Program

Út,10.4. 19:30
Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta (Festivalová předehra)

Koncert posluchačů katedry jazzové interpretace JAMU (CZ/SK)

[divider_line_padding]

[one_fifth]
St, 11.4. 19:30
klub Alterna

[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Phishbacher NY3 (AUT/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Walter Fischbacher – klávesy, Goran Vujic – baskytara, Ulf Stricker – bicí

Rakušan původem, Newyorčan volbou. To je Walter Fischbacher, jazzový pianista a klávesista, jehož hudba je hluboce ovlivněna syntezátorovým zvukem. Jeho životní příběh připomíná osud jiného rakouského klávesisty, který v 70. letech spojil své jméno s proslulou značkou Weather Report. Aktuální projekt s mnohé prozrazujícím titulem „Phishbacher New York Electric Trio“a s Walterem na pozici hlavního pilota schovaného za bateriemi kláves hraje svébytnou variantu funku a fusion pro 21. století. Poslední CD „Live in Europe“ nezaznamenává jen nezanedbatelné klavírní schopnosti kapelního lídra, ale především vynikající a hluboce uspokojivé hudební propojení mezi Walterem a jeho spoluhráči. Ulf Stricker na bicí a Goran Vujic na baskytaru kráčejí ve stopách Petera Erskinea a Jaca Pastoriuse. Všichni tři dělají hudbu se společným cílem – jako velkou zábavu svoji i svého publika. Harmonické spojení na lidské i hudební úrovni umožňuje triu jak zemitě rockovat, tak se vznášet v improvizovaných pasážích. Walter Fischbacher pochází z Rakouska, kde vystudoval Musikhochschule a Music Conservatory ve Vídni a působil na rakouské hudební scéně až do roku 1994, kdy se rozhodl zdokonalit své hudební umění v New Yorku. Tam si rozšířil vzdělání na Mannes College a New School a hrál v několika kapelách. Aby si rozšířil své hudební horizonty, založil vlastní nahrávací studio a také se věnuje ladění klavírů. Spolupracoval s mnoha jazzovými hvězdami, mezi kterými nechybí George Garzone, Tim Lefebvre, Chico Freeman, Ric Firebracci, Joel Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu, Billy Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna Art Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Gary Dial, Jamie Haddad, Peter Herbert, Corin Curschlelas a další. http://www.walterfischbacher.com/ [/minimal_toggle]

Muff (AUT/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Marcel Bárta – tenor & soprano saxophones, Jiří Šimek – electric guitar, effects, Jakub Zitko – Rhodes, organ, synths & samples, Jakub Vejnar – electric bass, Roman Vícha – drums & percussion

Skupina Muff pojmenovaná podle postavy ze Studia Kamarád vznikla v roce 1999 v Praze. Její produkce se skládá výhradně z autorských kompozic, jejichž inspirační zdroje můžeme najít v hudbě Milese Davise, Waynea Shortera, Jimmiho Hendrixe či Medeski Martin & Wood. Pro kapelu je typický elektrizující náboj, psychedelické polohy, používání samplů a nejrůznějších kosmických zvuků. Po tvůrčí pauze se skupina Muff nedávno vrátila do centra pozornosti milovníků otevřené instrumentální hudby s (prv…ní!) deskou, která se vyznačuje osobitým zvukem, skladbami na pomezí jazzu, rocku a elektroniky, se silným emočním nábojem a širokým dynamickým rozpětím. A když Muff vše zmíněné okoření samply, efekty i hudebním vtipem, zábava je zaručena. O zvukovou pestrost se stará nejen klávesista Jakub Zitko, ale také kytarista a král efektů Jiří Šimek, multiinstrumentalista Marcel Bárta i muzikální a energický bubeník Roman Vícha. Posledně jmenovaný se společně s basistou Jakubem Vejnarem stará rovněž o rytmický grunt, bez něhož je jakákoliv nápaditost stejně málo platná. Kapela je právem označována za „all-star band“ české scény, tvoří ji muzikanti nastupující generace, hrající zároveň např. v kapelách Vertigo Quintet, Toxique, Soil, NUO či Gumbo. Právě žánrová verzatilita jednotlivých členů je největší devízou kapely. Umožňuje jim snadno mísit vlivy, propojovat různé hudební jazyky či idiomy a vytvářet tak ojedinělý a svébytný vlastní sound. Své zkušenosti z inteligentní pop-music přetavují muzikanti z Muff do komunikativního hudebního sdělení, jež má nespornou uměleckou hodnotu, ale hlavně nezapomíná na svého konzumenta. http://www.muffmusic.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Čt, 12.4. 19:30
klub Alterna
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Najponk Trio featuring Jaromír Honzák & Matt Fishwick (CZ/GB)

[minimal_toggle title="více informací"]

Najponk – piano, Jaromír Honzák – kontrabas, Matt Fishwick – bicí

Najponk (Jan Knop) hraje na piano od svých devíti let a od té doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990 založil své trio a později kvartet Najponk Q. Získal první místo v mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Ostravě v roce 1995 a později byl přizván do projektu Českého rozhlasu Tribute to Thelonious Monk. Mezi renomované hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts a George Mraz. Najponk pravidelně vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až po západoanglický Cheltenham a zavítal třeba i do prestižního A Trane Jazz Club v Berlíně. Jeho trio bylo mnohokrát zvoleno kapelou roku, poprvé v roce 1998 v anketě České jazzové společnosti. Za své sólové album „Just About Love“ dostal prestižní cenu Anděl 2001 v kategorii Jazz & Blues. Album „Going It Alone“ bylo vyhodnoceno v roce 1999 v anketě časopisu Harmonie. Prague Post o jeho hře napsal: „Pianista Najponk hraje přímočarý jazz s invenčními, originálními sóly a alchymií, která je čistým kouzlem. Vzrušující improvizátor kombinuje svěžest Oscara Petersona s výstředností Theloniouse Monka a klasickým nádechem Wyntona Kellyho a Reda Garlanda.“ Mezi jazzovými muzikanty a příznivci je Najponk znám jako sběratel jazzu s encyklopedickou znalostí prakticky všeho, co se jazzu týká. Je považován za jednoho z největších českých znalců tohoto žánru; však také na Ježkově konzervatoři vyučoval svého času historii jazzu. Avšak jako posluchač o sobě říká, že má daleko širší záběr: od Led Zeppelin přes Megadeth, Beatles, Franka Sinatru až po klasiku. Jeho životním smyslem je swingující rytmus, takže do vyzvánějícího telefonu se vám Najponk často může ohlásit heslem: „Čtyři jsou nejvíc!“ Aktuální Najponk Trio ve složení Najponk, Jaromír Honzák a Matt Fishwick pokřtí nahrávku pro firmu Animal Music, která vyjde letos na jaře pod názvem The Real Deal: Najponk meets Jaromír Honzák and Matt Fishwick. http://www.najponk.com/ [/minimal_toggle]

