Michal Tokaj Trio | PL
Michal Tokaj - klavír, Lukasz Zyta - bicí, Michal Jaros - kontrabas

Svůj nesporný talent, fenomenální muzikálnost a mimořádnou nástrojovou techniku předvedl polský pianista Michal Tokaj brněnským posluchačům již několikrát, vždy jako člen Quintetu Jaromíra Honzáka. S ním také natočil, stejně jako jeho dvorní bubeník Lukasz Zyta, vynikající album Present Past. Tentokrát bude pozornost posluchačů směřovat výhradně k Tokajovi a jeho spoluhráčům. Třicetiletý polský pianista přijíždí představit svůj koncertní program, jehož část brzy vyjde na disku japonského labelu Gats Production s názvem Bird Alone.

Michal si prohloubil své hudební vzdělání nejen studiem na Katowické jazzové akademii, ale především spoluprací s vynikajícími představiteli polské i světové jazzové scény. Piotr Baron, Piotr Wojtasik, Henryk Miskiewicz, Janusz Muniak, Zbygniew Namyslowski - to jsou jen některá jména z nekonečné řady fenomenálních polských jazzmanů, s nimiž Tokaj účinkoval na jednom pódiu. Eddie Henderson, Victor Lewis či Monty Waters reprezentují jeho příležitostné spoluhráče z USA.

Michal Tokaj sbíral už v polovině 90. let minulého století ceny na soutěžích mladých talentů, dnes je již členem pedagogického sboru na hudební škole Fryderika Chopina ve Varšavě a je zván na nejrůznější festivaly v Polsku, Itálii, Německu či České republice. Tentokrát se v Brně prezentuje v pro klavíristu nejnáročnějším triovém formátu, jeho hra je však natolik poutavá a přesvědčivá, že od prvního tónu bude jisté jedno: Tokaj Trio reprezentuje evropskou jazzovou extratřídu..

NUO (Nuselský Umělecký Orchestr | CZ
Jakub Vejnar - baskytara, Miloš Dvořáček - bicí, Marcel Bárta - alt saxofon, soprán saxofon a klarinet, Pavel Hrubý - tenorsaxofon a basklarinet, Oskar Török - trubka, Jan Jirucha - trombon, Jiří Šimek - kytara, Ivan Acher - zvuky a ruchy, Jakub Zitko - fender piano

Z nekonečných nočních debat o tom, jak a co hrát po svém a jinak, a jak uniknout standardům a pokorné úctě k mrtvým jazzovým velikánům, vykrystalizoval nápad vytvořit větší orchestr, který by rozčeřil stojaté vody. Jeho jméno zní záhadně: NUO. Vysvětlení zkratky je však více než prozaické: Nuselský Umělecký Orchestr.

Jakub Zitko, lídr NUO, měl odjakživa sklony hrát vlastní hudbu a nekopírovat vzory, přitahovaly ho netradiční formy a zvukové nezvyklosti. Co se týče vkusu, je stylově dosti "bezpartijní": Charles Mingus, Medeski, Martin & Wood, Béla Bartók, Led Zeppelin. Postupem času přešel od klavíru k Hammondovým varhanám a Fender pianu, zkoumá možnosti sampleru, zkouší různé efekty a hledá nové zvuky. Je zatím výhradním dodavatelem hudebního materiálu pro NUO, inspiraci hledá v tvorbě Vienna Art Orchestra, Mingus Bigbandu, a podle jeho slov bylo přímým popudem k práci na repertoáru NUO Scofieldovo album Quiet. Hudba NUO se v průběhu času vyvíjí nepředvídatelným směrem díky všem muzikantským osobnostem, které se v kapele sešly a nasměrovaly svoji tvůrčí energii k jednomu cíli.

Tvorba NUO je ideální pro všechny otevřené posluchače, schopné vnímat mísení žánrů bez blahosklonného úsměvu či arogantního úšklebku. Členové souboru řemeslo zvládají, ale nestačí jim. Že jdou zřejmě nepříliš probádanou, ale dobrou cestou je jasné i po poslechu nejnovější tvorby světových jazzových vizionářů - nová alba Kurta Rosenwinkela, Johna Scofielda, Brada Mehldaua či Nicholase Paytona to jen dokazují....
Jamsession
rozjíždí: Radek Zapadlo - tenor saxofon, Tomáš Veselý - klavír, Petr Dvorský - kontrabas, Kamil Slezák - bicí

Po skončení koncertu. Zváni jsou jak interpreti koncertů, tak zájemci z řad publika. Rozjíždí vynikající instrumentalisté v čele s tenorsaxofonistou Radkem Zapadlem.

