorské skladby, ale především komunikuje na telepatické rovině, která se rozvíjí pouze u dlohodobě fungujících kapel. Dvacetileté hudební partnerství kytaristy Petera Bernsteina, varhaníka Larryho Goldingse a bubeníka Billa Stewarta je unikátní a přestože všichni patří mezi největší mistry svých nástrojů, nejde o žádné příležitostné seskupení hvězd. Trio přenáší energii a kreativitu newyorských jazzových klubů, které ostatně mají na svědomí dnešní reputaci této ostřílené kapely jako jednoho z největších varhanních trií dneška. Nepřeslechnutelným hráčským rukopisem na Hammondovy varhany a hudební všestranností se chlubí bostonský rodák Larry Goldings (nar. 1968). Pohybuje se nenuceně a s přehledem nejen v širokém spektru jazzu, ale i ve světě funku, popu a elektronické hudby. Jako sideman je rovněž na roztrhání, můžete jej slyšet na desítkách alb umělců prakticky všech hudebních žánrů. Jako lídr vydal celkem třináct desek a mnohé z nich natočil v triu s Peterem Bernsteinem a Billem Stewartem.
 Newyorský kytarista Peter Bernstein (nar. 1967) je nedílnou součástí světové jazzové scény již od roku 1989. Je vyhledáván hudebníky všech generací – na turné strávil nespočet času s legendami, mezi nimiž nechybí Jimmy Cobb, Lou Donaldson, Bobby Hutcherson, Lee Konitz či Dr. Lonnie Smith, i jazzovými hvězdami současnosti, jako jsou Eric Alexander, Brad Mehldau, Diana Krall, Nicholas Payton nebo Joshua Redman. Jeho plný a na první poslech rozeznatelný kytarový zvuk ozdobil více než stovku nahrávek. Bubeník Bill Stewart (nar. 1967) si udělal jméno především jako člen rytmické sekce kapely kytaristy Johna Scofielda, se kterým intenzivně spolupracoval především mezi roky 1990 a 1995 a dodnes několikrát ročně vyrážejí na společné turné. Rodák z Des Moines v Iowě je v současnosti jedním z nejvyhledávanějších jazzových bubeníků na světě.

27. 4. 2014, 19:30, Alterna

Assaf Kehati Trio (IL/USA)

