Program 2013

10.3. 19:30, Boby Centum

CHICK COREA AND THE VIGIL

[minimal_toggle title="více informací"]

Osmnáctinásobný držitel ceny Grammy, invenční skladatel, improvizátor a klavírní virtuos Chick Corea dosáhl statutu žijící legendy po pěti desetiletích nevyčerpatelné kreativity a umělecké produktivity. Jeho čerstvá cena Grammy za nejlepší improvizované jazzové sólo z roku 2012 je dalším milníkem v neobyčejně plodné kariéře. Chick Corea v průběhu svého muzikantského života zavadil o nepřeberné množství hudebních stylů – od avantgardy přes bebop k jazzrockové fúzi, latinskoamerické a tradiční španělské hudbě, dětským písním i komorní klasické hudbě. Úspěšně se etabloval i ve světě rozsáhlých symfonických děl, a to při zachování standardu dokonalosti, která je v jeho díle všudypřítomná.

Chick Corea začal svou oslnivou kariéru v kapelách Stana Getze, Sarah Vaughan a Milese Davise. Právě Miles Davis mu nabídl příležitost podílet se na tak zásadních jazzových nahrávkách, jakými byly In A Silent Way a Bitches Brew. Na paralelní sólovou kariéru se Corea vydal v roce 1966 a proslul jako pianista schopný fungovat se svými akustickými jazzovými kapelami stejně dobře jako s inovativními projekty Return to Forever a Elektric Band, kde exceloval především na elektrické klávesy. Jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje pro jazz naprosto zásadní alba v čele s jeho klasikou z roku 1968, Now He Sings, Now He Sobs. Chick Corea nadále nepolevuje ve svém vlivu na současnou scénu, o čemž svědčí ceny Grammy, jež vyhrává v posledních letech. V roce 2007 získala cenu Grammy nahrávka The Enchantment (duety s virtuózním banjistou Bélou Fleckem), v roce 2008 pak The New Crystal Silence (duety s oblíbeným vibrafonistou Gary Burtonem), a v roce 2009 živá nahrávka projektu Five Peace Band (s Johnem McLaughlinem, Christianem McBridem, Kennym Garrettem a Vinnie Colaiutou). V roce 2012 si Corea odnesl hned dvě ceny Grammy: „nejlepší jazzové instrumentální sólo“ (na Forever, dvojcédéčku nahraném s jeho tehdejším akustickým triem) a „nejlepší akustické jazzové album“ natočeném se spoluhráči z legendární kapely Return To Forever Stanley Clarkem a Lenny Whitem. Poslední ceny zaujímají v Coreově sbírce Grammy Awards neuvěřitelná čísla 17 a 18. Úspěch u posluchačů a kritiků zaznamenalo i trio s Eddie Gomezem a Paulem Motianem, jež získalo Latin Grammy 2012 za album Further Explorations.Coreova schopnost pohybovat se s lehkostí mezi různými hudebními světy se projeví i v roce 2013 – pokračovat bude turné s aktuálním triem s Christianem McBridem a Brianem Bladem, setkání klasiky a jazzu nabídne koncert pro jazzový kvintet a komorní orchestr, nezastaví se ani nekonečné turné v duu s vibrafonistou Garym Burtonem. Nejnovějším přírůstkem mezi aktivity Chicka Corey je nový projekt The Vigil, all star sestava s Marcusem Gilmorem na bicí, Hadrienem Feraudem na baskytaru, Timem Garlandem na saxofony a Charlesem Alturou na elektrickou kytaru. Tento nový projekt si evropskou premiéru odbude na pouhých pěti místech a naštěstí mezi nimi nechybí Brno. [/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

4.4. 19:30, Divadlo Reduta

Martin Brunner Trio a Epoque Quartet – Morning Walks(CZ)

[minimal_toggle title="více informací"] Martin Brunner – piano, Rastislav Uhrík – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí, David Pokorný – housle, Vladimír Klánský – housle, Vladimír Kroupa – viola, Vít Petrášek – violoncello

Kapela talentovaného hradeckého pianisty Martina Brunnera začínala v klasickém obsazení jazzového tria a od počátku se věnuje interpretaci výhradně vlastních originálních skladeb. Trio vzniklo na podzim roku 2007 v Praze a během své téměř tříleté existence se prezentovalo hned na několika festivalech v České republice (Jazz Goes To Town v Hradci Králové, Festival Boskovice, Festival „Na ulici“ v Plzni, jazzové festivaly ve Znojmě a ve Vrchlabí) i na Afyon Jazz Festival v Turecku. V červnu 2009 vzbudil pozornost debut tria pro vydavatelství Arta Records. Vydání CD „Behind The Clouds“ s devíti vlastními kompozicemi iniciovalo i čtrnáctidenní tour po České republice v rámci projektu „Jazz do regionů“. Album bylo velmi úspěšné na trhu v Japonsku a dobře si vedlo i v anketě o české jazzové CD roku 2009 pořádané Českou jazzovou společností. V roce 2010 získala titulní skladba alba ocenění v soutěži pořádanou OSA a festivalem Bohemia Jazz Fest jako „Nejlepší jazzová skladba roku 2010″ a byla provedena na pražském festivalovém koncertě. Na podzim roku 2010 v triu došlo k personálním změnám: bubeníka Petra Mikeše vystřídal Tomáš Hobzek. V tomto složení se trio představilo například na koncertě z cyklu Jazz na Hradě a podniklo druhé turné po České republice (mj. festival Jazzinec Trutnov). Na jaře roku 2011 pak doplnil současnou sestavu kontrabasista Rastislav Uhrík. V tomto složení kapela odehrála řadu koncertů v jazzových klubech a na nejrůznějších festivalech. V březnu 2012 vyšlo druhé plně autorské CD „Still Warm To Touch“, které bylo pokřtěno na koncertě v pražském Jazz Docku. Kmotrem byl jazzový klavírista a skladatel Karel Růžička. K provedení cyklu skladeb pro jazzové klavírní trio se smyčcovým kvartetem s názvem „Morning Walks“ si Brunner vybral populární Epoque Quartet. Společný projekt ztvárňuje zbrusu nové původní skladby Martina Brunnera komponované přímo pro toto obsazení. „Myšlenkou v pozadí bylo vytvořit kompozice, ve kterých budou mít oba soubory respektive všechny nástroje stejnou důležitost,“ vysvětluje Brunner. „Smyčcové kvarteto zde ve vztahu k triu neplní doprovodnou funkci a není pouhým barevným rozšířením a obohacením triových skladeb. Provedení těchto skladeb v jiném obsazení je tedy nemyslitelné.“ Desetidílný cyklus byl premiérován 8. října 2012 v pražském klubu Jazz Dock a reprizován je velmi zřídka – máme proto ojedinělou příležitost shlédnout tento projekt i v Brně.