Matej Benko Quintet (CZ/SK)

[minimal_toggle title="více informací"]

Radek Zapadlo – tenor saxofon, Miroslav Hloucal – trubka, křídlovka, Matěj Benko – piano, Tomáš Liška – kontrabas, Pavel Zbořil – bicí

Nejen skvělým pianistou, ale především originálním skladatelem a zručným aranžérem je talent česko‑slovenského jazzu Matěj Benko. Jeho tvář citlivého doprovázeče a invenčního sólisty známe z kapel zpěvaček Evy Emingerové nebo Miriam Bayle, ovšem Quintet nabízí navíc hluboký exkurz do Benkovy duše skladatele. Ne nadarmo vystudoval skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Benkův kompoziční talent prosakuje každým opusem, a protože se Matěj obklopuje hudebníky schopnými převést jeho myšlenky do reality bez zkreslení a navrch přidat špetku vlastního koření, nemusí mít o osud svých skladeb strach. Benkovi vyšlo autorské CD u nahrávací společnosti Arta, je v neustálém tvůrčím zápřahu a s přehledem zvládá i roli kapelníka a trojnásobného otce. Pobyt na pódiu si evidentně užívá a pozitivní pocit z tvorby přenáší beze ztrát na své posluchače. Na pedály v kvintetu šlape také bubeník Bady Zbořil, jenž na půl plynu ostatně ani hrát neumí, a popohání tak nejen Benka, ale i saxofonistu Radka Zapadla a trumpetistu Miroslava Hloucala k nadstandardním výkonům. Z pozice basisty vše drží v otěžích a fundament dodává spolehlivý Tomáš Liška. Matěj Benko dokáže své hudební vlivy přetavit do vlastní svébytné výpovědi a ve společnosti zdejší hudebnické elity je velkým příslibem pro jazzovou scénu.http://www.matejbenko.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
So, 14.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Jiří Levíček Trio (CZ/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Jiří Levíček – piano, Francois Moutin – bass, Ross Pederson – bicí.

Jiří Levíček je klavírista a skladatel původem z Brna. Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění se vydal do Spojených států amerických, aby se dále zdokonalil. Vybral si University of North Texas (UNT), která je známá svou dlouholetou tradicí jazzové výuky. Dva roky studoval u Stefana Karlssona a hrál ve vyhlášeném One O’Clock Big Bandu, v orchestru, jehož nahrávky byly několikrát nominovány na cenu Grammy. S tímto orchestrem hrál na mnoha festivalech v USA i v Evropě (Kennedy Center in Washington D.C., Richardson Jazz Festival, Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz Festival, Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, Denton Art Jazz Festival). Jiří se v současné době věnuje hlavně hře v triu a dalších komorních ansámblech. Před odjezdem do USA natočil několik rozhlasových nahrávek se spoluhráči z Česka (Petr Dvorský, Vlastimil Trllo, Kamil Slezák). V roce 2008 vydal svoji téměř výhradně autorskou desku „Returns“ s Danielem Foosem na basu a Rossem Pedersonem na bicí. S triem vystoupil na mnoha festivalech a v jazzových klubech v Severní i Jižní Americe (Washington D.C., Dallas, San Antonio, turné po Peru, Bogota v Kolumbii, Toronto v Kanadě, Pensacolla na Floridě). V roce 2009 vyhrál Jiří první cenu na prestižní jazzové soutěži Phillips International Jazz Competition, kde o rok později zasedl v porotě. V roce 2010 se zúčastnil Jacksonville Jazz Piano Competition (Florida), kde získal 3. cenu. Jiřího jazzové skladby jsou do určité míry ovlivněny klasickou hudbou, které se naplno věnuje jako klavírista i skladatel. Inspiruje jej především expresivita postromantismu a druhé vídeňské školy, tedy hudba postavená na volnějších harmonických vazbách či atonalitě. Zvuková barvitost jeho kompozic a citlivá orchestrace jeho spoluhráčů dává vyniknout nuancím, které jsou častěji spojeny s prožitkem vážné hudby. http://www.levicek.com/ [/minimal_toggle]

Jiří Stivín a Mojmír Bártek slaví 70. Host: Didrik Ingvaldsen (CZ/NOR)

[minimal_toggle title="více informací"]

Jiří Stivín – flétny, saxofony…, Mojmír Bártek – trombon, Didrik Ingvaldsen – trubka, Vincenc Kummer – kontrabas, Skip Wilkins – klavír, Martin Kleibl – bicí