Assaf Kehati – kytara, Yonatan Marianer – kontrabas, Ronen Itzik – bicí nástroje

facebook event

web

Assaf Kehati začal hrát na klavír a kytaru v deseti letech a později si přibral i housle. Jeho babička byla profesionální pianistkou, za prvotní seznámení s hudbou tedy vděčí především jí. Jako teenager hrál rock, pop i klasickou hudbu. O jazz se začal zajímat relativně pozdě, přibližně v devatenácti letech. Krátce poté byl přijat do školy Rimon v Ramat ha-Šaron. Po pouhých několika měsících jazzových studií zvítězil v celé řadě místních jazzových soutěží a anket (získal mj. třetí místo v izraelské celostátní soutěži Jazz Player). Záhy se rovněž stal členem ansámblu Rimon Honors Ensemble s podtitulem Hot Jazz, jehož kapelníkem byl slavný australský fusion kytarista Frank Gambale.
V roce 2007 se přestěhoval do amerického Bostonu, kde zahájil postgraduální studium na New England Conservatory. Tamtéž se uplatnil jako odborný asistent poté, co v roce 2009 získal magisterský titul v oboru Jazzová interpretace.
Doma v Izraeli hrál Kehati s mnoha významnými hudebníky (patří mezi ně např. Alon Farber, Shai Chen, Aggea Amir, Udi Shlomo nebo Daniel Sapir). Vystupoval mimo jiné na Tel Aviv Jazz Festival, Machtesh Ramon Jazz Festival, v Channel 22 TV, Shablul Jazz Clubu a na izraelském Národním festivalu v Jeruzalémě.
V roce 2010 nahrál Kehati své první album A View from My Window. Deska Flowers and Other Stories následovala v roce 2011. Assafův kompoziční i hráčský styl je ovlivněn mimo jiné tvorbou Hectora Berlioze, George Gershwina, Pata Methenyho a Kennyho Rogerse. Jeho skladby inspirovaly každodenní, zdánlivě triviální, přesto však významné a nádherné životní události i zážitky: od zimního, sněhem obtěžkaného pohledu na Fenway Park z verandy jeho bytu (A View from My Window) přes obyčejný, ale spokojený život hlemýždě (Sunshine Berale), dívku hledající lásku v zemi za oceány (The Snow and the Sun) či příběh „jakéhosi“ pana Maria, který kočuje po světě jako cikán a navštěvuje země Afriky, Středního východu nebo třeba pyramidy v Gíze (Mr. Mario). Třetí a zatím poslední album Naked nahrál Kehati nedávno a vyjde v průběhu letošního roku.
Po příchodu do USA se Kehati velmi rychle etabloval na místní jazzové scéně a záhy se mu naskytly atraktivní příležitosti ke spolupráci s takovými mistry, jako jsou Ran Blake (klavír), George Garzone (saxofon), Eli Degibri (saxofon), Anat Cohen (klarinet/saxofon), Ferenc Nemeth (bicí), Donny McCaslin (saxofon), Seamus Blake (saxofon) a legendární bubeníci Victor Lewis a Billy Hart. Poslední jmenovaný se v roce 2009 dokonce stal součástí Assafova regulérního tria.
Kehati vystupuje na předních světových pódiích, včetně klubů Blue Note v New Yorku, Regattabar v Bostonu, na Washington DC Jazz Festivalu, MuzEnergo Jazz Festivalu, v New England Cable News, Tel Aviv Museum v Izraeli, na Barranquilla Jazz Festivalu v Kolumbii nebo Toronto Jazz Festivalu. Pravidelně vyráží na turné po celém světě včetně Izraele, Ruska či Kanady.

Roman Pokorný: Tribute to Grant Green (CZ)

Roman Pokorný – kytara, Najponk – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Kopřiva – bicí