[video type="youtube" video_id="84DHwQXP19s" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle]

Craig Taborn Trio (USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Craig Taborn – piano, Thomas Morgan – kontrabas, Gerald Cleaver – bicí

Jazzový pianista a hráč na klávesové nástroje Craig Taborn je jeden z nejvýraznějších současných virtuosů a inovátorů hry na piáno a zároveň bohužel i jedním z nejméně doceněných. Profesionálně začal vystupovat kolem roku 1990, a to v různých hudebních kontextech: od straight-ahead jazzu po avantgardu, s mladými jazzovými muzikanty, ostřílenými veterány a dokonce i techno umělci. Už před absolutoriem na vysoké škole hrál Taborn na třech nahrávkách kvarteta Jamese Cartera. S titulem z University of Michigan v kapse nahrál debutové autorské album lakonicky nazvané Craig Taborn Trio. Po studijích se přestěhoval do New Yorku a na sklonku 90. let participoval na dalších dvou deskách Jamese Cartera, albu Nine to Get Ready Roscoe Mitchella, techno-jazzovém projektu Carla Craiga Innerzone Orchestra a na desce Hugha Ragina Afternoon in Harlem. Jeho druhé album Light Made Lighter vydalo nakladatelství Thirsty Ear v roce 2001. V dalším desetiletí se Taborn stal jedním z nejžádanějších hudebníků v New Yorku. Ačkoli jeho angažmá u Jamese Cartera skončilo, projekty s Roscoe Mitchellem a Hughem Raginem se rozvíjely a stihl navázat i novou dlouhodobou spolupráci s Timem Bernem. Hrál také v jazzových kapelách iniciovaných Drewem Gressem, Chrisem Potterem, Davem Douglasem, stejně jako námezdní síla pro projekt Bill Laswell and Meat Beat Manifesto. V roce 2004 vydal album Junk Magic, opět na labelu Thirsty Ear. Junk Magic přinesl odklon od tradičního klavírního tria a dává vyniknout použití nejrůznějších elektronických prvků. Album je dnes obecně uznáváno jako přelomové v subžánru Jazz meets Electronica. Koncem první dekády nového tisíciletí se Taborn realizoval ve spolupráci s Timem Bernem v řadě skupin a natáčel alba s Davidem Binneym, Eivindem Opsvikem a bývalým spoluhráčem z univerzity Geraldem Cleaverem. Jeho unikátní hra na několika nahrávkách pro ECM vzniklých ke konci desetiletí (David Torn, Roscoe Mitchell, Evan Parker a Michael Formanek) se zalíbila majiteli nakladaelství Manfredu Eicherovi natolik, že Taborn podepsal s ECM nahrávací smlouvu. Jeho první album pro sólový klavír, Avenging Angel, vyšlo v roce 2011. Tabornovo současné trio sestává z nejoblíbenějších Tabornových muzikantských přátel. Bubeník Gerald Cleaver se narodil a vyrůstal v Detroitu, ve městě s bohatou hudební tradicí. Hraje a nahrává s širokou paletou umělců, mezi nimiž nechybí Roscoe Mitchell, Tommy Flanagan, Eddie Harris, Jacky Terrasson, Dave Douglas, Tim Berne nebo Miroslav Vitouš. Cleaver v současné době vede kapely Violet Hour, NiMbNl, Uncle June a Farmers By Nature. Basista Thomas Morgan se narodil v Kalifornii a do New Yorku se přestěhoval kvůli studiu s Harviem S a Garrym Dialem na Manhattan School of Music. Bral také mimoškolní lekce u Raye Browna a Petera Heberta. Nahrává a vystupuje po celém světě s kapelami v čele s Davem Binneym, Steve Colemanem, Johnem Abercrombiem, Danem Weissem, Yoon Sun Choi a mnoha dalšími.

[/minimal_toggle] [divider_line_padding] 8.4. 19:30, Besední dům

Emil Viklický a Scott Robinson (CZ/USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Emil Viklický – piáno, Scott Robinson – saxofony, klarinety, flétny…

Pianista a skladatel Emil Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény. Svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Viklický se narodil v roce 1948 v Olomouci. Po ukončení studia matematiky absolvoval vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru (AUS). Záhy přešel na profesionální dráhu, v první polovině sedmdesátých let hrál v Jazz Sanatoriu Luďka Hulana, SHQ Karla Velebného a byl členem jazzrockového Energitu. První sólová deska V Holomóci městě, vydaná v roce 1977, představovala jednu ze základních linií Viklického tvorby, pro kterou je typické využití folklorních motivů v kombinaci s jazzovými postupy. Tento přístup dále pokračoval na uznávaných albech Za horama, za lesama s primášem Hradišťanu Jurou Pavlicou, Prší déšť, na němž se vedle Pavlici už objevila i zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková, a na sólové desce Zuzany Lapčíkové. Ta se ještě spolu s kontrabasistou českého původu Jiřím Georgem Mrazem podílí na další Viklického nahrávce Morava, která se natáčela v roce 2000 v USA pro firmu Fantasy/Milestone a jež představuje zatím nejintegrálnější propojení jazzu s moravským folklorem. Po vydání debutového alba se však Emil Viklický zaměřil především na jazz, a to zejména elektrický, neboť v roce 1977 odjel na rok do Spojených států studovat jazz na prestižní Berklee College. Během té doby hrál v řadě newyorských klubů s Joe Newmanem a Ronem Bridgewaterem. Právě v tomto období se rozvinulo hudební přátelství se Scotem Robinsonem. Po návratu ze studií natočil alba Okno a Dveře se svým spolužákem, kytaristou Billem Frisellem. Krátce poté natočil album duet s klavíristou Jamesem Williamsem. Od počátku osmdesátých let se však Emil Viklický začal věnovat také vážné hudbě a zároveň hodně experimentoval také v oblasti elektroakustické hudby. V devadesátých letech vyšlo i první album věnované čistě vážné hudbě, kde klíčové Dopisy Plečnikovi zpívala Magdalena Kožená. V září 2000 měla ve Státní opeře premiéru Viklického opera Faidra. Značnou část své energie vkládá Emil Viklický do tvorby filmové hudby, které se věnuje od poloviny osmdesátých let, kdy složil hudbu k Smyczkovu snímku Krajina s nábytkem. Rozsáhlou tvorbou, výrazně přesahující hranice jazzu, potvrdil Emil Viklický svou všestrannost a jasně ukázal, že patří k nejosobitějším domácím tvůrcům přelomu tisíciletí. Scott Robinson je notoricky známý pro své experimenty s různými typy saxofonů, ale hraje také na klarinet, flétnu, sarrusophone a další více či méně obskurní nástroje. Vystudoval Berklee College of Music a krátce po absolutoriu se stal nejmladším členem jejího pedagogického sboru. Robinson se objevil na více než 200 LP a CD deskách (včetně jedenácti pod jeho jménem) s hudebníky jako jsou Lionel Hampton, Anthony Braxton, John Scofield, Joe Lovano, Ella Fitzgerald, Paquito D’Rivera, Sting, Maria Schneider, Elton John, Buck Clayton, a New York City Opera. Dvě z těchto nahrávek získaly ocenění Grammy Award. Robinson je rovněž recipientem čtyř stipendií od prestižní nadace National Endowment for the Arts. V roce 2000 jmenovalo americké ministerstvo zahraničí Scotta Robinsona „Jazzovým ambasadorem“ pro rok 2001 a financovalo jeho turné po západní Africe, kde hrál raná díla Louise Armstronga. Materiál z těchto vystoupení byl následně vydán na albu Jazz Ambassador: Scott Robinson Plays the Compositions of Louis Armstrong by Arbors Records. V průběhu své kariéry zaměřuje Robinson pozornost veřejnosti na neobvyklé a obskurní nástroje. Nahrál například album na C-melody saxofon a hraje i na ofikleidu. Vlastní také basový saxofon a čas od času na něj nahrává. Tento saxofon je opravdovou raritou, v hratelném stavu je jich na světě méně než dvacet.