První oslavenec Jiří Stivín se téměř čtyři dekády zabývá interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu. Studoval nejdříve kameru na pražské FAMU, po absolutoriu se ale začal věnovat výhradně hudbě. Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka, ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten a kromě hudby předklasické se intenzivně věnuje jazzu, skládání a improvizované „Nové hudbě“. Vedle saxofonů, klarinetu a příčné flétny používá také flétny zobcové, různé lidové píšťaly a obecně vše, na co se dá dechem vyloudit zvuk. Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními tělesy (Virtuosi di Praga, Pražskými symfoniky, Slovenským komorním orchestrem, Pražskými madrigalisty, Due Boemi, Sukovým komorním orchestrem, Talichovým kvartetem aj.), řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet. Jiří Stivín je autorem mnoha skladeb pro nejrůznější formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových kurzech ve Frýdlantu a v rámci mnoha dalších projektů včetně výchovných koncertů pro děti. Druhý oslavenec Mojmír Bártek studoval hru na trombon na brněnské konzervatoři a dále pokračoval ve studiích kompozice na JAMU. Jako orchestrální hráč a sólista na trombon působil ve více orchestrech, nejdéle ovšem v Orchestru Gustava Broma, kde účinkuje od roku 1967 do současnosti. Skladatelsky se zaměřuje především na oblast jazzu, populární nebo taneční hudbu, ale věnuje se i hudbě vážné. Jako trombonista se účastnil četných jazzových festivalů v tuzemsku i zahraničí a premiéroval skladby z oblasti jazzové a dechové hudby. Oběma oslavencům vedle celé řady gratulantů hudebně popřeje i vynikající a všestranný norský trumpetista a Mojmírův dlouholetý přítel Didrik Ingvaldsen. http://www.jiri.stivin.cz/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Ne, 15.4. 19:30
Divadlo Husa na provázku
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Alex Sipiagin Quartet featuring Boris Kozlov (RUS/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Alex Sipiagin – trubka, křídlovka, Boris Kozlov – kontrabas, Dave Kikoski – piano, Donald Edwards – bicí

Už páté pokračování jazzové série v rámci společného projektu Jazzfestu a festivalu Ruská kultura v ČR představuje další významnou osobnost ruského jazzu. Kvalita interpretů „ruské“ série nejlépe ilustruje trend nebývalé obrody jazzu v zemích bývalého východního bloku po pádu železné opony. Nastupující muzikantská generace produkuje nepřeberné množství talentů neomezovaných v rozletu ostnatým drátem ani rušičkami rádiových vln. Kvarteto ruského trumpetového fenoména Alexe Sipiagina sdružuje právě tyto talenty v kompaktní jednotku, jež s příznačnou energií interpretuje především skladby svého lídra. Rodák z ruské Jaroslavle Alexander Sipiagin je jednou z největších osobností současného ruského jazzu žijících v USA a jeho talentu si tam povšimli mnozí hybatelé žánru včetně legend Michaela Breckera nebo Davea Hollanda, s jehož sextetem a big bandem Sipiagin dnes pravidelně vystupuje. Sipiagin je nejen sidemanem na roztrhání, ale i sebevědomým lídrem. Má za sebou deset alb pod vlastním jménem, nahrávek napěchovaných originální hudbou i energickými interpretacemi jazzových klasik za asistence jazzové extraligy. I z těchto alb (a především z nejnovějšího Opus 5) bude čerpat repertoár kapely složené z ostřílených reprezentantů ruského i amerického progresivního jazzu, vycházející z tradice a zároveň nepoznamenané omezeným přístupem k informacím a izolací. Ve svém současném mezinárodním kvartetu si Sipiagin hýčká elitní sidemany. Rodák z Moskvy basista Boris Kozlov je talentovaný multiinstrumentalista, jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových velkých kapel, Mingus Big Bandu. Pianista Misha Tsiganov je mimořádně citlivý doprovazeč a nápaditý sólista schopný vnímat jak euroasijské, tak americké hudební kořeny, z nichž jeho kapelník vyrůstá. Není proto divu, že si Alexander Sipiagin ke spolupráci vybral pro své druhé vystoupení v Česku právě jeho. Společně s fenomenálním, a proto i fenomenálně vytíženým bubeníkem Donaldem Edwardsem formují hudební prostředí, jež nechá jeho trubku v kapele vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout. http://www.alexsipiagin.com/ [/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Po, 16.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Marta Töpferová (CZ/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Marta Töpferová – zpěv, cuatro & maracas, Alejandro Soto Lacoste – kytara, akordeon, zpěv, piano, Cristian Carvacho – perkuse, charango & zpěv

Zpěvačka a skladatelka Marta Töpferová ztělesňuje netuctový životní osud lemovaný zajímavými zvraty. Marta je
původem Češka, nicméně dlouhodobě žije v New Yorku, kde se déle než patnáct let paradoxně věnuje hudbě Latinské Ameriky. V dětství začínala zpěvem české lidové a vážné hudby v Praze. Láska ke sborovému zpěvu jí zůstala i po zásadní životní změně, emigraci do Spojených států v roce 1987. Tam Marta pokračovala v pěveckém růstu ve sboru „Seattle Girls’ Choir“. V mezičase studovala španělštinu, kytaru a sólový zpěv jak ve Spojených státech, tak ve Španělsku, a postupně procestovala Mexiko, Kubu, Portoriko, Argentinu a Guatemalu. Všude tam se s vervou sobě vlastní pídila po stopách své oblíbené hudby. V roce 1996 se Marta Töpferová usadila v New Yorku, kde začala skládat vlastní písně inspirované celou škálou temperamentních rytmů, mezi kterými nechyběl kubánský son, venezuelské vals a merengue ani argentinská zamba. Ovlivněna latino melodikou začala hrát na jihoamerickou kytaru „cuatro“ a to jí vydrželo dodnes. Také její kompoziční talent rozkvetl do krásy, a hudební druhovou rozmanitost tak Marta už léta obohacuje svými poetickými skladbami ve španělštině, unikátními svojí lyrikou. Nedávný projekt nabízí písně v angličtině a famózní doprovodnou kapelu složenou z newyorské jazzové smetánky. Na letošním turné po Evropě doprovází Martu basista Tomáš Liška a multiinstrumentalisté Alejandro Lacoste a Cristian Carvajo. Marta Töpferová cestuje po světě, zastávky dělá třeba v Queen Elizabeth Hall v Londýně, na Jazzovém festivalu ve Vídni, ve vyhlášeném klubu New Morning v Paříži, na Jazzovém festivalu v Tanglewoodu, na World Music Festivalu v Chicagu a v mnoha dalších klubech a divadlech ve Spojených
státech, Španělsku, v Argentině, ve Francii, v Německu, Holandsku, ve Velké Británii, v Rakousku či v Itálii. Teď konečně také na brněnském Jazzfestu. http://www.martatopferova.com/ [/minimal_toggle]