web

„Nemůžu říct, že by byla hudba Granta Greena pro mě na první signální,“ přiznává kytarista a skladatel Roman Pokorný. „Ve svém puritánském období jazzového mainstreamu jsem dával přednost spíše Wesovi Montgomerymu, Jimu Hallovi, Edu Bickertovi nebo Kennymu Burrellovi. Když jsem se vrátil k bluesovějšímu projevu, začali mi připadat Greenovy kytarové licky méně staromódní a čím dál tím víc uhrančivé.“ Grant Green bezpochyby patří k těm kultovním kytaristům s nezaměnitelným rukopisem, kteří se nejvíce proslavili až po smrti. V sedmdesátých letech upadl téměř v zapomnění a až jazzově revivalistický entuziasmus let devadesátých znovu objevil kouzlo jeho bluesového projevu.
„Právě v té době jsem si pořídil celou jeho diskografii a odpustil mu všechny jeho nedokonalosti,“ říká Pokorný. „Začal jsem daleko více oceňovat duši hudby a napojení na kosmír než hráčské eskamotěrstvo plytké samoúčelnosti.“ Sám Roman Pokorný již od mala propadl blues a oklikou přes jazz a rock se k jeho podstatě zase vrátil. Poměrně dlouho přemýšlel nad nějakým projektem, kde by mohl vzdát Greenovi poctu. I nad spoluprací s Najponkem průběžně několikrát uvažoval a také k ní i došlo, například v pořadu ČT Na Kloboučku. Když pak Roman utrpěl na horách zlomeninu ramene a Najponk za něj zaskakoval v jeho kapele, okamžitě mu při skladbě Just Closer Walk With Tee naskočil nápad na tento projekt: „Je pravda, že Greenova hudba zní na první poslech jednoduše, ale myslím, že jsme se všichni podivili, jak těžké bylo se tohoto úkolu zhostit.“ Jak kdysi řekl Jimi Hendrix: „Blues není těžké hrát, ale je těžké ho cítit.“ Ideou projektu nebylo věrně zkopírovat Greenovy skladby a herní styl a tak je i natočit, ale spíše se nechat inspirovat a vytvořit v tomto duchu osobitou hudební vzpomínku hodnou jeho památky. „Doufám, že se nám to podařilo, ale to už nechám na posouzení vám,“ uzavírá Roman Pokorný.
Pokorný pochází z muzikantské rodiny. Hrál již od dětství na bicí nástroje, později na baskytaru a nakonec si nejvíce zamiloval kytaru. Své profesionální zkušenosti získával v kombech sólistů bigbandu Gustava Broma a ve skupině TUTU Borise Urbánka. V roce 1994 založil se Stanislavem Máchou, Petrem Dvorským a Markem Patrmanem vlastní jazzové kvarteto, které prezentuje výhradně jeho tvorbu. Od té chvíle se prosazuje jako výrazná autorská osobnost. Spolupracoval s Emilem Viklickým, Michalem Pavlíčkem, Laďou Kerndlem, Jurajem Bartošem, Gabem Jonášem, Štěpánem Markovičem, Karlem Růžičkou ml., Badym Zbořilem, Danem Bártou, Yvone Sanchez a mnoha dalšími. Do dnešního dne vydal sedm alb pod vlastním jménem. Byl mnohokrát oceněn prestižními cenami jako Anděl či Jazzový Kája.
Najponk (Jan Knop) hraje na piano od devíti let a zhruba od téže doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990 založil své trio a později Najponk Quartet. Mezi hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts a George Mraz. Ať již sólově nebo v triu, Najponk vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až po západoanglický Cheltenham či prestižní A-Trane Jazz Club v Berlíně.
Petr Dvorský absolvoval jazzovou Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a soukromě studoval klasickou hru na kontrabas. Na českou jazzovou scénu vstoupil jako člen debutujícího kvarteta The Four s Karlem Růžičkou ml., Stanislavem Máchou a Jiřím Slavíčkem. Od té doby spolupracoval s mnoha předními českými i zahraničními jazzmany, mezi kterými nechybí Sandy Lomax, Steve Lacy, Randy Brecker, Jaroslav Jakubovič, Markus Printup, Ingrid Jensen, John Serry, Juraj Bartoš, Gabriel Jonáš, Matúš Jakabčic, Karel Růžička, Emil Viklický, Štěpán Markovič, Luboš Andršt a další.
Martin Kopřiva patří k nadějným tvářím mladé nastupující bubenické generace, vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. V současné době hraje kromě ECLIPSE ve skupině T4 po boku Vladimíra Kulhánka, Stanislava Kubeše a Romana Dragouna a obecně patří k nejvyhledávanějším sidemanům na české hudební scéně.

29. 4. 2014, 19:30, Alterna

Miroslav Hloucal Quartet (CZ/SK)

Miroslav Hloucal – trubka, křídlovka, L. Šrámek – piano, J. Fečo – kontrabas, Marián Ševčík – bicí