[video type="youtube" video_id="Afxf4cWA0Uc" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"]

[video type="youtube" video_id="a8JNgiZHAtw" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"]

[/minimal_toggle]

Javier Girotto a Pigeon Saxophone Quartet (CZ/AG)

[minimal_toggle title="více informací"] Pavel Hrubý – soprán saxofon, Marcel Bárta – alt saxofon, Jiří Tarantík – tenor saxofon, Dalibor Bárta – barytonsaxofon, Javier Girotto – saxofony

České saxofonové kvarteto Pigeon se pro vystoupení na festivalu JAZZFESTBRNO už poněkolikáté dalo dohromady s výjimečným italsko-argentinským saxofonistou Javierem Girottem. Jejich společný kvintet představí zajímavý výsek z Girottovy autorské tvorby s důrazem na moderní tango a fugu, konkrétně skladby, které Argentinec natočil se svým saxofonovým kvartetem Atem na desce Suix (2008). Girotto absolvoval cordobskou konzervatoř a posléze čtyřletý program na bostonské Berklee College of Music, kde hrál mimo jiné s Herbem Pomeroyem, Danilo Perezem nebo Halem Crookem. Od svých pětadvaceti let žije v Římě, kde založil svůj první sextet i kvartet a také natočil debutové CD s Bobem Mintzerem a Randy Breckerem. Dlouhodobě se Girotto věnuje především hudbě, která v sobě mísí jazz s argentinskou tradicí. Právě za tímto účelem Girotto založil svoje kvarteto Aires Tango, které doposud natočilo sedm desek. Sám saxofonista postupně získával věhlas na italské jazzové scéně: dodnes koncertuje s tamními hvězdami ECM Enricem Ravou a Paolem Fresu či Robertem Gattem. Nedávno založil duo s Ralphem Townerem a čeká jej šňůra s Gary Burtonem. Na jeho triové desce z roku 2004 mj. účinkuje Daniele di Bonaventura, nedávný spoluhráč basisty Tomáše Lišky. Girotto s ním před deseti lety nahrál album Ravových a Piazzollových skladeb. Pigeon Saxophone Quartet vznikl v roce 2008 v Plzni. Repertoár kvarteta mapuje celou historii jazzové hudby prostřednictvím skladeb zásadních jazzových tvůrců, mezi nimiž nechybí George Gershwin, Duke Ellington, Astor Piazzolla, Lennie Niehaus a další. Soubor se zabývá také interpretací skladeb tzv. “klasické hudby“, experimentální hudby a kompozic současných skladatelů. Pigeon rovněž organizuje výchovné koncerty pro školy, malé děti a teenagery, jejichž prostřednictvím zve posluchače na cestu do historii jazzu, historie saxofonu a jeho role v hudbě 20. století se zaměřením na jednotlivé etapy jazzové evoluce. Pigeon Saxophone Quartet tvoří Pavel Hrubý na sopránsaxofon, Marcel Bárta na altku, Jiří Tarantík na tenor a Dalibor Bárta na barytonsaxofon. Javier Girotto jej na koncertech doprovodí na sopránsaxofon, barytonsaxofon a jihoamerické indiánské flétny.

[video type="youtube" video_id="GQBnoYlQfx4" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [video type="youtube" video_id="VTcPlSu3oZU" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle] [divider_line_padding] 10.4. 19:30, Semilasso

Pivec – Novák – Kováč

[minimal_toggle title="více informací"] Ondřej Pivec – Hammond organ, Martin Novák – bicí, Klaudius Kováč – piano, Fender Rhodes

„It‘s About Time“ je název nahrávky, kterou v New Yorku v roce 2010 natočili Najponk, Ondřej Pivec a Gregory Hutchinson. Ondřej Pivec už v New Yorku žije několik let (v současné době je hudebním ředitelem kostela v brooklynském Coney Island) a protože se v Česku tak málo vyskytuje, nenašla se zatím žádná příležitost k živému provedení téhle podařené desky. O to vzácnější je tedy šance si Ondřeje Pivce po letech zase poslechnout a zrovna s tímto repertoárem. Vzhledem ke svému vytížení v newyorských kostelech má tak málo času, že si nemůže ani dovolit přijet na rozsáhlejší turné… Pro své jediné vystoupení v ČR v prvním pololetí letošního roku si Ondřej Pivec přizval výtečné sekundanty, aby oživil netradiční trio v instrumentaci hammond organ, (fender)piano a bicí. Bubeník Martin Novák je Pivcovým kamarádem ještě z dob jeho tovaryšských let v jazzové Praze (roce 2002 se stal členem Tria Romana Pokorného společně právě s Ondřejem Pivcem) a kromě vzájemného přátelství a respektu je spojuje i nezměrná muzikálnost. Zcela opačným příkladem je slovenský pianista Klaudius Kováč. Ne, že by nebyl muzikální, naopak. Klaudius se ovšem s Ondřejem ještě nikdy osobně nesetkal, jejich společný koncert bude proto jejich premiérou po všech směrech. Takový je ale jazz. Pokud hudebníci v kapele mluví stejným jazykem a znají standardní repertoár, sejdou se a hrají. Tihle tři navíc hrají skvěle. První setkání s inspirativním hudebníkem bývají velmi stimulativní a dá se proto očekávat, že i setkání dvou mistrů kláves bude mít podobné parametry. Klaudius Kováč je totiž jednou z nejvýraznějších současných osobností slovenské jazzového klavíru. Jeho aktivní koncertní činnost sahá od samostatného sólového recitálu přes různá jazzová seskupení až po účinkování v bigbandu Gustava Broma. Od roku 1998 je členem Nothing but Swing tria a pro svůj stylový jazzový projev je vyhledávaným doprovodným hráčem. Aktivně spolupracuje i s kvartetem Mila Suchomela a jinými významnými osobnostmi z oblasti jazzu. K jeho oblíbeným projektům patří i koncertní program pro dva akustické klavíry, ve kterém nejčastěji spolupracuje s Ondrejem Krajňákem. Ale zpět k lídrovi projektu. Ondřej Pivec se v životě řídí jednoduchými pravidly. Nejzřetelněji je to vidět na jeho přístupu k hudbě. „Hrát komplikovanou a těžko srozumitelnou hudbu mě nikdy moc nelákalo a neoslovovalo,“ vysvětluje. “Mám rád, když je publikum napojeno na to, co se děje na pódiu. Je to jako všechno ostatní v životě – oboustranná výměna energie. To ovšem není moc možné, pokud tomu, co hrajete, není rozumět.“ Pivec nás už víc než deset let přesvědčuje o tom, že jeho hudba srozumitelná je.

[video type="youtube" video_id="PqZyNappzok" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle]

The Trio of OZ featuring Rachel Z and Omar Hakim (USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Omar Hakim – bicí, Rachel Z – piano, Solomon Dorsey/Luques Curtis – kontrabas