Brian Blade: music from MAMA ROSA (USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Brian Blade – kytara, zpěv, Chris Thomas – kontrabas, Kelly Jones – zpěv, kytara, Goffrey Moore – kytara, Steve Nistor – bicí

Tento všestranně talentovaný mladý veterán si již v jazzovém světě získal uznání jako bubeník, skladatel a lídr seskupení The Brian Blade Fellowship, se kterým vydal tři alba. Je také obdivován jako všestranný bubeník, spolupracující s řadou špiček hudebního světa. Nechybí mezi nimi třeba Daniel Lanois, Joni Mitchell, Bob Dylan, Wayne Shorter, Seal, Bill Frisell či Emmylou Harris. Mama Rosa představuje nový Bladeův počin: s láskou vytvořený dojemný cyklus písní hluboce zakořeněných v bohaté osobní zkušenosti. „Sebeodhalování je vždycky náročné,“ říká Blade, „ale mám pocit, že si musím klást výzvy a postupně se odkrývat, abych se dostal k jádru toho, kdo jsem a co mohu nabídnout.“ Organická hudební paleta projektu Mama Rosa představí Bladea na akustickou kytaru a bicí. Prozrazuje vlivy jedné z osobností, které jej po řadu let inspirovaly, dlouholetého přítele a oblíbence hudebních tvůrců Daniela Lanoise. „Doufám, že lidé najdou v písních z Mama Rosa nějaké osobní potěšení,“ říká Blade, „skutečnou výzvou pro člověka je být upřímný sám k sobě a vyjádřit a odhalit v písních to, kým jsme.“ Brian Blade se narodil 25. července 1970 v Shreveportu v Louisianě. Vyrůstal v prostředí gospelů a poslouchal hudbu Ala Greena, Stevieho Wondera, Earth, Wind and Fire a Staple Singers. Během střední školy objevil Johna Coltranea, Charlieho Parkera, Milese Davise, Arta Blakeyho, Theloniouse Monka, Elvina Jonese a Joni Mitchell. V roce 1988 se přestěhoval do New Orleans a spřátelil se s Jonem Cowherdem. Brian i Jon studovali a hráli s většinou nejlepších místních muzikantů, jako byli John Vidacovich, Ellis Marsalis, Steve Masakowski a řada dalších. V New Orleans žila nebo jej navštívila celá řada inspirativních hudebníků, kteří Brianovi pomohli ve vývoji, jako Chris Thomas, Peter Martin, Nicholas Payton, Delfeayo Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick Jr., Marcus Roberts a Daniel Lanois. V roce 1998 začali Brian a Jon Cowherd nahrávat s vlastní kapelou Fellowship. Vydali tři alba – Fellowship, Perceptual a Season of Changes. Od roku 2000 je Brian spolu s Danilo Perezem a Johnem Patituccim členem kvarteta Waynea Shortera. http://www.brianblade.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
St, 18.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Libor Šmoldas Quartet a Bobby Watson (CZ/USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Bobby Watson – saxofon, Libor Šmoldas – kytara, Petr Beneš – klavír, keyboard, Josef Fečo – kontrabas, Tomáš Hobzek – bicí

Mimořádná kapela, která přitahuje stále větší množství mladých posluchačů k jazzu. Libor Šmoldas Quartet právě vydává své nové album „18 days. 2000 miles.“, které se zrodilo během turné po Spojených státech amerických. Lídr kapely, třicetiletý jazzový kytarista, skladatel a profesor na konzervatoři Libor Šmoldas, patří k hvězdám české jazzové scény. I přes svůj mladý věk spolupracuje s předními světovými muzikanty a získal si uznání domácí i zahraniční kritiky. V dubnu vyráží na turné s legendárním saxofonistou Bobbym Watsonem, s nímž zavítá také na mezinárodní festival JAZZFESTBRNO. http://www.liborsmoldas.cz/ [/minimal_toggle]

Vijay Iyer Trio (USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Vijay Iyer – klavír, Stephen Crump – kontrabas, Marcus Gilmore – bicí

Americký klavírista Vijay Iyer se etabloval jako tvůrce s neutuchající potřebou objevovat, nezůstat na místě, nonšalantně provokovat, bavit, ale zároveň nutit k přemýšlení. Iyerovo hudební myšlení se obloukem vyhýbá pouhému cizelování již mnohokrát vyřčeného, naopak upřímně zrcadlí dnešní překotnou dobu se všemi jejími pozitivy i negativy. Všechny fáze historie hudby nesou společný znak: vždy totiž generují hrstku inovátorů, kteří se obdařeni mimořádným talentem neohlížejí na obchodní stránku umění, ale dobývají další hudební poklady z postupně slábnoucího naleziště. V současné mladší generaci jazzových pianistů se takto profilují třeba Jason Moran, Craig Taborn, Ethan Iverson nebo Danilo Perez. Do této exkluzivní společnosti je ovšem nezbytné přidat právě Vijaye Iyera, jehož prospektorská povaha jej nutí v hudbě hledat další souvislosti. „Snažím se dospět k určitému chápání toho, jak slyší hudbu běžní lidé,“ vysvětluje Iyer, „zkoumám vnímání emocionální a intuitivní cesty, hlubinného napojení, které hudba dokáže navodit.“ K hlubšímu přemýšlení ve spirituální rovině jej částečně předurčila zkušenost sidemana v kapelách Steva Colemana či Roscoe Mitchella. Právě oni se nespokojují s pouhým mistrovským zvládnutím tradice žánru, naopak pokračují v nalézání východisek, kličkování v úzkých, či někdy dokonce slepých uličkách. Cesta je pro ně cíl podobně jako pro Vijaye Iyera. O klavírním triu se často říká, že je ideálním formátem, a Iyer to nejspíš sám potvrdí. Jeho dlouholetá spolupráce se Stephenem Crumpem a Marcusem Gilmorem zatím vrcholí nedávnou, na cenu Grammy nominovanou deskou Historicity a žhavou novinkou Accelerando na německém labelu ACT. „Marcus, Stephan i já jsme z naší spolupráce nadšení,“ potvrzuje Iyer, „já sám pokládám triové složení za velice podnětné vzhledem k jeho proměnlivosti a dynamice. Dokáže znít stejně tak mohutně a intenzivně jako jemně a křehce. Hudba má v jeho podání rytmický náboj, je hutná a živá, ať už hrajeme mé vlastní skladby, nebo tlumočíme něco dříve napsaného. Trio je pro mě tedy trvalým zdrojem inspirace.“ O hudbě Vijaye Iyera s nadšením mluví jeho posluchači, se stejným entuziasmem se ovšem zaslouženě setkává u novinářů a kritiků. Jeho hudba není podlézavá, ale přece se vám po chvíli záhadně snadno dostane hluboko pod kůži. Navíc nás může těšit, že jazz i díky umělcům kalibru Vijaye Iyera rozhodně nepatří do starého železa. http://www.vijay-iyer.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Čt, 19.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Milan Svoboda Quartet (CZ)