facebook event

web

Trumpetista, skladatel a aranžér Miroslav Hloucal se narodil v Chrudimi, jeho hudební začátky však spadají spíš do Lysé nad Labem, kde vyrůstal. Na trumpetu hraje od poměrně raného věku deseti let. Už v Lysé začal hrát ve školním bigbandu vedeném místním učitelem saxofonu. Tam se také poprvé setkal se standardy, i když jej tehdy spíš zaměstnávala klasika. „Vlastně jsem zjišťoval, co mi jde líp, a jazz vyhrál,“ vysvětluje Hloucal. „Mám dojem, že klasika je o dost těžší. Člověk se musí víc snažit, aby byl virtuózní, aby zahrál všechny styly, i když na druhé straně toto v jazzu není o moc jiné. Je v něm taky hodně stylů a člověk se musí naučit každý z nich dobře.
Hloucalova cesta na velká pódia a do kapel ostřílených leaderů vedla přes studia na VOŠ Jaroslava Ježka a tovaryšské roky v kapele Romana Pokorného. Dnes vedle kapelničení ve vlastním kvartetu a hostování v nejlepších domácích bigbandech působí v celé řadě tzv. small bands. Jeho druhou, takřka domovskou kapelou se stal Infinite Quintet. „Založil jsem jej před několika lety spolu se saxofonistou Petrem Kalfusem. Potkali jsme se na VOŠce a zjistili jsme, že nás ta spolupráce baví, že nám to dohromady prostě zní dobře.“ Hloucal hraje také s kvintetem Mateje Benka, s Points (kvarteto bez harmonického nástroje ve složení Luboš Soukup – saxofon, Tomáš Liška – kontrabas a Tomáš Hobzek – bicí, jež se inspiruje zvukem nahrávek kvartet Dona Cherryho a Ornetta Colemana).
Svůj čas věnuje i zajímavé pop-jazzové kapele Lanugo, kde je frontmankou zpěvačka Markéta Tošovská Foukalová.
Repertoár jeho stěžejní kapely současnosti, tedy vlastního kvarteta s vynikající česko-slovenskou rytmikou Kováč–Baroš–Ševčík, má základ v kapelníkových kompozicích, ovšem ani ostatní členové nelení a tu a tam přispějí svou kompoziční trochou do mlýna. Máte-li rádi škatulky, vězte, že jde o moderní mainstreamový jazz amerického typu s jemnými prvky volných ploch okořeněný českou a slovenskou lidovou hudbou. Kapela nahrála na přelomu roku debutové album, jež by mělo vyjít na jaře 2014. Hloucal bravurně zvládá jazyk bebopu i postbopu, a jeho kvarteto má tak blíž k současnému americkému jazzu. Tím se také liší od většiny mladých českých kapel, inspirovaných převážně v sousedním Polsku a v západo- i severoevropském jazzu, vycházejícím z odlišných pramenů včetně výrazného vlivu hudby klasické. „Kvarteto chci vracet k jazzové tradici,“ uzavírá Hloucal.

Luca Ciarla Quartet (ITA)

Luca Ciarla – housle, Vince Abbracciante – akordeon, Nicola Di Camillo – kontrabas, Francesco Savoretti – perkuse