Trio of Oz, jež založili Omar Hakim a Rachel Z, fúzuje rock, jazz a jam do lákavé hudební koláže. Rozsáhlé loňské turné po celém světě dostalo Trio of Oz do povědomí velkého počtu fanoušků, jimž nabídlo sofistikovanou, ale zároveň posluchačsky přístupnou hudbu. Legendární bubeník Omar Hakim (jeho služeb využívali například Weather Report, Miles Davis, David Bowie, Sting a další) a laureátka ceny Grammy, pianistka Rachel Z (hrála a aranžovala pro Wayne Shortera, Stanleyho Clarka či Petera Gabriela) se sešli v roce 2010, aby založili kapelu, která jim umožní realizovat společné hudební představy. Jejich eponymní debutové CD pochválili nadšení recenzenti a Jazziz Magazine jej dokonce vyhlásil jako nejlepší jazzové CD roku. Hakimovy brzké hudební úspěchy mu zajistily luxusní angažmá a v průběhu osmdesátých let měl příležitost zahrát si na památných nahrávkách s umělci jako byli Miles Davis (Tutu, Music from Siesta), Dire Straits (Brother in Arms, Money for Nothing) a Sting (Dream of Blue Turtles, a populární „Rockumentary“ film Bring on the Night). Přestože byl zavalen prací, dokázal si v roce 1989 najít čas na natočení prvního sólového alba, Rhythm Deep, které mu vyneslo jeho první nominaci na Grammy. V devadesátých letech absolvoval početná turné s Lionelem Ritchiem a celých osm let strávil na cestách s popovou superstar Madonnou. Byl také zakládajícím členem kapely Jazz Super Band “Urban Knights”, společně s Ramsey Lewisem, Groverem Washingtonem Jr. a basistou Victorem Baileym. Rachel Z vystudovala New England Conservatory a už při studiu profesionálně vystupovala v Bostonu a okolí s Bobem Mosesem, Miroslavem Vitoušem a Georgem Garzonem. V letech 1988 – 1996 se zviditelnila členstvím v klasické fusion kapele Steps Ahead a do tohoto období spadá i spolupráce s Al Di Meolou, Larrym Coryellem, kapelou Special EFX a Angelou Bofill a začátek plodného spojení s vibrafonistou a producentem Mikem Mainierim. Její umělecká symbióza s legendárním saxofonistou Wayne Shorterem vyvrcholila v devadesátých letech, kdy přes dva roky aranžovala Shorterovy kompozice na jeho comebackovém albu High Life. Aranžmá využívala syntetizovaného orchestrálního rámce, jež pomohl vykrystalizovat Shorterově hudební vizi. CD získalo Grammy za nejlepší současné jazzové album. V roce 1996 spatřil světlo světa i nahrávací debut Rachel Z na labelu NYC Records A Room of One’s Own, které dedikovala umělkyním, které sehráli významnou roli v jejím životě. O dva roky později Rachel vydala album na zásadním labelu GRP Love is the Power. Album nabídlo hip-hopový groove prokvetlý barevnými klavírními melodiemi a básněmi o hledání věčné lásky a moudrosti prostřednictvím hudby. Třetí a poslední člen tria, basista Solomon Dorsey (alternuje ho fenomenální Luques Curtis), nedávno dostudoval New School for Jazz and Contemporary Music. Do kapely přináší svěží a výbušnou atmosféru. V jeho hudebnickém životopise se vyjímají angažmá v projektech, které iniciovali Stevie Wonder, Bobby Watson, Maurice Brown, Krystle Warren and the Faculty nebo Madeline Peyroux. Trio of Oz bere diváky na kouzelnou projížďku prostřednictvím neopakovatelných aranží rockových a popových fláků z dílny kapel a skladatelů, mezi nimiž nechybí The Killers, Depeche Mode, Death Cab for Cutie, The Police, Duke Ellington, Wayne Shorter, Joni Mitchel, Peter Gabriel, Coldplay, Bjork a mnoho dalších. Trio of Oz předchází pověst virtuózního ansámblu, který ovšem klade hlavní důraz na groove, soul a feeling. Trio of Oz si užije fanoušek rocku, jazzu i jambandu.

[video type="youtube" video_id="YbCyT3QY4uk" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle] [divider_line_padding] 11.4. 19:30, Klub Alterna

Free Tenors: Sokal-Štveráček-Wiesinger (CZ/AUT)

[minimal_toggle title="více informací"] Harry Sokal – saxofon, Bernhard Wiesinger – saxofon, Ondrej Štverácek – saxofon, Tomáš Baroš – kotrabas, Marián Ševcík – bicí

Harry Sokal nahlédl po otevření hranic v roce 1989 jako jeden z prvních rakouských jazzmanů přes řeku Moravu a Dyji a záhy tam našel jedny z nejinspirativnějších hudebníků tohoto žánru, bubeníka Mariána Ševčíka a basistu Tomáše Baroše. Právě tento rytmický tandem patří mezi to nejlepší, co jazzu dala střední Evropa. Všechny zatím zmíněné muzikanty spojuje nekompromisní tah na branku, jazzový instinkt a záliba v rytmu. Harry Sokal ovšem hledá inspiraci nejen v rytmické sekci, rád se nechá inspirovat i svými kolegy ve zbrani, saxofonisty. Právě tak vznikla extenze původního tria na nepříliš obvyklou kvintetní sestavu se třemi tenory v první linii. Sousloví „tři tenoři“ je možná trochu zprofanováno notoricky známým projektem špičkových operních zpěváků, jisté paralely však nabízí. Kapela Free Tenors je přece také spojením tří ojedinělých hlasů, tří zvukových barev, tří přístupů k expresi a improvizaci… Přestože trojice Sokal, Štveráček a Wiesinger hraje na stejný instrument, každý z nich má osobitý zvuk. Navíc je spojuje touha hledat něco nového a nekonvenčního, prostě něco, co tady ještě nebylo. Kapela Free Tenors je tedy pevný svazek tří rozdílných charakterů, trojice bravurních hráčů, kteří se navzájem inspirují, hecují a obohacují. Harry Sokal (zásadní člen souborů Vienna Art Orchestra či Art Farmer Quintet) je z trojice určitě nejznámější, vždyť je to jeden z nejvýraznejších saxofonistů z celé Evropy! Ke spolupráci na projektu Free Tenors si přivzal dva mladší kolegy z rakouské a české jazzové scény, Bernharda Wiesingera a Ondřeje Štveráčka. Bernhard je aktivní na poli jazzu i jeho fúzí s folklórem. Popularitu si získává především jeho ojedinělý projekt Miss Moravia, jež mísí jazz, moravský a slovenský folklór i populární písně z českého prostředí. Ondřej se realizuje především v „hard core“ jazzových projektech a je dobře znám nejen svojí oddaností odkazu Johna Coltranea, ale i nefalšovaným jazzovým srdcem. Při poslechu tří saxofonových tenorů se nejednomu posluchači vybaví poutavé konverzace největších světových mistrů saxofonu Michaela Breckera, Davea Liebmana a Joe Lovana. Free Tenors nabízejí podobnou konverzaci se středoevropským jazzovým akcentem.

[/minimal_toggle] [divider_line_padding] 15.4. 19:30, Komorní sál JAMU

Reprezentační koncert KJI JAMU (CZ/SK/PL)

[minimal_toggle title="více informací"]

Třetím rokem fungující Katedra jazzové interpretace se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem, Rostislavem Frašem, Rasťo Uhríkem či Jurajem Bartošem, ale především talentovanými studenty. V rámci už druhého prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel, a dokonce i bigband, ačkoliv má oddělení zatím pouze něco přes dvě desítky studentů. Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský šraml, ale když se podrobně podíváme, kdo v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých členů. Těšit se můžeme na vzorné studenty Jaromíra Honzáka, Libora Šmoldase, Radka Zapadla a další.

[/minimal_toggle]   [divider_line_padding] 19.4. 19:30, Semilasso

Nikolaj Nikitin Quartet featuring Patches Stewart (SK/USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Patches Stewart – trubka, Nikolaj Nikitin – saxofony, Gabriel Jonáš – klavír, Juraj Griglák – kontrabas, baskytara, Jozef Döme – bicí

Quartet slovenského saxofonisty a skladatele Nikolaje Nikitina si přizval ke spolupráci jazzmana světového renomé, trumpetistu Michaela „Patches“ Stewarta. Hudebník, který spolupracoval s legendami, mezi nimiž září Marcus Miller, Al Jarreau, Whitney Houston, Kenny Garret, nebo Quincy Jones, navíc přijal Nikitinovu nabídku na nahrávání společného alba New Winter Stories. Ke spojení dvou hudebních světů došlo díky koncertu skupiny amerického bubeníka Poogieho Bella, kterou v Bratislavě doprovázel jeden z nejlepších slovenských baskytaristů, Juraj Griglák. Také on je součástí Nikitinova elitního Quartetu. Seskupení tří generací slovenského jazzu doplňují fenomenální klavírista Gabriel Jonáš a legendární bubeník Jozef Döme. Quartet Nikolaje Nikitina nedávno ukončil turné k oceňovanému albu Personal Suite a vystoupil na několika jazzových festivalech po celém Slovensku. Spolupráce s Michaelem „Patches“ Stewartem je však zásadním posunem v kariéře předního reprezentanta nastupující generace slovenského jazzu. Jejím výsledkem je nahrávka New Winter Stories, která vychází ve vydavatelství Real Music House. O její produkci se stejně jako v případě alba Personal Suite postarali hudebníci Robert Pospat a Martin Sillay.