[minimal_toggle title="více informací"]

Milan Svoboda – klavír, Milan Krajíc – saxofon, Filip Spálený – baskytara, Ivan Audes – bicí

Hudba kvarteta Milana Svobody navazuje na tradici moderního jazzu 60. a 70. let., v jeho originální
tvorbě se však objevují i vlivy rocku, folklóru a soudobé hudby vážné. Milan Svoboda své kompozice často řadí do větších tematických celků, a vznikají tak příznačné suity, jež nabízejí dostatek prostoru pro kreativní improvizace všech členů skupiny. Se svým kvartetem koncertoval Milan Svoboda téměř po celé Evropě, v USA a v Indii. Zúčastnil se řady jazzových festivalů a nahrál gramofonová alba „Okno dokořán“, „The Boston Concert“, „Dedication“, „Dnes večer zítra ráno“, „Milan Svoboda Q & Tony Lakatos“, „Znamení střelce“, „Live At The Castle“ a „Moment’s Notice“. Kvalitu souboru potvrzuje účast na prvním ročníku festivalu European Jazz Night ve Vídni, který přenášela televizní společnost EBU do celé Evropy.Během téměř pětadvacetileté existence se v souboru vystřídala celá řada předních českých jazzmanů, např. Michal Gera (tp), Aleš Charvát (b), Jaromír Helešic (ds), Ivan Myslikovjan (as) nebo Martin Lehký (b). V krátkém „americkém“ období v něm hráli Greg Badolato (ts) a Aaron Scott (ds). Jako hosté s kvartetem často vystupují mezinárodně uznávané osobnosti, jako např. Tony Lakatos (ts), Sigi Finkel (ts), Jarek Smietana (g), Jiří Stivín (as) a mnoho dalších. Příležitostně tak skupina vystupuje jako Quintet nebo Sextet. Aktuální obsazení kvarteta Milana Svobody je vybranou společností špičkových sólistů, kteří spolupracují s předními kapelami české jazzové scény. Repertoár tvoří převážně původní kompozice Milana Svobody a jeho originální aranžmá světové jazzové literatury. Milan Svoboda Quartet je častým hostem evropských hudebních festivalů a jazzových klubů. http://www.milansvoboda.com/[/minimal_toggle]

Djabe (HUN)

[minimal_toggle title="více informací"]

Tamas Barabas – bass, Attila Egerhazi – guitar, Szilard Banai – drums, Zoltan Kovacs – keyboards, Ferenc Kovacs – violin, trumpet

Djabe je dnes v Maďarsku jazzová/world fusion kapela číslo jedna. Byla založena před 15 lety a od té doby
získala řadu domácích i mezinárodních ocenění a uznání. Od prosince 2007 hraje Djabe pravidelně s bývalým kytaristou Genesis Stevem Hackettem. Od roku 2002 hrála kapela ve 41 zemích po celé Evropě, Asii a Severní Americe. Djabe je na mezinárodních festivalech jedním z nejvyhledávanějších maďarských uskupení. Djabe hraje jedinečnou hudbu, ve které se jazzový jazyk míchá s různými prvky maďarské hudby a world music. Hlavní skladatel kapely je Tamás Barabas, nejvirtuóznější maďarský baskytarista. Jazz a původní maďarská hudba jsou i součástí hry Ference Kovácse. Podle Archieho Sheppa, který s Ferencem Kovácsem několikrát spolupracoval, „je to jeden z nejlepších houslistů na světě a navíc hraje na trubku jako Miles Davis“. Spolupracoval i s Davem Murrayem, Balanescem a Hamidem Drakem. Hra Zoltána Kovácse na klávesové nástroje je pestrá, někdy klasická, a v nemalé míře přispívá k vysoké úrovni Djabe. Djabe znamená v africkém jazyce ashanti svobodu. Další zakladatel a skladatel kapely Attila Égerházi – hraje na kytaru a je vedoucím skupiny – interpretuje tuto svobodu především jako volné míchání stylů a nástrojů. Bubeník Szilárd Bana je jedním z nejtalentovanějších maďarských jazzových bubeníků, jeho spolehlivá a muzikální hra poskytuje kapele nejlepší možné rytmické zázemí. Djabe v uplynulých patnácti letech spolupracovala se zahraničními i domácími hudebníky. Saxofonistu Bena Locka (Brand New Havies, Sting, Jamie Cullum), který s kapelou absolvoval i několik turné, můžeme slyšet na čtyřech albech a třech koncertních záznamech. John Nugent, americký saxofonista (Ella Fitzgerald, Tony Bennett, Carla Bley), hraje na albu Take On a pravidelně se účastní koncertů. Malik Mansur je mistrem starého ázerbájdžánského nástroje taru – Djabe s ním hrála v Baku a v Maďarsku. Kromě toho jej lze slyšet na albu Take On. Z domácích hudebníků musíme zdůraznit dva saxofonisty – Mihály Dresche a Viktora Totha. http://www.djabe.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Pá, 20.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Albert Vila Quartet featuring Cyrille Oswald (ESP/CZ/NED)

[minimal_toggle title="více informací"]