web

Už od svého koncertního debutu v Asii a ve Spojených státech amerických v roce 2001 je Luca Ciarla Quartet ceněn pro nenapodobitelnou interpretaci originálního autorského i tradičního hudebního materiálu, v němž se současný jazz a etnická hudba nenásilně mísí do specificky znějícího středomořského jazzu se špetkou cikánského koření.
Luca Ciarla je považován za jednoho z nejkreativnějších a nejpřekvapivějších houslistů dneška.
Jeho hudba s lehkostí překračuje hranice mezi žánry a hledá inovativní cestu, svůdně akustickou, v dokonalé rovnováze mezi napsanými kompozicemi a improvizací, mezi tradičním a
současným zvukem. Už léta úspěšně plní sály jazzových, klasických i world music festivalů a koncertních sérií ve více než třiceti zemích všech kontinentů od prestižního Montreal Jazz Festival po Jazz Festival Melbourne, od National Arts Festival v Jižní Africe po Java Jazz Festival v Indonésii, od Esplanade v Singapuru po Italský kulturní institut v New Yorku, od Al Bustan Festival v Libanonu po Adriatico Mediterraneo Festival v Itálii.
Ciarla je rodákem z italského Termoli. Na housle a klavír začal hrát v osmi letech, od dvanácti studoval na konzervatoři a o pár let později se už intenzivně zajímal také o jazz a improvizaci. Inspirovali ho mimo jiné Keith Jarrett, Egberto Gismonti a Turtle Island Quartet. Graduoval s „Diploma di Violino“ v roce 1993 a poté studoval na Fiesole School of Music a hudební škole EU v Saluzzu. V roce 1996 se přestěhoval do Spojených států, aby mohl pokračovat v magisterském programu na Indiana University, kde studoval jazz s Davidem Bakerem. Následně pokračoval v doktorátu z hudebních umění na Arizonské univerzitě, kde několik let pokračoval ve studiu a následně i ve výuce hry na housle a improvizace.
Luca Ciarla nahrál svá alba hned u několika vydavatelství (Egea, Alfamusic, Felmay, Camjazz, Incipit, Violipiano). Spolupracuje s klasickými, jazzovými, folkovými, a dokonce i rockovými hudebníky, jako jsou Greg Cohen, Daniele Sepe, Joshua Bell, Edgar Mayer, Daniele Scannapieco, Danilo Rea, Sylvain Gagnon, Anthony Fernandes, Andrea Piccioni, Simone Zanchini, Lello Pareti, Marco Siniscalco, Marina Rei, Blaine Whittaker, Mimmo Locasciulli, Luciano Biondini, Fabrizio Bosso, Sergio Cammariere, Paola Turci, Waleed Abdulhod, Luigi Tessarollo, Ferruccio Spinetti, Meklit Hadero a mnozí další.

25. 5. 2014, 19.30, Bobycentrum

Koncert byl z kapacitních důvodů ze Sonocentra přesunut do Bobycentra. Více informací ZDE.

Gregory Porter (USA)

facebook event

web

Gregory Porter nabízí přesně to, co byste od jazzového zpěváka, skladatele, herce a básníka očekávali, navrch se vám přitom dostane ještě příznačného a těžko definovatelného „čehosi navíc“. Porterova image stojí na záhadné čepici, kterou nikdy nesundává a zůstává tak zahalena tajemstvím. Nezáleží na tom, kam Porter vstoupí. Ať je to newyorský jazzklub, brooklynský kostel nebo vyšperkovaná koncertní síň v evropské metropoli, všude svým neuvěřitelným hebkým barytonovým hlasem, vygradovanou směsí autorských kompozic a pečlivě zvolených standardů z jazzu, soulu, gospelu a R&B způsobí pořádný rozruch. Málokdo také pamatuje, kdy naposledy nějaký debutující zpěvák na sebe během necelých tří let strhl takovou pozornost. Za dvě první alba – Water a Be Good – získal nominace na Grammy a přízeň slavných kolegů. Trumpetista Wynton Marsalis ho nazval gigantem současného jazzu a z Colours of Ostrava dobře známý Jamie Cullum získal pocit, že stál vedle velikána. Poklonu teprve dvaačtyřicetiletému černošskému zpěvákovi vysekly také Dianna Reeves nebo Erykah Badu. Čerstvě se navíc (oznámkován titulem „budoucí jazzová legenda“) objevil v jedné z nejslavnějších talk show – the Tonight Show amerického moderátora Jaye Lena. Sečtělý Porter dokáže v textech přesně zacílit na sociální nálady, zabrousit do vzpomínek na dětství, vracet se ke krušné historii amerických černochů nebo si radostně pohrávat s myšlenkou na společné jamování s legendárními jazzmany. Vlastní mu jsou ale také milostná témata a písně o lásce věnované ponejvíc ruské manželce a právě tyto patří k vrcholným okamžikům jeho úchvatných koncertů. Přijede velmi sympatický, komunikativní a lidsky otevřený Gregory Porter s čerstvým třetím albem Liquid Spirit natočeným pro významné vydavatelství Blue Note.