Unikátní koncert bude jedinečnou zdejší premiérou aktuální tvorby Nikolaje Nikitina za účasti hosta, který zastupuje elitu světového jazzu. [/minimal_toggle]

Rez Abbasi Trio + special Guest Rudresh Mahanthappa (IND/USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Rez Abbasi – kytara, John Hébert – kontrabas, Satoshi Takeishi – bicí, Rudresh Mahanthappa – alt saxofon

Kytarový virtuoz Rez Abbasi se narodil v pákistánském Karáčí a ve věku čtyř let se s rodiči přemístil do rozlehlé jižní Kalifornie. Vzdělání v oboru jazzu a vážné hudby nabyl na University of Southern California a později na Manhattan School of Music. V tradiční hudbě se dovzdělal na studiích v Indii pod vedením mistra perkusí Ustada Alla Rakha. Rez Abbasi je živoucí syntézou všech výše uvedených vlivů a žánrů. Před dvaceti lety se Abbasi usídlil v New Yorku a postupně se dopacoval k jedinečnému zvuku jak skladatelskému, tak instrumentálnímu. Je považován za jednoho z předních světových moderních jazzových kytaristů. Své dovednosti vypiloval na koncertech po celé Evropě, v Kanadě, USA, Mexiku a Indii, vystupoval a nahrával s mnoha jazzovými velikány. Rez je zároveň hudební režisér, aranžér a producent pro indo-kanadskou zpěvačku a laureátku ceny Juno Kiran Ahluwalia. Další z velmi ceněných Abbasiho spoluprací je ansámbl s vynikajícím saxofonistou Rudreshem Mahanthappou – Rez hraje nedílnou roli v jeho kapelách Indo-Pak Coalition a Kinsmen Ensemble a aktivní je také v mnoha dalších projektech. S devíti kolekcemi většinou autorských skladeb na kontě pokračuje Abbasi v hledání a nalézání dalších hudebníků, kteří mu mohou pomoci s realizací vlastní hudební vize. Jeho nahrávka Snake Charmer z roku 2005 vzbudila rozruch v hudebním světě díky originálnímu přístupu k mísení dvou komplexních hudebních žánrů – jazzu a indické hudby. Na albu Bazaar vydaném v roce 2007 dosáhl Abbasi ještě větší hloubky této syntézy (měli jsme příležitost zažít na JAZZFESTBRNO 2009). Abbasiho šesté album, Things To Come (Sunnyside, 2009), je dalším krokem do neprozkoumaného hudebního území. Výpravy se účastnili i zbylí členové kapely Invocation: Vijay Iyer, Rudresh Mahanthappa, Kiran Ahluwalia, Johannes Weidenmueller a Dan Weiss. Na konci roku 2009 založil Abbasi nové kvarteto Rez Abbasi Acoustic Quartet neboli RAAQ. Debutové album RAAQ nazvané Natural Selection (Sunnyside, 2010) zachycuje hluboké vzájemné napojení souboru na klikaté hudební cestě a nabízí výjimečné zvukové kaskády vytvořené kontrastem akustické kytary a vibrafonu. V roce 2010 dal Abbasi opět dohromady kapelu Invocation v návaznosti na album Things To Come. Nahrávka Suno Suno (Enja, 2011) obsahuje i kompozici využívající prvky oslavné pákistánské hudby Qawwali. V reakci na zmíněný projekt Invocation s větší sestavou a velmi komplikovanými kompozicemi cítil Abbasi potřebu dát dohromady o něco intimnější projekt. Tak vzniklo jeho současné trio, jež spojilo dlouholeté kolegy ve zbrani, basistu Johna Heberta a bubeníka Satoshi Takeishiho. Album Continuous Beat (Enja, 2012) je první Abbasiho triová nahrávka a hned na ní se mu podařilo vytvořit pro trio tak typickou subtilní hledačskou atmosféru. Spolu s Abbasiho špičkovými autorskými skladbami interpretuje jeho trio jazzové klasiky (Monkovu Off Minor, Jarrettovu The Cure a další) s využitím kytarových efektů a elektroniky. Jak sám Abbasi říká: „Chtěl jsem překvapit posluchače novou zkušeností z poslechu kytarového tria. Atmosférou, která zachovává typický vřelý triový zvuk, ale zároveň využívá elektroniku s cílem rozšířit zvukovou paletu, zejména v interpretaci melodie. Tento přístup ve výsledku zajistí nejen čitelnost sóla, ale také stimulaci posluchačových smyslů.“

[video type="youtube" video_id="eE4ExKQ5XZI" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"]

[video type="youtube" video_id="VbHtg96MIOc" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"]

[/minimal_toggle] [divider_line_padding]   21.4. 19:30, Janáčkovo divadlo

Dan Bárta a Robert Balzar Trio (CZ)

[minimal_toggle title="více informací"] Dan Bárta – zpěv, Jiří Levíček/Matej Benko – klavír, Robert Balzar – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí nástroje

Robert Balzar a jeho spoluhráči z tria jsou možná krapet spoluzodpovědní za fakt, že se z talentovaného rockového a popového zpěváka Dana Bárty stal částečný jazzový konvertita. Nakonec není divu – při Bártových pěveckých kvalitách a výrazném nedostatku talentovaných jazzových zpěváků tušil Robert Balzar naprosto správně, že bude rockový, muzikálový a funkový dravec Dan Bárta podobně přesvědčivý i na poli jazzu. Jazz je přece především o emocích a těch nabízí Bárta přehršel. Dokáže procítit baladu, umí technicky a intonačně precizně vyzobat melodické záludnosti složitějších jazzových standardů i osobitě na jejich harmonii improvizovat. Křehkost Bártova jazzového projevu poměrně ostře kontrastuje s jeho intenzivními začátky v rockové skupině Alice a dokumentuje tak Bártův hudebnický růst i dnešní vyspělost a posun v pohledu na hudební estetiku. Trio Roberta Balzara mu navíc v jeho nově objevovaném světě poskytuje luxusní oporu. Reprezentuje totiž maistreamový vrchol domácího jazzu. Kapela evropské úrovně má stále bohatý potenciál růstu a s každou nově vydanou deskou jakoby ještě víc srůstala v jednu tříhlavou entitu, z níž čiší nadhled a jistota. Zatím nejčerstvějším počinem kapely je mimořádně vyvedené album Theyories, jež si v tradici jazzového přetváření vzalo na paškál popové klasiky od AC/DC, The Police, Björk, Jamiroquai a dalších. S výměnou na postu klavíristy, kde se usídluje talentovaný Brňan Jiří Levíček s alternujícím Matejem Benkem, přichází kreativní vzpruha a můžeme se proto těšit nejen na inspirativní „live“ zážitky, ale brzy bezpochyby i na čerstvý studiový výstup. Robert Balzar Trio dokáže zúročit veškerý přínos, který mu poskytuje status „working bandu“. Intenzivní spolupráce nabízí jeho členům víc svobody, rozvíjí jejich vzájemnou empatii i schopnosti hudební komunikace, o řemesle nemluvě. Pro zpěváka musí být nepochybně radost nechat se doprovázet skupinou, jež dýchá jedním swingujícím dechem. Dan Bárta si to určitě užívá a tenhle pocit jistě přenese i na vás.