Zuzana Lapčíková a Emil Viklický Trio | CZ
Zuzana Lapčíková - cimbál a zpěv, Emil Viklický - klavír, Josef Fečo - kontrabas, Laco Tropp - bicí
Rodačka ze Zlína Zuzana Lapčíková už léta patří k nejžádanějším sólovým zpěvačkám a cimbalistkám na naší folklorní scéně. Proč tedy cimbál a jazz? Snadná odpověď: od roku 1992 se Lapčíková jako zakládající členka podílí na výběru repertoáru, aranžmá, sólové hře a zpěvu v kapele Ad Lib Moravia, která je otevřeným seskupením hudebníků kolem mezinárodně proslulého jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického.

Viklický je jednou z nejvýraznějších postav tuzemské hudební scény a svým syntetickým přístupem již dávno přesáhl hranice jazzu. Vedle nahrávek s předními světovými jazzmany, mezi nimiž najdeme Joe Newmana, Jamese Williamse či Billa Frisella, a snah o fúzi folkloru s jazzem se věnuje také soudobé hudbě a skládá opery.
V roce 2000 natočila Zuzana Lapčíková spolu s Emilem Viklickým a Billy Hartem v New Yorku CD George Mraze ăMoravaŇ pro Milestone Records. Album se setkalo v jazzovém světě s mimořádnou odezvou, když se v prestižním žebříčku deseti nejlepších světových jazzových nahrávek roku 2001 Jazzitude umístila na pátém místě.

Zbývající členové Viklického tria dotvářejí generační pestrost seskupení. Josef Fečo (kontrabas) je neskutečně talentovaný všestranný muzikant, mimo jiné i vynikající cimbalista, a ve svém mladém věku už má za sebou celou řadu angažmá v předních jazzových, funkových, soulových a folklorních souborech. Bubeník Laco Tropp, ostřílený matador a doyen kapely, už v šedesátých letech hrával v Mnichově se špičkovými americkými i evropskými jazzmany a v této činnosti pokračuje s neutuchající energií i po svém návratu do Prahy na počátku 90. let.
Fúze folkloru a jazzu v podání mistrů obou žánrů je jedním ze specifických příspěvků našeho regionu do pokladnice světového jazzu a hudebním vývozním artiklem. Naštěstí zároveň postrádá křečovitost některých obdobných projektů, můžeme si tedy vychutnat muzikalitu všech aktérů tvorby nevšedního žánrového amalgámu..
Jamsession
rozjíždí: Radek Zapadlo - tenor saxofon, Tomáš Veselý - klavír, Petr Dvorský - kontrabas, Kamil Slezák - bicí

Po skončení koncertu. Zváni jsou jak interpreti koncertů, tak zájemci z řad publika. Rozjíždí vynikající instrumentalisté v čele s tenorsaxofonistou Radkem Zapadlem.

Workshop s Quintetem Lubomíra Šrámka | CZ
Lubomír Šrámek - klavír, Matúš Jakabčic - kytara, Juraj Bartoš - trumpeta, Juraj Griglák - basa, Marian Ševčík - bicí

Quintet Lubomíra Šrámka přiblíží jazzovým adeptům svůj pohled na interpretaci jazzu. Vstup zdarma.

David Dorůžka Trio | CZ
David Dorůžka - kytara, Jaromír Honzák - basa, Jiří Slavíček - bicí

Jen málo českých jazzmanů se může pochlubit tak osobitým zvukem, jaký má pražský kytarista a skladatel David Dorůžka. Na české scéně se pohybuje už od čtrnácti let a za desetiletí se vyprofiloval jako originální interpret autorské i převzaté hudby. V devatenácti letech odešel na Berklee College v Bostonu, kde pod vedením mj. Micka Goodricka a Joe Lovana pracoval na svém konceptu interpretace jazzu. V průběhu studia obdržel nejen plné stipendium, ale i několik ocenění, např. Wayne Shorter Award a Jimi Hendrix Award. Po dokončení studií odešel do New Yorku, kde v loňském roce natočil se svým americkým triem desku Hidden Paths. Album obsahuje především Dorůžkovy autorské skladby, jeho interpretace skladeb Johna Coltrana nebo Thelonia Monka jsou ovšem neméně působivé. Po svém návratu do České republiky obnovil kytarista, který v posledních letech absolvoval třeba prestižní turné Swinging Europe pod vedením pianisty Django Batese, spolupráci se svými oblíbenými domácími spoluhráči Jaromírem Honzákem a Jiřím Slavíčkem (za jejichž přispění se před lety jeho talent mohl rozvíjet) a na turné ke své nové nahrávce přijíždí i do Brna. Jako host se Dorůžka objevil na Honzákově albu Earth Life a jejich hudební vkus je podle všeho podobný. Výsledek jejich spolupráce za podpory empatického bubeníka Jiřího Slavíčka uspokojí nejen kytaristy.

