Donny McCaslin – saxofon, Uri Caine – piano, Tim Lefebvre – baskytara, Rudy Royston – bicí
Proč Donny McCaslin nazval své nové CD „Perpetual Motion“ (Nekonečný pohyb), je jasné hned během několika úvodních vteřin. Tenhle muž s tenor saxofonem je přírodním živlem, který rozpoutává nové, neuvěřitelné myšlenky rychlostí světla, jeho rty drží krok s mozkem, stále někam odbočuje a nás posluchače nechává jen hádat, kam se vzápětí vrhne. V doprovodu skvělých spoluhráčů, jimiž jsou Uri Caine (Fender Rhodes a piano), Fima Ephron (baskytara) a Rudy Royston (bicí), se McCaslin ponořuje do post‑bopu plného zatáček, polyfonního funku v závratných tempech, posazeného R&B, křehkých a éterických balad, aniž by popřel svůj výrazný kompoziční styl. Perpetual Motion není pro zbabělce. Navazuje na nápady, které McCaslin představil na kritikou ceněné předchozí desce The Declaration, obrací se o 180 stupňů od úsporného triového alba Recommended Tools a s ničím se nemazlí. McCaslin je neuvěřitelně všestranný: objev roku v anketě časopisu Downbeat, nominace na Grammy jako sólista Maria Schneider Orchestra, člen kvinteta Davea Douglase, Mingus Dynasty, bandlídr a skladatel, prakticky žije na turné. A samozřejmě výjimečný saxofonista, jehož sóla se vyhýbají klišé jako morové nákaze a sama sobě slouží jako stimulans. Web All Music Guide uvádí, že McCaslin je „dobře obeznámený s tradicí, ale vytváří si vlastní skladatelský a instrumentální hlas“. Proč ta zbytečná skromnost? Nikde to neplatí víc než na albu Perpetual Motion.
