Tak dobře, co třeba spolupráce se Stevie Wonderem?
Nahráli jsme spolu skladbu Finally, kterou sám složil. Nejdřív si v ní chtěl jen zahrát na harmoniku. Potom jsem mu navrhla, jestli by nebylo lepší si tu píseň zazpívat společně. A tak jsme ji skutečně zazpívali spolu. Byla to skvělá zkušenost.

Pohybujete se na hraně popu, swingu, jazzu a blues. Který žánr je vám dnes osobně nejbližší?
Ráda střídám různé hudební polohy, protože mě to nutí být neustále v pozoru.

A jaké melodie si zpíváte doma jen tak pro radost?
Když se probudím, myslím na to, co si dám k snídani (smích). Vážně. A  když ráno vstanu někde na turné, daleko od domova, pak obvykle zavolám manželovi, jak se mají naše kočky a jaký měl včera den. Žiju jako ostatní, jen mám trochu náročné povolání, které si vyžaduje časté zájezdy, mezinárodní koncerty a podobně.

Některými kritiky jste označována za nástupkyni Elly Fitzgerald.
Jo, to o mě skutečně říkají...(smích).

Jaký na vás měla královna jazzu vliv? A kdo vás z ostatních jazzových zpěvaček nějak inspiroval?
Dinah Washingtonová mě ovlivnila snad nejvíc ze všech. Bylo to zřejmě tím, že jsem ji hodně poslouchala jako dítě a vyrůstala na její muzice. A samozřejmě pak Ella Fitzgerald, způsob jejího přednesu třeba takové písně How High the Moon byl pro mne naprosto určující. Kdyby ničím jiným, tak touhle skladbou mě rozhodně ovlivnila. Ale nemůžu říct, že bych měla nějaký konkrétní vzor. Každý vyjímečný muzikant mě něčím ovlivnil. Když je někdo dobrý, nechá to na vás vliv, ať chcete nebo ne.

Dnes budete hrát v komornějším triu s kontrabasistou Scottem Steedem a bubeníkem Reggie Jacksonem. Kterou skladbu si nejvíce vychutnáte?
Tak to vážně nevím. Zazpívám kolem osmnácti skladeb, ale že bych nějakou měla raději než druhou? Těším se jako obvykle na zpívání i na publikum.

Jste nevidomá zpěvačka, představujete si při zpěvu barvy?
Prosím?

Představujete si barvy?
Ne, když zpívám, myslím jen na zpěv. Je to přece má práce!

Cestou z letiště jste musela slyšet spoustu české muziky a zvuků, zaujala vás nějaká specifická melodie, zvuk?
Nic mě nenapadá, protože jsem cestou do Brna poslouchala zvukovou knížku. Byla jsem zaposlouchaná do skvělého románu Caroline Moon americké autorky Nory Robertsové. Doposlouchala jsem ji včera v noci a vřele ji doporučuji! Jinak jsem slyšela román Daniely Steelové. Cestování mě dost unavuje, ani bych si poslech hudby nevychutnala. Chystala jsem se původně přivězt si do Evropy computer s přehrávačem, kde mám spoustu nahrávek v MP3, ale pak se mi s tím nechtělo tahat. Vše si vynahradím příští měsíc ve Washingtonu.

Chystáte si pořídit nahrávky s českou hudbou?
Nerozumím češtině, takže bych z té hudby asi moc neměla. Ačkoliv je pravda, že mě dojímá, když mí posluchači nerozumí anglicky a přesto se nechají mým zpěvem unést.

Zpěvačka, jejíž žánrový záběr se pohybuje od popu, swingu přes soul k  jazzu a blues, zvolila pro své první vystoupení v Česku posluchačsky velmi přístupný repertoár, postavený na dokonalém zpěvu (i když ten místy sklouzával v nejvyšších tóninách k okázale sebestředné manýře) a obstojném klavírním doprovodu (jenž obstarala sama). Škoda jen, že Schuurová věnovala je minimální prostor svým spoluhráčům, kontrabasistovi Scottovi Steedovi a bubeníkovi Reggiemu Jacksonovi. Ti své nesporné mistrovství předvedli jen v krátkých sólech (a zasvěceným předchozí den v noční jamsession). Největší odezvy od brněnského Ąjazzového publika" se tak dostalo v atriu IBC dvěma bítlsovkám z konce 60. Let - Something a Oh Darling, které vystoupení Diane Schuur Tria posunuly až někam k mile Ąeltnojohnovské" estrádě. Dalšími víkendovými koncerty festivalu byla vystoupení v Brně dostatečně známých a pravidelně zde hrajících kapel a jejich sólistů (Petr Kovařík Quintet, Luboš Andršt Blues Band a Miriam Bayle Quintet), o nichž tedy není třeba se podrobněji zmiňovat. Nový jazzový festival se v moravské metropoli chytil drápkem a již dnes se můžeme těšit na jeho druhé pokračování. Roční mezidobí nám mohou vyplnit další brněnské jazzové aktivity: jarně-letní Jazz Open-air 2002 na nádvoří Místodržitelského paláce a především osvědčená mezinárodní podzimní série Jazz Brno 2002 v klubu Alterna.

Jako druhé v pořadí zahrálo trio z Banské Bystrice Nothing But Swing s  krakovským tenorsaxofonistou Januszem Muniakem. Jeji spolupráce trvá již několik let a jazz, který zazněl, dokázal posluchače plně pohltit. Večer zakončil vyjímečný jamsession v Jazz Karel Kafé Divadla v 7 a půl, kde měli do pozdních nočních hodin vytrvalí posluchači možnost znovu slyšet téměř všechny interprety. Teprve zde se spustila ta pravá jazzová smršť. Celým večerem provázel s humorem sobě vlastním distingovaný Jan Beránek. Návštěvnost akce byla nad očekávání pořadatelů. Pro první ročník festivalu to byl skvělý začátek a pro jazzové fanoušky dokonalé osvěžení přispívající k rozvíření stojatých jazzových vod v Brně.

Autorka je spolupracovníkem internetového magazínu Jazzdnes

Málokdo však očekával, že by se v průběhu večera plného klasických standardů swingové éry dostalo i na legendární skladby loverpoolských Beatles. V neopakovatelné atmosféře se Diane Schuur zaskvěla ve skladbě Something, kterou umocnila vtipně stvárněným napodobením kytarového sóla George Harrisona ve vokální verzi. Další beatlesovka Oh! Darling vystupňovala emoce publika a směřovala k triumfálnímu závěru, jenž obstaraly svěží Louisiana Sunday Afternoon a půvabná balada Over The Rainbow Harryho Arlena, zazpívaná a capella.

Základem vyváženého projevu tria byla vyvážená rytmická sekce, tvořená kontrabasistou Scottem Steedem a černošským bubeníkem Reginaldem Jacksonem. Steed se postaral o skvěle melodické basové linky a dokázal neuhnout z  rytmu a tempa doslova ani o píď. Jackson umí zvládnout i strhující coltranovské blues ve smrtelně rychlých tempech. Tentokrát však musel přeci jen utlumit svůj temperament a podřídit se zvukovým potřebám tria. I tak měl mladý Američan dostatek prostoru projevit se ve svých vitálních sólech. Diane Schuur Trio nadchlo více než dvě stovky brněnských návštěvníků. Dobře vyvážený zvuk kapely a špičková interpretace sklidily v IBC famózní úspěch. Takový hudební zážitek si bude Brno dlouho pamatovat.

Autor je spolupracovník redakce