Luboš Šrámek Quintet featuring Juraj Bartoš | SK
Luboš Šrámek - klavír, Matúš Jakabčic - kytara, Juraj Bartoš - trumpeta, Juraj Griglák - basa, Marian Ševčík - bicí

Poměrně malá hudebnická základna na Slovensku produkuje pozoruhodné množství talentů. Pianista Luboš Šrámek mezi nadané rozhodně patří a rozšiřuje tak řadu vynikajících mladých hudebníků ze Slovenska, kteří už na JazzFestu v minulých ročnících vystoupili. S jazzem začal Luboš Šrámek poměrně pozdě, zhruba v období, kdy končil klasickou konzervatoř. Díky svému nadání a technickému vybavení ovšem udělal zanedlouho obrovský kus práce. Jeho prohlubující se zájem o jazz nakonec vyústil ve studium na jazzové akademii v Grazu, kterou absolvoval v loňském roce. Po návratu se Šrámek obklopuje nejlepšími slovenskými jazzmany své i starší generace a uplatňuje nejen své kvality hráčské, ale i kompoziční. Jeho nový Quintet představuje elitu dnešního slovenského jazzu. Trumpetistu Juraje Bartoše není třeba představovat, Brňané jej znají nejen jako sólistu orchestru Gustava Broma. Bartoš se s obdobnou bravurou pohybuje i v oblasti vážné hudby, což je věc mimořádná a zvláště pro hráče na trubku neskutečně náročná. Obdobný záběr má i basista Juraj Griglák, působící jak ve slovenské filharmonii, tak v nesčetných kapelách v oblasti popu a jazzu. Matůš Jakabčic je nejen výborný kytarista, ale navíc i renomovaný skladatel a aranžér, a podobně jako Bartoš a Griglák i člen orchestru Gustava Broma. Rytmickou jednotku doplňuje nejmladší, ale už velmi ostřílený člen kapely Marian Ševčík, bubeník na slovenském hudebním trhu velmi vyhledávaný. Autorský repertoár z pera Luboše Šrámka i Matůše Jakabčice jen zvyšuje atraktivitu kapely, jejíž personální složení už samo o sobě slibuje mimořádný hudební zážitek.
Jamsession
rozjíždí: Radek Zapadlo - tenor saxofon, Tomáš Veselý - klavír, Petr Dvorský - kontrabas, Kamil Slezák - bicí

Po skončení koncertu. Zváni jsou jak interpreti koncertů, tak zájemci z řad publika. Rozjíždí vynikající instrumentalisté v čele s tenorsaxofonistou Radkem Zapadlem.

Alan Broadbent a Gary Foster | USA
Alan Broadbent - klavír, Gary Foster - saxofon

Komunikace. Myšlenka na ni přichází novozélandskému pianistovi a aranžérovi Alanu Broadbentovi na mysl pokaždé, když usedne ke klávesám nebo notovému papíru. Hudba podle něj není o oslnivé technice. "Snažím se na klavír zpívat, tak jako to dělala i většina velkých improvizátorů", říká. S touto filozofií se postupně vypracoval na absolutní aranžerský vrchol, sbíraje po cestě nominace a nakonec i dvě ocenění Grammy za nejlepší orchestrální aranžmá.

První velká šance pracovat pro velký orchestr se Broadbentovi naskytla ve chvíli, kdy si jej jako sólistu, skladatele a aranžéra vybral Woody Herman - již tři roky poté, co se přistěhoval z rodného Nového Zélandu do Bostonu, kde obdržel stipendium ke studiu na místní Berklee College of Music. Od té doby je ceněným umělcem, jehož záběr sahá od sólových klavírních recitálů až po aranžování pro symfonické orchestry. Ne každý se může pochlubit spoluprací s nejvýraznějšími osobnostmi dnešního jazzu, Alan Broadbent však pracoval s tolika nejlepšími z nejlepších, že by jejich pouhý výčet zaplnil tuto stránku. V současné době je uměleckým vedoucím orchestru doprovázejícího Dianu Krall, členem Quartetu West Charlie Hadena, vede vlastní trio...