[/minimal_toggle]

Gustav Brom Bigband feat. Roberta Gambarini_Pocta Günteru Kočímu (CZ/ITA/USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Dirigent: Vlado Valovič, Manažer: Tibor Lenský, Trubky: Miroslav Hloucal, Lukáš Koudelka, Juraj Bartoš, Ondrej Juraši, Trombony: Petr Hnětkovský, Přemek Tomšíček, Michal Motýl, Štěpán Janoušek, Saxofony: Radovan Tariška, Rostislav Fraš, Ondřej Štveráček, Rudolf Březina, Miroslav Poprádi, Piano: Luboš Šrámek, Keyboard: Pavol Kvassay, Kytara: Tomáš Redey, Kontrabas: Tomáš Baroš, Bicí: Kamil Slezák

Orchestr, který založil Gustav Brom (Frkal), zahájil profesionální karieru svým angažmá v červnu 1940 v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Tehdy asi nikdo nepředpokládal, že tato kapela bude hrát pod Bromovým vedením až do jeho smrti v září roku 1995. Už v prvních desetiletích své existence získala kapela světové renomé. V šedesátých letech minulého století se zařadila podle amerických odborníků mezi 10 nejlepších big bandů světa. S kapelou hostovaly největší hvězdy jazzu i popu – Maynard Fergusson, Dizzy Gilespie, Dianna Ross and The Supremes, Ray Conniff, Ben Cramer, VOX, Bill Ramsey a další… Pod vedením dirigenta Vlada Valoviče v novém tisíciletí kapela dál šíří slávu a čest jména Gustav Brom. V roce 2010 oslavil orchestr výročí 70 let od jeho založení. V průběhu bohaté historie prošlo jeho řadami velké množství muzikantů. I dnes přicházejí noví hráči, kteří zde získávají neocenitelné zkušenosti a zároveň udržují věčně mladého ducha kapely. Do programu se tak dostávají nová moderní aranžmá a repertoár se neustále vyvíjí. Právě to je budoucnost orchestru Gustav Brom Big Band. Nadále hledá nové talenty i nové výzvy a plní svou úlohu vlajkové lodi České i Slovenské populární hudby, zvláště nyní, kdy se stal rezidenčním souborem Českého rozhlasu pro roky 2013 a 2014.

  Roberta Gambarini

Roberta Gambarini se narodila v italském Turíně. V době, kdy jí bylo pouhých sedmnáct let, začala zpívat a hrát v jazzových klubech v severní Itálii a v osmnácti se rozhodla přestěhovat do Milána a věnovat se kariéře jazzové zpěvačky. V roce 1998 se přestěhovala do Spojených států vybavena stipendiem na prestižní New England Conservatory v Bostonu. O dva týdny později ohromila Roberta Gambarini celou jazzovou veřejnost třetím místem v nejprestižnější jazzové soutěži Thelonious Monk International Jazz Competition. Gambarini je od té doby vnímána jako výjimečná hlasová ekvilibristka, za svoji tvorbu začala sklízet nadšené kritiky a budovat širokou fanouškovskou základnu po celém světě. Navíc se jí to až do vydání amerického debutového alba Easy to Love v roce 2006 dařilo pouhou „šeptandou“. Easy To Love bylo v roce 2007 nominováno na cenu Grammy v kategorii nejlepší jazzové vokální album. Robertin impozantní talent jí v tomtéž roce vydobyl i vítězství v anketě „nejlepší ženský jazzový vokál roku“ asociace jazzových novinářů (JJA) i v kategorii „talent zasloužící si širší uznání“ v časopise Downbeat. V roce 2008 Roberta debutovala u velké nahrávací společnosti s kolekcí čtrnácti úchvatných interpretací jazzových standardů s názvem You Are There (Groovin‘ High/Emarcy). Na klavír při nahrávání exceloval legendární pianista Hank Jones. Roberta a Hank neměli pro album prakticky žádný koncept – pouze pětadvacet melodií, jež se oběma zdály příhodné zaznamenat. „Ve studiu nebyly žádné izolované kabiny, žádná sluchátka, žádné overduby,“ vzpomíná Gambarini. „Zvuk byl právě takový, jaký byste slyšeli, kdybyste byli s kapelou mezi přáteli v obývacím pokoji.“ Roberta Gambarini měla v průběhu dosavadní kariéry vzácnou příležitost vystupovat s Michaelem Breckerem, Ronem Carterem, Herbie Hancockem, Slidem Hamptonem, Royem Hargrovem, Jimmym Heathem, Jamesem Moodym, Hankem Jonesem, Christianem McBridem, Tootsem Thielemansem a dalšími legendami, zpívala mimojiné v Carnegie Hall, Kennedy Center, Lincoln Center nebo Walt Disney Concert Hall a na jazzových festivalech po celém světě, Barbados, Londýn, Monterey, North Sea, Toronto a Umbria Jazz nevyjímaje.

[/minimal_toggle] [divider_line_padding] 23.4. 19:30, Divadlo Husa na provázku

Kekko Fornarelli Trio (ITA)

[minimal_toggle title="více informací"] Kekko Fornarelli – piano & synth, Giorgio Vendola – kontrabas, Dario Congedo – bicí

Kekko Fornarelli je jedním z nejvíce mezinárodně ceněných evropských klavíristů nastupující generace. Vyvažuje totiž informace získané nekonečnými hodinami strávenými zkoumáním tradice univerzálním využitím hudebního materiálu i schopností naočkovat importovanou komoditu zvanou jazz cizorodými prvky. Právě to z něj dělá jednoho z nejeklektičtějších a nejinspirativnějších umělců na současné kreativní hudební scéně. Jeho jedinečný styl se vyznačuje snahou vytvořit hudbu, kterou lze více než jen poslouchat, i ojedinělým způsobem zprostředkování příběhů, emocí a situací prostřednictvím tónů. Kekko Fornarelli Trio je momentálně lídrův hlavní projekt a v posledních letech s ním úspěšně objíždí evropské kluby a festivaly. Originální podobu klavírního tria – jednoho z nejklasičtějších jazzových uskupení – nabízí kapela tří italských jazzových virtuosů, kteří pomáhají ztělesňovat Fornarelliho myšlenku hudbu pozorovat, spíš než jen poslouchat. Své nejnovější album, které vyšlo v roce 2011, nazval Fornarelli Room of Mirrors. Po třech dlouhých letech strávených uvažováním nad svojí vlastní hudební vizí představuje toto album jeho osobní revoluci, kterou charakterizuje především využití hudebního materiálu k vyprávění příběhů, vyjadřování emocí a popisu situací. Album je originální právě i využitím myšlenek, jež Fornarellimu vytanuly v průběhu hudebního zkoumání. Nabízí pestrou harmonii elektronických vlivů, akustických nástrojů, moderních vlivů severoevropské scény a neoklasicistního lyrismu okořeněnou středomořským temperamentem. Fornarelli se pokouší o vytváření univerzálnější hudební vize, která bude schopna vyvést jazz z úzkého okruhu svých pravověrných fanoušků a nabídnout jej širšímu publiku. Room of Mirrors se umístilo v Top 10 nejpopulárnějších alb v soutěži Jazz It Award 2011 a je tak čím dál jasnější, že Kekko Fornarelli Trio se na mezinárodní jazzové scéně prosazuje stále výrazněji. Album bylo znovu vydáno už dříve než rok poté, co se úvodní edice dostala na trh a i jeho webové prodeje v Evropě a USA vytrvale narůstají.