Albert Vila – kytara, Cyrille Oswald – saxofon, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák – bicí

Albert Vila studoval hudbu nejprve na „Taller de musics“ v Barceloně. V roce 1999 byl přijat na amsterodamskou
konzervatoř do třídy Jesse van Rullera. V roce 2004 získal první cenu na nizozemské jazzové soutěži, následující rok obdržel stipendium na absolventský program na prestižní Manhattan School of Music v New Yorku. V roce 2007 se po ukončení postgraduálního studia rozhodl vrátit do rodného města, Barcelony. Tam dal dohromady nový projekt: Albert Vila Quintet. S touto skupinou zvítězil v celostátní soutěži „Debajazz“ v Donosti v roce 2007 a ve stejném roce vydal u gramofonové společnost Fresh Sound New Talent debutové album „Foreground music“. V roce 2011 vydal druhé album na značce Fresh Sound New Talent s názvem „Tactile“. A přesně takové nové CD Alberta Vily je – příjemné na dotek. Je pečlivě zkonstruováno, skladby přecházejí z intimních do energických, z melodických do rytmických poloh, od rozjímání k výbuchům – a přitom procházejí širokou škálou hudebních krajin. Těžké pochopit, vzrušující poslouchat. Albert vystupuje ve Španělsku a v několika evropských zemích, včetně Velké Británie, Německa, Belgie, Itálie, České republiky a Polska, kde je velmi vřele vítán veřejností i kritikou. V letošním roce Albert představí své nejnovější album s novou sestavou – obklopuje se tím nejlepším z evropského jazzu. Cyrille Oswald pochází z Holandska, ale za svůj druhý domov si vybral Prahu. Zdá se, že pro Alberta je se svým energickým a přesto propracovaným konceptem ideálním partnerem. Bude je doprovázet mimořádně zkušený a vyhledávaný rytmický tandem: bubeník Martin Novák a basista Petr Dvorský. http://www.cyrilleoswald.com/, http://www.myspace.com/albertvila[/minimal_toggle]

Jonathan Kreisberg Quartet (USA/GB)

[minimal_toggle title="více informací"]

Jonathan Kreisberg – kytara, Will Vinson – saxophone, Joe Martin – kontrabas, Mark Ferber – bicí

Kytarista a skladatel Jonathan Kreisberg se narodil v New Yorku a v deseti letech, poté co se rodina přestěhovala do Miami,
začal hrát na kytaru. V 16 letech byl přijat na New World School of Arts, kde se soustředil na studium jazzu. Intenzivně se věnoval cvičení na svůj zamilovaný nástroj a časopis Guitar Player si ho povšiml již v neobvykle mladistvém věku. Získal stipendium na University of Miami, kde se stal kytaristou v uznávaném Concert Jazz Band, cestoval po Brazílii a hrál s Joe Hendersonem, Michaelem Breckerem a Redem Rodneym. Po dokončení studia začal hrát mainstreamové jazzové „kšefty“, stejně jako nespočet dalších projektů. V roce 1997 se vrátil do rodného New Yorku a soustředil se na progresivní akustický jazz. „Když jsem se přestěhoval do New Yorku, vstoupil jsem do introspektivnější fáze a snažil se proniknout co nejhlouběji do melodií a harmonií.“ To se shodovalo s obnoveným zájmem o jazzovou tradici. „Zjistil jsem, že čím hlouběji jsem se dostával do tradice, tím více jsem si uvědomoval možnosti do budoucna.“ Od návratu do New Yorku hraje Jonathan v kapelách mnoha jazzových velikánů, jako jsou Lee Konitz, Joe Locke, Dr. Lonnie Smith, Joel Frahm, Greg Tardy, Lenny White, Roy Nathanson, Donald Edwards, Jane Monheit, Ari Hoenig a Yosvany Terry. Vedl také různě obsazené skupiny, ve kterých účinkovali umělci nejvyššího kalibru – Bill Stewart, Larry Grenadier a Scott Wendholt. Jonathan nahrál řadu CD jako lídr, jeho aktuální projekt Shadowless nevyjímaje. Na kritikou vřele přijatém albu hrají Henry Hey na klavír, Will Vinson na alt saxofon, Matt Penman na basu a Mark Ferber na bicí. Přestože má Jonathan základnu v New Yorku, cestuje po celém světě. Nedávno dokončil úspěšné turné po Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Finsku, Itálii, Japonsku, Nizozemí, Švýcarsku, Mexiku a Ekvádoru. Velmi rychle se etabloval jako špičkový sólista na mezinárodní jazzové scéně. http://www.jonathankreisberg.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Po, 23.4. 19:30
Besední dům
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Tigran Hamasyan Solo (ARM)

[minimal_toggle title="více informací"]