I v duu s vynikajícím saxofonistou Garym Fosterem svojí hrou oba vypráví příběhy a komunikují. Broadbentova interakce s ostříleným harcovníkem ze západního pobřeží, kde oba působí, je hudební setkání na nejvyšší úrovni. Gary Foster nezapře vlivy cool jazzu, především Lee Konitze či Warne Marshe, ale disponuje vysoce osobitým tónem i projevem. Jejich společná nahrávka pro Concord (Duo Series Vol. 4) je nabitá emocemi a zvukově plná. Posluchač si ani neuvědomí, že tolik skvělé hudby mohou produkovat jen dva muzikanti. "Jazz je proces neustálého růstu", uvažuje Broadbent. "Je stvořen k tomu, aby lidi emocionálně zasáhl a dal tomu chaosu, který nás obklopuje nějaký smysl a já se cítím šťastný, že se na tom procesu už tak dlouho mohu podílet."

The John Scofield Band
John Scofield - kytara, Avi Bortnick - kytara a sampler, Mark Kelley - basa, Adam Deitch - bicí

Umělec, který dokáže hrát víc než jeden hudební styl skutečně plynule, virtuózně a upřímně, je dnes velmi vzácným druhem. John Scofield to umí a vždy to dokazoval. Nicméně poté, co vydal u společnosti Verve album Überjam, se jeho už tak široký záběr ještě rozhojnil. Nahrávka potvrzuje jeho reputaci jedinečného jazzového kytaristy, jež zároveň hraje hudbu ve stylu jam-bandů a groove v nejvyšší kvalitě.

Počátek Scofieldovy kariéry spadá do konce sedmdesátých let, kdy začal nahrávat jako leader a etabloval se jako inovativní a stylotvorný kytarista a skladatel. Jeho nahrávky, z nichž mnohé jsou dnes už jazzovou klasikou, zahrnují spolupráce s osobnostmi současného jazzu, mezi nimiž nechybí jména Pat Metheny, Medeski, Martin and Wood, Bill Frisell, Government Mule a Joe Lovano. Dobře známá a vysoce oceňovaná je jeho hra v kapele Milese Davise na počátku osmdesátých let. Po celou dobu své dosavadní tvůrčí kariéry si John Scofield udržoval otevřenou muzikantskou mysl.

Überjam provádí posluchače říší moderní hudby, pokrokového stylu skladby a poutavých improvizací členů Scofieldovy kapely. Scofieldovi spoluhráči mu dotváří kompaktní tým s výraznými individualitami na každém postu. Druhý kytarista, Avi Bortnick, je mistr doprovodné kytary, který je ochoten držet groove, když John hraje sólo, a skutečně si to užít. Postupem času se z něj stává i elektronický mág, který ovládá samplery a vytváří nové zvuky. Basista Mark Kelley je doma v mnoha hudebních stylech. Navíc má ideální basistický temperament, což podle Scofieldových slov je "nespoutaná energie smíchaná s pozorností dopravního policajta". Poslední člen kapely, bubeník Adam Deitch, nepochybně vyšle ze své soupravy celovečerní tlakovou vlnu, které nebude možno vzdorovat.

John Scofield jednoduše rád hraje jazz. A taky rád hraje rock. Hudba, kterou v současnosti se svojí kapelou produkuje, je však víc než pouhé smísení těchto dvou žánrů. Je logickým vyústěním vývoje obou žánrů. Když je tázán na své zážitky s Milesem Davisem, odpovídá: "Musím říct, že album Überjam by se Milesovi ze všech alb, které jsem za ty roky nahrál, asi líbilo nejvíc. Vždy se snažil posunout jazz někam dál."
Jamsession
rozjíždí: Radek Zapadlo - tenor saxofon, Tomáš Veselý - klavír, Petr Dvorský - kontrabas, Kamil Slezák - bicí

Po skončení koncertu. Zváni jsou jak interpreti koncertů, tak zájemci z řad publika. Rozjíždí vynikající instrumentalisté v čele s tenorsaxofonistou Radkem Zapadlem.