[/minimal_toggle]

Shai Maestro Trio (IL)

[minimal_toggle title="více informací"]

Pianista Shai Maestro se narodil 5. února 1987 v Izraeli. Na klavír začal hrát ve věku pěti let a jazzovou hudbou byl poprvé okouzlen, když mu bylo osm. Zaujala ho totiž nahrávka „Gershwin Songbook“ Oscara Petersona. Později byl Shai přijat na střední školu Thelma – Yellin High School of Performing Arts v Givataim, kde byl jedním z mála studentů úspěšně kombinujících studium jazzu a klasiky. Ještě na střední škole, získal plné stipendium na pětitýdení letní program Berklee College of Music na dva po sobě jdoucí roky. V době, kdy byl na koncertním turné v USA, se přihlásil ke standardnímu čtyřletému studijnímu programu na Berklee a získal opět plné stipendium. Shai Maestro studoval dva roky jazzový klavír a RTC (Real Time Composition) s Opherem Brayerem a klasický klavír u profesora Benjamina Orena z hudební akademie v Jeruzalémě. Nahlédl rovněž do tajů indické hudby a hry na tabla s Sanjey Kumarem Sharmou. Maestro v současné době žije v New Yorku, získal si respekt svých vrstevníků i médií a pravidelně vystupuje s nejlepšími jazzovými umělci v nejrůznějších klubech a koncertních sálech. Shai hrává se světoznámými hudebníky, mezi nimiž nechybí Jimmy Green, Jorge Rossy, Myron Walden, Donny McCaslin, Matt Penman, Scott Colley, Clarence Penn, Ari Hoenig, Gilad Hekselman, Nate Smith, Harish Rhagavan, Mark Guiliana, Anthony Hart, Diego Urcola a další. V roce 2006 se Shai Maestro připojil ke kapele kultovního basisty Avishaie Cohena. S Cohenovým triem navštívil všechny zásadní jazzové koncertní prostory po celém světě, mj. Blue Note v New Yorku, Ronnie Scott v Anglii, Olympia Hall, Salle Pleyel, a Theater Bataclan v Paříži, Vienne Jazz festival, Marciac Jazz festival, Cork Jazz Festival, Yoshi (San Francisco), Zaragoza JF, Konzerthaus ve vídni a mnoho dalších. Shai Maestro hraje celkem na čtyřech nahrávkách Avishaie Cohena: album „Gently Disturbed“ (2008) si vysloužilo nadšené kritiky po celém světě a bylo nejprodávanějším kompaktním diskem v několika zemích. Album „Sensitive Hours“ (2008) bylo vydáno v Izraeli a stalo se tam i nejprodávanější deskou. „Aurora“ (2009) vyšla už na labelu EMI a nedávé „Seven Seas“ (2011) jsme mohli naživo vidět i na brněnském koncertě v rámci JazzFestu 2012. V květnu 2011 odešel Maestro z kapely Avishaie Cohena a zvolil si vlastní cestu jako kapelník, skladatel a aranžér. Shai Maestro Trio vzniklo v červenci 2010 po nahrávací frekvenci ve studiu v Brooklynu. Zbývající dva členové tria, izraelský bubeník Ziv Ravitz a peruánský basista Jorge Roeder bydlí rovněž v New Yorku. „Napojení mezi námi bylo tak silné, že jsme vlastně hned přirozeně vytvořili kapelu. Bylo to zřejmé od prvního okamžiku,“ říká Maestro. Od té doby křižuje trio po celém světě, hraje na festivalech, v koncertních sálech a jazzových klubech s mimořádně vstřícnou odezvou ze strany publika. Jejich debutové album, jednoduše pojmenované „Shai Maestro Trio“ bylo vydáno pod francouzskou značkou Laborie. „Tohle album je jen začátek naší spolupráce… Máme před sebou hodně práce a možnosti jsou nekonečné. Jsem velmi zvědavý, kam nás hudba zavede…,“ říká Maestro.

[video type="youtube" video_id="a0xPZ3eJ9tQ" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle] [divider_line_padding] 24.4. 19:30, Divadlo Husa na provázku

Luboš Soukup Quartet (CZ/SWE/DK)

[minimal_toggle title="více informací"] Luboš Soukup – saxofony, Christian Pabst – klavír, Joel Illerhag – kontrabas, Morten Hæsum – bicí.

Mezinárodní projekt saxofonisty Luboše Soukupa hraje originální soudobý jazz postavený na výrazných kompozicích lídra kapely. Skladby jsou inspirovány jak tvorbou jazzových velikánů (např. Wayne Shortera, Milese Davise či Joe Hendersona), tak dalšími hudebními žánry. Jedna z nejvýraznějších osobností nastupující jazzové generace, Luboš Soukup, v rámci projektu spolupracuje se špičkovými evropskými hudebníky, německým pianistou Christianem Pabstem, švédským basistou Joelem Illerhagem a dánským bubeníkem Mortenem Hæsumem. Jejich osobitý zvuk a přístup k hudbě vytváří unikátní hudební paletu zvukových barev. Kvarteto vystupuje na brněnském Jazz Festu v rámci svého třetího turné po České republice. Kapela vznikla na podzim roku 2010 v dánské Kodani, tj. v době, kdy Luboš Soukup zahájil studium na tamější hudební akademii. Po nesčetných jam sessionech zvolil Soukup silnou rytmickou sekci Illerhag – Hæsum a později se rozhodl přibrat do kapely i švédského pianistu Oscara Grönberga. V tomto složení odehrál kvartet své první turné po Česku, během něhož natočil debutové album s názvem Beyond the Borders, které vyšlo u českého vydavatelství New Port Line. Během následujícího turné, které odehrála kapela s novým pianistou Christianem Pabstem, představil Luboš Soukup i nový hudební program a kompozice inspirované jeho vlastními sny. „Cílem bylo hudbu rozvolnit,“ upřesňuje Soukup „a dostat se tak hlouběji k vnitřním emocím a novým zvukům. Na jaře 2013 natočilo kvarteto materiál pro nové CD s dechovou sekcí a smyčcovým kvartetem a tak se můžete těšit, že během třetího turné kapely uslyšíte také nové skladby, které jsou velmi rytmické a energické.“ Saxofonista Luboš Soukup je známý z kapel Points, Inner Spaces nebo Bucinatores a na svém kontě má již pět desek s vlastní hudbou. Pianista Christian Pabst se po ukončení speciálního výběrového programu European Jazz Master usadil v Amsterdamu, kde začal učit na místní jazzové akademii. Tisk ho označuje za výjimečně lyrického hudebníka. Kontrabasista Joel Illerhag v současné době studuje program European Jazz Master a vede svůj vlastní nonet, pro který i komponuje. Jeho silnou stránkou je spontaneita a vášeň pro hudbu. Morten Hæsum je jedním z nejvyhledávanějších dánských bubeníků, a to zvláště pro jeho osobitý zvuk a “drive”.

  [/minimal_toggle]