Tigran Hamasyan – piano

Dalším vynikajícím pianistou, jenž vedle vizionáře Vijaye Iera obohatí jedenáctý ročník mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO, je mimořádně talentovaný Armén Tigran Hamasyan. Narodil se v roce 1987 v arménském Gyumri a vyrůstal v umění přejícím prostředí hudební rodiny. Jako batole měl sklon hrát si místo běžných dětských hraček s magnetofony či klavírem a už ve třech letech hledal způsoby, jak na klavír zahrát písničky Beatles, Louise Armstronga, Led Zeppelin, Deep Purple a Queen. Jeho jazzový vkus byl brzy poté formován fusion obdobím Milese Davise. Když mu bylo deset let, rodina se přestěhovala do Jerevanu a Tigran začal objevovat jazzové standardy pod záštitou učitele Vahaga Hayrapetyana, který studoval u legendárního bopového pianisty Barryho Harrise. Ačkoliv Tigran studoval na hudebně zaměřené arménské střední škole klasickou hudbu, pokračoval ve vlastním růstu jako jazzový pianista. Účinkoval na 1. mezinárodním jazzovém festivalu v Jerevanu v roce 1998, který mu otevřel další možnosti koncertování, a na festival se vrátil i ve druhém ročníku v roce 2000. Poté se setkal s promotérem Stephanem Kochoyanem, který mu domluvil vystoupení na několika evropských festivalech. Když mu bylo šestnáct let, rodina se přestěhovala do Los Angeles, aby svým dvěma dětem (Tigranova sestra je malířka a sochařka) nabídla lepší umělecké příležitosti. Tigran brzy vyhrál řadu klavírních soutěží, například hlavní cenu v Monkově soutěži a druhé místo na Mezinárodní jazzové soutěži Martiala Solala v Paříži v roce 2006. Ve stejné době se Tigran dostal do kontaktu s jazzovými hudebníky z Los Angeles včetně Alphonso Johnsona a Alana Pasquy a začal hrát se saxofonistou Benem Wendelem a bubeníkem Natem Woodem, se kterými hraje dodnes. Díky vítězství v Monkově soutěži a sice nevelkému, ale o to působivějšímu portfoliu se Tigranova kariéra ocitla na výrazném vzestupu. S novou sólovou nahrávkou „A Fable“ učinil v jazzovém světě další obří krok vpřed. „Název alba mě napadl díky tomu, že všechny skladby vyprávějí nějaký příběh,“ říká Tigran, který v mezičase přesídlil do New Yorku, „myslím, že lidé mají bajky rádi, protože jsou jednoduché, ale hluboké.“ Pokud jde o nahrávání sólového alba po třech letech s kapelou, říká: „Spousta lidí mě slyšela hrát sólové koncerty a já jsem se chtěl v tomto kontextu také slyšet.“ Následující rozhovor se týká nejen nového alba, ale i Hamasyanovy hudební současnosti a sólového vystoupení v brněnském Besedním domě 23. dubna. http://www.tigranhamasyan.com/ [/minimal_toggle]

Radio String Quartet Vienna (AUT)

[minimal_toggle title="více informací"]

Bernie Mallinger – housle, Igmar Jenner violin, Asja Valcic – violoncello, Cynthia Liao – viola

Už jste byli svědky extatické produkce rakouského smyčcového kvarteta Radio String Quartet Vienna (RSQV), které objíždí světové festivaly s přearanžovanými tématy z pera Joea Zawinula? Pokud ne, máte nejlepší příležitost na letošním Jazzfestu. Kapela, která dokáže převést fusion materiál do formátu smyčcového kvarteta, je naprosto ojedinělým zjevem i na dnešní diverzifikované hudební scéně a dokázala to už v roce 2008, kdy uhranula brněnské publikum předělávkami skladeb Johna McLaughlina. Mnozí členové RSQV jsou vynikajícími interprety klasické hudby, jejich vnitřní potřeba improvizace a jazzový přesah jsou však tak silné, že se derou na povrch s každým tónem jejich vášnivých představení. Bernie Mallinger jazzem načichl už v raném věku a na hudební akademii v Grazu mu propadl docela. Studia si doplnil i za oceánem a v New York City prošel všemi nejdůležitějšími učilišti včetně New School či Julliard. Johanes Dickbauer stihl před
začátkem spolupráce s RSQV vyhrát pár soutěží a zkusit angažmá jak v komorních souborech, tak v orchestrech i pod vedením legendárního Yehudi Menuhina. Cellistku Asju Valcic cepovali zástupci ruské, americké, chorvatské i německé nástrojové školy, aby z ní vytvořili přizpůsobivou hudebnici. Práci a zkušenosti s předními světovými dirigenty, Claudia Abbada a Zubina Mehtu nevyjímaje, dnes zúročuje v RSQV. Poslední, ale neméně významná členka kvarteta Cynthia Liao se do Rakouska přistěhovala za studií a dnes z něj odjíždí hlavně na světová turné. V minulosti s Alban Berg Quartet či Milánskými symfoniky, dnes s Radio String Quartet Vienna, kvartetem, které oplývá podobnou hudební silou jako legendární Zawinulův a Shorterův Weather Report. http://www.radiostringquartet.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
St, 25.4. 19:30
Semilasso
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Inner Spaces featuring David Dorůžka (CZ/PL)

[minimal_toggle title="více informací"]

Štěpánka Balcarová – trubka, Luboš Soukup – saxofon, Vít Křišťan – klavír, Max Mucha – kontrabas, Grzegorz Masłowski – bicí, David Dorůžka – kytara

Mezinárodní kvinteto Inner Spaces bylo založeno v lednu 2009 na Akademii múzických umění v Katovicích v Polsku za účelem propojení české a polské hudební tradice. Dřívější inspirace v polských kapelách odkazujících na zvuk ECM a v české multižánrovosti je v poslední době doplněna o vlivy hudby skandinávské, která je slyšitelná zejména ve volných improvizovaných pasážích. Široký a kultivovaný zvuk kapely, melodická témata, pozvolna se rozvíjející improvizace a celková prokomponovanost skladeb jsou hlavními charakteristickými rysy debutového alba Inner Spaces, které vyšlo v roce 2011 a je reprezentativním výsledkem úspěšného propojení výše zmiňovaných vlivů. Záštity nad debutovým albem kvinteta se ujal časopis Jazz Forum a podařilo se mu album v Polsku značně zviditelnit. Kapela byla několikrát oceněna na předních festivalech a soutěžích v Polsku. Mezi úspěchy patří zejména první místo na festivalu Krokus Jazz v roce 2009, druhé místo na Jazz Juniors Krakow téhož roku nebo druhé místo na festivalu Klucz do Kariery v roce 2010 a celá řada individuálních ocenění pro členy kvinteta. Aktuální turné je obohaceno přítomností kapelního hosta Davida Dorůžky, jenž snad nesmí chybět u ničeho podstatného, co se v současnosti v jazzu u nás doma děje… Inner Spaces jsou nadějí současné středoevropské improvizované hudby třeba i pro schopnost nahlížet do nejrůznějších zákoutí vlastní duše, nacházet netuctové myšlenky a pocity a upřímně je reprodukovat pomocí svých instrumentů. Řemeslo mají členové pořešeno skvěle a veškerou pozornost zaměřují na hudební komunikaci a oduševnělou prezentaci vlastního hudebního materiálu. Tvůrčí spojení českých a polských hudebníků jsou téměř vždy příkladně životná, a jinak tomu není ani v případě Inner Spaces. http://www.innerspaces.cz http://www.myspace.com/innerspacesquintet [/minimal_toggle]