Anna Maria Jopek | PL
Anna Maria Jopek - zpěv, Henryk Miskiewicz  - saxofon, Marek Napiorkowski - kytara, Pawel Zarecki - klavír a klávesy, Robert Kubiszyn - kontrabas a baskytara, Cezary Konrad - bicí

S deseti vlastními alby na kontě je polská zpěvačka (a klasická pianistka s diplomem z varšavské konzervatoře) Anna Maria Jopek osobností polské hudby. Nejen jazzu, ale skutečně hudby jako takové. Sama odmítá žánrové škatulkování, pohybuje se na hraně žánrů. V průběhu své kariéry spolupracovala s nejrůznějšími umělci polské i světové scény, včetně Pata Methenyho a procestovala celý svět hudební Mekku, Carnegie Hall v New Yorku nevyjímaje. Na světových i domácích festivalech vystupovala s elitou polského jazzu včetně trumpetisty Tomasze Stanka, ale i s Joe Lovanem či Gordonem Haskellem.

Elitní je i současná kapela Anny Marie Jopek, Henryk Miskiewicz patří mezi nejlepší evropské saxofonisty, natočil už pět vlastních alb, z nichž poslední "Lyrics" dostalo ocenění Fryderyk 2002. Marek Napiorkowski je kytarista par excelence a zároveň leader vlastního souboru Funky Groove. Studnicí nápadů, někdy i bláznivých, je v kapele Pavel Zarecki, jehož klávesové experimentování obohatilo i desku Anny Marie Jopek s Patem Methenym nazvanou Upojenie. Rovněž basista Robert Kubiszyn i bubeník Cezary Konrad patří mezi nejlepší ve svém oboru ve skvělými muzikanty přeplněném Polsku.

"Hudba je pro mne největší odměnou, ale i výzvou", říká Anne Maria Jopek. "Ještě tolik otázek v ní zůstává nezodpovězeno..." Svojí tvorbou zpěvačka úspěšně nalézá odpovědi na mnohé z nich.

Take 6 | USA
Alvin Chea, Cedrik Dent, Joey Kibble, Mark Kibble, Claude V. Mc'Knight, David Thomas - zpěv

Hvězdná dráha vokální skupiny Take 6 začala nenápadně v roce 1980, kdy Claude McKnight založil vokální kapelu s názvem The Gentleman's Estate Quartet. Později prošel soubor personálními proměnami, rozšířil se o dva nové členy a změny doznal i původní název - kapela pokračovala pod jménem Alliance. Poslední velká rošáda ve složení skupiny se datuje do roku 1985, kdy Alvin Chea, Cedrik Dent a David Thomas nahradili tři členy původní sestavy. V roce 1987 podepsala skupina smlouvu s vydavatelstvím Warner Brothers a už pod novým názvem Take 6 vydala stejnojmenné album, které jim vyneslo dvě ocenění Grammy v kategorii Jazz a Gospel a dosáhlo první desítky v žebříčcích Billboard v kategoriích současného jazzu a křesťanské hudby. V roce 1991 opustil kapelu Mervyn Warren, aby se mohl intenzivně věnovat kariéře producenta a do kapely na jeho místo naskočil Joey Kibble, mladší bratr Marka.

Take 6 jsou do dnešního dne osminásobnými držiteli ceny Grammy ze třinácti nominací, deseti cen Dove Awards (ocenění v oblasti gospel music), sedminásobní vítězové kategorie vokální skupina v prestižním jazzovém časopise Down Beat, držitelé Soul Train Music Award, BRE (Black Radio Exclusive) ceny pro vokální skupinu roku a mnoha dalších.
Sextet, který dnes uslyšíme, hrál a nahrával s nekonečnou řadou umělců, mezi kterými nechybí Quincy Jones, Ella Fitzgerald, Stevie Wonder, Ray Charles, Al Jarreau, Don Henley, James Taylor, K. D. Lang, Patti Austin, Randy Travis, Queen Latifah, Branford Marsalis a BeBe & CeCe Winans. Objevil se na filmových soundtracích k filmům Spike Leea Do The Right Thing, Boyz In The Hood John Singletona, Dick Tracy Warrena Beattyho a Glengary Glen Ross Davida Mameta.

Take 6 redefinovali standardy vokální hudby. Populární představitelé Rhythm and Blues jako Boyz II Men nebo Coming of Age zmiňují Take 6 jako kapelu s největším vlivem na jejich tvorbu. Skupina samotná neusíná na vavřínech a umělecky roste a vyvíjí se. Jejich talent, tvrdá práce a křesťanská víra jim vydobyla kredit jedné z nejstálejších a nejvíce obdivovaných skupin v celé oblasti a capellového vokálu.