Will Vinson Quartet (UK/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Altsaxofonista a skladatel Will Vinson pochází z Londýna, doma je však už od roku 1999 v New Yorku. Hned po svém příjezdu do Mekky jazzu začal hrát a nahrávat s prvotřídními muzikanty, do kapely jej přizvali třeba Gonzalo Rubalcaba, Kurt Rosenwinkel, Ari Hoenig, Marcus Gilmore, Mark Turner, Chris Potter, Geoffrey Keezer, Lage Lund, John Benitez, Aaron Parks, a mnoho dalších. Vinson je členem řady předních newyorských souborů, např. kapely bubeníka Ariho Hoeniga Punk Bop (Will se podílel na Ariho albech Inversations, Bert´s Playground a Live at Smalls), Lage Lund Quintet, projektu Mr. Vivo Pedra Girauda, Argentine Jazz Ensemble (už s třemi CD na kontě) i kvinteta a kvarteta kytaristy a skladatele Jonathana Kreisberga (South Of Everywhere – 2007, Shadowless – 2010). Vinson si vydobyl mezinárodní pověst jako leader i sideman. Internetový portál All About Jazz popisuje Willa Vinsona jako hráče „s neúprosnou silou“. Thomas Michelsen z dánského listu Politiken jej označil za „velmi vzrušujícího saxofonistu“ s „krásným, jemně modulovaným zvukem“ a renomovaný kritik John Fordham z The Guardian o jeho hře napsal „vynikající a robustní sólo vrcholí medově zabarvenými vysokými tóny,“ jež jsou „bezpečně pod kontrolou a zároveň srší energií“. Time Out London označil Vinsona přídomkem „vzrušující mladý altsaxofonista s nekompromisním přístupem ke skladbě a improvizaci“. Will Vinson vydal už čtyři CD jako lídr a skladatel. Nahrávka It’s For You (Sirocco Jazz, 2004) byla časopisem JazzWise popsána jako „kombinace promyšlené originální koncepce s nadstandartní plynulostí a energií provedení ve velmi uspokojivých proporcích“ a portálem All About Jazz jako „slibný debut, album, které je vyspělé jak v koncepci, tak v provedení“. Vinsonovo druhé CD, Promises (NineteenEight Records), byl Natem Chinenem z New York Times charakterizováno jako „působivé“ a „coolově rezervované“. V roce 2010 Vinson vydal hned dvě CD: živá nahrávka The World (Through My Shoes) se dočkala superlativů „úžasná“ od časopisu Downbeat a „vzrušující, energická… vynikající“ od konkurenčního Jazz Times. Studiovka Stockholm Syndrome (Criss Cross Records) vyšla v září 2010 a hraje na ní mimo jiné i skvělý norský kytarista Lage Lund, jenž je stálým členem Vinsonových kapel včetně té, která zavítá do Brna. Will Vinson se s vlastní skupinou i jako sideman objevil v USA, Kanadě, Velké Británii, Francii, Německu, Norsku, Švédsku, Dánsku, Itálii, Španělsku, Irsku, Portugalsku, Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Švýcarsku, Austrálii a Japonsku. Na festivalu JAZZFESTBRNO 2012 vystoupil s kvartetem Jonathana Kreisberga a oslnil nejen jako fenomenální saxofonista, ale i velmi kompetentní klavírista. Jeho hudební zkušenosti se ovšem neomezuje jen na jazz. Vinson je členem skupiny Rufuse Wainwrighta, se kterým cestoval po celém světě na desítiměsíčním turné v sezóně 2007/8. Hraje, nahrává nebo aranžuje pro Sufjana Stevense, Seana Lennona, Marthu Wainwright, Beth Orton či syna legendárního Paula Simona Harpera. Vinsonova hra na saxofon má neuvěřitelnou sílu i dramatickou senzitivitu, charakteristické jsou pro ni i impozantní zvuk a technika. Je ovlivněn celou řadou saxofonistů od Cannonballa Adderleyho po Chrise Pottera, přesto však nabízí vlastní jedinečný přístup k jazzu. Vinsonova skladatelská tvorba kombinuje respekt ke staleté jazzové tradici se smyslem pro objevování v oblasti rytmické, harmonické a melodické.

[video type="youtube" video_id="xb0LrmmIwlU" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [video type="youtube" video_id="wOIeRonZ05w" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle] [divider_line_padding] 30.4. 19:30, klub Alterna

Charette/Štveráček/Šoltis Super Trio (CZ/SK/USA)

[minimal_toggle title="více informací"] Brian Charette – organ, Ondřej Štveráček – saxophones, Dano Šoltis – drums

This Super Trio evolved very organically when NYC organist Brian Charette started working often in Praha with Young Lions, Dano Soltis and Ondrej Stveracek. The trio has it’s foundations in Jazz but uses subtle electronics and mashed up breaks to defy genre. The chemistry of this great organ trio is sublime. The trio´s leader, Grammy nominated organist Brian Charette, has become an integral part of the New York jazz scene in the last 20 years. Brian has recorded and played with everyone from Joni Mitchell to Lou Donaldson. He was just named runner up in the Downbeat 2012 Critics Poll in the „Organ: rising star“ category and has been writing regularly for Keyboard Magazine for the past 2 years. The extraordinarily gifted tenor saxophonist, Ondřej Štveráček enjoys freedom of jazz with a similar exhilaration as the remaining up-and-coming Czech musicians. He has collaborated with many outstanding musicians; Jerry Bergonzi, Dave Liebman, George Mraz, and Joe Cohn. His CD, „What’s Outside“ was nominated for an Zlaty Andel in 2012 as „The Best Album of the Year“. Dano Solitis is one of the most sought after drummers on the European scene because of his energetic, flexible yet sensitive style. He is a founding member of top Czech jazz group, Vertigo, which won a Zlaty Andel for their debut album. Dano also plays in the very popular Slovak pop band, IMT Smile.

[video type="youtube" video_id="YJPkOV7NNjI" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [video type="youtube" video_id="08O4Cwky2Fo" width="600" autoHide="2" controls="false" kbControls="false" loop="false" rel="false" showSearch="false"] [/minimal_toggle]

Milo Suchomel Groove Sextet – Jazz in the City (SK)

[minimal_toggle title="více informací"] Milo Suchomel – saxofony, Lukas Oravec – trubka, Pavol Bereza – kytara, Ľuboš Šrámek – klavír, Juraj Griglák – baskytara, David Hodek – bicí

Saxofonista Milo Suchomel je jednou z nejvýznamnějších osobností slovenského jazzu. Jeho zájem o improvizaci v hudbě se začal formovat během studia na Státní konzervatoři v Žilině. Později absolvoval i Konzervatoř v Bratislavě a studijní pobyt na University of Louisville v americkém Kentucky. Mezi jeho vzory patří legendy John Coltrane, Stan Getz či Benny Golson. Účinkoval ve formacích Ellie Quartet/Quintet, Gustav Brom Big Band, Orchestr Pavla Zajačka, Swinging Europe či Tatra Quintet. Spolupracuje s významnými osobnostmi nejen doma (Juraj Bartoš, Dušan Húščava, Matouš Jakabčic, Gabriel Jonáš, Peter Lipa, Dodo Šošoka, Ľuboš Šrámek, Ľuboš Tamaškovič a jiní), ale i ve světě (Benny Golson, Ernie Watts, Gail Anderson, Robert Balzar, Joe LaBarbera, Jerry Bergonzi, Dennis de Blazio, Karin Edwards, Heinrich von Kalnein, Peter Mutsen, Adelhard Roidinger, Yvonna Sanchez, Kenny Werner a další). V roce 2001 získal ocenění nejlepší instrumentalista na Jazz Juniors Krakow Festival v Polsku a v roce 2004 se s Milo Suchomel Quartet umístil na čtvrtém místě ze sedmdesáti kapel na prestižní soutěži Heilaart International v Belgii. Jeho hudební projev, jak sám říká, v sobě syntetizuje dvě polohy: „Tou první je původní afroamerická poetika,“ vysvětluje Suchomel. „Druhá zase navazuje na současné evropské trendy. Jejich vzájemné působení představuje specifickou podobu oscilace mezi emocionálním a intelektuálním. Tato umělecká výpověď se v mém případě dotýká základních otázek života. Zdrojem tohoto uchopení světa jsou právě moje vlastní citové zkušenosti, zážitky a dojmy. Prožité lásky, smutky, vášně tak uměleckou formou zprostředkovávají moji životní filozofii, která nabízí pocit sounáležitosti v (sebe) identifikaci dnešního člověka.“ Jazz in the City je jeden z nejnovějších projektů Mila Suchomela, který měl v roce 2010 premiéru na Bratislavských jazzových dnoch. V tomto projektu lídr formace vyměnil akustický sound svých dosavadních kapel za prakticky plně elektrifikovaný. V programu zazní kapelníkovy autorské kompozice Dragon, Craving, A Gypsy Nature Boy i jeho známá skladba Montreal kterou si zahrál nedávno právě s touto formací a hostujícím saxofonistou Erniem Wattsem. Kapela dává prostor jak vynikajícím mladým hudebníkům Lukáši Oravcovi na trubku a teprve patnáctiletému (!) Davidovi Hodekovi na bicí, tak ostříleným matadorům slovenského jazzu Juraji Griglákovi a Ľubomíru Šrámkovi.

  [/minimal_toggle] [divider_line_padding]