Donny McCaslin Group (USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Donny McCaslin – saxofon, Uri Caine – piano, Tim Lefebvre – baskytara, Rudy Royston – bicí

Proč Donny McCaslin nazval své nové CD „Perpetual Motion“ (Nekonečný pohyb), je jasné hned během několika úvodních vteřin. Tenhle muž s tenor saxofonem je přírodním živlem, který rozpoutává nové, neuvěřitelné myšlenky rychlostí světla, jeho rty drží krok s mozkem, stále někam odbočuje a nás posluchače nechává jen hádat, kam se vzápětí vrhne. V doprovodu skvělých spoluhráčů, jimiž jsou Uri Caine (Fender Rhodes a piano), Fima Ephron (baskytara) a Rudy Royston (bicí), se McCaslin ponořuje do post‑bopu plného zatáček, polyfonního funku v závratných tempech, posazeného R&B, křehkých a éterických balad, aniž by popřel svůj výrazný kompoziční styl. Perpetual Motion není pro zbabělce. Navazuje na nápady, které McCaslin představil na kritikou ceněné předchozí desce The Declaration, obrací se o 180 stupňů od úsporného triového alba Recommended Tools a s ničím se nemazlí. McCaslin je neuvěřitelně všestranný: objev roku v anketě časopisu Downbeat, nominace na Grammy jako sólista Maria Schneider Orchestra, člen kvinteta Davea Douglase, Mingus Dynasty, bandlídr a skladatel, prakticky žije na turné. A samozřejmě výjimečný saxofonista, jehož sóla se vyhýbají klišé jako morové nákaze a sama sobě slouží jako stimulans. Web All Music Guide uvádí, že McCaslin je „dobře obeznámený s tradicí, ale vytváří si vlastní skladatelský a instrumentální hlas“. Proč ta zbytečná skromnost? Nikde to neplatí víc než na albu Perpetual Motion. http://www.donnymccaslin.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Čt, 26.4. 19:30
Bobycentrum
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Avishai Cohen (IL)

[minimal_toggle title="více informací"]

Avishai Cohen – kontrabas, baskytara, zpěv, Nitay Hershko – Piano, Amir Bresler – bicí

Avishai Cohen se cítí jako doma jak ve svém rodném Izraeli, tak na turné, kde ostatně tráví většinu času. Seven Seas je název jeho nejnovějšího alba inspirovaný nakažlivým lichým metrem titulní skladby. Pomocí říkanek, ukolébavek a svity, v nichž překypují hrdinské a symfonické inspirace, nás Seven Seas vtahuje do nádherné zvukové plavby, v níž nekonečný souboj sehrávají okázalost a skrytý detail a která by se snadno dala převést na stříbrné plátno. Ostrovy rytmu a kontinenty zvuku, které při plavbě míjíte, ohromují, aby vás na konci překvapila prostota tradiční písně zpívané ladinem a Cohenovým nenapodobitelným témbrem v doprovodu samotného piana. Seven Seas znamenají nový milník v Cohenově kariéře. Kdyby to nevzbuzovalo nepříliš příznivé konotace, dalo by se snad album nazvat vyspělým. Minimálně je jisté, že fúzuje hudební žánry a poutavě popisuje realitu jedinečné plavby: Seven Seas je snad nejvíce vzrušující deska dosavadní Cohenovy diskografie. Seven Seas dává prostor nejen věhlasným hostům, ale především členům Cohenova současného tria. Bubeník Amir Bresler i pianista a klávesista Omri Mor
okupují posty v Cohenově triu už pár let a dohromady tvoří tito mistři svých nástrojů kompaktní jednotku, jež je schopna proplétat nejrůznější vrstvy rytmů či hudebních vlivů vycházejících z hudebního zázemí jednotlivých členů kapely. Výsledný hudební amalgám je vkusně namíchanou kvintesencí umění a zábavy. http://www.avishaimusic.com/[/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

[one_fifth]
Čt, 28.6. 19:30
Bobycentrum (Ozvěny JazzFestu)
[/one_fifth]

[four_fifth_last]

[/four_fifth_last]

Pat Metheny Unity Band (USA)

[minimal_toggle title="více informací"]

Pat Metheny – kytara, Chris Potter – saxofon, Ben Williams – kontrabas, Antonio Sanchez – bicí

Stěžejním obdobím pro profilaci Methenyho vlastního stylu byla druhá polovina sedmdesátých let a léta osmdesátá, kdy získával za svoje průlomová alba jednu cenu Grammy za druhou. Alba „Bright Size Life“, „American Garage“ či „Offramp“ jsou definicí stylově otevřené kreativní hudby té doby. Rovněž první album „Pat Metheny Group“ se stalo stylovým etalonem a posíleno přítomností legendárního basisty Jaca Pastoriuse zaujímá nesmazatelné místo mezi nejvýznamnějšími nahrávkami jazzové historie. Jeho nedávná spolupráce s pianistou Bradem Mehldauem a jeho triem vyvrcholila společnými turné i dvěma krásnými
nahrávkami. V roce 2008 vydal Metheny druhé triové album „Day Trip“ (společně s bubeníkem Antoniem Sanchezem a kontrabasistou Christianem McBridem) a v roce 2010 nahrál nevídaný projekt „Orchestrion“, kdy ovládal celý ansámbl nástrojů sám pouze svým kytarovým midikontrolerem, a s celým tímto „cirkusem“ vyrazil na úspěšné světové turné. Loni vydal nádhernou sólovou desku „What’s It All About“, která opět potvrzuje šíři jeho hudebního záběru. Není pochyb, že máme co do činění s jedním z nejvýraznějších tvůrců dneška, hudebníkem, který dokáže propojit hudební kvalitu a intenzitu sdělení s posluchačskou atraktivitou, neopakovatelnou upřímností a citem pro krásu melodie. http://www.patmetheny.com/ [/minimal_toggle]

[divider_line_padding]

Změna programu vyhrazena.